neděle 12. ledna 2014

Než pojedete na Vrátenskou horu, nezapomeňte, se podívat na net.

 Vrátenská hora-rozhledna.

O Vrátenské hoře jsem toho tady napsal na webu už moc a sotva existuje rozhledna, kde jsem strávil více času, než právě tady. Paradoxně to nebylo kvůli dálkovým výhledům, které máme mnozí tak rádi, ale kvůli hobby zvanému CB, které jsem zmínil snad v 8. , nebo 9. dílu svého prvního seriálu Rádio kdysi a dnes. Tehdy ještě nebyly rozšířené mobilní telefony a někteří lidé, se bavili spojeními po vysilačkách třeba až na druhou stranu republiky, když se zadařilo, ale to nechme být.


Pohled na Mladou Boleslav.

Na Vrátenské hoře ( 508 m.n.m. už kdysi rozhledna byla, ale nás zajímá především štíhlá 45 metrů vysoká krasavice, která byla slavnostně otevřena 28.10. 1999. Ochoz pro výhled je ve výši 25 metrů a postupně byla věž využívána stále více a více pro služby přenosu, jak patrné z obrázku. To však dodává rozhledně na důležitosti a více se dbá o její údržbu.


Vlevo Rálsko, vedle vpředu kopce za městečkem Doksy a  v okolí Břehyně, vzadu kopce v okolí Jablonného v Podještědí, Malý a VelkýBezděz s hradem, Ještědský hřeben s Ještědem. Za dobrého počasí bývá vidět až do nejvyšších partií Krkonoš.

V zimních měsících bývá otevřeno za pěkného počasí zpravidla o víkendech a vstupné činí 30 Kč. Kdysi se rozhlednou prohnal silný vichr, který poničil informační tabule se zobrazením viditelných kopců, ale nejnovější významnou událostí byla instalace, nebo znovuinstalace webových kamer on-line, které snímají momentální výhled z věže do dvou směrů ( směr Bezděz a směr Housecké vrchy). Je tedy docela výhodné navštívit před odjezdem na rozhlednu stránku http://kokorinsko.org/obrazek.php


Bezděz se stejnojmennou vsí na úpatí.


Cestou z Vrátenky lze ještě navštívit Mšeno, Cinibulkovu stezku, nebo jen romantické údolí Debř, ale také je možno zajet třeba do Kadlína, kde kromě muzea můžete navštívit rozhledničku z doby císaře Karla IV. otevřenou roku 2006. Mnozí z nás jsme na její stavbu v létě 2005 přivezli na jízdních kolech základní kameny, které jsou dnes zazděny do omítky základu. Vedle je umístěna tabule, která předkládá dlouhý seznam všech, kterým se líbil slogan ,, Jest-li nejsi kůže líná, přivez kámen do Kadlína." Ale, to již jsme jinde.


O tomto křížku soužití dvou národů jsem psal někdy v srpnu.

A ještě jeden z mnoha odkazů.
http://www.outdoortipy.cz/rozhledna-na-vratenske-hore/

SŠ.

sobota 11. ledna 2014

V Lysé nad Labem výstavy prakticky nekončí.

                                         

Pokud tento článek přečtete ještě dnes, nebo v neděli ráno, tak máte možnost vyrazit do Lysé nad Labem, kde v čase od 9.00 do 12 hodin probíhá výstava  Náš chovatel a Evropská výstava výstavních holubů na bázi poštovního holuba. Vstupné na každou výstavu je 60 Kč. Děti do 10 let zdarma. Výstaviště není daleko od nádraží ČD.

Více informací na http://www.vll.cz/veletrh-154

V brzké době tam připravují: 

Ligna Bohemia 2014

20.02.2014 - 22.02.2014
11. mezinárodní kontraktační a prodejní výstava strojů, nástrojů, zařízení a materiálů pro dřevozpracující průmysl.

Řemesla 2014

20.02.2014 - 23.02.2014

20. národní výstava tradičních řemesel, veltrh odborných škol a učilišť

Stavitel 2014

20.02.2014 - 23.02.2014

Svět barev 2014

20.02.2014 - 23.02.2014

3. mezinárodní výstava barev, laků a technologií pro povrchové úpravy.

Další výstavy jsou na konci března.

SŠ.

pátek 10. ledna 2014

Nejkrásnější vyhlídka Saského Švýcarska je prý vyhlídka Brand.


Řeka Labe a v pozadí Lilienstein. Ten lze mimochodem dokonce spatřit z rozhledny v Jedlové ( článek o Jedlové- srpen 2013).

Pomalu se blíží termín Zimního přechodu Nedvězí, kterým je 25. leden, ale není důvod, proč nekoukat trochu dál do krásných dlouhých dnů. A to zvlášť nyní, kdy ČD přislíbily od léta již avizovanou linku Děčín-Bad Schandau-Seibnitz-Rumburk. Když se podíváte na tuto stránku dolů, kde je letní panorama ... http://de.wikipedia.org/wiki/Brand_(S%C3%A4chsische_Schweiz) , tak mi jistě dáte za pravdu, že to je prostě nádhera.

Kde se vlastně nepříliš známá, ale krásná skalní vyhlídka nachází? Nová spoj přejede za Bad Schandau most přes Labe a pokračuje do vsi Porschdorf. Z nádraží by to mělo být k cíli cca 2 km. Z vyhlídky, jak patrno, jsou vidět veškeré slavné romantické vrcholky Saského Švýcarska od Pirny až ke Krušným Horám. Využít lze jízdenku Labe-Elbe ( 200 Kč), která platí již od Mělníka po městečka Míšeň a Riesa. Známější skalní vyhlídkou je skalní brána Bastei u řeky Labe nedaleko stanice Kurort Rathen. (článek... Na kole z Děčína  do Drážďan a zpět za jeden den).

SŠ.

Společnost Giva je šancí pro turistický ruch.




Když jsem před více, jak rokem navštívil prvně po desetiletích královské město Kutná Hora, tak článek způsobil poměrně velkou sledovanost a trochu rozruchu. Tou příčinou byly právě poněkud neobvyklé suvenýry a určité porovnávání turistického ruchu v obou královských městech  (Mělník, Kutná Hora). Situace v místní slavné kostnici v Sedleci, kde nebylo 3.ledna k hnutí, mě nyní nakonec motivovala k určité zmínce o tom, co se také výraznou měrou může podílet na úspěšné návštěvnosti města.

Je tím docela neznámá malinká místní  firmička s několika zaměstnanci, která však strčí do kapsy leckteré velké v republice. Určitě stojí za to si prohlédnout podrobně stránky  http://www.giva.cz/ . Je to přímo ukázka, jak lze skloubit tři žádoucí věci dohromady. Zaměstnat lidi, vydělat a přitáhnout do historického města návštěvníky. Myslím, že  to může být i určitá motivace třeba i pro Mělník, a proto ji uvádím.

Na závěr snad jen dodám, že různých cetek se vyrábí leckde dost a některé jsou i na poutích, ale zde jde podle výsledků zřejmě o kvalitu a poptávka je i za hranicemi města.
Mělník na své skutečné podzemí ještě čeká, ale třeba kostnici má také a poměrně dost pěknou.

SŠ.

čtvrtek 9. ledna 2014

Regionální muzeum : Motýli.



Motýli

Regionální muzeum Mělník – vstupní prostory
7. 2. - 2. 2. 2014

Ve vstupních prostorách mělnického muzea byla právě zahájena výstava Motýli, která představuje tvorbu žáků výtvarného oboru ZUŠ Mělník. „V letním období poletují tato jemná stvoření všude kolem nás, avšak v zimě je nelze spatřit nikde jinde, než právě na naší výstavě,“ uvedla vernisáž paní učitelka PaedDr. Irena Wenkeová ze ZUŠ Mělník.  Středeční slavnostní zahájení zpestřili i žáci a žákyně hudebního oboru hrou na klavír a sólovým zpěvem.


Mladí výtvarníci se motýlům věnovali téměř celý podzim a při zpracování postupovali od reálného zobrazení až k abstrakci. Postupně studovali motýlí křídla, prováděli návrhové skici, zkoumali tvary křídel a následně je zvětšovali či zjednodušovali. Tímto způsobem pak vznikly malby prezentované pod názvem „Inspirace křídlem“ a nové návrhy ozdobných papírů vystavené s nadpisem „Zabalte si, prosím.“


Neomezená tvůrčí fantazie přivedla na svět i nové motýlí druhy a jejich autoři jim vymysleli nejen jména, ale obrázky doplnili o místa výskytu a další popis motýlího života.  Na výstavě se tak můžete setkat s nově objeveným motýlem Karínkem pestrobarevným, Vánočňákem Sněžným či motýlem Ťululululou.
Pestrobarevné malby motýlů ukazující malířskou dovednost a nekonečnou dětskou představivost můžete v Regionálním muzeu Mělník spatřit do neděle 2. února.


Myslím, že pracovnice muzea to popsala tak hezky, že by bylo téměř rušivé zde ještě něco připisovat, byť mi to leccos připomnělo. Tak aspoň třeba moto: Motýlci i děti, to pohladí.

SŠ.

středa 8. ledna 2014

Mělník letos oslaví 740 let.


 Sotva jsem dopsal článek o mělnických zajímavostech měsíce ledna, tak mi došlo, že na jednu velmi důležitou událost roku 2014 jsem zapomněl.
Letos si připomeneme 740 let od okamžiku, kdy král železný a zlatý.. Přemysl Otakar II udělil Mělníku listinou ze dne 25. listopadu 1274 k dobudování obce právo na výnosu z labského obchodu. Od tohoto okamžiku bývá Mělník považován za město.

U příležitosti tohoto výročí, se bude ve dnech 13. a 14.6. konat Sraz rodáků a přátel hudby. To je jistě ještě dlouhá doba, ale na druhou stranu nevidím důvod, proč si u příležitosti letošního významného výročí nenadělit na stránkách Soutoku občas nějaké to občerstvení třeba i z archivu, či mých prvních stránek.


Když poslouchám zprávy o hrozných lednových teplotách v USA, tak si třeba dnes dáme nějakou převážně zimní romantiku. Takovou zimu, kdy jsme i zde měli zamrzlé Labe v celé své šíři, jsme naposled zažili v Mělníku tuším v lednu 2006. To bych ale musel hledat ve fotoarchivu.




Nejhezčí vodopád pod veslařským klubem.




SŠ.

úterý 7. ledna 2014

Několik zajímavostí z měsíce ledna 2014 v Mělníku.


Jednou z velkých akcí Mělníčku byl videomaping.

A nelze začít jinak, než tím, že Mělníček je tady pro vás už 8 let. Je to až k nevíře, ale přesně takovou dobu zde už někteří diskutujeme, píšeme články, soutěžíme... a oceňujeme pozvánky na různé kulturní akce, inzerci prakticky v přímém přenosu, spotřebitelskou hlídku, nabídku restaurací, nabídku dalších webů a spoustu dalšího.
Kolem lidí, kteří to všechno začali a dodnes řídí pluje jakési tajemno, protože oni sami jsou velmi skromní ,a prý i neradi poskytují rozhovory, byť tu a tam něco kdesi někde v cizích médiích vyjde. Určitým způsobem dochází k poněkud groteskní situaci, kdy spousta čtenářů bere web téměř, jako samozřejmost, která přece musí být a další o webu buď neví, nebo trpí různými negativními předsudky, že na kulturu mají přece v trafice noviny a tohle je jen srandaweb nějaké omladiny. Místní profimédia raději snad nejsledovanější mělnický web bez jediného komentáře přehlíží. Proč tomu tak je, tak o tom by se dalo přemýšlet i diskutovat.


V současnosti se čtenářům velmi líbí zábavná soutěž bez konce, kdy typují umístění různých sošek na mapě města.



Záběr z loňských dušiček by měl připomenout článek v Mělnické radnici o významných již nežijících občanech našeho města.

Zatím jsem snad nikdy, až na malé vyjímky nedělal reklamu měsíčníku Mělnická radnice, který má prakticky neomezený vstup do vašich poštovních schránek a je prakticky k nepřehlédnutí, ale, když se mi něco líbí, tak to rád pochválím. První lednové číslo 2014 zejména v závěru přineslo několik pěkných článků. Jsme mnozí čtenáři všeobecně zvyklí, že zejména příspěvky pana Františka Purše jsou kvalitou podloženou osobními zkušenostmi. Věřím tomu, že kdyby dnes někdo udělal anketu o tom, které čtvrti Mělníka, se říká Velký a Malý Spořilov, tak by  nejeden dotázaný zůstal v němém úžasu stát. Ale, na druhou stranu je sympatické, že toho zajímavého je v čísle víc.


Z pera pana Kowandy, se dozvídáme mnohé o hotelu Zlatý beránek, ale také o slunečních hodinách.


Pan Honzík je podepsán pod zajímavým článkem o významných osobnostech na našich hřbitovech. Přiznám se, že na podobný článek si nějak nevzpomínám a zřejmě málokoho napadne více jmen, než především jméno profesora Ludvíka Böhma, jakožto snad největšího znalce místních zeměpisných a přírodopisných poměrů své doby ( závěr 19. století), které veřejně literárně ztvárnil. Z pera Martina Klihavce k nám zase snad prvně přichází ucelený seznam všech nejvyšších představitelů města od roku 1631 po současnost.
Hodně, se zejména poslední dobou, ale vlastně i celých 20 let hovořilo a psalo o hotelu Zlatý beránek. A jako určitý bonus pro nás loni vznikly třetí mělnické sluneční hodiny. O tom všem píše pro mnohé z nás neznámé jméno Petra Kowandy a určitým způsobem je tak mimochodem i jakousi reakcí na jeden nedávný článek zde na Soutoku. V papírovém médiu nelze na žádný odkaz klikat, jen jej složitě vepisovat do řádku a tak jej uvádím zde. Určitě zajímavé stránky:   http://astro.mff.cuni.cz/mira/sh/sh.php?evc=ME_35 . Historické okénko, pak uzavírá druhá sv. válka z pera Jaromíra Kovaříka. V každém případě musím toto číslo všem zájemcům o místní historii i současné dění doporučit.


A nakonec nezapomínejte ani na milé i poučné výstavy v regionálním muzeu, jakož i na další muzejní aktivity.

A nakonec tu mám Mělnické regionální muzeum. Jakmile bude k disposici měsíční přehled, nebo jej sem brzy nějak dopravím, tak zveřejním. Zatím jen vím, že od 7.1.-2.2. v malém sále probíhá výstava prací žáků ZUŠ na téma motýli a..

od 7.1.-2.2. přichází zajímavá výstava Jak rostla EMĚ v muzejní kavárně. Mimochodem, zrovna na podzim jsme na Mělníčku řešili téma výstavby horkovodu pro Mělník, které je na rozdíl od horkovodu pro Prahu nepříliš dobře na internetu zpracováno.

Od 24.1-2.3. pak přichází výstava obrazů Vlastimila Týmy. Měl jsem osobně před mnoha lety možnost vidět v KD Lužec nad Vltavou výstavu tohoto předního krajináře a byl jsem jeho tvorbou skutečně nadšený.


SŠ.

sobota 4. ledna 2014

Legrace v Kutné Hoře. Typ pro vás, kteří se aspoň občas učíte cizím jazykům.


Kostnice v Kutné Hoře- Sedlec.

Bývá celkem normální, že si lidé na závěr delšího volna vzájemně postěžují, jak to všechno uteklo a rychle ještě plánují nějaké poslední příjemné aktivity.
Původně jsem si říkal, že jsem dlouho nebyl v té nejdivočejší části našeho CHKO Kokořínsko ( Holanské rybníky, Vlhošť,Ronov,Husa,Čáp..) , ale výlet do Varů mě nějak motivoval k železničnímu výletu na druhou stranu. Mimochodem, také se vám už někdy stalo, že jste pozorovali nějakou věc za výlohou a váhali jste, zda si ji koupit, či nikoliv ?
V dubnu 2012 jsem tu v článku o Kutné Hoře psal o tom, jak je to nejen pěkné město, ale jak tam s úspěchem prodávají originální suvenýr představující lidskou lebku ( několik velikostí od  50 do 250 Kč). Tehdy jsem odolal, ale teď to byl jeden z důvodů, proč si vyjet opět do známých míst, byť jsem tak trochu chtěl tentokrát objevovat více i okolí.


Kamenný dům.

Do Kutné Hory je to z Mělníka vlakem jenom 1.15 hodin a jelikož ještě opravdu chvilinku nemusíme mnozí povinně brzy ráno vstávat, tak jsem došel na nádraží až v 9.30, což je na takovou akcičku postačující. Obyčejné zpáteční jízdné a jednodenní regionální jízdenka pro Středočeský kraj ( 225 Kč) je v tomto případě téměř nastejno, ale výhodnější je ta celodenní, která umožňuje si třeba ještě zajet k významnému zničenému husitskému hrádku Sion, nebo se vydat domů přes Prahu a pokochat se třeba pohledem na Orloj apod. Mimochodem, jízdenka platí dle mapky na stránkách www.cd.cz třeba až do jihočeského Tábora i Písku, což možná oceníte někdy v květnu.


Kostel Sv. Jakuba.

Kutná Hora má své hlavní nádraží asi dva kilometry za městem a většina spojů tady má samozřejmě přípoj moderními nízkopodlažními vlaky. Tady mě zaujala situace u vchodových dveří, kde se mladá Asiatka s jakýmsi papírem v ruce obracela na mladou dvojici s kočárkem. Prakticky hned jsem věděl, o co tam kráčí. Turisté vystupují již na první zastávce, odkud je to ke světoznámé kostnici jen několik stovek metrů. Dotyčná zde také vystoupila a hned začala pátrat v nějakých mapách. Nemusím snad rozvádět, že je to skvělá příležitost, jak si vyzkoušet své určité, byť mnohdy trochu zamrzlé znalosti. Cesta byla společná a každou minutou se rozvíjela slovní zásoba.


Chrám Sv. Barbory.

U kostnice jsme se sice rozloučili, ale stejně jsem si říkal, že se klidně dnes můžeme ještě někde zase potkat. A to se skutečně asi za dvě a půl hodiny na rohu jedné úzké středověké uličky stalo. To již měla sebou žena další dva náhodné Asiaty, kteří také přijeli ze zahraničí obdivovat naše památky UNESCO. Ti byli z legračního setkání pochopitelně chvilku překvapení, ale rádi se nechali všichni vyfotit. Zatímco oni směřovali k chrámu Svaté Barbory do města, tak já naopak vykročil poznávat místa za řekou, kde se toulával básník Jaroslav Vrchlický a odkud jsou nádherné pohledy na město.


Dům U Jelena.

Bílý den již dozrál, Slunce se nachýlilo k západu a mé kroky směřovali podle říčky Vrchlice k malému nádražíčku Kutná Hora-město, odkud jezdí často vláček zejména na hlavní nádraží. Ještě o 10 minut dříve před nádražím jsem si tak říkal, že by byla docela legrace, kdybychom se tak potkali i do třetice. A ono jo.

Kousek před nádražím ČD je autobusová čekárna, kde seděla jakási babka a náš čínský trojlístek doufal, že by snad mohl jet kolem nějaký autobus. Holt, také dobrodruzi. Ale, pak jsem si vzpomněl na slova mladé paní z jednoho krámku s upomínkovými předměty v centru města: ,,Oni jsou vděční za to, když jim někdo poradí a musím říci, že nám tu letos poklesla návštěvnost z Německa a stoupla návštěvnost právě z Asie."


Skalka s hodinami v Poděbradech ( část s datumem)

To bys-te nevěřili, jak se jim ulevilo. Vlak nám jel za pět minut, a protože přípoj na hlavní trati Praha-Brno přes Havlíčkův Brod končila v Kolíně, tak byli vděční i za mnoho dalších informací. Já se zase na oplátku dozvěděl, že jeden z Číňanů jede domů do státu Thuringen ( Durynsko) v Německu a tak,,třicítka Renault" ( Jáchyme, hoď ho do stroje) :-) bydlí v Paříži. V Kolíně jsem si pak ještě dovolil ofotit její návštěvní typořád po českých památkách UNESCO a dozvěděl se, že zítra míří do Českého Krumlova.


Lázeňská restaurace.

Tak to vidíte, s kým se může člověk také na kolejích seznámit, a jak si pokonverzuje. Přes Prahu už se mi domů nechtělo a také byla hlavně tma. Naštěstí můj vlak jel také do Prahy ( přes Lysou), a tak jsem si mohl dovolit strávit ještě 45 minut ve svých oblíbených Poděbradech.
Zdá se, že na skalce s hodinami snad každý den sestavuje s kamínků někdo nové datum, ale jistě vás potěší informace, že restaurace na nádraží ČD dostala nový krásný kabát, otevřeno denně do 22 hodin, jídlo kolem 85 Kč a pivo2x  Budvar i nějaké černé. Poděbrady jsou bohaté lázeňské město, a tak byl tunel pod nádražím prodloužen tak, že podchází dnes tu ulici s autobusovým nádražím vedle nádraží ČD a ústí přímo do lázeňské zony ( není nutnost přecházet silnici). Lidé žijící na sídlišti za tratí, tak projdou pod nádražím a jsou v lázeňském centru.

Čínští náhodní přátelé z různých koutů Evropy.


Cestovní řád po českých památkách UNESCO.

Kdo aspoň občas cestuje vlakem, tak ví, že se tam dá lecos zažít. Úspěšný vstup do pro mnohé prvního pracovního týdne roku 2014 přeje Soutok.
SŠ.

úterý 31. prosince 2013

Soutok v Karlových Varech. Vlakem? Super a za málo.


Všechna krása a sláva stojí podle této říčky jménem Teplá. Zde u soutoku s Ohří.

Na dálkové výlety je relativně dobrým obdobím zpravidla letní dovolená a Vánoce, kdy je člověk trochu odpočatý a druhý den po návratu nikam nemusí. Ovšem relativně. V létě jsou pařáky a o Vánocích minimálně krátký bílý den. Dalším problémem je, že chápeme naše město, jako barometr počasí a jen těžko přijímáme myšlenku, že mohou být někde turistické trasy zasněžené a leckde vede k vrcholům některých kopců občas pluhem protažená silnice. Krom toho ani webová kamera neví, jak bude zítra a tak cesta do přírody je poněkud vabank. Ze všech těchto důvodů jsem nakonec slevil ze smělého cíle, kterým byla hora Klínovec s prý jinak velmi vynikajícím výhledem a raději vsadil na jistotu.



Koňské povozy potkáte každých pár minut.

Tentokrát jsem ovšem neobjížděl republiku, neladil v rádiu pro nás exotické RDS z okolí Olomouce, či Břeclavi a nekochal se pohledem z vlaku na Pálavu, ale přišlo něco levnějšího a blíže i s určitým pohybem venku.

Cesta do Karlových Varů a zpět by mimochodem vyšla jenom  finančně za benzín asi na 540 Kč a to pomíjím ostatní úskalí provozu i dne samého. Bylo by tak i určitou hloupostí nevyužít věcí, o kterých se moc neví. Vždyť to samé lze pořídit za polovic a ještě pohodlněji.




Pravoslavný kostel Sv. Petra a Pavla.

Vypravil jsem se již ráno v 6 hodin na mělnické nádraží ČD s předstihem 20 minut, neboť jsem se obával, že na mě bude pokladní koukat asi tak, jako když jsem v roce 2004 chtěl jízdenku SONE+ . Tehdy se potila a pátrala snad přes 5 minut. Dnes tu však seděla milá příjemná mladá slečna, která byla v obraze a ani trochu se nedivila mému příběhu o obavě, protože také ví, že těch akčních jízdenek je příliš mnoho a i samotní železničáři v tom tápou. Chtějte takzvanou Celodenní jízdenku pro Ústecký region ( za 200 Kč-) , kterou lze v nejzazším bodě platnosti ( Mělník) zakoupit. Ta sice platí jen do Ostrova ( nad Ohří), což je 15 km od Karlových Varů, ale s tím se dá dobře poprat a uvidíte, jak.


Kostelní fasáda se nyní bohužel opravuje.

Vyrazil jsem tedy v 6.50 z Mělníka a kolem Litoměřic už bylo celkem vidět ven z vlaku. Vlak vás doveze na nádraží Ústí nad Labem- západ, kde jen vystoupíte a do 5 minut tu máte vlak z Děčína do Mostu. Svezení nemá chybu. Rozhlas ve vagonech hlásí stanice, jako v metru, není vůbec žádný hluk a chvíli se zdá, že plujete po nějakém  magnetickém koberci. Skřípění brzd patří minulosti. V Mostě se jen přesunete na vedlejší kolej do přistaveného stejně moderního vlaku, který by vás odvezl až do Plzně, ale již asi za 15 minut vystoupíte v Chomutově na nádraží, kde se můžete venku na sluníčku již prvních 20 minut procházet.

 Mimochodem, v Chomutově má vlak zastávky dvě. Nejprve vlastní město, a pak nádraží, které je v docela příjemném odlehlém koutě. Pak již nastoupíte do rychlíku jménem Ohře, který je zajímavý tím, že zastavuje v Praze v Holešovicích, pak v Ústí na hlavním nádraží a nakonec ve všech větších městech až do Chebu. Teoreticky tedy nemusíte do tohoto rychlíku nastupovat v Chomutově, můžete i dříve, ale osobně jsem si to oblíbil takto, protože za nádražím je taková poklidná cesta, kam svítí slunce a můžete dojít podle pošty až k depu starých odstavených kolejových vozidel.


Jeden z romantických pohledů.

Starý průvodčí mi rychle vrátil lístek, a kdybych mu nepřipomněl, že mám jen regionální variantu, která platí pouze do Ostrova, ani by nevěděl. Chvíli jsem zvažoval, že od něj dokoupím i zpětně lístek mezi Ostrovem a Vary ( zpáteční sleva), ale pokud je stanice v místě otevřena ( pokladna), tak si průvodčí účtují přirážku 40 Kč. To jsem nakonec zamítl, vystoupil jsem v Ostrově v 10.33 z vlaku a zabil jsem tři mouchy jednou ranou. Jednak už vím, kde zastavují autobusy, až pojedu někdy na Klínovec. Za druhé je Ostrov městečkem s krásným zámeckým areálem, jsou v něm krásné stavby a vhod přišla i svačinka. A nakonec jsem jel ve 12 hodin za pouhých 23 Kč autobusem posledních asi 12 kilometrů. Ve Varech jsem tedy strávil čas od 12.25 do 17 hodin, což bylo i s pěším výstupem na rozhlednu Diana dostatečné. Ani jsem nevěděl, že vás tam asi za 45 Kč od Grandhotelu Pupp doveze lanovka.





Teplá je páteří turistického ruchu.

Asi nejvíce zvědavý jsem byl na pravoslavný chrám, který byl bohužel v rekonstrukci a uvnitř se nesmělo fotit. Interiér byl vskutku nádherný. Mimochodem, ruský jazyk jsem ve Varech slyšel nejčastěji. Mladí lidé se občas navzájem fotí na vyhlídkách s krajinou v pozadí a jsou vděční za společné foto. Kdo myslíte, že to byl? Rusové. Našich a Němců, stejně i Vietnamců je tu však také dost.





Grandhotel Pupp v samotném závěru pěší zony zná každý. Sem jezdí filmové hvězdy.

Cesta zpět byla snadná. Za 29 Kč jsem si koupil lístek do Ostrova, a protože jsem jel opět rychlíkem Ohře, tak za pouhé dvě hodiny jízdy jsem byl v 19 hodin v Ústí na hlavním. Pomalá pěší procházka podle Labe na Střekov mi zabrala asi 35 minut, a pak jsem až do 20.08 zabíjel čas couráním a občas koukal na hvězdami posetou oblohu. Příjezd na Mělník ve 21.03 hod.


Jeden z mnoha záběrů na město. Vysoká budova je známým hotelem Termál.


Cesta tak vyšla v pohodlí a bezstarostnosti na 255 Kč, což je asi minimálně o 285 Kč levněji, než autem. Autem je to 130 km, po kolejích 195 km. Nejrychleji tuto dobu urazí rychlík Egrensis, který staví v 6.10 v Roudnici nad Labem a v 8.45 je ve Varech.
A na závěr snad nezbývá než popřát,, vše nejlepší do roku 2014, hlavně zdraví a pěkné i bezpečné výlety."


Rozhledna Diana. Výborně ji propagoval Luděk Munzar v seriálu Rozhledny ( 1998).



V pozadí za Termálem je v oblacích skryta nejvyšší hora Krušných hor Klínovec ( 1244 m.n.m.) Hned za Klínovcem leží nejen známé lyžařské středisko Oberwiesenthal, ale také o něco menší hora Fichtelberg s vysilačem rádia RSA (Erzgebirge) 107.7 MHz, které je se svou oldies hudbou slyšet velmi dobře ive 113 km vzdáleném Mělníku.



Lázeňské vřídlo.



Koně jezdí snad v každou denní dobu.



Upomínkovým předmětům vévodí především pitné lázeňské nádoby.

SŠ.

pátek 27. prosince 2013

Malá fotogalerie hracích karet a leccos zajímavého z karetní historie.

 Karty kanastové.

Když mě kdysi dávno fascinovaly svým tvarem šachové figurky, objevil jsem také neméně zajímavou historii, která podle některých pramenů sahá do časů dávné Persie, ale jinde se hovoří dokonce o souboji čtyř armád a vzniku hry na území Indie ( Také již publikováno.). Od té doby se člověk tu a tam dozvídá o vzniku i původu různých her a není snad mezi námi nikdo, kdo by nevěděl, že fotbal vznikl v Anglii, americký fotbal v USA a hokej v Kanadě. Když jsem však viděl vánoční dárek, který letos přinesl časopis Živá historie ( stále ještě k sehnání) svým čtenářům, tak tu byl hned tip na článek.


Taroky. Zdánlivě to vypadá, že se pod římskými čísly utváří nějaký příběh, ale jde jen o velmi pěknou ilustraci jednotlivých karet.

Karty vznikly podle většiny pramenů v Číně, ale někde se spekuluje i o Koreji a Indii. První zmínky jsou snad z období kolem roku 1 000 n.l. Prý se těm současným vůbec nepodobaly, což je dáno dostupným materiálem i technologií, která až mnohem později umožňovala sériovou výrobu. Odtud se postupně dostali do Přední Asie a některá média si dovolí tvrdit, že vstupem karet do Evropy byl přesně rok 1271 a to na ůzemí Itálie. Po té se hovoří o hracích kartách, jako o listech, které vychází ze čtyř základních typů.



Bridge.

Nejznámějším typem u nás a ve Střední Evropě vůbec, jsou takzvané německé karty. To jsou vlastně mariášové karty o počtu 32 listů. Nejvíce rozšířeným je však francouzský typ karet, ze kterého vzešly žolíky, kanasta, ale i bridge a další hry. Italský typ je pro nás téměř neznámý a posledním typem jsou karty tarokové, které jsou však úzce specializované, ačkoliv z nich vzešly ještě věštící karty taroty. O původu taroků, se toho mnoho neví, jen snad to, že vznikly v Evropě někdy kolem roku 1 500 n.l.




Mariášové jednohlavé.

Takovými karetními zajímavostmi je například údaj, že jakýsi Jozsef Schneider v Pesti ( část Budapeště) prvně ve Střední Evropě, až v roce 1837 namaloval karty dvojhlavé. Zajímavá je i zpráva, že karta žolík se prvně objevila v USA v jakési hře jménem Euchre v roce 1850 po americké válce za nezávislost.



Mariášové dvojhlavé.

O kartách je nesmírně mnoho materiálu a také toho ještě hodně chybí. Objevují se i spolky sběratelů herních karet, dočítáme se o kartách, kde byli namalováni skuteční velcí vládci. Krásným dárkem je replika karet z kolekce českého krále Ladislava Pohrobka ( 1440-1457). Byly vyrobené někdy kolem roku 1450 na zakázku krále a jsou fantastické nejen tím, že jde o hrací karty, ale že jde současně o karty vyučovací ( škola hrou). Jsou na nich místo barev symboly Čech, Německa, Uher a Francie. Krom toho je na nich 12 postav s vyobrazením dvorních hodnostářů, služebnictva a to tak, že pokud určitá osoba s hodností někde není, tak je nahrazena jinou. Jak sami vidíte, tak kromě římské číslovky je na každé kartě ještě napsána hodnost vyobrazené osoby.


Karty z doby kolem roku 1450 pocházející z kolekce českého krále Ladislava Pohrobka.

Od Ladislava, se dostaly karty do Tyrol na zámek Ambros, kde byly v držení Ferdinanda Tyrolského, jenž zemřel v roce 1595. V současnosti jsou k vidění v muzeu ve Vídni, které má zásluhu na tom, že si jejich repliku ve zmenšeném měřítku mohou čtenáři Živé historie pořídit.

Tak co říkáte takovým zábavným a ještě naučným kartám? V každém případě jsou média nejlepší zábavnou výukou. Neučíme se z nich jen vtipné filmové hlášky, ale ve filmu ,, Cesta do hlubin študákovi duše" je například zakodován jakýsi německý minulý čas, když se ve scéně několikrát a stále hlasitěji překřikuje žák s profesorem větou ,, Ich habe gesagt" ( řekl jsem).

Na závěr ještě odkaz http://clubsberatelukaret.webnode.cz/ pro ty, kteří by se snad chtěli věnovat sběratelství karet a nezapomeňte, že i Soutok občas rád presentuje nějakou sběratelskou ukázku apod. Stačí zmínka v komentáři, nebo i jednou za čas  ( ne často)  kontroluji adresu kodenigma@seznam.cz .



A nakonec jsem přidal ještě jedny německé secesní hrací karty z továrny  ASS Altenburg s městy. Na kulové sedmičce je vyobrazena továrna firmy po roce 1948. Továrna je z přelomu 18. a 19. století a město Altenburg leží mezi Lipskem a Chemnitzem . Na aukru je možno občas sehnat podobné karty. Třeba 28 listů těchto karet stojí 250 Kč. Více o továrně najdete na http://de.wikipedia.org/wiki/ASS_Altenburger


SŠ.