Poslední odpočinek velkých mužů Mělníka ve fotografii.

Josef Tykal- významný dlouholetý mělnický starosta v období budování velkého Mělníka.

Hřbitov je místem, které mnozí z nás navštěvujeme především na Dušičky, nebo i na Štědrý den, abychom se setkali s našimi rodinnými předky, zapálili svíčku a tím to pro mnohé z nás končí. Jen někdy nás upoutá nějaké jiné jméno na náhrobku, ať už pro povědomost, velký, nebo naopak překvapivě nízký věk mrtvého a vzácně potkáme i známého. Hřbitov toho však nabízí mnohem více, což ovšem můžeme vědět jenom díky osvětě, pokud ji jsme ochotni přijmout.

Josef Tykal- detail.

Před několika lety jsem četl knížku historika Mgr. Jana Kyliána ( autor Mělnické kroniky Jana Josefa Albrechta z období baroka) o městečku Liběchov. Tehdy mě napadlo, že by vůbec nebylo od věci, se porozhlédnout na místním liběchovském hřbitově po hrobech význačných mužů, kteří v knížce figurují a opravdu jsem některá významná jména spatřil.. Loni na jaře jsem navštívil Budeč i Levý Hradec a napsal zde později článek o prvních sídlech našeho hlavního rodu Přemyslovců. Tehdy jsem svůj výlet zahájil na hřbitově v obci Koleč v Zákolanském údolí u města Kralupy nad Vltavou. Ne jen proto, že na požádání šéfredaktorky obvykle zatím každých čtvrt roku dobrovolně přispívám do jejich novin typem na výlet, ale abych se osobně podíval na dvě významné krásné šlechtické hrobky, které jsem tak trošku znal v černobílém provedení z novinového papíru.

Na rohu mělnického Náměstí Míru stojí dům ( dnes snad sport, přes uličku Beránek), kde byla prvně mimo Prahu hrána ochotníky na českém venkově Prodaná nevěsta. Zde tedy spočinuly ostatky členů významné rodiny, po níž je dům pojmenován.

Pokud se nemýlím, tak lednové číslo Mělnické radnice bylo právě věnováno povídání o významných mužích žijících kdysi v našem městě a posledně jsme dokonce měli mnozí možnost objevit velmi zajímavý životopis muže, po němž je pojmenována vyhlídka nad soutokem našich dvou největších řek. Náhoda dnes chtěla tomu, abych šel kolem hlavního mělnického hřbitova na Pražské ulici a dostal nápad. Po nesmělém počátku jsem rázem objevil celou řadu hrobů významných mělnických občanů a přišel typ na článek. Vždyť, kdo to kdy takto všechno nafotil?

Zde jde spíše o osobní vzpomínku na školní léta, kdy jsme u hrobu neznámých osvoboditelů pokládali věnce. Měl jsem co dělat, abych místo, které jsem tušil vůbec objevil.

Abych si ale jen tak nefandil, tak jsem se dnes přesvědčil, v jakých někdy žiji bludech a nikdo mě z nich nevyvede ani pitomým komentářem pod článkem. Snad ty věci ani lidi nezajímají, nebo vůbec o Soutoku neví. Psal jsem tu nedávno článek http://soutok.blogspot.cz/2014/01/spolecnost-giva-je-sanci-pro-turisticky.html , který si přečetlo pouhých 16 lidí a vyprávěl o tom, jak umí v Kutné Hoře nabízet prostřednictvím jednoho tamního výrobce skutečně skvělé originální presenty pro turisty, které jdou na dračku. Mimochodem, snad to bylo i o rok dříve po mé první novodobé návštěvě KH součástí diskuse snad dokonce v Mělníčku. Zjistil jsem, že v Mělnickém infocentru u obsluhy prodávají také jakési dva popelníky z modelu lidské lebky, které tato firma vyrábí. Snad jim to někdo nabídl, snad se nechali inspirovat, ale bylo to pro mě překvapení a člověk si může připadat tak trochu, jako hlupák, který není v obraze. Tedy, aspoň před někým, kdo nezná souvislosti. Na druhou stranu, se však vkrádá myšlenka, že právě tyto naše internetové aktivity zřejmě ovlivňují nenápadně třeba i dění v Mělníku.

Tady mě zaujal ten šlechtický erb.
 http://cs.wikipedia.org/wiki/Maternov%C3%A9_z_Kv%C4%9Btnice

Myslím tedy, že je zbytečné, abych se u náhrobků nějak rozepisoval o tom, čím se ti dotyční v městě proslavili, neboť o tom bylo již napsáno v mělnických médiích mnoho materiálu od těch povolanějších, ale pár řádků ke každému obrázku jsem si dopřál. Na závěr mám tedy jeden apel. Zkuste věnovat i pozornost objektům na hřbitovech, ať už pro jejich krásu, honosnost, historickou hodnotu, či význam osob, kteří v hrobech složili svou tělesnou schránku. Uvidíte nakonec, že s každým střípkem poznání, které na tomto světě objevíte, se budete cítit vnitřně tak nějak bohatší i spokojenější.

Obrázek z medailonku znáte. Jelenova tiskárna u ZDŠ Jungmannovi sady.

Zase nějaký šlechtic. Ani nevíme, kdo všechno nám tady na hřbitově spočívá. Zde mně již nepomohl ani vyhledávač Seznamu a ani dnes taková obec u nás neexistuje.

Zde mě zaujal ten nápis ,, rodina Husova". Jan Husa byl významný měšťan, jehož epitaf najdete v chrámu Sv. Petra a Pavla ( Snad je ten epitaf správně. Nechť mě odborníci prominou, ale nechci to ověřovat) a tak je otázkou, zda je zde nějaká rodová souvislost.

Hrobka rodiny Böhmových.

Profesora Ludvíka Böhma není snad třeba veřejnosti vůbec představovat. Jeho kniha Okres Mělnický je neuvěřitelným dílem. Dodnes si pamatuji, že tam pan profesor například sepsal seznam cestářů, úsek, který má kdo na starost a dokonce měsíční plat každého z nich.

Pokud vám jména na této krásné hrobce nic neřeknou, tak nezoufejte. Stačí se podívat o obrázek níže.

Tak už víte? První ředitel Mělnické vinařské školy. A nebyla to škola ledajaká. Listinou z listopadu 1882 byla první vinařskou školou v Rakousko-Uhersku.

http://www.zas-me.cz/historie-skoly

O slavných, nebo spíše velkých lidech města Mělníka by se toho dalo psát dost ( a odborníci občas něco napíší) a rozhodně těch pár fotek byla jen výseč toho, co by se jistě dalo najít. Někteří zemřeli již dávno, někteří nedávno. Na některá jména si vzpomeneme častěji a na jiná méně, ale tak už to chodí v dnešním uspěchaném světě, kdy má každý své zájmy i určité životní tempo. Vždyť někteří lidé, jako-by snad ani v nějakém běhu nevnímali okolí. Názory na zájmy i na životní tempo, se budou jistě lišit dle každého jedince, ale všichni jednou skončíme nějakým způsobem zřejmě na nějakém podobném místě.

SŠ.

Seznamte se s celorepublikovou akcí, která nese název Keltský telegraf. ( 22.3.2014)

Západ slunce nad povodněmi zalitém Ouporu.

Někdy na jaře loňského roku, když jsem se setkal s amaterským spisovatelem Petrem Jiráskem, se mi dostaly do rukou různé noviny z okresu Kladno i Praha-západ a v jednom čísle mě zaujala akce s názvem Keltský telegraf. Ona mi totiž připomněla jedno mé hobby z let 1997-2004, kdy jsem jezdil také na kopce, jen s tím rozdílem, že my jsme měli vysílačky.

Princip je ale stejný. I my jsme měli jednu akci, kde se posádky přihlašovaly na kopce a ve stanovenou dobu, se předávala štafeta kolem celé republiky, včetně  Slovenska.

Oč tedy vlastně v tomto Keltském telegrafu jde? Je to jakási oslava příchodu jara, kdy se na různých kopečcích schází přihlášení účastníci, rozdělávají ohně a podobně, jako kdysi Keltové si ve stanovenou dobu po západu slunce ( na internetu) předávají poselství.

Západ slunce nad povodněmi zalitém Ouporu připomíná při troše představivosti Amazonku.

Sám jsem na takové akci  nikdy přítomen nebyl a tak čerpám pouze z internetu, kam musí zájemci o akci stejně zajít. Jde o stránky http://www.keltskytelegraf.cz/.

Tam zjistíte, které kopce a kopečky jsou již někým obsazené, nebo, které jsou ještě volné a podle své vůle, se můžete rozhodnout, zda nějakou kotu přihlášením obsadíte, nebo se k někomu přidáte, či se jen tak přijdete zblízka, nebo i zdaleka podívat. Jak se budou kopce pro rok 2014 plnit, bude se zřejmě i upravovat v trase mapa telegrafu. Osobně si myslím, že v tomto případě jde asi spíše o to, aby se rozdělal oheň, který bude okolními posádkami spatřen a samozřejmě, že i vy se budete snažit identifikovat na obzoru co nejvíce světýlek. Po akci, pak velitelé posádek obyčejně dodávají na web své zážitky, náladu na kopci a vyjádření, které ohně na kopcích kde viděli. Vším je možné se nechat inspirovat na zmíněných stránkách. 

Liběchovský kostelík sv. Ducha a sv. Hrobu.

Do Keltského telegrafu zbývá ještě více, než měsíc ( 22.březen) , ale dávám to sem s předstihem, aby se mohl každý s akcí seznámit a případně se rozhodnout, zda se někam půjde třeba jen podívat, nebo si udělá párty v přírodě. Pozor však na nemoci zrozené z podcenění síly zimy.

Letos půjde již o pátý jubilejní ročník a určitě je lepší doporučit kopce, které nejsou pokryté stromovou zelení, nebo skýtají alespoň částečný otevřený výhled. Takovým kopcem je i kostelík sv. Ducha a sv. Hrobu v Liběchově, který byl již také v minulosti loni obsazen a zajímavá mohou být samozřejmě i místa, jako Nedvězí, jižní úpatí Vrátenské Hory, letiště Nebužely a podobné otevřené lokality. Neosvědčil se v tomto případě Říp, protože má tři téměř stromy skryté vyhlídky se směrovými konkretními výhledy.
A nakonec není snad již co dodat. Ať jste, kde jste, tak vám přeji zajímavou, až třeba keltskou atmosféru, pěkný pohled do ohýnku, či vatry a nějaká ta podobná světla na obzoru :-).

Pohled od kostelíka sv. Ducha a sv. Hrobu k Mělníku.

SŠ.

Mělník má kroniku 2012 on-line. Historické fotky Mělníka v německém on-line shopu.

Mělník má po letech zase kroniku. Tak to je zpráva, která nemohla uniknout pozornému čtenáři čísla 2/2014 měsíčníku Mělnická radnice. Pro vás, ke kterým se měsíčník nedostal, nebo jste zprávu nějakým způsobem přehlédly, tak připomínám, že je na světě očekávaná kronika, na které pracoval mělnický kronikář Martin Klihavec. Kronika je v počtu pouhých tří výtisků ( radnice, kronikář, Mělnický okresní archiv), ale můžete si ji celou prohlédnout a přečíst na http://www.melnik.cz/radnice-a-urad/mestsky-urad/aktuality/kronika-mesta-melnika-rok-2012.html . Určitě si dílo plné zajímavostí, i akcí, které jste možná i navštívili nenechte ujít. V kronice je údajně na 300 fotografií. Zvláštní kapitola je věnována například i výročí 50 let firmy Erwin Junker a samozřejmě nechybí kulturní i sportovní akce pořádané v daném roku.

A pak tu mám takovou zajímavost, na kterou mě upozornil jeden kolega. Na stránkách http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/22947-City-M-lnik-Melnik/?tabsessfilltab=8d68bce9606365390eec7786bc4c5307&tabsessfilltab=8d68bce9606365390eec7786bc4c5307

se nachází jakýsi internetový obchod v Německu, kde je možno shlédnout 26 pohledů historického Mělníka, ale také pohledy z celých Čech. Ceny pohledů se pohybují dle kusu od dvou do deseti euro.

SŠ.

Valdštejnský lis aneb stará STS. Zapomenuté památky na kraji města.

Když jsme si tu posledně připomněli  sochu čerta v lesoparku u hotelu Ludmila, která vlastně vůbec čertem nebyla, tak mě tak po těch diskusích napadlo, že by nebylo na škodu, se do těchto téměř zapomenutých míst okraje města podívat. Nečekal jsem žádný zázrak, ale téměř jsem se zhrozil. Mohl bych tady toto místo směle zařadit do článku Živé pomníky socialismu u nás....http://soutok.blogspot.cz/2012/11/zive-pomniky-socialismu-u-nas.html ....., což je takový článek o budovách, které nepřežily dobu privatizace a ani nebyly z různých důvodů využity k podnikatelským záměrům. Dokonce bych řekl, že s tichým souhlasem veřejnosti mizí zcela skryté ze světa.

Naše generace znala tyto budovy přilehlé k parku, jako sídlo firmy STS Mělník. Až teprve novodobá obroda, kdy jsme se zásluhou osvětových činností ve městě dostali hlouběji ve znalostech různých objektů , nám toto místo představila pod názvem Valdštejnský lis. Škoda jen, že tak, jak si do hloubky představujeme různé zajímavé objekty a věnujeme jim více pozornosti mediální ( staré pohlednice a fotografie), tak spíš fyzicky paradoxně zanikají, byť by jistě  v pravý čas našly nějaké uplatnění.
Dal jsem si tu práci, abych se podíval, komu že zde co vlastně patří a připomněl jsem si i název budovy, která snad i díky vzdálenosti od centra nemá zas až takovou mediální popularitu. Pak již stačilo jen zadat název a podívat se, kdo co o budově napsal.

Nebylo toho mnoho. Valdštejnskému lisu v Mělníku jsou věnovány na titulní stránce vyhledávače pouhé dva odkazy, ale stojí za to. Ten první na http://www.hrady.cz/?OID=10076 , se zrodil díky zásluze pana Hobzíka na jaře 2011 a pokud, se podíváte do galerie a porovnáte obrázky s těmito, tak je patrné, jakou rychlostí nemovitost i park chátrá a zaniká. V závěru galerie, pak pan Hobzík ( mimochodem, nedávno vystavoval v Mělnickém regionálním muzeu své modely rozhleden a máme je i zde) zařadil historický snímek právě z 80. let, kdy zde sídlila výše zmíněná firma.

Druhý odkaz nás vrací do roku 2008 a připomíná nám další, již téměř zapomenutou knihu Mgr. Renaty Špačkové prostřednictvím příspěvku na http://melnicek.cz/node/3186 , která nese název Putování za pamětí mělnické krajiny. Ani se nechce věřit, že od chvíle, kdy bylo asi největší událostí ve městě otevření historické studny a knížka snad tím trochu utrpěla na propagaci, že již uteklo téměř dalších šest let. A tady mě tak napadá, že s dalšími křížky navíc si člověk teprve uvědomuje, jak čas letí. Co tu vlastně ještě zbude za dalších pět let?  Komu to co řekne?

Závěrem se omlouvám za skvrny na snímcích, které se objevily zřejmě v důsledku počasí.

SŠ.

Mělnický čert nebyl čert. Napsali jste si sami.

Tento článek jste si vlastně napsali sami. Na oblíbeném Mělníčku a přímo na stránce  http://melnicek.cz/node/14937 , se našel člověk, který sháněl nějaké foto bývalého čerta z lesoparku u hotelu Ludmila. Díky tomu se našel další člověk s přezdívkou Hádes ( Bůh podsvětí)  http://cs.wikipedia.org/wiki/H%C3%A1d%C3%A9s ,  který dokázal k soše bohužel dnes již zničeného ,, čerta" napsat velmi pěkné povídání ( komentář), který jsem si dovolil s odkazem na výrok autora celý otisknout, včetně přídavku od Želvíka. Samozřejmě, že bylo také možné zadat odkaz na wikipedii, nebo to napsat vlastními slovy, ale Soutok není placené médium a doba je taková, že se spíše najde někde nějaký kritik, než někdo, koho něco potěší a dokáže to napsat. Fotku z 80. let mám náhodou ve sbírce, tak tu máme nejspíš zase takovou originalitku. Viděl jsem už přes tisíc fotek starého Mělníka, včetně pohledů, ale na ,,čerta z lesoparku" si nikde nijak nevzpomínám, byť možná někde bude.

Socha v lesoparku, který byl v 80. letech ještě pěkně upravený přiléhala k jakémusi zámečku, který až do roku 1985 sloužil i s přilehlými budovami podniku STS Mělník ( strojní traktorová stanice), který poté přesídlil k Průhonu. Po sametové revoluci sloužily přilehlé objekty ještě nějakým firmičkám, ale celý areál i se zámečkem značně zpustl.

Dobrý den, tak k tomu "čertovi": domnívám se, že se skutečně jednalo o boha Pana, neboť na nohou měl paznehty, nikoliv kopyto (pouze na jedné), jako "naši" čerti. Žel, je tomu už mnoho let, co jsem ho viděl naposled a vnucuje se mi zde hloupá představa, že měl kopyta (dvě) a nikoliv kozlí paznehty. To by ovšem ukazovalo na hrubou neznalost p. sochaře, ze které se ho jako umělce zdráhám podezírat. Ostatní indicie (rohy, nos, uši atd.) jsou správné. Omlouvám se, s kopyty či paznehty si zde nejsem vzhledem k propasti času jistý... 

Zaujalo mě něco jiného: socha Pana držela v rukou zobcovou flétnu, kterou bůh Pan nikdy nedisponoval. Vždy hrál na syrinx. Říční nymfa Syrinx byla jedna z mnoha bytostí ženského pohlaví, která nešťastníkovi neopětovala jeho lásku. Byla dcerou říčního boha Ladóna (nezaměňovat s drakem téhož jména), byl bohem stejnojmenné řeky. V onen inkriminovaný den tančila na břehu řeky, když ji tam bůh všech stád, pastýřů, lovců, pastvin i lesů "překvapil". Z celkem pochopitelných důvodů se vrhla do vln řeky svého otce a v zoufalství ho zapřísahala, aby ji zachránil, což on byl učinil. Pan místo něžného těla nymfy obejmul již jen rákosí, ve které ji Ladón proměnil (ne Zeus, jak se někde mylně uvádí). 

Smutně a zklamán seděl Pan na břehu. Náhle uslyšel, že rákosí vyluzuje tklivou hudbu a napadlo ho, že by se hodilo na hudební nástroj. Nařezal ze stonků nestejně dlouhé písťaly, svázal je lýkem a spojil včelím voskem. Tak vznikla "píšťala", se kterou je zobrazován a kterou na památku ztracené lásky nazval syrinx (někde též sýrinx). Možného čtenáře mých řádků prosím o laskavou shovívavost...

- nebyla to socha čerta, ale Satyra, poloboha z řecké mytologie, z družiny kolem boha Petra pana (náš "čert" měl Panovu píšťalu).

WIkipedie říká:

Zobrazováni jsou většinou jako napůl člověk a napůl kozel, s kučeravými vlasy, špičatýma ušima, tupým nosem s růžky, oháňkou a kozlíma nohama. A to na našeho krasavce sedělo. Ovšem, Bůh ví, kde je mu konec.

SŠ.

Regionální muzeum Mělník v měsíci únoru.

únor 2014

První měsíc roku máme za sebou a v Mělníku jsme dokonce spatřili první sníh sezony 2013-14, což je s takovým zpožděním poněkud zvláštní jev. Na jaro si však ještě počkáme, i když jej můžeme spatřit třeba i na právě probíhající výstavě vynikajícího malíře Vlastimila Týmy. Vítejte v regionálním muzeu a podívejte se, co na vás v jeho útrobách v měsíci únoru čeká.

24. 1. – 2. 3. výstava obrazů Vlastimila Týmy – výstava olejomaleb mělnického malíře V. Týmy ve velkém sále, vernisáž výstavy se koná 23. 1. od 17 h.

4. 2. – 2. 3. Kašpárkův rok 2013 obrazem - výstava mapující další rok činnosti Rodinného centra Kašpárek Mělník, vernisáž se koná 5. 2. v 10 h., vstupní prostory

4. 2. – 2. 3. Obyčejové tradice na Mělnicku obrazem - výstava snímků dokumentující vybrané obyčejové tradice v mělnickém regionu, muzejní kavárna

Muzeum vyhlašuje soutěž O NEJHEZČÍ KRASLICI aneb TRADIČNĚ I NETRADIČNĚ, uzávěrka 6. 4.

Ozdobte kraslici tradičním způsobem, či novou, moderní technikou, přineste svůj výtvor do muzea a zúčastněte se soutěže o zajímavé ceny. Kraslice budou vystaveny na muzejním Velikonočním jarmarku a hodnoceny návštěvníky. Od 15. 4. do 27. 4. budou soutěžní kraslice vystaveny v muzeu.

14. 5. 2013 – 31. 5. 2014 Z historie malé železnice aneb železniční hračky
- nově upravená dlouhodobá výstava mechanických hraček věnovaná historickým modelům a soupravám plechových vláčků o rozchodu 0 a 00 (H0) z let 1890–1960. Součástí prohlídky expozice je předvádění jízdy historických vláčků na elektrifikovaném modelu kolejiště.
Nejmenší návštěvníci mají možnost vyzkoušet si svou zručnost v malé dílně, kde si mohou sestavit modely

ze stavebnice Merkur podle vlastních představ.

Srdečně zveme také do stálých expozic!
Celoročně otevřeno:
Historická expozice: Nahlédnutí do středověkého města, Měšťanský a venkovský interiér, Všední život obyvatel venkova, Příroda Mělnicka, Vinařství (část umístěna v původních středověkých sklepích)      
Historické kočárky – Vánoce 1890 – 1900, kolonáda 1900 – 1910, piknik 1920 – 1930, odpoledne v parku 1930 – 1940, válečný interiér 1940 – 1945, dětský pokoj 1950 – 1960 a návštěva zdravotního střediska 1960 – 1969.

Kavárna a víno
Muzeum nabízí svým návštěvníkům také ochutnávku kvalitních českých vín. Skupiny mohou po předchozí objednávce degustovat víno v původních středověkých sklepích z 2. poloviny 14. století. Na jednotlivce čeká stejný sortiment vín v muzejní kavárně, která láká i příjemným posezením na historických hradbách.

Otevírací doba muzea: úterý – neděle 9.00 - 12.00 a 12.30 - 17.00 hodin
Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje, náměstí Míru 54, 276 01 Mělník

tel.: 315 630 936 – pokladna; 315 630 922 – sekretariát, fax: 315 622 158, muzeum@muzeum-melnik.cz www.muzeum-melnik.cz, Facebook: Regionální muzeum Mělník

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA!

SŠ.

39.- Zimní přechod Nedvězí je minulostí. Bohatá fotogalerie.

Je to až k nevíře, ale akce s názvem Zimní přechod Nedvězí, se chodí pravidelně již od roku 1975, tedy rovných 39 let. Když se šla vůbec prvně, tak dnešní CHKO Kokořínsko nebylo formálně ještě na světě. To bylo vyhlášeno, až o rok později. Od té doby, se najde vždy nějaká ta parta poskládaná z různých lidiček a lidí, kteří prvně, občas, nebo pravidelněji vyrazí ve stanovený den akce k vrcholu jednoho z nejhezčích výhledových bodů v Čechách. Akce je pořádána pod hlavičkou Klubu českých turistů Mělník ....http://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/nanga-duba-nedvezi-2014/ a znovu musím určitým způsobem obdivovat pořadatelskou osobu Honzi Soukupa, která nikdy nechybí na vrcholu u předávání pamětních odznaků.

Letos vše naznačovalo tomu, že bude na naše podmínky poměrně slušný mráz, nebude chybět sníh a počítat lze také s náledím. To byl ostatně také důvod, proč se mi zdála delší, ale rovinatá trasa přijatelnější, než kratší trasa z Horní Vidimi, která mě v minulosti při sestupu ze svahu právě díky náledí kdysi nepříjemně otáčela kolem kmenů stromů. I tak 16- ti kilometrová trasa přinášela dostatek prostoru pro dobrodružství i představivost. Vždyť nepřinášela jenom romantické okamžiky, ale například díky bunkrům Liběchovské příčky navodila i určitou atmosféru z období, které jsme si zvlášť v září loni připomínali. Někdo si mohl udělat matnou představu, v jakých podmínkách, se asi v zimě 42 u Stalingradu muselo bojovat, anebo si prostě v otevřené zasněžené krajině poblíž Střezivojice představil život za polárním kruhem. Polední obloha jenom podtrhla počasí celého dne a slunečné počasí  na sněhu skutečně připomínalo snad jakýsi polární den.

Od bunkrů v zalesněné části nad obcí Chudolazy, která tu nese název Království, se účastníci pochodu přesunuli do malebné osamocené vísky s názvem Nové Osinalice, která je výstavou typických roubených chalup pro zdejší kraj, ale konečně i rozšířených zejména dále na sever.

Možná bych měl připomenout, že Kčt Mělník měl v programu ještě trasu kratší z Horní Vidimi  ( 12 km) a takzvanou lyžařskou trasu. Možná bych měl zmínit, že na stejnou akci, jen s jinými plány jel i Kčt Neratovice, ale ústředním místem bylo samozřejmě samotné Nedvězí.

Snažil jsem se tentokrát hledat nějaké romantické záběry, aby si čtenář uvědomil, že i v zimě je venku krásně a navíc je to zdravé pro protažení těla i spálení bacilů.

Společná akce nabízí několik variant. Člověk si může jít jen tak osamoceně po trase, vnímat okolí a určitým způsobem pozitivně působit na vlastní mysl, nebo se takzvaně družit a dozvídat se někdy i zajímavé věci od lidí známých, ale i zcela náhodných dočasných společníků.

Tady sluncem zalitá skála připomíná veselejší roční období, která nás snad opět čekají.....

...... a zde vidíme romantiku, kterou může přinést jenom pravá zima.

Poslední metry pod vrcholem jsou nezapomenutelným okamžikem této akce. Je dost možné, že se tu za celý rok již nikdy tolik lidí najednou nesejde.

Krásné počasí však obvykle nepřeje dalekým výhledům, ale to není prioritou akce. Tam někde v oparu leží hora Klíč, nebo Jedlová, o které psal Soutok v srpnu. Vidět nebyl dokonce ani nedaleký hrad Bezděz.

Tak se nám představilo nedaleké městečko Dubá.

Na vrcholu probíhalo také tradiční předávání odznaků a razítkování upomínkového lístku. Tady si přijdou na své i sběratelé odznáčků akce, neboť tyto bývají dodávány v několika barvách a občas, se objeví i zcela nový odznak, se kterým přichází nová barevná série. Tak mě trochu tak napadá, že byl zrovna včera v televizi na Hyde Parku (ČT 24)  Jindra Hojer z Rychlých Šípů (89) a řeč byla samozřejmě o Sluneční  zátoce ( najdete ji na levém břehu Sázavy před obcí Ledeč nad Sázavou), Rikitanovi, ježku v kleci a potažmo třinácti barevných bobřících.

Tímto směrem se nachází Housecké vrchy.

Zvířátka jsou vždy milým doplňkem každé turistické, či cestovní akce.

Cílová restaurace Bouda ve Střezivojici, se stala oblíbeným závěrečným místem posledních ročníků, byť je její kapacita pro tuto akci na hranici možností, až lehce za ní. Pro některé turisty je to výzvou ( hned, či později) k dalšímu pokračování do obce Jestřebice, kde lze podle časových možností také najít příjemnou občerstvovací zastávku. Podmínkou je ovšem neztratit telefonní kontakt na pořadatele a dbát odjezdového řádu z akce :-).

A jak jinak zakončit akci, než příjemným posezením u zlatavého moku.....

..... v příjemném interiéru, nebo....

......nechat i třeba jen časem místečka dalším...

a udělat si v krásném slunečném dni ještě pár kilometříků navíc. Najdete vpravo na kopcích rozhlednu na Vrátenské hoře ? :-)

SŠ.