středa 6. března 2019

Ve věku 88 let skonal dlouholetý učitel, judista, voják a zaměstnanec STS Mělník Mgr. Jiří Knížák. Opustil nás také velký diskutér Mělníčku, znalec železnice i mělnického cukrovaru Ing. Jan Jáchymstál. Bylo mu pouhých 55 let.


Milí čtenáři, ani dnes nemám od toho psaní pokoj a bohužel mám jen samé smutné správy. Ne, že bych neměl i veselejší, ale ty musí dnes stranou. Ostatně, ani není nálada , protože na věčnost odešli lidé, kteří jsou pro mě pojmem a doufám, že i pro mnohé z vás.

Tím prvním je Mgr. Jiří Knížák, který se narodil 29.9.1930 v Plzni. Byl vojákem z povolání, sportovcem, a také bratrem známého profesora Milana Knížáka ( 19.4.1940) ředitele Národní galerie v Praze. Vystudoval gymnázium, pracoval krátce ve filiální redakci Mladé fronty ve Zlíně ( tehdy Gottwaldov). Absolvoval Pěchotní učiliště Lipník nad Bečvou, dálkově Vyšší školu pedagogistiky v Bruntále, Pedagogický institut v Jihlavě. Zůstal vojákem z povolání až do roku 1970, kdy byl z politických důvodů z čs. armády propuštěn.




Poté pracoval v podniku Průmstav při výstavbě EMĚ, jako traktorista ve Strojně traktorové stanici Mělník, kde natrvalo zakotvil. Po listopadu 1989 byl rehabilitován, povýšen na podplukovníka a nastoupil ještě do armády vzhledem k potřebné výsluze let.

Od roku 1992 působil jako učitel ve školách v Neratovicích, Obříství, Byšicích a Malém Újezdě. Dlouhá léta se věnoval judu, je čestným členem Svazu juda za vynikající výsledky v trenérské a rozhodcovské činnosti.

Pokud chcete vědět  ještě více, tak vám doporučuji skvělou knihu Miroslava Sígla s názvem Kdo byl kdo a Kdo je kdo, kterou snad stále ještě mají v mělnickém Info centru, a kterou jsem si vzal na pomoc. Na internetu najdete pouze jednu fotografii a několik reportáží, ale ucelený životopis ( Wikipedie) nikoliv.

Pan Knížák napsal několik odborných publikací o judu, dále povídkovou knihu Šest grácií a já a dvě knížky úsměvných Povídek starého zbrojnoše.

A nakonec tedy něco skromného a osobního za mne. Pána sem znal a četl jsem i posledně jmenovaný knižní titul. Pozůstalým přeji upřimnou soustrast. Byl to velmi příjemný člověk, na kterého budu vzpomínat jen v dobrém.





Pana Ing. Jana Jáchymstála jsem poznal prvně právě zde na Soutoku, kde jsme spolu diskutovali na téma rekonstrukce lokální trati  mezi Mělníkem a Mšenem. Později jsem zde napsal článek na téma mělnického cukrovaru, který si letos připomíná 150 let. Pan Jáchymstál, který v cukrovaru nějaký čas také působil, se zapojil do diskuse ....

https://soutok.blogspot.com/2015/01/vite-ze-mel-nas-cukrovar-tri-kominy.html

.... a zejména v  dalším  druhém článku zužitkoval své znalosti ....

https://soutok.blogspot.com/2015/01/male-povidani-o-melnickem-cukrovaru.html

.... a dovolím si tvrdit, že tak vynesl na veřejnost asi nejodbornější informace, jaké kdy o našem mělnickém cukrovaru vznikly.

 Velmi aktivně diskutoval na serveru  http://melnicek.cz/ , vytvořil článek o lokálce pro měsíčník Mělnická radnice a měl celou řadu aktivit zejména v oblasti železnice a železničního modelářství.Věnoval se však také třeba hvězdářství, byl radioamatérem a doma v obci Nebužely, se třeba i pokoušel o kandidaturu do zastupitelstva obce ....

http://www.komunalnipolitika.cz/mesto_nebuzely?prijmeni=J%C3%A1chymst%C3%A1l&jmeno=Jan

Samozřejmě, že někdy svým až příliš puntičkářským přístupem a silným vztahem k odborným výrazům v oblastech, které ho zajímaly narážel na nepochopení zejména u těch univerzálnějších vrstev občanů s lehce povrchním běžným  populárním přístupem, mezi které se také počítám ...

...., ale na druhou stranu je třeba vidět a ocenit jeho přehled v mnohých technických oblastech, kterými se zabýval a brát to tak, že každý jsme zkrátka nějaký.

 S panem Jáchymstálem sem se nikdy neviděl a informace čerpám spíše z internetu, ale určitě zde zanechal stopu v určitém mementu mezi rozdíly, které stojí za zamyšlení.

 Vždyť takový oblouk a zatáčka je vlastně v podstatě to samé, stejně tak, jako ve výslovnosti  písmeno i a písmeno y , a přesto, že všichni chápeme smysl ( o čem je řeč), tak se někteří někdy pobuřujeme více a jiní méně. Někdo nad tím mávne rukou, jiný ne.
A někteří jsme aspoň občas ochotní to dále psát tak, jak se to má a někomu je to stejně jedno a neřeší to.  Čtenáři si jistě všimli, že v článcích o železnici dnes používám výraz oblouk a hektometrovník, jak se nabílený ,, patník " uprostřed kolejí s čísly oddělenými desetinou tečkou správně jmenuje.

Také pozůstalým, kteří čtou případně tyto řádky, přeji upřimnou soustrast.




Žádné komentáře:

Okomentovat