Již snad v červnu jsem vás zval do Milovic na rekonstrukci bitvy u Zborova, která se tu měla konat v sobotu dne 8. července k významnému výročí 100 let od uplynutí. této velmi významné události.
Měl jsem původně v úmyslu, se akce účastnit, ale nakonec jsem ji bohužel musel vyškrtnout z programu, protože touha po vzdálenějších výletech byla silnější a času pro Jízdenku na léto bylo již málo.
Již o týden dříve proběhlo k tomuto výročí na mnoha místech naší vlasti spousta akcí a v Mělníku byl již dokonce slavnostně odhalen pomník bitvy u Zborova dne 23. června. Samozřejmě, že po návštěvě pamětní desky před domem kpt. Jaroše, jsem byl zvědavý i na pomník bitvy u Zborova na Zborovském náměstí, kam jsem se dodatečně vypravil.
Se zájmem jsem si přečetl článek v měsíčníku Mělnicko, kde je krásně popsáno, že zde již podobná památka kdysi stávala, ale zvítězila samozřejmě přirozená chuť navštívit místo osobně a udělat nějaké vlastní snímky. Ostatně, měl jsem to blíže, než v případě sochy vojáka Švejka v Kralupech nad Vltavou, kterou tu máme v nějakém červnovém článku.
Protože je v Mělníku mnoho lidí, kteří vůbec nevědí, kde Zborovské náměstí je, tak jen připomínám, že jde o náměstí, kde stojí bývalá sauna, která je dnes v soukromém vlastnictví. Pomník najdete v ulici Českobratrská.
Když jsem snímky dnes poslal do počítače, tak mě zaujalo to datum 2012 na desce. Nemělo tam být náhodou 2017 ? Nebo jde o opožděný prezent ? Je to škoda, protože 2017 by vypadalo přece jen mnohem lépe. Jinak je pomník poměrně vkusný a lze opravdu poznat, že je dílem mělnického sochaře Miroslava Kroupy, který je také autorem památníku obětem II. světové války na Mělnicku v Jungmannových sadech. Podobný styl.
A když už jsme v Jungmannových sadech, tak se také podívejme, jak vypadá park, který tu byl založen snad někdy v roce 2009. kdy byl dalším počinem po zpřístupnění středověké study pod náměstím Míru.
Tehdy zde bylo ještě vše holé ( historické fotografie na http://mujmelnik.webzdarma.cz/z_akce.html ) a tak nějak vynikala ta představa výšky mělnických hradeb.
Nevím, ale dnes mi tu přijde vše tak nějak zarostlé, lavičky jsem našel až na úplném konci z jedné strany zcela uzavřeného parku rozmístěné do kruhu, jako kdyby si tu dávali schůzky kdovíjací lidé. Výška hradeb z nejnižšího místa již tolik nevyniká a celkový dojem jsem měl poněkud rozpačitý.
Takový zapomenutý kout města a přitom vlastně historicky významný. Vždyť jde o poslední zbytky městského opevnění. Možná není tak impozantní, jako třeba to v Nymburku, kde jsou i strážní vížky, ale je to naše domácí opevnění a výška je také slušná pro představu dobývání středověkého města..
Žádné komentáře:
Okomentovat