čtvrtek 25. prosince 2014

Kniha Na Mělníku je hitem současnosti. Nový pohled na příchod Slovanů a praotce Čecha.


Vánoce jsou pro mnohé z nás především obdobím určitého volna, ale samozřejmě také křesťanskými svátky pohody i míru. Pro milovníky historie i kvalitních velkofilmů je to často i období, kdy můžeme shlédnout něco z antických časů a pozornost obyvatel naší modré planety, se nějakou formou samozřejmě upíná k osobě Ježíše Krista. Jenže, každý z nás přísluší nějakým způsobem k nějakému místu, či chcete-li, tak k regionu, a tak má občan Mělníka o letošní Vánoce dva dobré důvody navíc si určitou formou právě nyní uvědomit i jistou dávku možného patriotismu, která přináší radost.

Prakticky celý rok 2014 probíhá ve znamení 740. výročí našeho města a myslím, že vůbec nepřeženu, když zde sdělím, že občan města, rodák, patriot, dostal nyní opravdu hodnotný dárek v podobě něčeho, co Mělník nikdy předtím neměl.

Tak jistě, o Mělníku vyšla již celá řada publikací, která se buď specializovala na žádané historické fotografie i pohledy, nebo byla přehlídkou toho, co se zde od časů nejstarších známých dějin až po současnost událo, popřípadě nás zavedla do tajů místních stavebních slohů, ale nikdy jsme se dosud nesetkali s knihou, která by takto pěkně zobrazovala současný Mělník v jehož ulicích se téměř denně mnozí procházíme a na jehož budovy hledíme.

 Pokud pominu spíše propagační brožury, než knihy, tak vězte, že i po téměř 40 letém zpoždění oproti některým městům jsme se konečně dočkali hodnotné publikace. Ta je nyní k dostání prakticky na všech místech zabývajících se v Mělníku prodejem knih, včetně infocentra, či regionálního muzea, a abych se vyvaroval reklamy, když to není potřeba, tak zájemce o knihu jednoduše odkážu na výstižný článek ze stránek města :
http://www.melnik.cz/nova-publikace-na-melniku/d-4383

Samozřejmě, že kritici si vždy najdou něco ke kritice. Po velmi letmé povrchní  prohlídce jsem například nezaznamenal v knize foto jediných slunečních hodin, Pražskou bránu, či Ferdinandovu hlásku na dvoře restaurace Na hradbách a  snad může být i někomu líto, že si fotograf na některé záběry od zámku nevybral počasí s lepším výhledem atd. atd. , ale to bývá jednak celorepublikovým standardem a není jistě účelem knihy dát čtenáři úplně vše a ještě to nejlepší. To přece potkáváme na svých procházkách.

 Na druhou stranu je nutno vyzdvihnout záběry z míst, kam se občan běžně nedostane. A tak lze závěrem k téma říci přímou řečí: ,, Buďme za takové dílo velmi rádi a myslím, že jde i o velmi hodnotný reprezentativní výtvor místního turistického ruchu, jehož důsledek v této oblasti nemůžeme ještě ohodnotit, ale je to jednoznačně krok správným směrem :-)" Vždyť i ten, kdo aspoň občas cestuje, tak ví o obchodech, kde se propagují města i různá místa barevnými obrázky a cizojazyčnými texty pro turisty, kteří byli do jejich končin nějakým způsobem na něco zlákáni. Touto knížkou Mělník do světa turismu nakročil.

Aktualizace 26.12.

Jedním z nejvýznamnějších vlivů, který utváří krajinu a dává ji tvář  je voda. Jan Kylián v Albrechtově kronice na sklonku baroka představuje čtenářům proměnnou tvář soutoku pod Mělníkem. Veduta znázorňuje stav kolem roku 1700, kdy byl Oupor ostrovem protkaným dalšími spojnicemi, které z něj dělaly v průběhu času soustavu až pěti menších ostrůvků a upozorňuje nás na zajímavou skutečnost, kdy měla Vltava ramena dvě a jedno se vlévalo do Labe u Obříství.

František Purš později v knížce Náš Mělník připomíná čtenářům v kapitole věnované Labi, že před jeho existencí zde obtékala mělnický druhohorní kopec jakási pra-řeka ze severu. To ostatně vysvětluje důvod, proč máme dnes mezi mělnickým vrchem a Chloumkem poměrně širé údolí. Tato pra-řeka pochopitelně vymodelovala celý Turbovický hřbet, který začíná u vsi Všetaty nad obcí Přívory a končí Mělníkem. Později se z této pra-řeky odklonilo jedno rameno, které způsobilo průlom v oblasti dnešní  Cukrovarské ulice, či bývalého řepného placu a začalo kopec obtékat z jihu v dnešním řečisti Labe. Postupně pak muselo samozřejmě dojít k celému přeložení veletoku do dnešního koryta, ale vzniklé údolí bez vody nezůstalo. O tom svědčí tok říčky Pšovky, která ještě před regulací v 70. letech 20. století utvářela místy několik paralelních řečišť.

Čím mě však kniha Na Mělníku mimo jiné dosud překvapila, tak to je snad dosud originální nikde nepublikovanou zprávou, která tvrdí, že i říčka Pšovka se někdy v minulosti u obce Jelenice rozdělila na dvě ramena a její druhé rameno, se vlévalo do Labe u Neratovic. Nevím, jakým způsobem dnes vzniká v Jelenicích Jelenický potok ( zde zřejmě spodní pramen), který se nedaleko Všetat vlévá do Košáteckého potoka, který je určitou zvláštností ( článek o říčkách v okrese Mělník http://soutok.blogspot.cz/2013/06/zname-dobre-ricky-potoky-v-okrese-melnik.html), ale při pohledu do mapy vidíme, že v místě nejbližšího přiblížení obou toků v obci Jelenice je mezi nimi vzdálenost pouhých 246 metrů! Díky tomuto dílu můžeme tedy říci, že bylo odbornou veřejností napsáno něco, co se může zdát laicky velmi pravděpodobné a je samozřejmě ve spojení s téma říčky námi tak opěvované zajímavou pikantností. Lze tedy říci a je to v knize uvedeno, že Turbovický hřbet byl kdysi obtékaným ostrovem.

Jinak lze u knihy pochválit i fakt, že se nespecializovala jen především na obrázky, jak se na první pohled zdá, ale je i velmi slušným historickým zdrojem informací. Báj o praotci Čechu na hoře Říp zná každý, ale jak to bylo se vznikem hradiště Pšov na mělnické ostrožně, tak to už se moc nepublikuje.


Budeč. Nejstarší dochované hradiště Přemyslovců. Prvotní území kmene Čechů bylo jen malým územím rozprostírajícím se na části  středu dnešních Čech.

Ještě před Vánocemi jsem zde zmínil poslední číslo časopisu Živá historie-speciál, které je věnováno příchodu Slovanů na naše území a nejen jeho zlatému hřebu, kterým je vystoupení osoby legendárního praotce Čecha na horu Říp.Pro nás je to téma o to bližší, že Říp leží jen několik málo kilometrů na dohled od Mělníka a legenda o kmeni Pšovanů, kněžně Ludmile a knížeti Bořivoji je doma dokonce přímo v našem bydlišti.

Starší generace vychází při poznávání našich nejstarších národních dějin z poznatků a knih Františka Palackého, který k nám přicházel, jako povinná školní četba. Zvlášť jeho kniha Staré pověsti české. Ale, bylo to skutečně tak, jak to František Palacký líčil, a jak to přijímali žáci v hodinách dějepisu ?


Budeč, hrob jednoho z významných učitelů národa.

Dnes u nás žije celá řada specialistů historiků na různá období našich dějin, internet zlepšil všeobecně celosvětovou komunikaci a další archeologické nálezy i nová objevená svědectví dodávají historii i nové rozměry.

Laika dnes může překvapit zpráva, že Slované vůbec nebyli pravděpodobně těmi mírumilovnými bytostmi, jak je tehdejší obrozenecká společnost chtěla vidět a zdaleka nepřišli na prázdné a neobsazené území. I díky tomu máme v genech jistou dávku z kmenů, kteří obývali naše území před námi a část z nich zůstala a splynula s nově příchozími kmeny.

Také se ne všude uvádí, že migrace z východu na naše území přicházela především ve dvou velkých vlnách. Praotec Čech pravděpodobně nepřišel v první vlně přes Polsko a sever Moravy, nýbrž až ve druhé vlně od Dunaje přes jih Moravy. Rovněž se mezi současnými odborníky prezentují názory, že sjednocení národa pod vládu Přemyslovců nemají na svědomí přímo Přemyslovci, ale za likvidaci Slavníkovců v roce 995 na jejich hradišti v Libici nad Cidlinou ( také článek Soutoku) mohou především Vršovci.

 Zajímavá polemika probíhá i kolem zavraždění Svatého Václava ve Staré Boleslavi jeho bratrem a znovu před vámi ožijí další pověsti, o kterých bychom měli aspoň něco málo vědět, a ke kterým mají i dnes odborníci stále co nového říci. Vždyť časopis je krásný právě tím, že se autoři článků snaží dívat na události pod různými úhly pohledu, a i když zdůrazní to, co je podle nich nejpravděpodobnější, tak neopomenou čtenáři představit i další možnosti, což dodává všemu úplně jiný rozměr.


Bájná hora Říp.

Samozřejmě, že není jenom nějaký oblíbený časopis, ale je i spousta materiálu na netu a můžete začít rovnou u známé Wikipedie. Podařilo se mi však objevit velmi zajímavý web ( blog) a rád zde uvedu odkazy na oba dva díly článku o příchodu Slovanů do našich končin, kde je vidět opravdový neskutečný zájem autora na ono téma a navíc jsou stránky klíčem i k dalším světovým dějinám.

http://historicky.blog.cz/0808/prisli-slovane-z-bazin-cast-1

http://historicky.blog.cz/0808/prisli-slovane-z-bazin-cast-2

SŠ.

1 komentář: