úterý 21. května 2019

Obrazový speciál z vlastního archivu k úmrtí Niky Laudy, aneb jak jsme sledovali a milovali formuli 1. V sobotu můžete zajít na Blata na první veterány. Loď Rio 2 kotví v Kolíně nad Rýnem a počasí vypadá hrozivě.


Koho by z nás ze starší generace dnes dopoledne nezaskočila zpráva, že odešel na věčnost trojnásobný mistr světa automobilů formule 1 Niki Lauda ? Sedmdesátá léta dvacátého století jsou všeobecně považována za vůbec nejkrásnější období tohoto motoristického sportu, protože to byla doba, kdy se skutečně bojovalo, předjíždělo, elektronika nebyla na vysoké úrovni, jako dnes, mnohé rozhodovali jezdci v kokpitu svých strojů, a také se bohužel i umíralo.


Niki Lauda tehdy prohlásil takové různé památné věty : ,, Kdo zná svůj vůz, ten žije déle." Jak krásně a moudře řečeno. Nestačí při řízení motorového vozidla znát jen teorii ovládání jízdy ( řízení auta) a vědět, kolik to auto dokáže jet, ale především ho mít v ruce a vědět, jak se na silnici chová.

Druhou takovou větou je : ,, Stoupat můžeš jen malými krůčky." Tady třeba dnes nemusí někdo tak úplně souhlasit, nebo rozumět tomu významu, protože mladý nadějný jezdec, který přijde k nejlepší závodní stáji, tak dost pravděpodobně bude dosahovat dobrých výsledků již od samého začátku, a třeba i dle hesla ,, Přišel- viděl- zvítězil", ale na druhou stranu je pravda, že když se něčemu věnujete a nezískáte hned to nejlepší, ale pomalu dosahujete různých úspěchů, tak si to více užíváte a neustále se zdokonalujete.


Moje generace měla na obrazovkách Československé Televize zprvu možnost sledovat jenom několik závodů ze středu Evropy ( Velká cena Německa, Rakouska, Nizozemí, Belgie, Itálie) a z Monte Carla. Velká cena Maďarska, se přidala o něco později. Později bylo možné vidět i VC Francie a Velké Británie, kterou následovalo Španělsko i Švédsko, a jako poslední se přidávaly zámořské ceny.

Velké ceny bývaly vysílány různým způsobem. Někdy to bylo opravdu v přímém, téměř dvouhodinovém přenosu, což byla ta nejlepší varianta. Horší bylo, když ČST udělala takový pořad, kdy vás třeba nechala koukat 15 minut na formuli, pak to přepnula někam na parkur do Bratislavy- Šamorína, nebo na autokros do Dolního Bouzova apod. A tak se to střídalo. Poslední variantou byl nedělní hodinový noční záznam.

 Uvědomte si, že tehdy to nebyla taková nuda, jako dnes, kdy na startu vyjedou do čela z první řady dva vozy McLaren a nikdo na ně už kolik let vůbec nemá. Jak to začne, tak to skončí.


Tehdy to byly skutečně bitvy. A podívejte se nyní na jednu z nejslavnějších a moji oblíbenou: Gilles Villeneuve vs. Rene Arnoux ( 1979) Těch 3.5 minuty u televize  jsem za celý život nezapomněl, jaká to byla paráda.

https://www.youtube.com/watch?v=cOdHUsOqt8c



Jak jsem v úvodu psal, tak bylo vše tak nějak vzácné a člověk si  k tomu hledal cesty.



Stávalo se mi, že jsem nechtěl třeba čekat do 23.15 na hodinový záznam. Jednak proto, že se muselo druhý den do práce a všude se pracovalo od 6.00. Druhý důvod byl ten, že jsem to chtěl mít pokud možno v přímém přenosu.


On to málokdo řešil tak, jako já, ale to je přece věc každého jedince. Zkrátka jsem si v neděli ve 14 hodin naladil na krátkých vlnách (KV) vysílání rádia Paříž a už jsem si připadal, jako na fotbale.

Museli jste jen vědět, kdo jezdí za jakou stáj j a naučit se francouzské číslovky do deseti. A z hlasu už bylo snadné poznat, kdo o jakou pozici bojuje, jak postupuje a samozřejmě i finálové výsledky.


Tehdy jsem si kupoval časopis Motoristická současnost ( měsíčník), kde dodatečně v každém čísle probíhala reportáž ze dvou závodů ( jezdilo se tak, jako dnes ... po 14 dnech). Tak jsem zmapoval 2 třetiny sezóny 1977. Protože mi chybělo dubnové číslo, kde byla vůbec 1. VC USA - západ z kalifornského Long Beach, tak jsem si byl okruh omalovat u spolužáka :-).
Ten okruh byl typický tím zajímavým tvarem toho jezírka u trati a stal se historicky druhým městským okruhem v F1.

Dole jste jistě poznali VC Monaca.


MS z let 1972 a 1974 Emerson Fittipaldi tehdy přestoupil do národní brazilské stáje svého bratra ( Copersucar na obrázku ), což však znamenalo pád z výsluní a nakonec jezdec skončil v americké sérii IndyCar , což byla taková americká F1.


Zajímavým i úspěšným vozem té doby byl také Ligier Gitanes.


Zde máte na pravé stránce MS z roku 1976 Jamese Hunta. Když Niki Lauda havaroval v srpnu na okruhu Nürnbergring, tak jsem si zrovna užíval prázdnin u říčky Želivky, a protože tehdy žádný internet nebyl, tak jsem viděl až nějaké černobílé fotky v časopise, nebo v novinách. James Hunt tenkrát zvítězil o pouhý bod, když Lauda po odjetí několika kol deštivé Velké ceny Japonska odstoupil ze závodu.

Ano, lidský život je víc, než hazard. Pro moji generaci je to příkladné poučení, ale mnozí dnešní lidé tomu říkají ten správný adrenalin a kvůli selfíčku s propastí za zády jsou ochotní klidně zdraví a život zahodit.,, No tak co ? Tak se nebudu třeba jen 20 let moci hýbat, že ?"  Jsme zkrátka součástí takové společnosti.


Doba to byla zvláštní. Technika nebyla tak vyspělá, jako dnes a  nebyl ani žádný internet. Občas se jistě našli jedinci, kteří se za drahý peníz nějakým způsobem dostali na závod za takzvanou železnou oponou a jistě z toho měli velký celoživotní zážitek, ale naprostá většina zájemců to sledovala v televizi, nebo případně i v tisku.


Jisté je, že k formuli 1 se shlíželo s respektem a k mistrům jejího volantu s úctou. Nebylo snad kluka, či chlapa, který by nefandil nějaké stáji a nějakému jezdci, byť s naší vlajkou nikdy nikdo do závodu Velké ceny vlastního závodu nestartoval. Snad jednou se mluvilo o jakémsi talentu, ale ten do cíle nedošel.


Dnes bychom řekli, že vlastně tehdejší bodování prvních šesti jezdců bylo rozumnější. Dnes se boduje 10 jezdců,ale když má vítěz po dvou závodech 50 bodů a pole je absolutně technicky nevyrovnané, tak k čemu to všechno pro diváka je ?


Niki, to byla legenda. Po sametové revoluci se najednou objevilo v antikvariátech spousta knih z tohoto období, které tenkrát stálo zato, ale jak už to bývá, tak to bylo vše tak nějak nostalgicky prošlé. Jisté ale je, že díky formuli 1, ploché dráze a pop-muzic jsme se mnozí naučili třeba i jen několik slovíček jazyků, které tu tehdy v mnoha případech nebyly potřeba, byť dnes jsou povinnou součástí výuky již na ZDŠ a leckde se učí i dříve.



Podnik, který vám nyní představím nikdy moc reklamy neměl a málem bych ho ani nezařadil do seznamu akcí blížícího se víkendu. Podívejte se na loňský článek ....
http://soutok.blogspot.com/2018/06/melnik-zije-v-techto-dnech-fantastickym.html
Podstatnou část těchto automobilů ještě mnozí pamatujeme z našich silnic. Loni jsem tu vyřkl takové přání, že bych tu rád viděl Renault 8. Letos jsem spíše zvědavý, jest-li mi do toho něco nepřijde :-).





A na dnešní samotný závěr článku vás zvu na řeku Rýn, kam nyní dorazila loď Rio 2, kterou máme vyfocenou i v Mělníku, kde je součástí článku o lodi Beskydy ( duben 2019):

http://soutok.blogspot.com/2019/04/unikatni-tazny-remorker-beskydy-vystava.html


Fotografie je ze známého fotbalového a průmyslového města Leverkusen, které leží jen kousek od Kolína nad Rýnem, kde loď nocuje. Zítra vyrazí směrem do velkého přístavu ve městě Mannheim.
Bohužel, z facebooku lodi Bohemia a její cesty na Slovensko jsem poněkud zklamaný.


2 komentáře:

  1. Jirka z Mělníka6. června 2019 15:51

    No ten archiv Vám musím pochválit, je vidět, že jste srdcař - ani si nedovolím použít minulý čas :-) Je to o dost jiný výsledek, když si musí člověk najít informace trochu komplikovanějším způsobem, než dnes. I v době běžně dostupného internetu si dovolím tvrdit, že pro mnohé je pojem "F1" jen nápovědou v horní liště klávesnice.
    Ve vzpomínce na Laudu zařadila ČT film z roku 2013 "Rivalové" o vztahu mezi Laudou a Huntem, díval jste se? Pěkný film.

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, ten film znám. Lauda tehdy dopadl relativně dobře, ale četl jsem v 70. letech v nějakém našem časopise o dnes zapomenutém mistru světa in memoriam Jochenu Rindtovi ( 1970). Ten v sezóně 1970 buď zvítězil, nebo nedojel. Strašně toužil po titulu a jeho žena si už přála, aby bylo po sezóně, protože měla hroznou předtuchu.

    Ta se opravdu naplnila. Objevil jsem předevčírem skvělý dokument, kde je stále něco naposled : https://www.youtube.com/watch?v=yoXZ4ax_8ZA
    Stojí to za zhlédnutí. Taková banalita rozhodla o smrti.

    Myslím si, že dnešní formule 1 snad ani nikoho nebaví a málokomu se líbí, jak celá léta vyhrává Hamilton. Vůbec to nechápu.

    Tak dříve byly pro většinu lidí jenom dva televizní programy a rádio, kde jste přes den chytili Prahu a Hvězdu na SV, nebo snad Vltavu s vážnou hudbou na VKV. Dopoledne se přidal ještě Interprogram rádio Praha. Krátké vlny byly veřejností spíše taková opomíjená věc.

    Byla to náhoda, že jsem zjistil, že se tam dá chytit ta Paříž a zrovna tam komentovali tu formuli. Později jsem už cíleně podobně objevil Londýn, kde zase byly fotbaly.

    Našim týmům v pohárech šel tenkrát fotbal mnohem lépe, než dnes, ale i tak, když vypadly, tak jsem zase na Londýně poslouchal anglické kluby. Znal jsem tehdy několik hráčů FC Liverpool, trochu jsem jim fandil, tak byla pořád zábava.

    Dnes můžu koukat v televizi na německou, italskou, španělskou, anglickou, či francouzskou ligu a nějak mě to nebere. Dříve to prostě byla tak nějak vzácnost a člověk musel těm svým zájmům trošku pomoci.

    Dalo by se celkově diskutovat a porovnávat život kdysi a dnes, ale bylo by to na dlouho. K internetu jsem zprvu koukal s nedůvěrou. Knížka vás mezi ostatními v knihovně zaujme, a když ji koupíte, tak ji cítíte, jako hmotnou věc a vše je dáno jejím obsahem.

    Na internetu čučíte na úvodní stránku, musíte vymyslet, co vlastně chcete vidět, a když už objevíte téma, tak zase musíte vymyslet, co z toho chcete vidět.

    A tak se vlastně stane, že kniha vás dokope k tomu si přečíst i něco, co vás až tolik zase v daném téma nebere a něco se dozvíte navíc, zatímco v internetu budete znát jen opravdu to, co vás bere. Třeba jen současnost v daném téma, ale nikoliv to, co tomu například předcházelo.

    OdpovědětVymazat