Jak už jsem tu snad v prvním dovolenkovém článku roku 2026 psal, tak jsem se na začátku letošní dovolené nemohl vůbec dostat do cestovatelské nálady. Závěr června byl nejen rekordně teplý s maximální naměřenou teplotou pro ČR historických 41.9 °C, ale lovci dálkového příjmu rozhlasu FM měli o další vzrůšo navíc, jak se říká. Při vysokých teplotách, se totiž utváří v atmosféře takzvaná vrstva Es, která vám umožní někdy až v domácí kvalitě i s RDS ( info o názvu stanice, stát, druh vysílání atd,) zachytit rozhlasové stanice z okrajových částí Evropy i případně ještě vzdálenější.
S jídlem roste chuť a všeobecně platí, že po nějakém úspěchu, se těšíte na další a snad ještě lepší úspěch. Poslali vám z redakce Turistického deníku nějaké odznáčky v různých kategoriích za zaslání předepsaného minimálního počtu turistických vizitek ? Chcete v danou chvíli jistě brzy nasbírat zejména ty, které vám mohou přinést co nejdříve další odznáčky. Ulovili jste v rádiu španělské stanice ? Což tak příště něco dokonce ze severu Afriky, či Řecko a dále na jihovýchod ?
Výlet na Pálavu byl tedy takovou kombinací mezi oběma koníčky, kde bylo aspoň jisté, že si naladím zde na Mělníku v normálním FM rádiu téměř nedostupné exotické dálky z Maďarska i vzdálenějšího Rakouska. Nakonec byla jedna později překvapivě ulovena i na Mělníku. Se Znojmem je to trochu jinak. Tam to na vyhlídce u rotundy nezapomenu samozřejmě také proladit. Co kdyby něco zrovna překvapilo ? Jenže Znojmo, to je navíc také město s krásným historickým centrem i příjemným okolím a byl by opravdu hřích, se tu někde neprojít, když už se člověk nevydá mezi davy návštěvníků k místním středověkým sklepům, nebo do 70 metrů vysoké a po dlouhé rekonstrukci znovu otevřené dominantní radniční věže.
Dokonce se udává, že z ní mohou být vidět i vzácněji Alpy a podobná rozhledová místa jsou pak severněji v katastru znojemských čtvrtí, či nedaleko od nich. Ve Znojmě a v jeho okolí je stále vždy ještě něco, co stojí buď za poznání, nebo po delší době opět za návštěvu. Dovolím si připomenout loňskou návštěvu, která se opravdu povedla.
Protože jsem v minulosti již poznal historické centrum i jeho okolí, klášter Louka, Šatov, Retz, vinici Šobes, okolí Vranovské přehrady, Kraví horu, mlýn ve Slupi a konečně jsem projel autobusem i státní hranici Hatě, tak by se mohlo zdát, že takto daleko jen na skok sem už nemůže asi přinést něco nového a spíše se jedu jen projet, rozhlédnout se do kraje, proladit rádio, zajít na pivo a zase domů.
Původně to vypadalo, že by to tak nějak mohlo probíhat,ale nakonec jsem ten nápad doladil tak, že mi to opět rozšířilo k mé radosti obzor o neznámou oblast. Mimochodem, vůbec jsem neměl tušení, že má letos Znojmo nějaké výročí. Motivace k výletu do Znojma tu byla ještě jedna. Víte, že České dráhy, ač se snaží se svými službami sebevíce, nasazují i moderní jednotky a cestující je i často v diskusích chválí, tak mají bohužel tu smůlu, že v jakémsi soutěžení o spoje i různé linky jsou prostě dražší. Na spokojenost cestujících, se přitom nehledí.
Jinými slovy ztrácí jednu trať za druhou proto, že jsou údajně při soutěži o tratě dražší. Podle některých zpráv asi brzy ztratí po trati Znojmo - Břeclav i trať Okříšky - Znojmo a skvělou Jízdenku na léto nabízejí jen České dráhy. Je to celé takové divné, protože jako zákazník si tedy ČD pochvaluji, nabízí za jízdy ve vlaku slušný informační servis, nabízí moderní vagony a spokojenost tu prostě je. U jiných dopravců jsem občas narazil na něco,co se mi moc nelíbilo, ale jsem si vědom, že jezdím hlavně na tu Jízdenku na léto a nebylo by asi moc správné hodnotit něco na základě využití minima služeb jiné společnosti.
Odjížděl jsem tedy tradičně Regiojetem v 5.32 hodin a asi v 6.39 jsem jako vždy přijel opět na poslední páté nástupiště v Kolíně. Zde se vždy několik minut čeká, ale obvykle mívám často čas, se projít i ven před nádraží, kde je také autobusové nádraží, a pak následuje cesta interiéry železničního nádraží zpět do podzemního tunelu, který vás vede na jednotlivá nástupiště.
Čtvrté je nyní v rekonstrukci, třetí tuším slouží pro cesty směr Havlíčkův Brod, druhé je pro Ostravu a jedničku jsem nikdy neužil. Snad jsem dvojku s trojkou neprohodil, ale nyní nevím. Příjemné přesedání je pak v Havlíčkově Brodu. Váš vlak tam totiž přijíždí před osmou hodinou na stejné nástupiště, kde na vás v pohodě čeká rychlík Renezance jedoucí do Jihlavy,Telče a Slavonic, který s odjezdem moc nepospíchá.
Překvapený jsem byl v Jihlavě a velmi mile. Konečně někdo vlivný použil mozek a přišel na to, že je zbytečné, aby vlak přijel na nástupiště 1A mimo budovu a cestující musel utíkat aspoň 100 metrů před hlavní budovu k rychlíku Rožmberk ( Plzeň - Brno). Tohoto přesedání jsem se nejvíce obával a vybavily se mi loňské vzpomínky. Místo tradičního rychlíku z 80. let, kde šla stahovat okna a asi předloni jsem z něj natočil pro svůj youtube kanál asi tři sekvence, tak jel moderní klimatizovaný nízkopodlahový vlak
Okříšky už jsou jen malinkým nádražím, byť mají dvě nástupiště podobně tak, jako Všetaty. Zde to máte jako u nás a čeká se na příjezd jednotky od Znojma, která tu postojí a zase jede ke Znojmu. Tam přijedete asi v 10.20 hodin, což je dobrý čas na aktivity.
Tentokrát jsem udělal po příjezdu do Znojma na hlavní nádraží něco originálního, co tu ještě nebylo. Místo k centru a do kopce jsem vykročil k Vídeňské třídě, podešel trať vedoucí do Šatova, Retzu a Vídně a vstoupil do nějakého sídliště, kde jsem hledal cestu dolů k řece Dyji. Tu jsem asi 200 metrů za železničním mostem našel a šlo o jakési schody ve hlíně, které začínaly u jedné staré garáže. Připomnělo mi to trošku jakousi zkratku od našeho cukrovaru strání ke ,, Staráku", ale bylo to mnohem prudší a člověk musel být opatrný. U řeky byl úplně jiný svět.
Chtěl jsem hlavně vyfotit tento 220 metrů dlouhý most, který překračuje řeku ve výšce 48 metrů nad hladinou a je považovaný za největší svého druhu na Moravě. Byl vybudovaný v roce 1871 společností ÖNWB , která tudy budovala železnici z Vídně přes Znojmo, Jihlavu, Kolín do Nymburku, odkud později vedla důležitá větev dále přes Mělník a Ústí nad Labem - Střekov do Děčína, kde za posledním silničním mostem překlenuje trať a napojuje se na trať z Prahy přes Děčín do Drážďan.
I proto máme na Mělníku do dnešních dnů již přes 150 let u kolejí bílé hektometrovníky ( patníky po 100 metrech) s černými čísli kolem hodnoty 370, což je vzdálenost v kilometrech po zmíněné trase od Vídně.
Ano, také toto přibližuje Mělník i Znojmo, a jako určitý fanda i železnice tu musím s určitou úctou tiše postát. Krásné a úžasné dílo na tehdejší dobu. Elektrifikace přišla relativně nedávno, ale o tom všem tu jsou již články.
Pokračoval jsem dále podle řeky, až jsem došel do míst, kde už jsem tak trošku kdysi byl. Mně to tu trošku připomíná, jako kdyby člověk přišel u nás po staré silnici do čtvrti Rybáře, ale tak náznakem. Také vede silnice dolů s kopce. Zajímavá informace je na bílé tabuli.
Za touto lehkou zatáčkou jsem si nějak všiml, že dole u vody je několik lidí a nějak se tam museli dostat. Hledal jsem hledal, až jsem našel úžasnou pěší lávku, která je tu pro fotografy, jak stvořená.
Na jedné straně již zmíněný most ....
.... a na druhé se naskýtají krásné záběry na historický střed města.
Jestliže jsem se předloni pokoušel často neúspěšně najít místo na Kraví hoře, kde by byl mezi stromy nějaký opravdu exclusivní výhled na městský kopec, tak zde jsem objevil nedaleko řeky zahrádkářskou kolonii, která nabízela dost slušné záběry. Něco samozřejmě neuvidíte a hlavně ne vysokou městskou radní věž, která je více v centru.
Kostel sv. Mikuláše a kaple sv. Václava ( zcela vlevo) tu dominují.
Nakonec se dostanete k mostu, který je hlavně turisticky důležitý, ale také pro všechny majitele zahrádek dole u řeky i na Kraví hoře, kde ty četné silničky vedoucí zejména odtud končí. Za mostem vlevo je Muzeum motorismu, a po četných stoupajících cestách vinicemi, se dostanete přes různé vyhlídkové terasy až do historického centra na kopci.
Žlutá značka vás pak vede proti proudu řeky vysoko nad přehradou a došli byste po ní nejen na Sealsfieldův kámen, ale mnohem dále. Ovšem, loni jsem potkal na druhém břehu lidi, kteří považovali stezku z Králova stolce do Znojma za mnohem zajímavější, než tuto dlouhou lesní pěšinu bez výhledů.
Měl jsem však stejně málo času, chtěl jsem proladit v centru na vyhlídce rádio, a tak jsem po nějaké době asi v poledne a něco obracel.
Krátký pohled mezi stromy na hráz přehrady nasvědčoval již cestou tam tomu, že se tam muselo něco stát. Během pěší akce jsem nejprve slyšel sirénu a později jsem viděl i průzkumný člun na hladině přehrady. Na přehradu ale není z cesty v lese moc vidět a objekt je nepřístupný
Cestou zpět jsem prožil snad jedinou mezilidskou komunikaci, která stojí za zmínku. Asi osmičlennou skupinu mladých německy hovořících lidí uzavíral týpek, kterého bych typoval, že je již samostatnou jednotkou z tuzemska. Nějak jsem něco prohodil při míjení a najednou z toho byla podobná debata, jako kdysi u nejjižnějšího bodu Čech.
Dozvěděl jsem se, že dotyčný je od Lince a dnes chce jejich banda dojít po žluté do Retzu, ale odjíždět ještě nebudou. Vrátí se do Znojma a domů pojedou až v neděli. Bydliště jsem opětoval i s popisem turistické nabídky z našich končin a důrazu na vzdálenost odtud. Samozřejmě jsem dotyčnému poreferoval, že ten jejich vysílač Jauerling u nás tedy skoro nejde, ale s Gaisbergu nad Salcburkem to jejich OE3, FM4, nebo Radio Salzburg běžně z naši vyhlídky na své DX rádio ulovím. Atmosféra byla srdečná, ale bylo nutné pokračovat v plánu.
Přešel jsem tak most přes Dyji, abych se u muzea vydal parkovými uličkami přes nejrůznější terasy, vyhlídky, vinice a kolem sousoší Kalvárie ke krásnému kostelu sv. Mikuláše, kde zrovna probíhala nějaké mše. Pak již na řadu přišel areál pivovaru s rotundou a vůbec jakousi nejhlavnější vyhlídkou, kde je možné, se i občerstvit ve venkovním posezení pod slunečníky s výhledem.
Tady jsem se pak věnoval příjmu FM, ale nekonalo se tu nic moc překvapivého. Nejvíce stanic tu bylo od nás, z Rakouska, občas Slovensko a skoro žádné Maďarsko. To by tedy mohlo být to překvapení, že oproti Pálavě jsem jen o něco málo dále a už zde maďarské stanice nelovím. Možná i nadmořská výška mohla sehrát určitou roli, jakož podmínky. Ráno by to mohlo být jistě zajímavější.
Pivovarská restaurace byla tentokrát pro mě překvapivě v sezóně zavřena a stejně tak i prodejna s pivními suvenýry. Možná zase nějaké problémy místního pivovaru. Nebylo to příjemné, protože žádné náhradní řešení nebylo a času také moc ne. Pomalu jsem to vzal městem a plán se utvářel za pochodu. Když jsem spatřil krásnou Vlkovu věž, tak jsem se rozpomenul na místní opevnění a zbytek volného času před odjezdem jsem strávil u hradeb.
Před radniční věží je info centrum a jen nedaleko odtud i vstup do středověkých sklepů.
Nu, a nyní se vracím k samotnému názvu článku. Až o několik dní později jsem szjistil, že Znojmo slaví 800 let, a až po mé dovolené se tu objevila krásná atrakce, kterou bych si jistě nenechal ujít a mohla by tu být stále. Ale, vlaky tu normálně také jezdí a na nějaké video by to bylo. Jen je v takovém případě už třeba vymyslet větší plán, což při této akci vše odpadá a je to na ni přímo ušito. Na Znojmo se prostě krásně kouká.
Domů již raději jezdím v 15.38, byť ta asi předloňská cesta byla asi jen vyjímkou, ale je lepší mít pořád ještě spoj k dobru. Přijedete domů ve 20.22 když není v Kolíně nějaké zpoždění. Nebo přes Prahu ve 21.15 a bez užití autobusu. Pohodové léto.
Žádné komentáře:
Okomentovat