Milí čtenáři, obvykle se snažím přinést reportáž z velké populární akce ještě v době, kdy akce probíhá, čímž se Soutok zcela liší od celé řady médií. To má tu výhodu, že pokud čtenář objeví článek zde, nebo se o něm dozví obvykle celkem včasnou reklamou na webu Mělníčku, tak může akci ještě stihnout navštívit. Vždy to však možné není a tento víkend jsem byl nucený improvizovat, jak se dalo. Proto je tu první článek o DED teprve až nyní v neděli večer.
Včera pro mě začaly DED po občasné sobotní pracovní směně někdy v 15.45. Věděl jsem, že mým hlavním zájmem je návštěva vyjímečně otevřených středověkých sklepů pod domy č.p. 5 a 11, které by měly být otevřeny do 17 hodin.
Správně jsem tušil, kam mám asi jít, ale čekalo na mě dost velké překvapení. Uvízl jsem v jakési frontě a dozvěděl jsem se, že nejlépe udělám, když začnu ve sklepě pod č.p. 11 ( u Pražské brány). Než mi to však bylo doporučeno, přec jsem jen chvíli postál v průchodu a nemohl jsem odolat zaběru na vlaštovčí hnízdečko, kam každou chvíli přilétal některý z rodičů s potravou.
Návštěvu jsem tedy započal v sklepních prostorách pod domem č.p. 11 u Pražské brány. Sklepy sousedí s podzemními prostory pod hotelem U zlatého beránka. Po sklepních prostorách U Straků ( 2005), U Holečků, ( 2005) Zámeckých sklepích ,muzeum a ,,modré hvězdě", včetně chodby ke středověké studni ( 2008), šlo o další návštěvní osobní skalp mělnických historických sklepů. ( http://mujmelnik.webzdarma.cz/).
Tyto sklepy byly osvícené elektřinou, nechyběly ani svíčky a hlavní organizátor této části DED, kterým byl MOOS ( Mělnický osvětový a okrašlovací spolek) dodal dokonce do tiskového materiálu k akci narychlo i plánek miniokruhu. Kresličem plánku nebyl nikdo jiný, než předseda MOOS a kronikář města Martin Klihavec, který si s tím rád pohrál. Díky Martine!
V těchto sklepích probíhala prohlídka v čase mé návštěvy individuálně. Šlo tuším o dvě patra sklepů a jak sami vidíte, tak mělnické sklepy jsou opravdu ozdobou středověkých sklepů v naší republice.
Znám spoustu lidí a patřím mezi ně, kteří prostě navštívili sklepy v různých městech ČR a porovnávali je. Všechny ty sklepy mají něco do sebe, ať už je to ve Znojmě, či v Táboře, ale ty mělnické ( bohužel nepřístupné), to je v mnoha případech opravdová hodnota. Vždyť v mělnící se hornině druhohor, se dobře kutalo, ale na teorii dnes nemám ani čas.
Prohlédneme si nádhernou klenbu a přemístíme se opět do oné chodby v objektu č.p. 5, kde odváděla celodenní nepohodlnou organizátorskou práci místopředsedkyně MOOS a členka Pegasu Mělník Aida Legnerová Líhová. Pokud jsem dobře slyšel, tak prý v dopoledních hodinách chodilo překvapivě méně lidí, ač bylo průvodců více, ale odpoledne byl zájem obrovský. Chodba byla stále plná a snad prošlo 200 lidí, ale to se mi zdá málo.
Ten pán v bílém je z Českého Krumlova a vracel se přes Mělník domů z dovolené v Českosaském Švýcarsku. Byl nadšený a prohlásil, že pořád jezdí někam do ciziny a ani nemá tušení, jak je u nás v Čechách nádherně.
Lidé se vraceli po skupinách z podzemí a zvedali palce na znamení spokojenosti. Všude se jen mluvilo o tom, jak má Mělník krásné podzemí, které je potřeba lidem aspoň takto přibližovat, než konečně na té radnici dostanou někteří ti zastupitelé rozum a začnou podnikat kroky, o kterých jen na Soutoku píši již neúnavně 6 let. Vzpomínalo se na období paní starostky Liškové, která nechala nějaké lokality zkoumat, ale to je již daleko zpět. A vzpomíná se i na budoucí komunální volby, po nichž snad už někdo začne brát mělnické podzemí vážně. Je to vážně ostuda nejvyššího kalibru.
Pohled s vinnou a pivní tématikou je vždy milý.
Právě jsme pod podloubím. nad vašimi hlavami chodí lidé.
A jde se ještě níže pod náměstí směrem ke studni.
Kdysi jsme se na Mělníčku bavili, že prý jsou pod náměstím chodby, kterými by projel nákladní automobil. To jinde nemají.
Zde se můžete sami přesvědčit.
Tyto sklepy byly neosvětlené, chodilo se asi po 20 lidech maximálně a průvodci s baterkami nebyl odpoledne nikdo jiný, než předseda MOOS a kronikář města Martin Klihavec ( vlevo) a dle mého názoru asi největší znalec podzemí pan Čermák ( vpravo). Právě on si zavzpomínal na své mládí, kdy poznával mělnické podzemí asi tak, jako Rychlé šípy zkoumali pražská Stínadla.
Tento obrázek jako-by poukazoval na to, že místní prostory byly snad i jakousi skrýší Wehrmachtu. Však se prý také pan Čermák dotazoval majitele sklepa, zda někdy nezkoušel udělat sondu skrze zazdívku ...
.... kde klidně může být chodba ještě mnohem větší. Nezkoušel. Ale to už je skutečně výzva k příštím radním. Investujme do výzkumu, motivujme majitele sklepů. Vždyť mohou mít podíl ze vstupného a dostat i příspěvek, pokud vyklidí sklepy v nějakém termínu ( třeba si seženou brigádníky, nebo firmu). Vymýšlet se dá leccos, jenom chtít. Příkladů je mnoho a sami vidíme, že někde něco jde a jinde to samé nejde pro neschopnost nápadu.
Byl jsem dnes v Liběchově, kam jsem jel hlavně kvůli mlýnu a to je zářivý příklad, jak se to má dělat. Zapojení do DED, noviny, rádio, dražba fotografií mlýna ze současnosti. O tom a dalším dění DED v Liběchově snad už zítra. Za chyby se omlouvám. ale opravdu nemám čas, se s tím mazat.
Žádné komentáře:
Okomentovat