Spojení dvou evropských úmoří navrhl poprvé římský císař a český král Karel IV. Již za jeho vlády prý započaly stavební práce na tomto gigantickém díle a podle historiků byly stopy po výkopech prý patrné ještě v 16. století.
Schwarzenberský plavební kanál byl však vystavěn ve dvou etapách v letech 1789-1822 podle projektu inženýra Josefa Rosenauera (1735-1804) v části Šumavy, která tehdy byla v majetku knížat ze Schwarzenbergu .....https://cs.wikipedia.org/wiki/Schwarzenbersk%C3%BD_plavebn%C3%AD_kan%C3%A1l
Území za vodní nádrží Lipno bylo sice součástí Československé republiky, ale po celá desetiletí sem měli volný přístup pouze zde sloužící příslušníci pohraniční stráže a na povolení s určitým omezením jistě i nějaké ty vodohospodářské a zejména lesnické služby. Teprve po pádu železné opony, se tato trochu zapomenutá a vylidněná oblast stává především díky postupujícímu turistickému ruchu opět živější. Ostatně, je docela zajímavé se podívat do mapy, kde najdete zřetelnou linii rakouských osad zasahujících až k naší hranici a téměř pusté pásmo vedoucí k Lipenské vodní nádrži, která tu v 50. letech 20. století vznikla a stala se jakýmsi českým vnitrozemským mořem.
Proč tady v dávné minulosti Schwarzenberský plavební kanál vlastně vznikl?
Na to člověk nemusí být ani historik, aby si dokázal odpovědět sám. Dříví bylo vždy surovinou, která měla dvojí účel. Někdy bylo stavebním materiálem, či sloužilo k výrobě nábytku a různých předmětů, ale podstatná část větví stromů a nekvalitních kmenů stromů sloužila jako dříví otopové A takového dříví bývalo samozřejmě nejvíce právě v nepropustných horských hvozdech.
Tehdejší císařská Vídeň si žádala topné dříví ze Šumavy a tak se díky inženýru Rosenauerovi https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Rosenauer z obce Chvalšiny zrodilo geniální dílo. Kanál vlastně vzniká poblíž Třístoličníku díky jednomu z přítoků Studené Vltavy a je vedený tak, že je napájený dále různými potůčky. Dozvíte se, že jeho šíře se zpočátku pohybuje dokonce někde kolem tří až tří a půl metru šířky a zhruba metru hloubky, a že jeho spád není nikterak prudký. Zpočátku prožíval opravdu zlaté období. Do Vídně se otopové dříví plavilo celé století a nejen tam, ale i mnohem blíže, kde posloužilo sklářským hutím.
Celá ta historie Schwarzenberského kanálu je mnohem složitější, a jak jsem zde již mnohokrát psal, není smyslem Soutoku kopírovat odstavce z Wikipedie, které si přečte zájemce přímo tam. Dočtete se, že z různých těžebních důvodů byl nakonec vybudován takzvaný smyk poblíž obce Želnava a tím se vody kanálu na důležitém místě propojily s vodami Vltavy. To se nakonec ukázalo, jako velmi důležité, protože v době, kdy poněkud opadl zájem o dříví otopové a stoupl zájem o dříví užitkové, tak zatímco přeprava dříví do Vídně již dávno ustala, tak do Prahy se po části kanálu a po Vltavě ( díky smyku) plavilo dříví prý ještě naposledy v roce 1962.
Kanál v dobách socialismu zpustl, neudržoval se, zejména ta část vedoucí k rakouské hranici, a teprve až v současnosti dochází díky různým organizacím k jeho občasným určitým opravám. Celková délka kanálu se uvádí cca 50 km, ale ono je to s kanálem trochu složitější. Pokud jej budete hledat v mapách, tak se vám bude ztrácet mezi vrstevnicemi i v barevném značení tras a díky své nevelké šíři to bude občas obtížnější. Navíc mění i svůj název a na nějakou chvíli se ztratí zcela v rakouských lesích mimo naše území.
Jižně od místa zvaného U Korandy končí jeho dosavadní název Schwarzenberský plavební kanál a dále jeho vody vidíme pod názvem Otovský potok. Ten se později vlije do říčky Světlá, která jižněji změní za hranicí svůj název na Zwettelbach. Zwettelbach v závěrečné fázi změní svůj jižní směr přímo k západu a vlije se tu do asi 25 metrů široké řeky s názvem Grosse Mühl. Ta teče ještě mnoho kilometrů k jihu, až k jihozápadu, než se mezi Pasovem a Lincem dostanou její vody do Dunaje. Dříví se prý plavilo do Vídně ze Šumavy zhruba 8 dní.
Proč jsem si vybral toto oddychové, ale i náročnější téma na dnešní uplakanou neděli ? Myslím, že je docela příjemné vědět, jaké jsou ve všem souvislosti. Vždyť tu máme sochu jubilujícího Karla IV., díváme se na soutok našich dvou největších i nejdelších řek, víme někteří, že jedno z ramen Vltavy pramení v Čechách, druhé v Bavorsku, tak proč si tu ještě nenapsat o takové zeměpisné zajímavosti. Ano, vltavské vody tečou do dvou moří. Krom toho jsme tu měli před 14 dny sérii výletních článků, které zavítaly i poblíž, tak to vše spolu tak nějak souvisí :-).
A pro vás, které zajímají ty obrázky, a kteří se možná divíte, že je tam sníh : Nemůžu si dělat co chci a navíc takto cestovat opravdu nestíhám :-)) Využil jsem archiv z roku 2005. Na snímcích je kanál nedaleko Nové Pece, Plešné jezero, které také slouží, jako určité napájení kanálu a Trojmezná, což je místo, kde se v jednom bodě (ozdobný patník) dotýká Česká republika, Rakousko a Bavorsko.
Na závěr bych ještě apeloval na turisty. Nedejte se zahanbit a přečtěte si páteční článek o Nedvězí. Pivaři vám dávají klepec. Skore je 350 : 20 ( a to máte den navíc) :-). Ale, asi jste na výletě a v neděli večer ( dnes) to ( ne)doženete :-).
Aktualizace 31.7. 2016 v 17.40 :
Věděli jste, že hranice naší vlasti probíhala v dávné minulosti až za hlavním masívem Šumavy dále v Bavorsku ?
Obvykle se všude vypráví o tom, že nepropustné vrcholy šumavských hvozdů byly přirozenou hranicí státu a tak nikoho ani nenapadne myšlenka, že by tomu mohlo být v minulosti jinak, a že zemské hranice dokonce probíhaly až na jižních svazích Šumavy ( Za Velkým Javorem, Roklanem, Luzným atd.). To se prvně změnilo až po prohraných válkách Marie Terezie a pozdější komunistický režim požadoval z hlediska lepší ochrany hranic po druhé světové válce návrat této hranice, což se neuskutečnilo. Zajímavé čtení nejen o změnách naší šumavské hranice, ale o životě na Šumavě v průběhu věků jsem objevil na webu http://www.sumava-modravsko.cz/
Žádné komentáře:
Okomentovat