Tam někde výše pod vinicí se nacházely pohraniční budky.
Dnes máme 25. února a moje generace si ještě občas vzpomene, jak nám v pracovní den ráno média připomínala, že tu máme Den vítězství pracujícího lidu nad buržoazií. Kdo si nezapnul rádio doma při snídani, tak ten slyšel budovatelské písně později z rozhlasu v kancelářích zaměstnavatele. U někoho může ta představa vzbudit různé emoce, ale český člověk vždy vymýšlel, jak se v této části dne při práci pobavit a někdy došlo i na různé legrácky.
Sice je to už asi 35 let, ale nikdy jsem nezapomněl, jak v rádiu v práci hráli skladbu, o které jsem se mnohem později na internetu dozvěděl, že se jmenuje Smuglianka . Ti starší ji určitě poznají, když si dají název do vyhledávače na youtube.cz . Jeden technik na mě kývl a pravil : ,, Dívej, teď bude sranda." Bylo mi jasné, že vytáčí telefonní číslo k naši sekretářce a zatímco pravou rukou přibližoval sluchátko k rádiu, tak levá šmátrala po knoflíku, který již tenkrát míval na mnoha přijímačích anglické pojmenování volume.
Vůbec mě nepřekvapilo, když se ozval rozhořčený ženský hlas : ,, Vláďo, ty jsi ale blbej !!" Čím to jenom je, že si člověk pamatuje tolik let různé legrácky, nebo i hlášky z filmových komedií ? Já si myslím, že nám příroda sama mnohé napovídá, že nejlepším lékařem pro náš život je humor a smích. Tím, že je kolem nás aspoň mediálně ponurá atmosféra, která se přímo valí a vnucuje lidem, tak už ani člověka nepřekvapí, když někde v Praze občas někdo někoho srazí do kolejiště metra, nebo mládež jenom tak pro zábavu a malé video pošle někde někoho aspoň do nemocnice. Svět je nějak ujetý a je těžší hledat ta pozitiva.
Milník se v onom nechvalném období nacházel blíže u silnice asi v polovině pásma nikoho.
Jsem ale pro, abychom se dnes přesunuli již blíže k tomu jaru, na kdy máme mnozí tolik plánů. Vždyť březen přijde již v pátek a den se prodlužuje. Když už jsem vzpomenul to dnešní datum, které je spojeno s bývalým významným dnem ČSSR, tak je to docela šikovný úvod k dalšímu, nebo spíše dnešnímu téma. Vždyť si brzy připomeneme 15. březen 1939, který je s našim městem doslova spjatý. Vždyť i o Mělníku se již předtím jednalo, zda jej nechat jako okrajové město Protektorátu Čechy a Morava, nebo jej připojit k Říši.
Díky našemu krásnému milníku u Liběchova a dějinám, které tu rozdělovaly dnešní obce našeho současného okresu Mělník na ty, které byly v Říši, a které byly v Protektorátu jsme právě tady u téma správně. O milníku jsem tu psal již mnohokrát a je škoda, že tu nemáme k disposici nikde veřejně dostupné nějaké prameny pamětníků, které by nám doložily, jak to tehdy na hranici mezi Mělníkem a Liběchovem chodilo. O mnohém se dohadujeme jen z fotografií, a každý má nějakou tu svoji představivost.
Když jedete autem od Mělníka, tak míjíte pravostrannou odbočku do nitra mělnické okrajové čtvrti Vehlovice, silnice udělá drobné písmenko ,,S" a počne padat dlouhým přímým úsekem pod vinicí k Liběchovu. Někde snad na začátku tohoto přímého úseku stály pod vinicí ty dvě fotografované strážní budky, kde bylo nutné při cestě od Mělníka zastavit. Historické prameny pak zmiňují jakési území nikoho, v jehož středu stál dnešní milník, který byl však umístěný blíže k silnici. Tam, co je dnes vpravo špýchar v Malém Liběchově, tak tam pravděpodobně území nikoho končilo, ale není mi známa jediná fotografie, že by i tady stála nějaká další hraniční budka, byť se z těchto míst zachovala fotografie mířící k Mělníku.
Na aukci kdosi prodal za lidovou cenu tuto krásnou protektorátní mapu. V období Vánoc byla ještě aspoň k elektronickému stažení. Vždy mě při těchto chvílích napadá otázka : Chopí se toho někdo podnikavý ?
Jak jistě víte, tak se mi na konci roku podařilo stáhnout z internetu podrobnou mapu našeho okresu v čase Protektorátu a nyní v době určité ,, okurkové" sezóny je možná ta pravá chvíle, se k téma konečně vrátit. Vždyť ty protektorátní mapy jsou většinou velmi hrubé a kdo se zajímá, kde ta hranice vlastně procházela, tak se to pořádně nedozví. To nenapsali ve své knížce o Kokořínsku a Máchově kraji ani autoři zmíněné knížky, kteří se o to tu a tam pokoušeli.
https://soutok.blogspot.com/2023/12/recenze-nejnovejsi-knizky-o-kokorinsku.html
Když si tedy vezmete hranici Protektorátu na levém břehu řeky Labe, tak se dá říci, že ta je v tomto směru relativně daleko a tvoří ji prakticky řeka Ohře. U Liběchova se ta hranice nejvíce zakusuje do našeho území a nyní se po ní vydejme dále. Ona prakticky probíhá severovýchodním směrem nedaleko silnice z Liběchova do obce Strážnice, a pokud to ve Vehlovicích trošku znáte, tak právě někde tam za místní vodárnou a hřbitovem, za tím ohrazeným pozemkem, co pobíhají ti koně.
Pohraniční budky na dobových fotografiích zatím nikdo pro veřejné zájemce přesně do map neumístil. Není mi známo.
Mezi Rymání a Strážnicí pak nabírá směr k severu a doslova obkrouží obce Dolní a Horní Zimoř. Ty tedy patřily do Protektorátu, zatímco Želízy samozřejmě do Říše. Pak se táhne krátký úsek souběžně s další okresní silnicí, která spojuje obec Želízy a Sitné. Tady se trošku zakousne do vnitrozemí, aby celá obec Sitné zůstala v Říši. Poté sleduje nějaký čas silnici, která tu míří stále ještě k severovýchodu, aby se jen před prvními chalupami české obce Šemánovice vydala na takový obchvat té nejseverozápadnější části Protektorátu, která se tu po ose Kokořín, Truskavna, Březinka a Šemánovice zařezává do území Říše.
Trošku mi to připomíná zakousnutí našeho CHKO Kokořínsko-Máchův kraj do oblasti kopců Ronov a Vlhošť na Českolipsku. Mimochodem, když tedy vyjedete autem z Kokořína směrem na Jestřebici, tak ten protektorátní výběžek těch tří zmíněných obcí ( Truskavna, Březinka, Šemánovice) přes údolí vidíte. Hranice je tedy obkroužila a přetínala silnici z Kokořína do obce Jestřebice v místech, kde stojí vpravo ta stodola. Místo je v mapě také označeno kopcem s nadmořskou výškou 348 m.n.m.
Tady se ubírala hranice lehce severovýchodním směrem za hradem Kokořín, aby za osadou Kokořínský Důl někde u toho tábořiště směrem na Vojtěchov, co je dnes ta kalamitní paseka přetla silnici a učinila říčku Pšovku hraniční říčkou. Dá se tedy zjednodušeně říci, že zatímco cyklisté a automobilisté jedou za Kokořínským Dolem až k Ráji bývalým územím Říše, tak turisté jdoucí po červené Máchově cestě k severu podle potoka a lesa jdou již bývalým Protektorátem.
Od osady Ráj pak vede silnice mířící do Mšena územím Říše, zatímco lesy vpravo jsou protektorátním územím. To celé však jen do míst, kde se silnice stáčí k jihu do serpentin vedoucích do obce Romanov. Osady Brusné, Příbohy a Libovice již byly německé, přičemž hranice na silnici ze Mšena do Libovic zřejmě probíhala někde v místech, kde končí pole, a kde se přidává právě odbočka, po které by přijeli cyklisté jedoucí z Kokořínského dolu a mířící na Vrátenskou horu.
Odtud se hranice opět zvedá tak, aby obkroužila protektorátní Lobeč, přičemž obec Nosálov již patřila do Říše. Dnešní krajská hranice prochází až mnohem dále na sever za Nosálovem, kde se nejprve dotýká okres Mělník s okresem Mladá Boleslav ( obec Bezdědice) a památková rezervace Žďár je již v Libereckém kraji. Dále by se dalo říci, že obce, které jsou dnes v Mladoboleslavském okrese, tak připadaly k našemu okleštěnému území a z významnějších měst to byla i Bělá pod Bezdězem.
Dále byla takovou páteří pohraničí víceméně řeka Jizera s určitým přesahem, ale to bych se již dostal mimo naše domácí území, které nás tady v Mělníku pochopitelně nejvíce někoho zajímá. Oblast bývalého vojenského prostoru Ralsko, která je dnes protkána sítí cyklostezek náležela k Říši a poblíž Hodkovic nad Mohelkou a poněkud dále za Malou Skálou na Turnovsku pak dosahoval Protektorát mezi Turnovem a Tanvaldem své nejsevernější zeměpisné souřadnice.
Občas bylo třeba milník opravit, nebo i přemístit. Jeho dnešní poloha je velmi uspokojivá.
Tak jsme se tedy prošli zejména od nejhlubšího zářezu do naši republiky směrem ku Praze od Liběchova, až po tehdejší nejsevernější body našeho okleštěného území v severovýchodním směru. Snad se vám ta vzdělávací procházka líbila a snad jsem se nijak výrazně nemýlil, když mi předlohou byla získaná mapa z internetu. Vždyť každá znalost člověka vnitřně potěší sebe samotného.
Proč jsem se ale tedy pustil do tohoto článku ? Tak jistě že, vždyť už 10 dní tu nebyl žádný nový článek. Sice to na čtivost webu nemá v těchto dnech překvapivě žádný vliv a denní návštěvy jsou slušné, ale cítil jsem, že zase chci napsat něco nového, co snad i déle vydrží a někoho to bude třeba i zajímat. Osobně jsem se v tomto týdnu pustil také do úplně nového neznámého světa, kam vás samozřejmě rád pozvu, ale proč ne ?
Už jsem byl básníkem, zkoušel jsem si zahrát na spisovatele, psal jsem kvanta komentářů i článků na různé volnější i specializované weby, dva měsíce externím novinářem, zahrál si třeba i na průvodce vinařským lisem Turbovice, tak proč si nezkusit také roli youtubera :-)? Vidíte, málem bych zapomněl třeba i na psaní webů Soutok ( 13 let) a Můj Mělník ( 3 roky). Těch aktivit asi v životě nebylo málo vedle běžných koníčků :-). Dovolte mi tedy, abych vás pozval také na svůj youtube kanál, kam jsem během pěti dní dal zatím a možná na dlouho asi nějakých 25 - 30 krátkých videí. Najdete tam vše možné a něco samozřejmě i z Mělníka. Těžko říci, jak dalece jsou ta videa kvalitní a významná, ale o to mi přeci vůbec nejde a tím spíše, že je to jen jakási návštěva dosud nepoznaného.
Vozy Bugatti jsou symbolem slávy počátků automobilismu.
Již teď tam jsou nějaké statistiky a je samozřejmě mým zájmem, aby se hýbaly. Je to všechno další milá případná život zpestřující zábava. Nemám s tím vůbec žádné zkušenosti a šel jsem do toho po hlavě tak, jako vždy. Prostě pokus-omyl a ono to nějak dopadne. Nic mě z toho neživí a jiné to může jen potěšit. Jak vás tedy vlastně na videa pozvat? Já ani nevím. Snad je nejlepší cestou zadat do vyhledavače jméno autora převážné většiny článků tohoto webu. Dám tedy aspoň jeden odkaz na ne moc kvalitní video, protože si myslím, že závodní stroj Bugatti Vojtěcha Masojídka, se nám už třeba nikdy po nějakém Mělnickém okruhu projíždět nebude a jsem rád, že jsem se toho dožil. To samé bych ale mohl napsat třeba i o poslední MJ50. Jsou tu ale i videa z oborů, která mě prostě těší.
https://www.youtube.com/watch?v=wQCtxBpMyxo
https://www.youtube.com/watch?v=VfnB0iTJDiE
https://www.youtube.com/watch?v=WNr6UB--4C4
https://www.youtube.com/watch?v=E7X1JJw2GrU
https://www.youtube.com/watch?v=QChT7UrTzWE
https://www.youtube.com/watch?v=rJng7_8OZxo
https://www.youtube.com/watch?v=Yu0Djj81vKo
Jaro se blíží, plány jsou samozřejmě různé a nejsem sám kdo je má, ale je logické, že něco nemusí vyjít, něco někomu nic neřekne, něco vám do plánů může zasáhnout a každý se sám rád nechá překvapit, jak to nakonec dopadne. Proto i nerad něco na webu slibuji. Ale, slyším to kolem sebe na plno. ,,Už aby byl ten rok dále a byl tu aspoň konec března, nebo ještě lépe květen :-).
Mějte se pěkně a hezký zbytek víkendu!
Žádné komentáře:
Okomentovat