Dopadlo to jako vždy. Ráno jsem si pospal, pak při snídani udělal první dnešní dva články, Audienci u Císaře Karla I. jsem opět vypustil, a pak už byl jenom čas na malou procházku po městě s cílem na vlakovém nádraží, kde máme letos možná poslední příležitost vidět parní lokomotivu v Mělníku.
Snad nejvíce jsem se těšil na pohled od zámku, který je teď na jaře zkrátka pohledem do ráje a může přinést spoustu inspirace. A jak mě to tak nabilo energií a radostí, tak jsem ani nečekal, jakou tu zase zažiji zajímavou chvilku. Přišla sem totiž náhle jakási osamocená žena, vyloženě se kochala krajinou, a pak vytáhla obrovský foťák a namířila jej na Sedlo.
Napadlo mě, že bych mohl zase přispět s nějakými znalostmi výhledů, zeptat se odkud je a začal jsem otázkou : ,, Fotíte profesionálně, nebo jenom tak pro radost ?"
To jsem tomu dal. Odpověď zněla : ,, Do you speak English ?" Kriste, člověk ty jazyky prakticky nepotřebuje a teď aby to lovil z mozkových závitů. A skutečně, vždyť věci na netu vám dnes automaticky přeloží překladač a pokud se člověk dostane vzácně kousek do Německa, tak i tam nepotřebuje mnohdy otevřít pusu, až na malé vyjímky.
Nakonec z toho bylo plno srandy. Paní byla z jedné farmy ve středním Finsku, manžela nechala doma a byla prý ubytovaná v Praze u nějakého známého. Česky prý umí dvě slova. Dobrý den a děkuji :-). Německy větu ,, Es tut mir leid, aber ich spreche nicht Deutsch.
Vůbec té ženě nevadilo, jak těžkopádně se snažím zcela nepřipravený dolovat určité znalosti a také ji vše ohledně výhledu do kraje zajímalo. Bavila by se snad pořád a smála se, když jsem ji vysvětlil, kde jsou Drážďany, kterým směrem je tedy asi Finsko, kde je to jágrovo město Kladno, nebo když viděla moji úsměvnou reakci na ta dvě česká slova a jednu německou větu, kterou zná. Přiznal jsem se, že já znám finsky jen slovo Suomi ( díky hokeji :-)) Jinak ovšem koukám rád na zemi 1000 jezer a zajímavé krajiny i zvyků Laponska, ležícího za polárním kruhem.
Pak jsem se však již musel omluvit, že musím jít, protože jdu na vlakové nádraží, kde bude parní lokomotiva a mám už jen nějakých 26 minut. Ještě jednou mi zopakovala, jak je tu krásně, mávla rukou do kraje a nakonec mi na rozloučenou podala ruku. Vyslovil jsem to známé bye bye, protože mě nic jiného zrovna nenapadlo a vzpomněl jsem si na jeden z mých nedávných článků, který jsem věnoval skupině Bay City Rollers a jejich hitu Bye bye baby :-).
Turisté jsou zkrátka mílí a s cizinci lze zažít občas také legrační chvilky.
Vzal jsem to dolů z kopce na Polabí, protože ještě nemám letos focené sakury. Našlo se vás dost, kteří jste v těchto i nedávných dnech klikali na článek Rozkvetlý Mělník z loňského roku, kterému právě dominovaly sakury a Polabský park.
Pak samozřejmě také vynikaly šeříky a ani není náhodou, že jsem tu dnes zařadil fotku, kde je v popředí vyhlídka pojmenovaná po cestovateli jehož jméno zní Stanko Vráz a v pozadí je dominanta města.
Vychutnejte si tedy pohledy na nádherné sakury a vězte, že nevidím, že by nějak závažně narušovaly svými kořeny málo frekventovanou vozovku a na chodníku je to v jednom místě jen nepatrné.
Myslím, že úvahy o jejich případném odstranění jsou zbytečně předčasné a spíše by bylo lepší zatím již někde jinde vysadit sakury nové, aby mohly již růst a nebyla tu jednou jakási prodleva.
A než si je prohlédnete, tak jen připomenu, že se v dalším článku můžete těšit na atmosféru na nádraží ČD, která neměla chybu a na posledním obrázku máte pozvánku na již známý podnik Monster truck show, který tu občas bývá stejně tak, jako cirkusy.
Žádné komentáře:
Okomentovat