pondělí 23. dubna 2018

Letní dubnová neděle na Labské cyklotrase do Roudnice nad Labem byla fantazií. Ve velké fotogalerii (39) uvidíte například restauraci Na Knížecí, milou překážku na cestě, moderní velké lodi,, nebo poznáte, co je to paddle boarding ( SUP) a mnoho dalšího.


Když jsem si 6. dubna 2018 četl noviny Mělnicko 5+2, tak mě tam zaujal článek ,, Na Podřipsku je nový ptačí druh." Jde o to, že jistý senior ornitolog ve velmi pokročilém věku údajně spatřil exotickou husici nilskou poblíž obce Račice, která se k nám rozšířila v rámci oteplování.

Vidina, že třeba spatřím na vlastní oči krásného barevného velkého ptáka, který pochází z Egypta byla tak velká, že jsem do Račic zajel již posledně autem při cestě ze Řípu, ale neuspěl jsem.

A tak jsem si v neděli odpoledne udělal další ( druhou) cyklojízdu, tentokrát ne na Lužec, ale do Roudnice nad Labem s tím, že se zastavím u tůní v Račicích a pokusím se u Roudnice občas hledat očima bobří ohryzy. Jak jistě víte z loňska, tak ohryzy u Vrbna prý mají na svědomí bobři od Roudnice nad Labem, kteří tam mají prý někde trvalé působiště, zatímco ve Vrbně měli být jen na výletě.

Vyjížděl jsem až po 15. hodině, kdy jsem dopsal minulý článek a byl jsem neskutečně rád, když jsem se octl na cyklotrase za novým mostem. Konečně jsem se zbavil běžného provozu a mohl jsem užívat darů cyklostezky.


Již podle zaparkovaných aut u cyklostezky bylo vidět, že tu bude pěkně rušno a bylo. Ale, tento ruch mi nevadí a mám ho dokonce tak nějak rád. Je totiž vidět, že se tu udělala správná věc.

Jezdilo tu plno in-line bruslařů a osobně vidím rád lidi, kteří jen nesedí doma, ale věnují se aktivnímu pohybu. Jsme tu všichni kvůli radosti z pohybu, z hezkého dne, a když se bezpečně a ohleduplně vyhneme jeden druhému, nebo se i dokážeme pozdravit, tak jako to bývá zvykem u vodáků na Lužnici, tak to nemá všechno chybu.


Přístav Mělník mi vždy připomene, že zhruba o 600 km dále po Labi je jeden mnohem větší a ještě důležitější přístav, ale tento je největší u nás.


Tabule zve do jedné zrekonstruované restaurace ve Vlíněvsi na návsi, ale nikdy jsem od místních neslyšel, že by to někdy vyzkoušeli.


To se již blížíme k Dolním Beřkovicím, kde nás za chvíli čekají i zajímavé pohledy přes řeku.


Někde v těchto místech býval na řece mlýn, ale dochoval se jen tento sloupek, který nám ukazuje, kam až sahaly různé povodně.


Mlýn vháněl také vodu do jakési obesní kašny, jak jsem to někde četl. Zde vidíte zámek, který byl tuším v rámci DED také již jednou, nebo dvakrát přístupný veřejnosti.


A již tu máme pohled na vinice u Liběchova. Všimněte si domu u státní silnice, který dostává novou střechu. Také o něm se psalo na facebooku liběchovského mlýna.


Restaurace Na Knížecí si získala věhlas mezi cyklisty a je tu tradičně mnoho hostů. Tady to žije, tak jak tu u řeky žít má.

Nedávno jsem se dozvěděl, že Hadík byl v minulosti restaurací ( nejen občerstvovnou z 80. let) a odtud plul přívoz na Oupor. Moje volání po obdobě poděbradské restaurace Cidlina u soutoku Labe s Cidlinou je tedy nanejvýše oprávněné a nejde o žádnou novinku.

Jsem zvědavý, jak to bude na mělnickém břehu pokračovat. Mezi Kostelcem nad Labem a obcí Kly je asi nejhorší úsek celé dálkové Labské cyklotrasy číslo 24, která ústí na druhém břehu do čísla 2. Navíc doufám, že se skutečně dočkáme asfaltu mezi starými lázněmi ( dům potápěčů) a Hadíkem ( podle cukrovaru).



Jen kousek od Křivenic na cyklisty čekalo milé zpestření.



Prohlédněte si tedy některé pasáže naší krásné cyklostezky.




Kostel v Horních Počaplech odbíjel přesně 16 hodin. Je to sem asi 13 km.


Úchvatný pohled na Sedlo ( 726 m.n.m.) Nejvyšší hora východní části Českého Středohoří.


Hostinec na koreji je takovou nádražní restauračkou u obce Hněvice. Jde o rychlíkovou koridorovou stanici trasy 090, kterou užívá i město Štětí.


Když se před mostem do Štětí vydáte dolů k řece, tak po chvíli dospějete po pěšině k Račickým tůním, které jsou rybářským revírem. Husice jsem tu rozhodně neviděl, ale zjistíte, že zatímco tůně obývají kachny, tak rackové plachtí nad řekou.


Dříve SEPAP, dnes Mondi Štětí.


Zalesněný kopec Sovice, jehož jihozápadní část je roudnickou vinicí.


V okolí je i mnoho chmelnic. Tato je u obce Kozlovice, která sice leží zcela mimo trasu, ale zajel jsem si tam při zpáteční cestě, jako kdysi do obce Truskavna na Kokořínsku, abych mohl říci, že jsem tam byl :-). To jsou takové ty vísky, kde končí silnice.


V 70. letech jsem coby žáček ZDŠ dostal lehkou dlouhou hliníkovou tyč, kterou se drát za háček zavěsil na lana vedoucí mezi sloupy a na druhém konci, se zašlápl do země. Dnes tuto práci dělají třeba i v neděli navečer dělníci z východních zemí Evropy, za přispění techniky.


Roudnice nad Labem. Dnes sem vede z Dobříně již po celém úseku asfalt. Co myslíte, že je proti vám u cesty po levé straně ?  Ano, je tam venku slunečník, tak- že opět narvaná restaurace v záplavové oblasti.

 A Mělník ? Zase mi může tady někdo v komentáři napsat, že dělám městu medvědí službu. Nedostatky je třeba kritizovat a dá se s nimi po vzoru jiných měst vypořádat, když už nemáme sami originální nápady.


K nám je to 27 km, pokud si odpustíte zajížďky. I se zajížďkou k tůním jsem dorazil po 18. hodině.


Zrovna sem přijeli autobusem účastníci plavby do Berlína na nám důvěrně známé lodi jménem Labská princezna a cestou k lodi byli i se svoji angličtinou a smíchem velmi hluční.



Takto čelně ji tedy ještě nemám :-).


Pak ještě připlula švýcarská loď a já si dopřál opětovaného zamávání s pasažéry a trošku legračního oboustranného povykování :-). Bylo 18.20, když jsem vyrážel zpět.


Pokud to neznáte, tak se to jmenuje paddleboarding (SUP) a více se dozvíte zde ....

https://www.novinky.cz/cestovani/273161-hitem-letosniho-leta-je-surfovani-s-padlem-a-jde-to-i-na-rece.html

Inu, někde mají u vody půjčovny a aktivity, ale to je pořád stejná písnička o tom Mělníku, kde u vody není nic, jen se čas od času něco někde plánuje..


Zdravím aktérku tohoto snímku, pokud vydržela čekat až do pondělního večera. Dříve jsem to nestihl a to mám ještě k dnešku jeden materiál :-).


Rodný dům básníka Josefa Hory v Dobříni.



Cestou domů jsem se tedy opět nemohl vynadívat na ten ladný oblý kopec, kde roste vinná réva a poblíž chmel. Mezi těmi stromy je právě ona obec Kozlovice, kam jsem si ještě zajel.


Základní kámen cyklostezky z roku 2010. Je to k nevíře, jak ten čas letí. Je to již 8 let, co se Mělník dočkal na druhém břehu první cyklostezky.


Působivý pohled k domovu. Vlevo EMĚ, vpravo špička kostelíku v Horních Počaplech.


Liběchovský kostelík s vinicí zahalilo šero a létat přestali i rackové.


Kdysi tu byla lodní zastávka výletní lodi na lince Mělník-Dolní Beřkovice. Dne jsou mola v Beřkovicích i Počaplech opuštěná. Tam zase končila v jednu chvíli společnost Bohemia, která dnes končí v Roudnici nad Labem při plavbách z Litoměřic a z Ústí. Tehdy ještě stavěla ve Štětí a  končila v Horních Počaplech.


 I skateboard jsem potkal. Fotit za jízdy není dobré. Tak jste aspoň zase viděli, jak to žije u vody, když je tam cyklotrasa, restauračky a půjčovny různých plavidel. Lidé si to včera všechno užívali. Domů jsem přijel po 20. hodině. Najeto 62 km a cítil jsem se lépe, než po první letošní jízdě, která měla 42 km.

2 komentáře:

  1. Pěkný výlet a hlavně galerie, to abych oprášil brusle.
    Nechápu, proč v Mělníce nic není, samé plány a skutek utek.
    Mělničáci se vody bojí...?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jsem rád, že galerie potěšila. Díky! Dnes jsem vyslechl názor, že je fajn, že se v centru opravdu teď každou chvíli něco děje, ale u té vody je to zkrátka neštěstí.

      Nelze si nevšimnout, že i když v centru zrovna není profláknutá akce, tak chodí i dost lidí na ty sobotní trhy a chválí si to třeba už jen kvůli té atmosféře.

      Osobně mám radost z toho, že díky aktivitě okrašlovacího spolku si dokonce i mimoregionální média začínají díky středověkým sklepům Mělníka více všímat.

      U řeky máme oproti jiným městům a vesnicím obrovské rezervy. Padaly zde návrhy, že by v Rybářích mohly být sluneční lázně. Když tak koukám jinam, tak vidím, že se docela začínají prosazovat ve velkém půjčovny všelijakých plavidel. No, a kde jsou šlapadla, tak už kousek od toho snad bude ta vysněná hospoda, kterou snad mají u vody všude, jako hlavní atrakci.

      Mělník má sice teď starosti s dopravou, ale ty jsou věčné, je to běh na dlouhou trať a nelze jen řešit dopravu.

      Smazat