neděle 17. března 2019

Labe v Mělníku má 339 cm. Tak obvykle vypadají první příznaky budoucích povodní. Život je krásný daleko od lidí.



Když jsem dnes dopoledne viděl tu krásnou oblohu, tak jsem si tak řekl, že by to chtělo někam ven. Jenže jsem si začal prohlížet u snídaně včerejší fotky ze sklepů a chtělo to ještě doladit. Pak zajedu na Mělníček.cz a objevil jsem nenápadný článek, který mi dal motiv pro další článek. Jistě je přece vždy tak trochu vzrůšo, když se může někde něco změnit.

Konečně v 15.45, když už se obloha venku začala zatahovat, tak jsem se konečně utrhl ven. Kam to jen vzít, když už jsou jen dvě hodiny bílého dne?


A táhlo mě to k vodě. Inspirací mi byl jeden z mnoha mých oblíbených starých filmů s názvem Příklady táhnou z roku 1939.

https://www.csfd.cz/film/1579-priklady-tahnou/prehled/

Však proto mám na fotce také tu moji oblíbenou chatičku u Labe, které v roce 2002 koukaly z vody jen ty dva komínky.

To je muzika, co ? To je refrén :-)?

https://www.youtube.com/watch?v=_8GaOWMxrrY

https://www.youtube.com/watch?v=RJY6tMGI0j8

Pohled na řeku byl romantický. Voda pěkně zaplnila koryto, hladina utíkala jako málokdy a díky absenci stromů bylo krásně vidět na promenádní cestu s cukrovarem v pozadí.




Abych ale nepředbíhal. Jak jsem tak klesal cestou dolů od tenisových kurtů, tak jsem si připadal tak příjemně. Na jednom stromu totiž vyzpěvoval nějaký skřivan a dole na cestě, se zase v kaluži koupal roztomile kos.

To se ví, že jsem si tak řekl : ,, Tak to vidíš, a já tady přemýšlím o tom, zda tuto cestu raději nevyasfaltovat, jako v mnoha jiných městech, aby se tu dalo za každého počasí chodit a nacpal bych sem někam i kiosek s pivkem a se stolky." Možná až na Hadík, kam patří téměř určitě.

Ono je to těžké. U každého posezení je tak trošku hluk, ale na druhou stranu, každý kdo jezdil vodu, tak ví, že to k ní tak trochu patří.


A jak se tak těším z krásně rozjeté hladiny ....


....., tak najednou koukám, jak se nám navigace trošku potopila a dokonce je tam nepříjemná louže, do které tedy šlapat nehodlám. Ale, to se dá obejít. Tady vylezu o metr výše do areálu cukrovaru a seskočím o pár metrů dále tam za tou louží.


A tak se stalo. Mám to za sebou. Taková loužička a kvůli ní bych nedošel  ani k Hadíku.


A pak zase chvilku jdu, ale tohle je fakt už konečná :-) . Tak ono se to dalo asi čekat, ale hned si člověk vzpomene, co voda a povodně dokáží. Otáčím stejnou cestou zpět a  ačkoliv jsem nedošel tam, kam jsem chtěl, tak mám aspoň takový neobvyklý zážitek :-). Voda je fascinující živel.


Věděl jsem, že na druhou stranu to bude to samé a dojdu pouze k soutoku, ale za ty snímky to stojí.


Pohled k soutoku.


A jak se tak vracím, tak ještě vidím pozůstatky starých letitých stromů. Vše jednou končí.



Úspěšný vstup do dalšího březnového týdne a nezapomeňte v úterý na Pepíky. To je teď samý svatý Patrik, ale jsem zvědavý, kam o Velikonocích vyrazit na dobré zelené Starobrno 13.

A málem bych zapomněl. Ony jsou ty povodňové stupně pod Mělníkem zde na ....

http://www.pla.cz/portal/sap/cz/PC/Mereni.aspx?id=60&oid=3

... a jak už jsem někde psal, tak při 330 cm, se už nedá projít mezi veslařským klubem a Polabím.

Žádné komentáře:

Okomentovat