Silniční obchvaty měst a obcí bývají v současnosti častým námětem hlavních večerních televizních zpráv. Není divu, vždyť silniční doprava nabyla nebývalé intenzity a s ní, se dostavil hluk, smog, dopravní zácpy, problémy chodců s překročením komunikací a v neposlední řadě i nutnost stále silnice nějakým způsobem opravovat. Je to někdy až k zbláznění, a tak není divu, že je snahou všech měst a obcí oddálit tuto dopravu co nejvíce od domů a bytů svých občanů, zvláště pokud jde o dopravu velmi intenzivní a je toto možné.
Vyjímkou nebylo ani město Mělník, ale zde se uplatnila v první řadě ještě úplně jiná priorita.
Tedy, vzhledem k tomu, že na toto téma nebylo téměř nic napsáno, tak začnu tam, kam mi až paměť stačí, což jsou 70. léta 20. století.
Problémem byl především železniční přejezd na Kokořínské ulici na Blatech, a potažmo přejezd ve Vehlovicích. V těchto dvou mělnických čtvrtích vznikaly u železničních přejezdů dlouhé nekonečné fronty, které zastavily dopravu i na desítky minut. Důvodem byla především hlavní trať ze severozápadu na jihovýchod našeho území pro nákladní železniční dopravu, která byla v 70. a 80. letech 20. století tak frekventovaná, že se závory otevíraly jen na krátké časové úseky, a ačkoli nebyla silniční doprava zdaleka tehdy tak hustá, jako dnes, tak bylo pro řidiče přímo utrpením si vystát fronty u těchto zařízení.
Podstatně lépe již bylo řidičům na Mladoboleslavské ulici, když mohli od roku 1969 využívat nadjezd v Malém Újezdě, nebo ve směru na Štětí další nadjezd před obcí Počeplice již v Litoměřickém okrese.
Nedá se říci, že by tehdy vedení města nic nedělalo. Plán již existoval ( nevím, kdy se zrodil) a vůbec se nedá říci, že by se nějak lišil od současnosti.
Tak jako dnes vedl přes Rousovice, jen už nevím, zda to bylo přes řepný plac, nebo zda byla obětována ulice Cukrovarská. Nezapomínejme, že tehdy byl socialismus a nejspíše nebylo v zájmu společnosti nechat zlikvidovat prosperující podnik a veledůležitou vlečku s částí výrobní linky ( lanovky) a důležitým železničním spojením se stanicí Mělník.
A tak zřejmě měla jít silnice vedle tehdejší vlečky, ale čekal ji úkol, do kterého se již tehdy nikomu nechtělo. Šlo o to, že mezi čtvrtěmi Blata a Starými Rousovicemi, se nachází poblíž říčky Pšovky a potoka Světice močál s ostřicovou trávou a navíc je třeba překonat poměrně velkým stoupáním hlavní železniční trať 072 z Mělníka do Všetat, silnici do Velkého Borku, lokálku do Mšena a znovu spadnout na přibližně stejnou výškovou úroveň někde v katastru blatecké zahrádkářské kolonie poblíž pramenu Světice.
Padnout mělo i několik domů v oblasti styku komunikací Světická, Hleďsebská a Konečná. Také tehdy měl obchvat směřovat přes Neuberk po ulici Dobrovského, ale na rozdíl od dnešního plánu pokračoval severněji, což dnes už není ani kvůli zástavbě možné. Tehdy ještě nebyl nějaký obchvat od Průhonu k Vehlovicím, a tak se dalo namalovat cokoliv.
Až mnohem později ( 90. léta současně s novým mostem) došlo k tomu, že se stará Českolipská ulice od kruhového objezdu na Pšovce po samé Vehlovice stala vedlejší poklidnou silnicí a řidiči se aspoň zde mohli radovat, že máme v Mělníku konečně místo, kde nějaká hlavní silnice vede přes železnici nadjezd.
Jak již asi víte, tak kolem roku 1975 mělo město zcela jiné starosti, které se týkaly přestavby Karlova náměstí na ty postupně dva dnes prázdné obchodní domy a okolí Pražské brány i pošty. Potom se stará Podol měnila v sídliště, kde našlo své domovy i spousta brigádníků podílejících se na další výstavbě EMĚ a nových zaměstnanců. Komunikace kolem dnešního železničního nádraží byla po dopravní stránce téměř mrtvá.
Lidé si už začali pomalu zvykat, že překonat kdekoliv na Mělníku závory znamená, že je občas třeba se obrnit trpělivostí. Stal se z toho takový místní folklor. ,, To víš, zase byly spadlé šrańky".
Dnešní mladá generace nemá ani tušení, jaké obrovské změny nastaly po listopadu a sametové revoluci v roce 1989.
Pokud jsme byli zvyklí, že největším vozidlem v roce 1989 byla Tatra 138 ( případně 111) s přívěsem, která ponejvíce pendlovala s pískem mezi pískovnou kdesi u Cítova a přístavem ( přes starý most), případně na podzim hojně svážela ze všech stran cukrovou řepu do mělnického cukrovaru, nebo snad hojněji jezdila mezi Mladou Boleslaví směrem na Slaný, tak tu najednou byla éra kamionů a začaly skutečné problémy s dopravou, které ještě umocnil fakt, že upadala veřejná autobusová doprava, lidé dojížděli i dále za prací auty a navíc měly některé rodiny těch aut i více.
Za první skutečný obchvat Mělníka lze oficiálně označit to, co tu vzniklo v roce 1993. Nový most znamenal v dějinách Mělníka neskutečný zvrat. Zejména se cenila jeho odbočka do Nůšařské ulice a přístavu, která měla především sloužit kamionům. Ve chvíli, kdy mohla i osobní auta jedoucí od Nové Vsi ( od dálnice Praha- Teplice) projet kruhový objezd za mostem v přímém směru a pokračovat přes železniční most přímo po nové široké rychlé silnici na Vehlovice a do Liběchova, se již hovořilo o určitém vítězství.
Veřejná představa totiž věřila, že je zbytečné, aby již někdo jezdil po pomalé silnici z Prahy přes Líbeznice a Štěpánský most, když může jet po dálnici, byť asi o 11 km delší, pokud se nepletu a třeba objet město přes nový most a pokračovat dále po obchvatu na Liběchov, nebo uhnout brzy přes pole na Chloumeček a pokračovat na Kokořín a Mšeno. Směr Mladá Boleslav tehdy nikdo moc neřešil.
Jenže se nám začala ucpávat Bezručova ulice v celé své délce, málokdo skutečně jezdil z Prahy do Mělníka po dálnici a začalo být nutností nějak dostat aspoň nepříjemná nákladní auta mimo tuto veledůležitou komunikaci, která zastoupila bývalý hlavní tah přes centrum města.
V důsledku toho byl dovybudován krátký úsek, který spojuje Bezručovu ulici a Řípskou ulici, kde se říká Na Malém Spořilově ( vede kolem azylového domu) a částečně došlo k uvolnění provozu v Bezručově ulici. Mělník sice trošku jásal, že vytěsnil zejména nákladní dopravu až ke kolejím, ale musel si přiznat, že nový most byl jen částečným řešením a nový problém vyvstával zejména v místě, kde tato silnice ( Řípská), později dále Nádražní naráží na Kokořínskou, kde nám stále vznikají ony fronty.
Nutno dodat, že nákladní vlaková doprava v 90. letech opadla a dnešní fronty u závor na Kokořínské ulici jsou již jen odstínem toho, co tu bývalo za minulého režimu. Paradoxně je tak vlastně štěstí, že se toho moc po kolejích nepřeváží. Někdo žehrá na kruhové objezdy, které nám tu celkem v krátké době poslední dobou vznikly a snad občas zpomalují dopravu, ale ještě štěstí, že je tu máme.
Řidič se prakticky může soustředit jenom na to, aby ho nějaký pospíchálek nesestřelil, ale pokud jedou řidiči tak nějak slušně, ohleduplně k ostatním a neagresivně, tak jsou myslím dnes prakticky nezbytností.
Situaci na přelomu tisíciletí již prakticky znáte. Ten dnešní ,, průtah" , jak mu skutečně někdo posměšně říká je opravdu téměř totožný s modelem ze 70. let 20. století. Co je na něm špatného ? Kamiony musí z tohoto obchvatu někudy do přístavu, další doprava do města i do středu města, a město Liběchov obchvat Mělníka nikdy neřešil, protože je ta krajina u Rymáně, či Dolní Zimoře zkrátka nelítostná. Tam padají do údolí serpentiny.
Řešení ? Asi nezbývá, než začít s nákladným přemostěním železnice na Blatech a někudy to zkusit napojit zřejmě u podniku Zemědělská technika tak, jak to bylo kdysi dávno vymyšleno. Jinak se toho blázince v ulicích Bezručova, Řípská, Nádražní a Kokořínská i přes kruhové objezdy asi nezbavíme.
Samozřejmě by bylo asi opravdu dobré, kdyby toho více cestovalo také po železnici a řece, což je věcí infrastruktury a určité motivace.
Posvícení v Liběchově již v sobotu !
Festival ptactva Mělník, 6. 10. 2018
První říjnovou sobotu se v Mělníku uskutečnil tradiční podzimní Festival ptactva, který organizovalo Regionální muzeum Mělník ve spolupráci s Českou společností ornitologickou a Správou CHKO Kokořínsko-Máchův kraj. Trasa ornitologické vycházky začínala tentokrát z důvodu uzavření mostu Josefa Straky u hořínského zámku. Přesto to od účasti neodradilo 41 zájemců (17 dospělých a 14 dětí) o naši přírodu. Cestou přes hořínský park k Labi a pak na zdymadla a dále po cyklostezce k Vltavě jsme pozorovali nebo slyšeli 36 druhů ptáků.
Na cyklistickém odpočívadle u Vltavy proběhla ukázka odchytu a kroužkování. Největší pozornost vzbudili dva odchycení ledňáčci říční, dále si účastníci měli možnost prohlédnout zblízka odchyceného střízlíka, pěvušky modré, sýkory koňadry, modřinky, babku, brhlíky, budníčka menšího, pěnice černohlavé nebo pěnkavu obecnou. Akci vedl Libor Praus, s kroužkováním pomáhali: Petr Lumpe, Ivan Svoboda, Karel Novotný a Markéta Ticháčková.
-Libor Praus-
Žádné komentáře:
Okomentovat