Vítejte u magazínového článku k nadcházejícímu velkému výročí.
Už tady se objevují lidé, kteří skepticky tvrdí : ,, Co slavíme ? Vždyť už žádné Československo není. To přece pohřbili pánové Klaus a Mečiar na základě vlastního vyhodnocení předpokládaného neuskutečněného výsledku referenda.
Tak tady záleží opět na úhlu pohledu. Především je zcela jasné, že jak Češi, tak Slováci mají od té doby vlastní stát, což tu nikdy předtím nebylo. A díky tomu, že ještě podstatná část obyvatel společný stát pamatuje, máme velmi podobnou řeč a i společné projekty stále žijí i vznikají, tak jsou naše vztahy prakticky bratrské.
Jak se na historické dohady sluší, tak bývá z pohledu dnešního člověka leckdy přetřásána otázka, zda bylo správné, že náš stát vznikl, nebo zda by nebylo lepší, kdyby i po prohrané 1. světové válce zůstaly Čechy součástí Rakousko- Uherska.
Památník bitvy na Moravském poli u Suchých Krut najdete cca 30 km jižně od Břeclavi, již na území Rakouska.
https://soutok.blogspot.com/2017/07/melnik-vdeci-za-povyseni-na-mesto-krali.html
https://soutok.blogspot.com/2016/12/byli-jste-jiz-na-moravskem-poli-tip-na.html
S tím například nedávno přišel jeden diskutér v jedné diskusi ( ne zde), který poukazoval na fakt, že by třeba potom nebyla žádná sovětská diktatura, žádný 48. ani 68, rok, a nakonec i žádná nejsilnější dáma Evropy, jak včera nazvala televizní média německou kancléřku paní Merkelovou, protože bychom byli součástí velkého významného soustátí.
Dotyčný ovšem opomněl, že tehdy byly ve středu Evropy zcela jiné nálady. My tu dobu pochopitelně nezažili, čerpáme jen z televizních dokumentů a částečně i z literatury, kde převládá názor, že Vídeň pohlížela na Čechy až příliš povýšenecky, což si uvědomila až příliš pozdě, a mnohá díla našich národních buditelů volala po zcela jiném soustátí v rámci rusofilismu. Poukazováno tehdy bylo na pravlast Slovanů a podobnou řeč.
I kolem vzniklé republiky existuje spousta krásných historických dohadů. Pokud nejste jen nějakým konzumentem bez historického zájmu, kterému stačí zpráva, že 28. října 1918 vznikla Československá republika, tak jistě víte, že ten stát, se nenarodil za jediný den a bylo tu spousta problémů ( u nás v ČR) s takzvanou německou menšinou, která o sobě dala vědět i o 20 let později.
A společně s tím vznikají další krásné historické diskuse na téma Němci. Část diskutujících má za zlé našemu velkému králi Otakaru Přemyslovi II. , že umožnil tzv. vnější kolonizaci našeho území a poukazují i na dobu pozdější, kdy se počalo zmíněné etnikum na vzniklé univerzitě v Praze považovat za rozhodující volební složku v rozhodování k různým otázkám v poměru hlasů 1:3 , pokud si ještě vzpomínám.
Druhá strana diskutujících ovšem upozorňuje na fakt, že civilizace přišla z jihozápadu, že bylo nezbytné přivést do království zkušené odborníky z ciziny ( především např. stavitelé), a poukazuje na pozdější vývoj událostí, kdy nám historikové píší o vzájemném mírovém soužití obou etnik, kdy nejen žijí oba národy v míru vedle sebe, ale mísí se v rámci rodin, kulturně se ovlivňují, užívají oba jazyky a národnostní otázka nehraje zdaleka takovou roli, na jakou jsme zvyklí z druhé poloviny 19. století a ze století 20.
Současná Evropa nám poněkud vře, má spoustu problémů a rozděluje lidi. Jedni se cítí, nebo by se rádi cítili Evropany a mají radost z hezkých mezinárodních vztahů, ke kterým například může docházet v rámci kulturních , či sportovních společenských akcí, nebo i na výletech, či v rámci různých náhodných setkání. Druhá strana pozoruje pozorně nejvyšší politiky i zprávy, které mnohdy nejsou zrovna pozitivní, zesiluje nám více taková ta národní příslušnost a hledáme odpovědi právě v historii, což nám nejlépe dokládají opět různé diskusní příspěvky na různá politická témata.
Nejhlavnějším téma posledních let je bezesporu migrace do Evropy, jakou dějiny ještě nepamatují. Již na základních školách jsme se samozřejmě učili o různých válečných hordách, které se ve středověku i v době nedávné valily na koních do Evropy, ovšem tento druh migrace v tak masovém měřítku, aby se o něm tolik všude mluvilo a psalo nepamatujeme.
Migrace mají mnoho tváří. Jednou z nich je migrace ekonomická. Takovou migraci zažívá naše republika od začátku 90. let, kdy k nám za prací přichází příslušníci z bývalých sovětských republik a Balkánu. Ale i my Češi máme nádhernou historii týkající se naší náboženské, ekonomické i politické emigrace, jejíž poslední kapitoly nejsou ještě téměř nikde napsány, protože jsou současností.
Mediálně je česká migrace dost potlačenou záležitostí. Nejvíce probleskl do zpráv odchod lékařů a zdravotních sester do sousedního Německa, ale pokud vás to zajímá a pátráte po dalším uplatnění, tak internet je plný stran nabízejících práci v zahraničí, zejména prostřednictvím různých agentur.
Ovšem, jako určitého částečného nadšence pro historii mě zajímalo, kam a proč Češi v historii chodili. Zde jsem našel několik publikací, které jsou bohužel již staršího data a vznikly zejména v roce 2009. Není se čemu divit, vždyť i zde zmiňuji na webu rumunský Banát, kde je dodnes ryze 6 českých vesnic, a každý rok se tam koná hudební festival našich hudebníků, na který ČD pravidelně vypravují svůj nejdelší osobní vlak.
Možná vás překvapí, že ačkoliv nejvíce českých emigrantů přišlo do USA, tak se od nás chodilo nejvíce na východ a zejména do Ruska a na Ukrajinu, kde jsme založili mnoho obcí, avšak s pádem carského režimu čekaly na náš tamní lid velmi temné časy. Jedna taková krásná kniha je ke čtení přímo na internetu a můžete si ji číst zde na ....
https://books.google.cz/books?id=cS_le3UKNBQC&printsec=frontcover&source=gbs_v2_summary_r&hl=cs#v=onepage&q&f=false
Žádné komentáře:
Okomentovat