.: Mělnický masopust úplně jinak, aneb stánkaři jsou borci. Proč k nim vzhlížím s takovým obdivem ? Muzejní zpráva o Mělnickém masopustu. Pozdrav od řeky.

Milí čtenáři, jsou různé nemoci, které člověku někdy kazí radost ze zážitku na místech, kde je nějakým způsobem přítomna gastronomie ( stánky, večírky, restaurace). Nechci to rozebírat .Sami víte, že i ten největší jedlík na veřejnosti může mít pěkný problém sníst i obyčejnou housku, když ho čeká návštěva nějakého nemilého zdravotního zařízení, nebo důležitá zkouška ve škole, či ví, že mu za dvacet minut jede vlak a on neví, zda to stihne. Pohoda je základ.

A tak jsem v onom včerejším neslaném a přes okno nemastném dni zjistil, že masopustní průvod se šel před dvaceti minutami. Když jsem došel na náměstí Míru, tak jsem na chvíli zahlédl dva krásné medvědy , tradiční koníčky s povozem, jednu kapelu, ale jinak mi to tam připadalo, jako po vymření a navíc se přihnal pěkný déšť. Udělal jsem ještě takovou malou procházku, a když jsem došel zpět, tak už se balil poslední stánek a nikde ani živáčka.

Později jsem byl doma dost překvapený, když jsem viděl to obrovské množství krásných fotek průvodu, kde se zdálo i pěkné počasí. Škoda pro mě. Ale on člověk potřebuje občas dostat pomyslnou facku. Sami víte, že někdy člověk potřebuje něco vidět na fotkách, mnohdy i vícekrát, a pak má k tomu třeba i trochu jiný přístup.

Ačkoliv jsem toho tedy v reálu takříkajíc moc neviděl, tak mi to přeci jenom něco dalo. Už delší dobu zjišťuji, že občas přemýšlím o něčem, o čem bych dříve ani moc nepřemýšlel.

Na jedné fotografii jsem třeba viděl starostu města a napadlo mě, že toho osobního volna nejspíše mnoho nemá. Vždyť je řada akcí o víkendech, něco přes týden a pořád celý rok něco má. Je jiná věc, že za to všechno má nějakou odměnu, ale sám se divím, že to člověka vůbec napadne.

Ke stánkařům mám ještě blíže. Když jsem v roce 91 chodil do MKD na anglinu, abych nebyl jenom ten bývalý samouk, tak jsem přemluvil kolegu, který jezdil občas do Mladé Boleslavi do tržnice prodávat zeleninu, abych si to mohl s nimi zkusit.

Ostatně, už dávno mi leželo v hlavě, jak ti Vietnamci u těch pultů fungují :-).
No, přijeli jsme tam někdy na večer, že prý musíme zabavit místo, ze kterého se druhý den dopoledne platilo. Naštěstí bylo relativně teplo a ráno v pět už jeden z naší trojice vybíhal k pultu po předchozím vybalení zboží a váhy.

Návštěvnost houstla, na place jsme již byli všichni a docela to byl horor. Uspokojivě navážit, vzít správnou zeleninu, správně vrátit peníze. Trvalo to do 11 hodin. Zprvu ráno omrzaly konečky prstů, ale byl to zážitek na celý život :-). Tolik lidí, co k nám přicházelo a pořád v jednom kole. Také jsme si nemohli vzájemně překážet.

Od té doby vzhlížím ke stánkařům s určitým obdivem. A jednu důležitou věc na závěr. Slíbil jsem předem, že za svoji pracovní šichtu nebudu chtít ani korunu, a že chci jen na vlastní kůži poznat, co to obnáší. To se mi opravdu splnilo.

A teď si již níže přečtěte zprávu RMM o Mělnickém masopustu.

Jedna z mých několika málo fotek :-).

Mělnický masopust pobavil i přes nepřízeň počasí!
Mělník, 23. 2. 2020

V Mělníku v neděli voněly jitrnice, teklo pivo, zpívalo se a hrálo. I přes nepřízeň počasí se masopustního průvodu zúčastnilo přes 300 lidí. Již tradičně ve 14:00 hodin starosta Mělníka MVDr. Ctirad Mikeš symbolicky předal vládu nad městem laufrovi a zábava mohla začít.

Po masopustní scénce Folklorního souboru Jarošovci vyrazil průvod v čele s laufrem a tradičními maskami kozou, kominíkem, medvědem či smrtkou směrem k muzeu, kde už ho muzejníci očekávali též v maškarách a s náležitým občerstvením.

Poté se pokračovalo okolo mělnického antikvariátu Želví doupě a Infocentra zpět na náměstí. Cestou zatančily oba folklorní soubory Jarošovci i Jarošáček. Veselou náladu celému průvodu dodávaly masky: Krkovička se svými šťabajznami, který neúnavně krmil maškary klobáskami, pan doktor s obřím teploměrem, chlupatí medvědi, vodník i ženich s nevěstou.

Na náměstí Míru byl připraven nejen jarmark se zabijačkovými dobrotami, pečivem, vínem, pivem, sýry či výbornou kávou, ale i historický kolotoč a dílnička pro děti. Zájemci se mohli projet na valníku taženém párem koní. Rozdávaly se sladké koblížky.

O muziku se postarali Řeznická kapela a harmonikář. Další ročník Mělnického masopustu uspořádaly Folklorní soubory Jarošovci a Jarošáček, Rodinné centrum Kašpárek Mělník a Regionální muzeum Mělník

A odtud až dolů je několik mých včerejších fotek, ale jinak jsem věděl, že to fotí i pan Lojka, a že bude mít spoustu hezkých bezkonkurenčních obrázků ze svého děla :-). To je pan fotograf.

Zavítal jsem i ke svému oblíbenému stromu, který jsem si našel, když pan Luděk Munzar točil po seriálu o rozhlednách ( Rozhledny), řekách ( Zpět k pramenům) v roce 1999 také stromy.

Už v tom větru ztratila stará vrba i část kmenu a obdivuji ji, jak se se vším pere. Vždyť i tu korunu má od té doby novou.