Kleť ( 1084 m.n.m.)
Z Mělníka je vzdušnou čarou vzdálena 166 km. Pro mnoho lidí je to dnes již jen nejvyšší hora Blanského lesa nedaleko Českého Krumlova, kde se nachází vysílač a hvězdárna s rozhlednou. Pro mě navíc vzpomínka na rok 1999, která se týká spojení pomocí občanské radiostanice s jedním ze zaměstnanců.
Cestování je kořením života. Povznáší ducha, vylepšuje životní přehled a posiluje celkovou kondici. A tak není divu, že výhodné jízdenky ve velmi pohodlném jízdním prostředku, jakým je vlak, jsou zkrátka k nezaplacení.
Tak, jako mi v roce 2004 udělala radost víkendová rodinná jízdenka SONE+, tak jsem se ještě mnohem více radoval při zavedení Jízdenky na léto v roce 2014. Ostatně, pokud čtete Soutok, tak sami vidíte, co vše se dalo z různých koutů republiky za ty již čtyři letní sezóny za pár korun navštívit. Nejsem však sám, kdo se vrhl na tuto nabídku a lidé se s tím perou různě.
Nedaleko Kletě.
Někteří si stanoví svůj osobní turistický plán, přespávají v různých místech a jízdenku užívají ke kratším přesunům v rámci republiky. Další skupina cestovatelů absolvuje své výlety vždy z domova, jsou různě dlouhé a také přestávky mezi nimi má každý jiné. Jízdenka vyvolává nadšení, ale také má již i první oběti. Někteří zájemci totiž nejsou natolik komunikativní typy, aby navazovali ve vlacích různé diskuse s ostatními cestujícími a samota je otráví, ač po čas cesty zkouší k zabavení používat různé prostředky. Dnes není díky spojení wifi na dálkových tratích problém užívat i elektronická informační zařízení.
Vlak dnes končí ve stanici Nové Údolí.
Druzí se zase snaží v krátkém časovém horizontu jezdit téměř denně, nebo obden, což vlastně udělá z dovolené náročnou povinnost a ti se již také cítí otrávení. Sám jsem si to letos tak trošku z nouze vyzkoušel a tudy opravdu cesta nevede. Ukázalo se, že je skutečně ideální, se zprvu vydat na nějakou dlouhou cestu, aby se prakticky již po návratu domů jízdenka zaplatila, a pak si dát minimálně dva dny pauzy, kdy zpracujete dojmy, připravíte se na nový plán cesty, odpočinete si od brzkého vstávání i pozdních návratů, které vás připraví o kulturní oddechový čas doma a v neposlední řadě můžete uskutečnit zcela jinou aktivitu.
Nové Údolí. Restaurační vagón s upomínkovými předměty i turistickými vizitkami.
Tou může být jízda na kole, výlet autem apod. Na Jízdenku na léto obvykle několikanásobně překročíte finanční hodnotu, kterou by vás stálo cestování na obyčejné jízdné, a tak není toto třeba nijak hrotit. Při dobrém plánování vám zůstane klidně ještě několik dní třeba i na pobytovou rekreaci.
Pošumavská jižní dráha. Nové Údolí. Nejkratší mezinárodní železniční úsek na světě ( 105 metrů)spojující Čechy s Bavorskem.
Na tento výlet jsem vyjel v pondělí ve 4.13 z Mělníka do stanice Všetaty.Odtud odjíždí ve 4.26 vlak do Prahy s příjezdem na Hlavní nádraží v 5.12. V 5.32 pokračujete rychlíkem Kotnov do Českých Budějovic, kam přijedete v neuvěřitelných 7.52 ráno. ( 2h 20 min) Je to vůbec možné ?
Když si vzpomenu na 80. léta 20. století, tak jízda sem byla nekonečná a trvala snad 3 hodiny i více. Ovšem, také záleží, o jaký vlak šlo a v jakém stavu byla tehdy elektrifikace i modernizace celé trati. To bych musel zase zkusit najít a již se mi tu jednou někde podařilo objevit jízdní řád z roku 1982.
Aktualizace 23.7. v 9.30: Je to tak. V 7.52 rychlíkem z Prahy a ČB v 11.09.(3h17 min) Téměř o hodinu zkrácení jízdy.
http://www.jizdni-rady.nanadrazi.cz/jizdni-rad/1981-1982/1981-1982_strana_448-453.pdf
Turisté před zvláštním dřevěným nádražím v Novém Údolí.
Až do Budějovic bylo tedy cestování rychlé. Ovšem, zde už je to tak trochu podobné tratím z Plzně na Domažlice, nebo do Železné Rudy. Úsek z Českých Budějovic do Nového Údolí trval téměř tři hodiny. Vyjedete v 8.09 z Budějovic a v Novém Údolí jste téměř v 11 hodin dopoledne ( Pravidelný příjezd 10.45).
Zajímavostí cesty bylo, že až do stanice Černá v Pošumaví u nádrže Lipno, jsem seděl z Prahy sám a nebylo s kým promluvit. To však bylo lepší než následující čtyři zastávky, kdy mi společnost dělala mladá rodina, se svými rodiči a třemi menšími, ale zcela neovladatelnými dětmi. Ovšem, nedivil jsem se, protože tu i dospělí potřebovali lekci slušného chování a respektování, že nejsou ve vlaku sami.
V Novém Údolí jsem předně zakoupil vizitky a vydal jsem se svižným tempem na 7 km vzdálený Třístoličník. Cesta vedla zprvu asi 3.5 km po krásné asfaltce s mírným stoupáním, až do míst, kde vlastně začíná slavný Schwarzenberský kanál. Inženýr Josef Rosenauer tu má pomník, jako projektant celého tohoto díla ...https://cs.wikipedia.org/wiki/Schwarzenbersk%C3%BD_plavebn%C3%AD_kan%C3%A1l , které umožnilo plavbu šumavského dřeva do císařské Vídně a později i do Prahy.
Zde jsem potkal první příjemné lidi, kteří tu trávili rekreaci a přijeli z daleké Prahy :-)). Prohodili jsme několik vět a já byl velmi zvědavý, jak se bude můj čas výstupu shodovat s informacemi na webu www.mapy.cz .
Tyto kočáry za kolo vždy rád vidím, stejně tak, jako mladé lidi. kteří projevují zájem o cykloturistiku a turistiku. To jsou obyčejně lidé podobného smýšlení, se kterými se dá mluvit. Také v tomto případě zde byli i prarodiče, se kterými jsem mluvil především.
Schwarzenberský kanál. Plavba dřeva po něm, po řece Grosse Mühl a po Dunaji do Vídně trvala obvykle pět dní, pokud si ještě pamatuji.
Brzy pak ze silnice odbočovala cesta příkře vpravo vzhůru, přidala se státní hranice, která tu cestu tak nějak kopíruje a občas šel člověk i nějakým tím potůčkem poskakujícím přes kameny. Připomínalo to Krkonoše. Čím výše, tím méně porostu a více výhledů. Zprvu tedy především k nám do Čech.
Restaurace na Třístoličníku již stojí v Bavorsku, podobně, jako vlastní skalka.
Když jsem se konečně vyškrábal na kopec, tak jsem měl velmi pěkný čas, ale ne moc pěkné počasí. Bylo 13.30 hodin. Vystoupal jsem na skalní vyhlídku, kde jsem měl být již v roce 2005, ale tehdy vedoucí expedice rozhodl, že u Trojmezí otočíme, protože máme za sebou ještě ty méně zdatné turisty a hlavně jej lákala nově otevřená rozhledna na vrchu Boubín, který měl být dalším cílem. Tak tedy konečně zde.
Na skálu vedou kamenné schody ......
..... a vršek je osazený dalekohledem, se zajímavým vyhledávacím doplňkem.
Jak jsem však řekl, tak na dalekohled to vůbec nebylo. Také odtud mohou být vidět Alpy.
Ještě jeden pohled na skalku....
...... a zde je důkaz, že útvar je již na území Bavorska, odkud sem vede prý méně náročná cesta.
Sousední skalka Hochstein má být v jednom směru vzdálena 20 minut a v opačném 40 minut, ale obě cesty mi trvaly maximálně 15 minut a šlo se pěkně po rovince. Útvar Hochstein vidíte už z naší červené příchozí cesty k chatě u Třístoličníku, a pak přímo od chaty, kde je turistický rozcestník.
Najdete tu kapli Sv. Jana Nepomuckého...
..... a hlavně zase trošku jiný výhled. Zde je lepší pohled k západu a na Třístoličníku zase k jihovýchodu.
Také zde je naprosto stejný dalekohled a přehledové desky byly tuším také na obou skalkách.
Asi ve 13.50 jsem se srdečně pozdravil s krajany z Domažlic, kterých bylo asi deset a přišli stejnou cestou, jako předtím já. Samozřejmě bylo velkou atrakcí, když jsem se zmínil, že zrovna předevčírem jsem tam u nich chodil po náměstí a přidal jsem i tu, jak jsem hledal na okraji Furthu pěší cestu na Hoher Bogen. Lidé se mají smát. A smáli se :-).
Zpět jsem šel stejnou cestou a našel jsem i pěkné povídání o zmíněném kanálu.
Na kraji Nového Údolí ( jedna ze zmizelých obcí, jakých tu jsou na Šumavě stovky) jsem snad našel na soukromém pozemku menhir. Musím se podívat na nějaké zájmové stránky.
V Novém Údolí jsem byl v 15.50 a měl jsem ještě do 17.14 čas, tak jsem si zašel ještě do nedaleké obce Haidmühle.
Minete nejkratší mezinárodní železnici, projdete hraniční prostor, kde má konečnou zastávku autobusová linka do městečka Freyung a asi po kilometru chůze po asfaltce jste tam. Mimochodem, pokud si koupíte třeba v Českých Budějovicích jízdenku Donau-Moldau ( Dunaj-Vltava), tak můžete udělat třeba okružní výlet přes Nové Údolí, autobusem přes Freyung, odtud vlakem do Pasova, pak do Lince, a přes Rybniště do Budějovic.Jízdenka je dokonce dlouhodobější.
Že by vysílač Haidel ?
Samozřejmě, že mě zaujal vysílač nad obcí a nejprve jsem si myslel, že je to snad z Mělníka zachytitelný Brotjackriegel.( To by bylo však příliš blízko.) Vidíte však poblíž ten tobogán ? Na celém netu jsem nenašel jedinou fotku vysílače a tobogánu. Pouze nějaký španělský komentář hovoří o tobogánu ( luge) v Haidmühle, ale jinak mrtvo. Snad je pro zastaralost zrušený, ale proč není na fotkách, když je téměř nad obcí?. Jsou tu blízké hory s rozhlednami, ale nic takového tvaru jsem na stránkách obce a okolí nenašel.
A zase ty májky :-).
Kostel Sv. Maxmiliána.
Haidmühle je vlastně takové městečko plné hotýlků, jsou tu i nějaké lázně, ale nejvíce mě zaujal kostel.
Z časových důvodů, se tím nebudu nějak více zabývat. Navíc se ukazuje, že když článek není o Mělníku, tak stejně zajímá obvykle tak 30 lidí :-). Ale, je to nádhera a povznesení ducha :-).
Jak jsem tu již psal, tak válečné pomníky se těší v Německu velké úctě a pozornosti, ale nutno říci, že u nás, se situace výrazně zlepšila a brzy se podíváme v nějakém článku na jeden takový pomník i u nás na Mělníku.
Cestička k domovu.
Zde vidíte v popředí parkoviště na bavorské straně, o kus dále hranici i autobusovou zastávku, a téměř zcela vlevo restaurační vagóny v Novém Údolí.
Na německé straně je před hranicí také malé parkoviště. Bavoráci, pak přejdou jen hranici a sednou do vlaku, který je vezme třeba přes České Budějovice do Prahy.
Lipno, aneb České moře :-).
Jak jsem již psal, tak vlak mi jel v 17.14, a až do Budějovic, se ke mně neustále vracela po odjezdu ze zastávek na kus řeči průvodčí. V Budějovicích jsem byl v 19.36 a shodou okolností mě odvážel ve 20.05 zase rychlík Kotnov. Snad ani nestojí za zmínku naštěstí krátká společnost jednoho řidiče, který ve svém vyprávění neustále jezdil Liazkou a předjížděl v kopcích různé západní kamiony :-).V Praze jsem byl ve 22.27, na Mělník mi to jelo ve 22.48 a Mělník mě přivítal ve 23.51.
I přes svoji časovou náročnost to byl krásný výlet do jinak dalekých končin. A tím tedy končí série čtyř výletů v sedmi dnech, což je novější varianta Jízdenky na léto.
Žádné komentáře:
Okomentovat