Nejkrásnější města na severu Českého království. Zhořelec je mnohem víc, než jen perlou na Nise.

Před téměř týdnem jsem vás pozval na levný výlet vláčkem do hlavního města Horní Lužice, kterým je Budyšín ( Bautzen). Letní den přece jen nabízí od časného rána, či dopoledne nevídané možnosti a tak jsem pokračoval na stejnou jízdenku ( Libnet+ .... 150 Kč) do nedalekého Zhořelce, který samozřejmě také patřil k našemu království a dodnes, se k němu hlásí. Však tam také v čase mého příjezdu probíhala zrovna nějaká výstava o vzájemných vazbách. Musím se přiznat, že město na mě udělalo svojí historickou tváří opravdu velký dojem.

V ulicích města, se zde prohánějí tramvaje a přitom je tu tak nějak útulno a cítíte určitou uvolněnost. O městě nejlépe vypráví stránka na Wikipedii  http://cs.wikipedia.org/wiki/G%C3%B6rlitz a cítím jistou povinnost zde uvést i domovskou stránku města http://www.goerlitz.de/ . V německých vlacích máte u vstupních dveří regálky s propagačními materiály. Jak jsem se blížil k cíli, zalovil jsem v regálu a podařilo se mi sehnat rozumně velkou mapku i s vyznačením okružní pěší trasy nejzajímavějšími místy města.

Ještě v roce 1990 měla německá historická část města 70 000 obyvatel a polská za hraniční řekou Nisou 30 000, ale  podle zprávy http://www.luzice.cz/home/zpravy/zpravy.dot?id=18608   , se město vylidňuje a německá část má nyní již jen asi 55 000. Důvodem je prý nedostatek práce ve městě a zřejmě i v blízkém okolí. Prý se Görlitz ( Zhořelec) stal městem penzistů a omladilo ho několik tisíc příchozích Poláků z východního směru, ale, jak článek uvádí, tak se pokouší zlákat i Čechy prostřednictvím určitých úlev na nájemném ( 3 měsíce zdarma) i na dopravě ( volné tramvajenky). Snad je to příležitost pro ty podnikavé, co vládnou Německým jazykem. Na druhou stranu se ví, že Německo a i Lužice dávají českým zájemcům práci prostřednictvím burzy práce, která se koná například v Mostě, Ústí nad Labem, Liberci, ale také třeba Drážďanech, Žitavě. A tak si tak trochu člověk říká, že je prostě Německo veliké, v různých jeho částech jsou různé mzdy a místní mladí lidé chtějí trochu dobrodružství a stěhují se.

Jak je však patrné z obrázků, tak oku lahodí různé historické slohy a také tu pěkně kvete turistický ruch, jako ostatně všude v historických městech.

Bohužel jsem se dostal v Görlitzu do takové zvláštní situace. Nevyjížděl jsem z Liberce žádným ranním vlakem, ale až někdy v 8.45, což je již téměř dopoledne a někdy v 10.40 jsem dorazil do Budyšína. Tomuto městu jsem věnoval cca 2- 2,5  hodiny, a pak mě čekalo asi dalších 20-40 minut ve vlaku, tak jsem na Zhořelec už měl asi jen 2,5 hodiny. Tentokrát jsem se rozhodl zakoupit cestovního průvodce ( barevné obrázky s popisem i historií) v Polsku, což se ukázalo, jako velká chyba. Pokud vás tedy zajímá opravdu přesně, co že je na obrázcích, tak použijte internetu. Právě ta zakoupená barevná literatura člověka donutí, aby nekochal jen své oči, ale také si o památkách něco přečetl.

V ulicích města nechybí samozřejmě kašny ...

.....ani krásné patrové domy.

Německý Görlitz je také městem  různých nádherných hodin. A to, jak věžních ručičkových, tak slunečních, jak ještě uvidíte.

Opět jeden z krásných domů.

Tato budova s hodinami je snad radnicí, ale čas utíká a člověk pozapomíná.

Nepřipomíná vám to něco?  Mělníček a jeho soutěž v pátrání po zajímavých veřejných exponátech.

K ozdobám patří i různé domovní znaky.

Tyto sluneční hodiny jsou na malém náměstí, kde je těch hodin více, ale hlavně hned nad dalšími sousedními dvěma okny jsou další sluneční hodiny.

Opět jedna krása nad vchodem.

 Místní věhlasná katedrála je symbolem města. Hned pod ní je u řeky restaurace s venkovním posezením a naproti přes řeku mají posezení zase Poláci.

Pohled na řeku Nisu směrem k Čechám. Ty jsou vzdálené snad jen dokonce 20 km. Snad časem v mapě změřím :-)

Pohled na katedrálu z mostu vedoucího do Polska. Proti proudu je ještě železniční most, kde snad ani nic nejezdí a druhý silniční most, kde jsem právě vyfotil tu fotku polského papeže, kterou znáte z jednoho dílu seriálu Polská zastavení, který jsem tu dával u příležitosti fotbalového ME v roce 2012.

To jsou ty druhé sousední hodiny.

A nakonec mi to nedalo, abych nedal aspoň jednu fotku z předměstí ( pravý břeh Nisy) v Polsku. Tady je vše v pořádku, ale budovy proti mostu byly snad v nějaké rekonstrukci a bez oken.

Tak to byl  Zhořelec-Görlitz-Zgorzelec ( Zhorjelc.. Lužicky)

a nyní směr jih.

1. aktualizace : 22.2.2014      Ze Zhořelce na česko-polskou hranici Zawidow-Habartice ( Frýdlantský výběžek) je to 17 km. Ze Zhořelce přes Žitavu na hranice Zittau- Hrádek nad Nisou je to 37 km. Mezi Žitavskem a Frýdlantským výběžkem je vklíněna část Polska s městečkem Bogatynia. Zejména elektrárna Bogatynia je objektem, který je vidět nejen z Ještědu, ale i ze vzdálených vrchů v Lužických horách.

Lužičtí Srbové mají i internetové rádio ( a další média). Stanice, se jmenuje MDR Sorbischer Rundfunk ( 100.4 MHz) a vysílá prý podle webu  v lužickém jazyku ( Hornolužický jazyk, Dolnolužický jazyk) takto: týden 5-19, so 6-10, ne 8-14, po 5-22 . Zatím neotestováno. Více zde na http://www.mdr.de/serbski-program/livestreams114.html

2. aktualizace:  Rozhlasovou stanici lze také hledat pod názvem MDR1 Radijo Sakska.

Lužice má své vysílání i v televizi. Najdete jej na internetu, nebo na  satelitu Astra 19.2 E na stanici MDR. ( regionální televize Sasko). Jde o magazín Lužyca ( cca 30 minut). Často bývá v sobotu od 11.30 do 12 hodin v Hornolužickém jazyku s německými titulky. Obsahem dnešního magazínu byl hlavně masopust v Chotěbuzi ( Cottbus) . V Lužici je opravdu zakořeněná hluboká folklorní kultura a smysl pro patriotismus. Vždyť i dnes má vedle Němčiny i své dva jazyky, dvojjazyčné nápisy, vlastní kulturu a vlajku se třemi vodorovnými pruhy v pořadí shora ( modrá,červená, bílá) Pro nás je příjemné, že jde o území, které se hlásí k Čechám ( historicky) a Slovanství.

3.díl... http://soutok.blogspot.cz/2014/03/nejkrasnejsi-mesta-na-severu-ceskeho.html

SŠ.

Vytváříte velikonoční kraslice? Zahrajte si o ceny a navíc.....

VELIKONOČNÍ SOUTĚŽ O NEJHEZČÍ KRASLICI ANEB TRADIČNĚ I NETRADIČNĚ …

Tvoříte? Zdobíte velikonoční vajíčka? Pak se zapojte do soutěže O NEJHEZČÍ KRASLICI aneb tradičně i netradičně, kterou vyhlásilo Regionální muzeum Mělník! Malujete kraslice originální a zajímavou technikou? Tak je ukažte v muzeu na výstavě. Umíte ozdobit kraslice tradičním způsobem? I tyto výtvory vystavte v muzeu.
Malované kraslice přihlásíte do soutěže jejich odevzdáním v pokladně muzea. Uzávěrka je 6. 4. 2014 v 17 h. Kraslice všech účastníků budou vystaveny na Velikonočním muzejním jarmarku dne 12. dubna a hodnoceny návštěvníky této akce. Tvůrci výherních kraslic budou odměněni hodnotnými cenami a tyto symboly Velikonoc bude možné v muzeu obdivovat na následné výstavě. Vaše kraslice poté zůstanou ve fondu muzea jako hmotný doklad lidové tvořivosti své doby.
Tak neváhejte a malujte, zdobte, tvořte a vystavujte!

Podrobné podmínky soutěže naleznete na www.muzeum-melnik.cz. A také níže:

Soutěž O NEJHEZČÍ KRASLICI 
aneb TRADIČNĚ I NETRADIČNĚ…

Vytvořte originální velikonoční kraslice, nebo ozdobte symboly Velikonoc dle tradic našich babiček a ukažte je na výstavě v mělnickém muzeu!

VYHLAŠOVATEL
Regionální muzeum Mělník
UZÁVĚRKA SOUTĚŽE
6. 4. 2014 do 17 h.

ORGANIZAČNÍ POKYNY
Každý soutěžící – jednotlivec – může do soutěže přihlásit maximálně 3 kraslice.

Kraslice je nutné odevzdat v pokladně muzea; adresa: náměstí Míru 54, Mělník; otevírací doba: úterý – neděle  9–12 a 12.30–17 h.

Uzávěrka soutěže je 6. 4. 2014 v 17 h. 

Kraslici je třeba zabezpečit proti poškození (zabalit a uložit do krabičky).
Při odevzdání je nutné uvést jméno soutěžícího a kontaktní údaje. (kontaktní údaje slouží pouze pro účely této soutěže, nebudou zveřejňovány či dále používány, organizátor si vyhrazuje právo zveřejnit jména a příjmení soutěžících na následné výstavě) viz příloha č. 1 (stránky muzea)

V případě účasti školních či jiných skupin soutěží každý jednotlivec sám za sebe. (jako kontakt je dostatečné uvést jméno tvůrce, školu a jméno vyučujícího) viz příloha č. 2 ( stránky muzea)

Kontaktní formulář je možné vyplnit v pokladně muzea.

HODNOCENÍ
Kraslice všech účastníků budou vystaveny (anonymně) v muzeu v rámci Velikonočního jarmarku v sobotu 12. 4. 2014. 
Kraslice budou hodnotit návštěvníci Velikonočního muzejního jarmarku.
Tvůrci výherních kraslic budou odměněni hodnotnými cenami.
VÝSTAVA VELIKONOČNÍCH SOUTĚŽNÍCH KRASLIC 15. 4. – 27. 4.  
Po ukončení soutěže budou všechny soutěžní kraslice vystaveny v prostorách muzea.
Kraslice následně zůstanou ve fondu muzea jako hmotný doklad lidové tvořivosti své doby.
Muzeum si vyhrazuje právo vyloučit ze soutěže výtvory, které odporují etice, dobré morálce, nebo které porušují normy a zákony České republiky.
Příloha č. 1
jméno a příjmení:
místo bydliště – město:
telefonní kontakt:
e-mailová adresa:
věková kategorie (zakroužkujte):
0-5 let, 6-8 let, 9-14 let, 15-20 let, 21-30 let, 31-40 let, 41-50 let, 51-60 let,
61-70 let, 70 a více let
technika:
soutěžní číslo kraslice (vyplňuje muzeum):
Já a má kraslice aneb komentář - proč jste si vybrali danou techniku, jaké máte zkušenosti se zdobením kraslic, pár slov o technice či o vaší motivaci zapojit se do soutěže …

SŠ.






Příloha č. 2
jméno a příjmení:
škola:
kontaktní osoba (pedagog):
e-mailová adresa/telefonní kontakt:
třída:
technika:
soutěžní číslo kraslice (vyplňuje muzeum):
Já a má kraslice aneb komentář - proč jste si vybrali danou techniku, jaké máte zkušenosti se zdobením kraslic, pár slov o technice či o vaší motivaci zapojit se do soutěže …

Už jen pouhých 12 dní zbývá do konce výstavy vynikajícího malíře krajináře Vlastmila Týmy.

Ačkoliv mnozí z nás žijí v těchto dnech prací a Olympiádou, tak je na místě si připomenout, že se pomalu vyčerpal čas vyměřený výstavě obrazů vynikajícího mělnického krajináře a těžko říci, kdy a kde bude podobná příležitost. Ale, nechme promluvit komentář z muzea, který je okořeněný fotografiemi z vernisáže výstavy a představí nám popisem i některá vystavená díla prodejní výstavy.

Vlastimil Týma – OBRAZY
(24. 1. – 2. 3. 2014)

Čas, který je vyměřen výstavě obrazů Vlastimila Týmy, se již pomalu krátí. Proto neváhejte a navštivte tuto výstavu v mělnickém muzeu dříve, než se v neděli 2. března odpoledne zavřou dveře za posledním návštěvníkem.
Na této výstavě autor představuje především olejomalby. Ty Vás přenesou k jihočeskému rybníku Blato, do Českého Ráje, pod památnou lípu v Telecím, na Vysočinu do malé vesničky Blatiny či do údolí řeky Vydry. Nechybí zde ani tradiční pohledy na malířovo rodné město, Mělník, které autora opakovaně inspiruje k tvorbě.

Podobu české krajiny Vlastimil Týma zobrazuje věrně a bez výrazné stylizace. Do obrazů však promítá svou lásku k čisté přírodě, což malbám dodává jedinečnost a opravdovost. Obdivuje i dramatické momenty vykouzlené přírodou. Při pozorování těchto scenérií vytvořil obraz "Po bouřce" nebo výjev u Ostruženského rybníka.
Výstava je prodejní, a tak se svým oblíbeným obrazem mohou zájemci těšit i po ukončení výstavy.

SŠ.

Další skvělá aplikace pro vás, kteří občas i často cestujete vlaky.

Ty tam jsou pryč časy, kdy vám mobilní telefonní operátoři vysvětlovali, jak se draze připojit s telefonem k různým šikovným aplikacím, které se týkají třeba i dopravy, nebo si aspoň ověřit odjezd, či nějaké to zpoždění pomocí SMS zprávy.

Jak šel čas, tak šla samozřejmě vpřed i technika a předpokládám, že dnes už není pro nikoho žádnou novinkou webová adresa http://kam.mff.cuni.cz/~babilon/zpmapa2   . Tady nejen vidíte na mapě republiky, kde zrovna jaký osobní vlak je, ale i jaké má zpoždění, včetně různých aktuálních výluk na trati a dalších informací. Aplikace je výborná zejména v čase sněhových kalamit, záplav, špičkách v pátek a v neděli večer, a nejvíc asi při dálkovém cestování.

Nyní máte možnost, se seznámit s další skvělou aplikací na http://provoz.szdc.cz/tabule/StationDetail.aspx?lang=cs&id=5453018&t=2  , kterou jsem úmyslně přepnul na Mělník, ale dole, se přepnete do seznamu stanic. Aplikace by měla aktuálně ukazovat to, co jinak vidíte na nádražích vybavených elektronickými tabulemi. Mělník má jen malinkou tabulku v sousedním okénku vedle výdejny jízdenek, ale zpravidla bývají tyto tabule velké a jsou aplikovány nad příchodem k vlakům. Netová stránka tak umožňuje sledovat vývoj dopravy v naši ( tam kde zrovna jsme) odjezdové stanici  bez ohledu na to, zda jsme ještě kdesi mimo nádraží, nebo v nádražní restauraci a cestující je tak vlastně s předstihem informován o nástupišti, ze kterého vlak pojede a zda bude mít vlak zpoždění či nikoliv.
To oceníte například v nádražní restauraci při opakovaných narůstajících zpožděních, kdy není toto třeba chodit neustále kontrolovat. A druhým případem je fakt, kdy s předstihem vidíme, že není třeba na nádraží vůbec spěchat.

SŠ.

Co dělat, když potkáte psa tuláčka ?

Známe to všichni z televizních obrazovek. Vždy se najde nějaký ten hajzl, který se chce zbavit nevinného zvířete. Psa, pak někde uváže k zábradlí, nebo vypustí na opuštěném místě a to jsou ty lepší případy. Takové zvíře, pak někde strádá žízní i hladem, bojí se okolí, hrozí mu ohrožení na životě v důsledku dopravy a je to zkrátka smutná událost. Přitom jde často o psíka milého a neagresivního, který někdy i hledá jakousi oporu u jiných lidí a stane, se vašim nedobrovolným souputníkem na výletě, či vycházce.

Co tedy dělat, když takové celkem milé zvíře vám je společností stovky, ba tisíce metrů? Pokud jste v okolí Mělníka, tak je dobré si dát do mobilu číslo  602 144 145 a zavolat.  Nečekejte, že se bude chtít někdo nějakým způsobem kromě vás na ulici nějakým psem zabývat. A  tak máte vlastně jeho zdraví a život ve svých rukou.

Pán z útulku mi oznámil, že na odchytovku, se žádné hodiny nevztahují ( ty jsou jen pro návštěvy útulku) a zeptal se, kde jsem na psa natrefil a kde se nacházím, aby si pro něj mohl přijet. Jakmile slyšel slovo Starák, tak měl jasno. Jeho popis souhlasil s mým a naštěstí nešlo o nějakého vypuštěného psíka bezohledným člověkem, ale o štěně tuláka z místních lodních doků. Jak vidíte na druhém obrázku, tak pejsek tuláček měl ze setkání se starým známým velikou radost. Pejsek to byl velmi vychovaný i milý a stal se mi námětem pro článek, který má apelovat na vás, kterým není život zvířat lhostejný. Doufám také, že jsem však dobrým úmyslem nevzbudil pozornost těch, kteří se o tato zvířata zajímají ze zcela jiných důvodů. A tak stále platí: Máte-li rádi svá zvířata, zabezpečte je proti útěku, únosu i možnosti otrávení.

SŠ.

Nejkrásnější města na severu Českého království . Budyšín.

Věž pojmenovaná po uherském králi Matyáši Korvínovi, jenž byl ve své době jedním z nejmocnějších panovníků. Český vzdorokrál z roku 1469 vládl na Moravě a ve vedlejších zemích Koruny České. Král Ladislav Jagelonský, pak pouze v Čechách.

 http://cs.wikipedia.org/wiki/Maty%C3%A1%C5%A1_Korv%C3%ADn

Máme tady první polovinu měsíce února a většina z nás má radost z prodlužujícího se dne a již jistě vyhlíží jaro. I tak však slýchám odpověď na tuto otázku : ,, Byl jsi někde o víkendu ?" - ,, Víš, mě tohle počasí ještě nijak nikam netáhne." Slunce má na náš život zkrátka obrovský vliv. A to si stokrát můžeme říkat, že není třeba jezdit někam kdovíkam, protože krásně je i v parku na Polabí, na vyhlídce, či třeba u Štětí na Stezce loupežníka Štětky ( články), nebo na Kokořínsku. Ale, také i u televize a u Olympiády :-). Pojďme se ale podívat v článku aspoň někam, kam by si občan Mělníka měl zajet. A tím místem je známý Budyšín, hlavní město Lužice, které spravoval například náš mělnický otec Karel IV.   :-).

Soška čerta v okně jedné z oněch zmíněných hospůdek.

Z Mělníka je to do České Lípy po silnici 50 km. Když si stejnou vzdálenost přidáte severním směrem a k tomu přičtete ještě vzdálenost od nás do Neratovic, tak jste v cílovém městě, kam se nyní se Soutokem vydáme. Vůbec největší peckou je, že pokud nepojedete s kamarády, nebo s rodinkou, ale třeba jen sami, tak celý výlet pořídíte vlakem za legračních 150 Kč, což je cena denní jízdenky Libnet+ . Tu však zakoupíte nejdříve ve stanicích Úštěk, Česká Lípa, Srní, Doksy, stanice Bezděz, Bělá pod Bezdězem a Bakov nad Jizerou, takže to vyjde dráž. Vzhledem k tomu, že je takové množství možností, jak do Budyšína jet, tak je tady těžko cokoliv nabízet.

Svatby v kočáru. Velikonoční procesí s několika stovkami jezdců na koních, to vše je Lužice.

Mezi Varnsdorfem, kam jezdí z Mělníka přímý autobus a Libercem, kam zase jezdí vlaky od Všetat, je čilé vlakové spojení přes Německo. Tady je důležitým přestupním nádražím Žitava (Zittau). Ve směru od Liberce vás toto nádraží zajímat ani nemusí. Je to zkrátka trať Dresden- Liberec s číslem 828 v našem jízdním řádu ČD. Tady vás bude zajímat pouze nádraží Bischofswerda, kde musíte přestoupit, aby vás vlak neodvezl až do hlavní saské metropole na Labi. Právě tudy totiž projíždí trať Dresden- Bautzen ( Budyšín) - Görlitz (Zhořelec), po které pojedete asi ještě čtyři zastávky. Vlaky z Liberce do Drážďan jezdí poměrně často a v Budyšíně jste zpravidla za nějakých 90 minut.

Panorama z Mostu přátelství.

Po příjezdu do města vás přivítá nádražní hala s dvojjazyčným nápisem a typický kolmý přechod přes důležitou silniční tepnu, jak jsme již o tom mnohokrát psali třeba v článku o Regensburgu. Budyšín je město mnoha věží a asi nejkrásnější pohled na něj je s Mostu přátelství, vysoko nad řekou Sprévou. Má velmi bohatou historii, která je zhruba od roku 1000 n.l. do roku 1635 přímo spojena s Čechami. Lužice byla součástí království, které neslo například za panovníka Karla IV. honosný název Země Koruny České. I dnes, se najde ještě hrstka stoupenců na obou stranách, která si na vzdor postupné germanizaci tohoto národa připomíná společné slovanské kořeny a obě strany, se navštěvují. Vždyť Lužice má své zvyky i své písmo a hrstka obyvatel, se vedle tradiční němčiny učí dle možností ( škol ubývá) i jazyk Lužických Srbů. Ještě dnes zde najdete dvojjazyčné nápisy a někteří místní jsou rádi, když s nimi cizinec promluví dokonce v jejich místním jazyce, nebo když slyší jazyk jim tak nějak podobný a i trochu srozumitelný. Alespoň tak soudím dle člověka, který se takových výletů do srbských rodin s jistou pražskou společností občas účastní a také dle internetu.

Adresa spolku a vynikající stránky:   http://www.luzice.cz/

Stará vodárna a kostel Sv. Michaela.

Budyšín je příjemné město a na stránkách http://bautzen.de/ , se můžete poklidně virtuálně procházet po jeho uličkách i cestičkách uprostřed léta, ale vlastní zážitek, je samozřejmě vlastní zážitek. Najdete tu na hlavním náměstí nedaleko staré radnice i hospůdky, kde se prý budete cítit, jako doma, ale v tomto nemohu sloužit. Prý se jedna jmenuje Wjelbik ...http://www.luzicke-hory.cz/historie/index.php?pg=clsrboc  a druhá má jméno po dvou loupežnících ( Karásek a druhé jméno je německé) a nějakou vazbu na náš budoucí minipivovar v Chomutově. Více zde.....
http://usti.idnes.cz/novy-minipivovar-v-chomutove-d2x-/usti-zpravy.aspx?c=A130710_1949685_usti-zpravy_alh

Ostatně, víc než nějakému vysedávání a utrácení eura za pití a jídlo, dávám přednost poznání i určité nutnosti spěchat. Zpět, se můžete samozřejmě vydat nazpět po stejné trase, nebo si zajet ještě, jako já do Zhořelce, když už jste tady. Tam se podíváme příště a tentokrát do té historické německé části, která je vážně úchvatná a budete moci posoudit ten obrovský kontrast.
http://soutok.blogspot.cz/2012/06/ve-znameni-polska-ii.html

Do hlavního města Horní Lužice však můžete jet také na kole z našeho Šluknovského výběžku po cyklotrase kolem řeky Sprévy, ovšem neodkládejte moc výjezd, ať nedopadnete, jako já v článku o Spreeradweg, který jsem tu někdy v srpnu či září 2012 publikoval. Cesta to ovšem byla v pasážích u řeky poměrně romantická.

Pohled z Mostu přátelství k hraničním horám na jihu.


Budyšín i jeho blízké a vzdálenější okolí toho nabízí více, avšak to je již vše o čase i o zájmu. Severně od města je například na řece Sprévě velká nádrž a najdete zde i Dinosaurus park Kleinwelka ( cca 6 km od města), kde je asi na 200 umělých exemplářů o délce až 30 metrů. Doma vám může Lužici při troše štěstí kromě fotografií a internetu připomenout i rozhlasová stanice Rádio Lausitz 107.6 MHz, která vysílá z kopečku Schafberg nedaleko městečka Löbau poblíž našich hranic. Ale, to je již pro fandy tak trochu dálkového příjmu, kteří vědí, že je nejprve třeba zamezit vlnám jiné německé stanice z Krušných hor terenní překážkou.

Zákoutí na Sprévě.

Orientační tabule.

Radnice.

Detail hodin na radnici.

Reichenturm. Je obdobou šikmé věže v italské Pise na sever od Alp. Ve výši 55.25 metrů má odchylku 1.44 metrů od osy.

 Dvojjazyčné nápisy k Horní Lužici patří. Tento je na vlakovém nádraží DB.

Tak tohle je zajímavý příspěvek: http://www.luzice.cz/home/zpravy/zpravy.dot?id=18608
Tip spíš pro ty podnikavější a vynalézavé.


Naposledy aktualizováno 16.2. v 11.58 a zřejmě již definitivně.

2.díl ... http://soutok.blogspot.cz/2014/02/nejkrasnejsi-mesta-na-severu-ceskeho_21.html

SŠ.

Poslední odpočinek velkých mužů Mělníka ve fotografii.

Josef Tykal- významný dlouholetý mělnický starosta v období budování velkého Mělníka.

Hřbitov je místem, které mnozí z nás navštěvujeme především na Dušičky, nebo i na Štědrý den, abychom se setkali s našimi rodinnými předky, zapálili svíčku a tím to pro mnohé z nás končí. Jen někdy nás upoutá nějaké jiné jméno na náhrobku, ať už pro povědomost, velký, nebo naopak překvapivě nízký věk mrtvého a vzácně potkáme i známého. Hřbitov toho však nabízí mnohem více, což ovšem můžeme vědět jenom díky osvětě, pokud ji jsme ochotni přijmout.

Josef Tykal- detail.

Před několika lety jsem četl knížku historika Mgr. Jana Kyliána ( autor Mělnické kroniky Jana Josefa Albrechta z období baroka) o městečku Liběchov. Tehdy mě napadlo, že by vůbec nebylo od věci, se porozhlédnout na místním liběchovském hřbitově po hrobech význačných mužů, kteří v knížce figurují a opravdu jsem některá významná jména spatřil.. Loni na jaře jsem navštívil Budeč i Levý Hradec a napsal zde později článek o prvních sídlech našeho hlavního rodu Přemyslovců. Tehdy jsem svůj výlet zahájil na hřbitově v obci Koleč v Zákolanském údolí u města Kralupy nad Vltavou. Ne jen proto, že na požádání šéfredaktorky obvykle zatím každých čtvrt roku dobrovolně přispívám do jejich novin typem na výlet, ale abych se osobně podíval na dvě významné krásné šlechtické hrobky, které jsem tak trošku znal v černobílém provedení z novinového papíru.

Na rohu mělnického Náměstí Míru stojí dům ( dnes snad sport, přes uličku Beránek), kde byla prvně mimo Prahu hrána ochotníky na českém venkově Prodaná nevěsta. Zde tedy spočinuly ostatky členů významné rodiny, po níž je dům pojmenován.

Pokud se nemýlím, tak lednové číslo Mělnické radnice bylo právě věnováno povídání o významných mužích žijících kdysi v našem městě a posledně jsme dokonce měli mnozí možnost objevit velmi zajímavý životopis muže, po němž je pojmenována vyhlídka nad soutokem našich dvou největších řek. Náhoda dnes chtěla tomu, abych šel kolem hlavního mělnického hřbitova na Pražské ulici a dostal nápad. Po nesmělém počátku jsem rázem objevil celou řadu hrobů významných mělnických občanů a přišel typ na článek. Vždyť, kdo to kdy takto všechno nafotil?

Zde jde spíše o osobní vzpomínku na školní léta, kdy jsme u hrobu neznámých osvoboditelů pokládali věnce. Měl jsem co dělat, abych místo, které jsem tušil vůbec objevil.

Abych si ale jen tak nefandil, tak jsem se dnes přesvědčil, v jakých někdy žiji bludech a nikdo mě z nich nevyvede ani pitomým komentářem pod článkem. Snad ty věci ani lidi nezajímají, nebo vůbec o Soutoku neví. Psal jsem tu nedávno článek http://soutok.blogspot.cz/2014/01/spolecnost-giva-je-sanci-pro-turisticky.html , který si přečetlo pouhých 16 lidí a vyprávěl o tom, jak umí v Kutné Hoře nabízet prostřednictvím jednoho tamního výrobce skutečně skvělé originální presenty pro turisty, které jdou na dračku. Mimochodem, snad to bylo i o rok dříve po mé první novodobé návštěvě KH součástí diskuse snad dokonce v Mělníčku. Zjistil jsem, že v Mělnickém infocentru u obsluhy prodávají také jakési dva popelníky z modelu lidské lebky, které tato firma vyrábí. Snad jim to někdo nabídl, snad se nechali inspirovat, ale bylo to pro mě překvapení a člověk si může připadat tak trochu, jako hlupák, který není v obraze. Tedy, aspoň před někým, kdo nezná souvislosti. Na druhou stranu, se však vkrádá myšlenka, že právě tyto naše internetové aktivity zřejmě ovlivňují nenápadně třeba i dění v Mělníku.

Tady mě zaujal ten šlechtický erb.
 http://cs.wikipedia.org/wiki/Maternov%C3%A9_z_Kv%C4%9Btnice

Myslím tedy, že je zbytečné, abych se u náhrobků nějak rozepisoval o tom, čím se ti dotyční v městě proslavili, neboť o tom bylo již napsáno v mělnických médiích mnoho materiálu od těch povolanějších, ale pár řádků ke každému obrázku jsem si dopřál. Na závěr mám tedy jeden apel. Zkuste věnovat i pozornost objektům na hřbitovech, ať už pro jejich krásu, honosnost, historickou hodnotu, či význam osob, kteří v hrobech složili svou tělesnou schránku. Uvidíte nakonec, že s každým střípkem poznání, které na tomto světě objevíte, se budete cítit vnitřně tak nějak bohatší i spokojenější.

Obrázek z medailonku znáte. Jelenova tiskárna u ZDŠ Jungmannovi sady.

Zase nějaký šlechtic. Ani nevíme, kdo všechno nám tady na hřbitově spočívá. Zde mně již nepomohl ani vyhledávač Seznamu a ani dnes taková obec u nás neexistuje.

Zde mě zaujal ten nápis ,, rodina Husova". Jan Husa byl významný měšťan, jehož epitaf najdete v chrámu Sv. Petra a Pavla ( Snad je ten epitaf správně. Nechť mě odborníci prominou, ale nechci to ověřovat) a tak je otázkou, zda je zde nějaká rodová souvislost.

Hrobka rodiny Böhmových.

Profesora Ludvíka Böhma není snad třeba veřejnosti vůbec představovat. Jeho kniha Okres Mělnický je neuvěřitelným dílem. Dodnes si pamatuji, že tam pan profesor například sepsal seznam cestářů, úsek, který má kdo na starost a dokonce měsíční plat každého z nich.

Pokud vám jména na této krásné hrobce nic neřeknou, tak nezoufejte. Stačí se podívat o obrázek níže.

Tak už víte? První ředitel Mělnické vinařské školy. A nebyla to škola ledajaká. Listinou z listopadu 1882 byla první vinařskou školou v Rakousko-Uhersku.

http://www.zas-me.cz/historie-skoly

O slavných, nebo spíše velkých lidech města Mělníka by se toho dalo psát dost ( a odborníci občas něco napíší) a rozhodně těch pár fotek byla jen výseč toho, co by se jistě dalo najít. Někteří zemřeli již dávno, někteří nedávno. Na některá jména si vzpomeneme častěji a na jiná méně, ale tak už to chodí v dnešním uspěchaném světě, kdy má každý své zájmy i určité životní tempo. Vždyť někteří lidé, jako-by snad ani v nějakém běhu nevnímali okolí. Názory na zájmy i na životní tempo, se budou jistě lišit dle každého jedince, ale všichni jednou skončíme nějakým způsobem zřejmě na nějakém podobném místě.

SŠ.

Seznamte se s celorepublikovou akcí, která nese název Keltský telegraf. ( 22.3.2014)

Západ slunce nad povodněmi zalitém Ouporu.

Někdy na jaře loňského roku, když jsem se setkal s amaterským spisovatelem Petrem Jiráskem, se mi dostaly do rukou různé noviny z okresu Kladno i Praha-západ a v jednom čísle mě zaujala akce s názvem Keltský telegraf. Ona mi totiž připomněla jedno mé hobby z let 1997-2004, kdy jsem jezdil také na kopce, jen s tím rozdílem, že my jsme měli vysílačky.

Princip je ale stejný. I my jsme měli jednu akci, kde se posádky přihlašovaly na kopce a ve stanovenou dobu, se předávala štafeta kolem celé republiky, včetně  Slovenska.

Oč tedy vlastně v tomto Keltském telegrafu jde? Je to jakási oslava příchodu jara, kdy se na různých kopečcích schází přihlášení účastníci, rozdělávají ohně a podobně, jako kdysi Keltové si ve stanovenou dobu po západu slunce ( na internetu) předávají poselství.

Západ slunce nad povodněmi zalitém Ouporu připomíná při troše představivosti Amazonku.

Sám jsem na takové akci  nikdy přítomen nebyl a tak čerpám pouze z internetu, kam musí zájemci o akci stejně zajít. Jde o stránky http://www.keltskytelegraf.cz/.

Tam zjistíte, které kopce a kopečky jsou již někým obsazené, nebo, které jsou ještě volné a podle své vůle, se můžete rozhodnout, zda nějakou kotu přihlášením obsadíte, nebo se k někomu přidáte, či se jen tak přijdete zblízka, nebo i zdaleka podívat. Jak se budou kopce pro rok 2014 plnit, bude se zřejmě i upravovat v trase mapa telegrafu. Osobně si myslím, že v tomto případě jde asi spíše o to, aby se rozdělal oheň, který bude okolními posádkami spatřen a samozřejmě, že i vy se budete snažit identifikovat na obzoru co nejvíce světýlek. Po akci, pak velitelé posádek obyčejně dodávají na web své zážitky, náladu na kopci a vyjádření, které ohně na kopcích kde viděli. Vším je možné se nechat inspirovat na zmíněných stránkách. 

Liběchovský kostelík sv. Ducha a sv. Hrobu.

Do Keltského telegrafu zbývá ještě více, než měsíc ( 22.březen) , ale dávám to sem s předstihem, aby se mohl každý s akcí seznámit a případně se rozhodnout, zda se někam půjde třeba jen podívat, nebo si udělá párty v přírodě. Pozor však na nemoci zrozené z podcenění síly zimy.

Letos půjde již o pátý jubilejní ročník a určitě je lepší doporučit kopce, které nejsou pokryté stromovou zelení, nebo skýtají alespoň částečný otevřený výhled. Takovým kopcem je i kostelík sv. Ducha a sv. Hrobu v Liběchově, který byl již také v minulosti loni obsazen a zajímavá mohou být samozřejmě i místa, jako Nedvězí, jižní úpatí Vrátenské Hory, letiště Nebužely a podobné otevřené lokality. Neosvědčil se v tomto případě Říp, protože má tři téměř stromy skryté vyhlídky se směrovými konkretními výhledy.
A nakonec není snad již co dodat. Ať jste, kde jste, tak vám přeji zajímavou, až třeba keltskou atmosféru, pěkný pohled do ohýnku, či vatry a nějaká ta podobná světla na obzoru :-).

Pohled od kostelíka sv. Ducha a sv. Hrobu k Mělníku.

SŠ.

Mělník má kroniku 2012 on-line. Historické fotky Mělníka v německém on-line shopu.

Mělník má po letech zase kroniku. Tak to je zpráva, která nemohla uniknout pozornému čtenáři čísla 2/2014 měsíčníku Mělnická radnice. Pro vás, ke kterým se měsíčník nedostal, nebo jste zprávu nějakým způsobem přehlédly, tak připomínám, že je na světě očekávaná kronika, na které pracoval mělnický kronikář Martin Klihavec. Kronika je v počtu pouhých tří výtisků ( radnice, kronikář, Mělnický okresní archiv), ale můžete si ji celou prohlédnout a přečíst na http://www.melnik.cz/radnice-a-urad/mestsky-urad/aktuality/kronika-mesta-melnika-rok-2012.html . Určitě si dílo plné zajímavostí, i akcí, které jste možná i navštívili nenechte ujít. V kronice je údajně na 300 fotografií. Zvláštní kapitola je věnována například i výročí 50 let firmy Erwin Junker a samozřejmě nechybí kulturní i sportovní akce pořádané v daném roku.

A pak tu mám takovou zajímavost, na kterou mě upozornil jeden kolega. Na stránkách http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/22947-City-M-lnik-Melnik/?tabsessfilltab=8d68bce9606365390eec7786bc4c5307&tabsessfilltab=8d68bce9606365390eec7786bc4c5307

se nachází jakýsi internetový obchod v Německu, kde je možno shlédnout 26 pohledů historického Mělníka, ale také pohledy z celých Čech. Ceny pohledů se pohybují dle kusu od dvou do deseti euro.

SŠ.

Valdštejnský lis aneb stará STS. Zapomenuté památky na kraji města.

Když jsme si tu posledně připomněli  sochu čerta v lesoparku u hotelu Ludmila, která vlastně vůbec čertem nebyla, tak mě tak po těch diskusích napadlo, že by nebylo na škodu, se do těchto téměř zapomenutých míst okraje města podívat. Nečekal jsem žádný zázrak, ale téměř jsem se zhrozil. Mohl bych tady toto místo směle zařadit do článku Živé pomníky socialismu u nás....http://soutok.blogspot.cz/2012/11/zive-pomniky-socialismu-u-nas.html ....., což je takový článek o budovách, které nepřežily dobu privatizace a ani nebyly z různých důvodů využity k podnikatelským záměrům. Dokonce bych řekl, že s tichým souhlasem veřejnosti mizí zcela skryté ze světa.

Naše generace znala tyto budovy přilehlé k parku, jako sídlo firmy STS Mělník. Až teprve novodobá obroda, kdy jsme se zásluhou osvětových činností ve městě dostali hlouběji ve znalostech různých objektů , nám toto místo představila pod názvem Valdštejnský lis. Škoda jen, že tak, jak si do hloubky představujeme různé zajímavé objekty a věnujeme jim více pozornosti mediální ( staré pohlednice a fotografie), tak spíš fyzicky paradoxně zanikají, byť by jistě  v pravý čas našly nějaké uplatnění.
Dal jsem si tu práci, abych se podíval, komu že zde co vlastně patří a připomněl jsem si i název budovy, která snad i díky vzdálenosti od centra nemá zas až takovou mediální popularitu. Pak již stačilo jen zadat název a podívat se, kdo co o budově napsal.

Nebylo toho mnoho. Valdštejnskému lisu v Mělníku jsou věnovány na titulní stránce vyhledávače pouhé dva odkazy, ale stojí za to. Ten první na http://www.hrady.cz/?OID=10076 , se zrodil díky zásluze pana Hobzíka na jaře 2011 a pokud, se podíváte do galerie a porovnáte obrázky s těmito, tak je patrné, jakou rychlostí nemovitost i park chátrá a zaniká. V závěru galerie, pak pan Hobzík ( mimochodem, nedávno vystavoval v Mělnickém regionálním muzeu své modely rozhleden a máme je i zde) zařadil historický snímek právě z 80. let, kdy zde sídlila výše zmíněná firma.

Druhý odkaz nás vrací do roku 2008 a připomíná nám další, již téměř zapomenutou knihu Mgr. Renaty Špačkové prostřednictvím příspěvku na http://melnicek.cz/node/3186 , která nese název Putování za pamětí mělnické krajiny. Ani se nechce věřit, že od chvíle, kdy bylo asi největší událostí ve městě otevření historické studny a knížka snad tím trochu utrpěla na propagaci, že již uteklo téměř dalších šest let. A tady mě tak napadá, že s dalšími křížky navíc si člověk teprve uvědomuje, jak čas letí. Co tu vlastně ještě zbude za dalších pět let?  Komu to co řekne?

Závěrem se omlouvám za skvrny na snímcích, které se objevily zřejmě v důsledku počasí.

SŠ.