Máme tu dnes takové krásné magické datum, že si ho musím napsat . Dnes je 22.2.2020 :-). To by ovšem chtělo nějaký ten článek z kategorie náročných.
Představte si, že tu byla doba, kdy bylo na Mělníku spousta podniků, které zaměstnávaly spoustu spokojených lidí, kteří byli zvyklí v týdnu na pětidenní pracovní dobu a dva dny volna. To se samozřejmě nevztahovalo na celou řadu zaměstnanců pracujících v nemocnicích, restauracích, průvodcovských službách na našich památkách, nepřerušených třísměnných provozů apod.
Cukrovar byl například jen dočasným třísměnným provozem, když probíhala takzvaná řepná kampaň. A najednou do těch všech zvyklostí udeřilo cosi neviditelného shora. Krátké několikaminutové měsíční podnikové porady se zaměstnanci byly starou praxí, ale málokdo očekával, že se budou řešit do té doby neskutečné věci.
Leckde zaznělo : Situace je špatná. Nejsou zakázky v okrese, bude třeba jezdit za hranice okresu. Bude z ekonomických důvodů potřeba, aby jste tam pánové přes týden spali. Snad prvně v pracovním životě jsem viděl hromadnou zaměstnaneckou nespokojenost.
První úder ( oslovení) přišel do řad mladých svobodných lidí. To byla změna a zrovna vyšla na léto. Obvykle jsme se s kamarády, kteří pracovali zase v jiných podnicích domlouvali na několika volných společných dnech, kdy si vezmeme všichni dovolenou a pojedeme do jižních Čech na vodu ( i dnes tolik populární vodáctví), ale tentokrát měl každý jiné starosti a ani na to nebyla nálada. Vždyť nikdo nevěděl co bude a kam to všechno směřuje.
Pocity z této první akce, která se vymykala všemu předchozímu byly zvláštní. To víte, že si tam vzpomenete, že kamarádi třeba už jezdí odpoledne na kolech někde po Kokořínsku k Macháči, zatímco vy někde kilometry daleko od domova (i rodičů ) ještě pracujete, ale ono to tehdy mělo jednu velkou a důležitou odměnu. Po čtyřech dnech delší práce byly tři dny volna, a tak se to zdálo těch několik měsíců zajímavé.
Tehdy jsem vlastně prvně poznal pracovní flexibilitu. Je tomu letos 30 let.
Co mě naštvalo ?
Uteklo tehdy několik málo let a společnost se mimochodem rozdělila do tří tříd. Zaměstnanci, státní zaměstnanci a podnikatelé. Pracoval jsem tehdy v jedné maličké firmičce a velmi jsem si se svým zaměstnavatelem rozuměl. To byl vzdělaný člověk s velkým přehledem.
Tak, pochopitelně, že o politice jsem se s ním nebavil :-). Mimochodem, říkal mi tehdy někdo o případech, kdy se kvůli jiným názorům prý vyhazovalo z práce.
Měli jsme nějakou zakázku v Praze, podobně jako další firmička. Plně jsem chápal, když se šéfové domluvili, že budeme na zakázku jezdit v rámci šetření na střídačku. Kdo by to neudělal ? První zkušenost s cizí firmou mě však šokovala.
Jel s námi totiž šéf druhé firmy oděný celý do černého oblečku s černým kloboučkem a černými rukavičkami a asi měl nějakou špatnou náladu. Řídil a celou dobu nadával a kecal si rozumy, kterým jeden jeho mladý ( 18 let) a lehce nafoukaný zaměstnanec mimochodem přitakával : ,, To je hrozné. Ty lidi jsou dnes líní ! Oni by nejraději nikam nedojížděli. H---o ! Do Prahy budou jezdit makat každý ráno ! Lůza jedna ! Tahle generace musí vymřít !
Co mi zbývalo, než to celou tu dobu poslouchat ?
Jindy ( v čase jedněch svobodných voleb) jsem zase málem v mělnickém podloubí šlápl do psího extrementu , kde byla zapíchnutá špejle s fotkou Stanislava Grosse. Nějaký fanatik to dal obdobně asi na tři místa.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Stanislav_Gross
Sice to už bylo v tomto tisíciletí, ale ta řevnivost mezi ODS a ČSSD byla tehdy veliká. Dnes už to ani nikoho nezajímá, ale z historického hlediska je dobré vědět, že spolu celou dobu soupeřily hlavně dvě strany a v roce 1998 tu byla dokonce jistá opoziční smlouva.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Opozi%C4%8Dn%C3%AD_smlouva
https://cs.wikipedia.org/wiki/Volby_v_%C4%8Cesku
Samozřejmě, že každý měl nějaký ten důvod, proč dal hlas tomu, či onomu. Co pálilo jednoho, tak to moc nepálilo druhého a nejinak je tomu i dnes, kdy si klidně zaměstnanci společně s podnikateli dloubnou do státní zaměstnankyně, kterou vůbec slovo flexibilita nezajímá, ani to, zda přišel podnikatel, nebo zaměstnanec, protože ona jde nejlépe už za 10 minut domů :-).
Nevím už, zda šlo jen o jedny volby, nebo zda jich bylo více, ale některé hospody v republice měly v čase svobodných voleb vedle výčepu urnu, kde stálo napsáno : Za každý odevzdaný hlas jednoho komouše, nebo socana jedno pivo zdarma :-). Co tam bude příště :-)?
Devadesátky se nelišily jenom takovou politickou přetahovanou, ale byla to mnohem tvrdší doba než dnes
Vloženo v neděli 23.2. v 9 hodin :. Heslo té doby bylo: Utahujte si opasky. Nikdo vám nic nedá ! Nikdo se o vás nepostará. Musíte se sami starat. Porovnejte to s dneškem, kdy se ozývají stále nějaké skupiny společnosti, chtějí zvedat platy, něčeho se dožadují apod.
Máme tu i různé supermarkety, slevy. Je tu úplně jiný svět. Dnes se klidně někdo začne zpětně něčeho dožadovat. Člověk jen kouká.
Hodně píši o té dopravě a výletech, protože mám k cestování od dětství určitý vztah.
Na první výbornou jízdenku musely mladé rodiny čekat až do roku 2004 ( SONE+) !!! Rovných 15 let ! Pak se v tomto 10 let prakticky nic nedělo. A dnes ? Můžete klidně někde vystoupit, jinde nastoupit, aniž by se muselo zpět k nějakému autu, a ještě štěstí, že ty lokálky nikdo nezrušil, jak to kdysi zprvu vypadalo. Má to romantiku a ani to není moc drahé.
Obrázky jsem vybral z různých materiálů, které mám, abych jako zdokumentoval různé nálady a politické proměny v naši společnosti.
Devadesátky byly jiné, než současnost.
Všem přeji hezký zbytek víkendu !
Žádné komentáře:
Okomentovat