Patříte k lidem, kteří mají rádi výlety, procházky, turistiku, či rekreační cyklistiku ? Pak jistě ve vaši knihovně nechybí knížky, které vás zvou do různých krajinných oblastí v naši republice, nebo i knížky, které vás zavedou třeba i do jiných zemí, či na jiné kontinenty.
Někdy jde o takzvané turistické průvodce zpravidla chráněnou krajinnou oblastí. Jindy vám zase autor nabídne doslova celý soubor informací, jak absolvovat po etapách nějakou dálkovou trasu, a je jen na vás, zda je někdy nějakým způsobem využijete, nebo se při četbě jenom tak potěšíte. Pak tu máme knihy vyprávějící mnohdy i o velmi vzdáleném zahraničí, kterým říkáme odjakživa prostě cestopisy.
Ne vždy bylo cestování relativně tak snadné, jako v současnosti, a tak není divu, že se u nás objevuje literatura, která hýří všemi způsoby dopravy. Ostatně, v rámci republiky nejde o žádnou novinku. Již dříve tu byly různé navržené trasy pro automobilisty s výpisem zajímavých památek na trase, ale potřebovalo to dvě věci. Knihu jste museli někde objevit a projevit o ni zájem.
I dnes vlastně neustále koukáme, co že se kde občas objeví za tituly a každá novota je samozřejmě vítána. Takový druh dopravy, který se ve světě dobře propaguje je železnice. Je to i tím, že zejména pro nás takzvané západní státy Evropy disponují železniční sítí, která nabízí nejen romantické lokální trati s působivými výhledy, které propojují zajímavá města i místa, ale poměrně i množstvím vysokorychlostních tratí. Ty umožňují například to, že se takový opravdu pospíchající cestující dostane z německého Berlína za 16 hodin čistého času do španělské Barcelony, byť i on musí dvakrát přestupovat.
Netřeba dodávat, že tyto knihy zase řeší věci kolem tohoto způsobu cestování a čtenáři nabízejí varianty, které jej buď mají co nejrychleji přepravit do nějakého cíle, nebo jej pozdržet na zajímavých místech třeba i mimo těchto rychlotratí s nějakou odbočkou, či jinou pomalejší trasou. A protože jsem tu už snad,, tisíckrát" opakoval větu, že vše souvisí se vším, tak snad ani nikoho nemůže překvapit, jak se rázem dostanu k úplně jinému konkrétnímu téma.
Víte, jaký je nejdelší vlak v České republice ? Odjíždí jen jednou za rok, má délku asi 500 metrů a vydává se na cestu dlouhou přes 1000 km. Kam ? No přece do našeho českého Banátu. On tedy leží v Rumunsku, ale prakticky je náš. Bohužel je to tak, jako když pěstujete vzácnou květinu. Aby vám neuvadla, tak ji musíte neustále zalévat a ošetřovat. Jinými slovy platí, že bez velkého hudebního festivalu, našeho podnikatelství a našich turistů bychom o tento vzdálený český ostrov v balkánské krajině již dávno přišli. I odtud utíkají mladí za lepším životem do středu Evropy, či snad až na Západ.
Zatímco vám celá řada cestovních kanceláří nabízí velká evropská města a mořská pobřeží, tak tady vysoko na skalách v kopcích nad Dunajem je doslova kus Čech, jako z knížek Jaroslava Foglara. Průvodce vám nabízí překrásnou ještě relativně trošku panenskou krajinu v kopcích i dole u řeky Dunaje. Šest ryze českých vesnic tu po roce 1820 založili ve třech vlnách naši kolonisté. Historie osídlení Banátu je zajímavá. Jen je veliká škoda, že na toto území, kde dodnes zní čeština a lidé turisty z Čech vítají, tak na něj naše vlády a česká média s prominutím úplně dlabou.
Přitom dle komentářů návštěvníků z Čech, se sem každý rád vrací. Právě turismus je tady pro naše krajany nejdůležitější, ale ten se žel omezuje na hlavní sezónu. Je to takový začarovaný kruh. Vůbec žádný zájem a pomoc z naši strany by znamenal velmi rychlou ztrátu tohoto území, odkud mnoho zejména mladých lidí uteklo za lepším životem do západní civilizace. Přehnaný rozvoj zlikviduje tu krásnou krajinu Československa 50. let 20. století, kvůli které se sem nejvíce jezdí, ale na druhou stranu je lepší mít tady přes 1000 km daleko takové třeba i dnešní malé turistické rekreační Krkonoše, než o ten ostrůvek češtiny zde přijít.
Zajímavá historie osídlení Banátu je pěkně popsána na :
Stránky věnované Banátu:
Pohodový zbytek víkendu!
Žádné komentáře:
Okomentovat