.: Mlýn v Liběchově byl mimořádně prvně otevřený veřejnosti. Ukázka správné propagace.

Náhon do mlýna se bude bagrovat.

Teprve nedávno jsem se díky novinám ( Mělnicko, 5 plus 2) dozvěděl, že se s mlýnem v Liběchově něco děje. Naposledy jsem zde stanul v roce 2013, byla zde hrozná džungle a marně jsem přemýšlel, co by bylo k focení. Nakonec to byly vstupní dveře, náhon a celkové foto.

Jenže mlýn dostal loni nového majitele a začaly se dít věci. Ve veřejné dražbě totiž koupil na podzim roku 2016 mlýn archeolog a biolog Dr. Dušan Turzo, který se rozhodl památku zachránit a udělat z ní důstojný koutek kultury Liběchova za přispění dobrovolníků i finančních darů a dotací.

Zde se tok dělí. Vlevo teče jalová strouha, vpravo je pak blátem zanesený náhon pro turbínu. Voda padá až 5 metrů dolů.

V areálu mlýna by mělo vzniknout vlastivědné muzeum Liběchovska, pořádat by se tu měly různé výstavy, kulturní program, přednášky a v neposlední řadě, se pomýšlí i na vlastní mlynářskou expozici. Stroje jsou totiž v lepším stavu, než se čekalo, zničené jsou především převodové pásy, a jak nám průvodce vysvětlil, tak bahno v náhonu na turbínu sehrálo roli dokonalé ochrany zachované turbíny proti přírodním vlivům, ale především také proti zlodějům.

Turbína totiž v minulosti dodávala proud pro veřejné osvětlení Liběchova a nahradila vodní kolo, které pohánělo samozřejmě pohonná kola a pan Turzo by ji po vyčištění náhonu rád opět rozchodil. Pak lze uvažovat, zda by třeba opět nemohla pohánět nějaká ta převodová kola, ale to už bychom se dostávali do říše fantazie. S mletím mouky, se nepočítá a zachoval se dokonce dokument, kde toto bylo zakázáno.

Pan Turzo hovoří k návštěvníkům.

Je myslím zcela zbytečné, abych zde cokoliv psal, když se vše důležité dozvíte na http://umeleckymlyn.libechov.cz/ , nebo na https://www.facebook.com/umeleckymlyn.libechov/
Od podzimu zde probíhají především brigádní úklidové práce, kterých se mohou účastnit i dobrovolníci.

A nyní již k onomu slavnému dni, který se stal součástí DED. Otevřeno bylo pro veřejnost v neděli 10.9. od 16 hodin a později bylo toto ještě rozšířeno na 11. hodinu dopolední. Přizván byl i Český rozhlas a jedním z prvních návštěvníků byl bývalý mělnický historik Jan Kilián, který kromě knih o Mělníku sepsal i krásnou knížku Dějiny Liběchova.

Pan Turzo.

Chtěl jsem přijet do Liběchova především kvůli mlýnu již na 11. hodinu , ale zradila mě na poslední chvíli autobaterie. Díky PID a lince 369 jsem do Liběchova však dorazil ve 13 hodin a doufám, že ještě stihnu příště reportáž o tom, co jsem tu do těch 16 hodin dělal :-) Inu, již se tlačí do popředí Mělnické vinobraní a na minulost není moc čas.

Okolní kůlny jsou v horším stavu.

Z časových důvodů tedy již jen krátce. Pan Turzo nás přivítal, asi hodinu hovořil o historii mlýna, o okolních budovách a dotazů bylo opravdu dost, neboť se dostavili i někteří pamětníci, kteří ještě pamatovali konec činnosti mlýna v 60. letech 20. století. Abych nezapomněl, tak po celý den probíhala ještě v místním info-centru dražba současných fotografií mlýna a po čas mé návštěvy tam bylo tak plno, že jsem jen nahlédl ze dveří. U dveří do mlýna bylo ještě nějaké drobné občerstvení, a pak asi v 17 hodin jsme chodili na exkurze do mlýna ve 20 členných skupinkách, což bylo skutečně odpočítáváno.

Tudy voda odtéká k Labi.

Oblohu nad hlavou jsem spatřil znovu v 17.32, a protože to v sobotu jezdí na Mělník blbě ( vlak i autobus současně) po dvou hodinách, což bylo asi v 18.49 autobusem, nebo v 18.55 vlakem, tak jsem to vzal pěšky.

Beseda byla také variantou, ale tam bývá dost plno lidí a času bylo také ještě až příliš. Musel jsem však díky silnému provozu a neexistenci chodníku ( svodidla) do Malého Liběchova vystoupat po zelené ke kostelíčku, sejít po ní dolů ke špýcharu, a pak podle milníku pod tratí podle Labe k Mělníku. Přesně za hodinu jsem byl po velkém rázování doma, ale zcela zplavený.