Papoušci na Mělníku.

Další víkendovou akcí jsou papoušci v areálu koupaliště. Snad vás dnešní sobotní malá fotogalerie z místa akce na mělnickém koupališti naladí k nedělní návštěvě. Vstup pouhých 20,- dospělý. Myslete i na děti.

SŠ

Bonsaje na Mělníku, fotky on-line.

Jak jsem psal už v pozvánce, tak to opravdu stálo za to. Neváhejte a ještě zítra máte možnost. Výstava je prodejní.

A jako malou pozvánku se nyní podívejte na několik málo fotografií z nepřeberného množství bonsajů.

Bonsaje potřebují péči, ale takovou opatrnou. Redukci koruny je třeba provádět s rozvahou a jen nepatrně. V místě zastřižení dojde později k dalšímu dělení zastřižené větve.

Parčík u kostela Sv. Ludmily posloužil, jako velmi vhodná výstavní plocha. Škoda trochu pošmourného počasí.

U těchto bonsají, se nikde neuvádí stáří, ale je to nádhera.

Samozřejmě, že 40 let stará bonsaj je členitější, než například tříletá, ale i takové už mají svůj půvab. Ty nejmladší pro pěstování získáte již za několik stokorun.

V pozadí Jarda Hobík, vystavovatel. http://sestkapekrosy.cz/

SŠ

Mělnické náměstí navštívili motocyklisté ze zahraničí.

Když jsem dnes vkročil na náměstí, tak jsem se stal návštěvníkem nějaké akce. Převážná část motocyklistů hovořila německy a s průvodcem navštívila obě vyhlídky i zámeckou vinárnu. A tak jsem samozřejmě rád za obrazový materiál pro Soutok.

SŠ

Erwin Junker, král mělnických firem.

Když jste se před rokem 1989 někoho zeptali, co má kde Mělník za firmy a továrny, či co se kde vyrábí, tak vám kdekdo vyjmenoval paletu podniků především v Mlazicích a na Pšovce s rousovickým cukrovarem. Dnes je to s vyjímkou přístavu a pozůstatkem cukrovaru ( francouzskou balírnou cukru) celkem problém. Je tu plno maličkých zapadlých firmiček, pár německých továrniček v okolí a málokoho vůbec napadne hned na ty firmičky vzpomenout. Vyjímku však tvoří místní firma Erwin Junker, která obývá od roku 1992 prostory kdysi věhlasného TOS Mělník, který patřil s podnikem TOS Hostivař a TOS Čelákovice k nejznámnějším v republice. ( TOS- továrny obráběcích strojů)

Prakticky od okamžiku, kdy mělnický TOS změnil majitele, tak na sebe firma neustále upozorňuje. Tyrkysovou budovu nelze přehlédnout a firma dnes patří k těm firmám, které dávají práci většímu množství lidí, a kterých není v okolí moc. Krom toho zde získávají důležité zkušenosti i absolventi ISŠT z Mělníka-Rousovic. Firma je také významným sponzorem a v mysli  obyvatel Mělníka i v okolí, se důsledně protlačila do povědomí.

Snímek průmyslových čtvrtí Mlazice a Pšovka. Vpravo firma Junker, vlevo v pozadí nejvyšší hora CHKO Kokořínsko Vlhošť ( 615 m.n.m.) a zcela vlevo Ronov.

Pan Erwin Junker založil svoji firmu již před padesáti lety, v době, kdy jsme se mnozí právě narodili. Stalo se tak v malém mlýně v maličké vesničce ve Schwarzwaldu v Bádensku. V těchto dnech jeho celosvětově známá společnost slaví výše zmíněné jubileum a firemní budova v Mělníku dostala novou budovu vrátnice a nové firemní logo na nejvyšším místě budovy, které se pohybuje.

SŠ

Od nevolnictví k současnosti (III.)

Když soudruzi Engels, Marx a Lenin přemýšleli nad novým společenským zřízením, tak je možná motivovalo i něco podobného, co jsme mnozí prožili třeba i jen náhodou při příjezdu na internát, nebo na vojnu. Z domova jsme byli vybaveni spoustou jídla, které se nám už nějak přejedlo, tak jsme ho odložili na společný stůl, jako ostatní kolegové a každý si pak z té společné hromady bral podle chuti, co bylo k mání. Nejen, že si každý pochutnal, ale bylo i málo zbytků a člověk poznal, že třeba někde dělají i trochu jiné koláče apod. A člověk pro nový režim měl být prý hodně uvědomělý, myslet na druhé, šetřit, být nenáročný, jíst jen kolik sní a časem nemělo být potřeba ani peněz, a vlastně nebylo třeba vyrábět nadbytky.

Ve svém zapálení pro myšlenku snad soudruzi věděli, že je to minimálně běh na velmi dlouhou trať a tak jako první krok přišel socialismus, který zatočil nejprve s carskou rodinou, feudály i církví a později více na západ i s továrníky a zkrátka všemi nepohodlnými.

Dnešní mladý člověk poněkud s rozpaky přijímá skutečnost, že ti lidé ve filmech z 50. let 20. století jsou tak veselí a odhodlaní, provolávají slávu Stalinovi i Gottwaldovi, zatímco na světlo světa lezou dříve zakázané dokumenty o politických procesech, různé výpovědi i srdceryvné obrázky plačící rodiny, která se loučí s jedinou svoji kravičkou mířící do společného ustájení.

Pravda je taková, že již staří Řekové dobře věděli, že národ kráčí za osobností a cvičili se v projevech třeba i překřikováním příbojových mořských vln. A právě těmi nejlepšími řečníky, kteří měli nacvičené snad každé gesto v obličeji, pohyb ruky i odmlku, těmi byli především diktátoři. Ti dokázali přesvědčit mladé kdekoliv na světě, že se jde po správné cestě. Uznejte sami, že koukat na nějakého našeho nevýrazného monotonně mluvícího politika v parlamentu, tak to je pěkná nuda.

Zakládání společných JZD na vsích ( Jednotné zemědělské družstvo) podle sovětského vzoru nedalo moc práce a přesvědčování. Lidé nějak začali zjišťovat, že jim to ubralo dřinu a přidalo volný čas, takže mnozí dříve či později souhlasili.

O těchto letech lze říci snad jen to, že jak je všeobecně známo, tak to někdo opravdu těžce odnesl, jiný přežil, jiný udělal třeba karieru.

Když jsem začal psát tento miniseriálek, tak mě docela zajímalo, jak asi takový titul zaujme čtenáře a hned mě napadlo, že vlastně v prvém dílu jsou docela zajímavé historické informace. Druhý díl má čtenáři připomenout, že je vše dlouhý historický vývoj, který si vytváří sám člověk. A dnešní díl je tu především proto, aby měl čtenář ty ismy kompletní a uvědomil si tu bohatost různých zřízení, která prošla v různých částech světa různě. Vždyť Rusko tehdy po feudalismu přeskočilo kapitalismus a západní země zase neprošli socialismem. Inu, historie je zajímavá věc. V plánu by byl ještě jeden dílek, který by nás měl přenést už do současnosti.

SŠ

Na Mělníku bonsaje a papoušci, ve Vrbně kostel.

Do Vinobraní je něco přes týden, ale už tento víkend ožije Mělník zajímavými akcemi, které stojí za návštěvu.

Na mělnickém koupališti je po oba dva dny tradiční výstava papoušků, která  rozhodně stojí za návštěvu. U vchodu pak jistě bude mimořádná nabídka možnosti koupě různých odborných knih z mnoha oborů i kalendářů.

V centru v parčíku za kostelem Sv. Ludmily, se bude konat  po oba dny prodejní výstava bonsají. Pokud jste je někdy pěstovali, nebo byli na nějaké výstavě bonsajů, tak si ji jistě nenecháte ujít. Pěstování bonsají se k nám masověji rozšířilo z Japonska na sklonku 80. let a svým pěstitelům přináší při nenáročné a správné údržbě, a vhodném umístění radost.

A nakonec mám pozvánku do Vrbna, kde je pro mnohé mimořádná příležitost navštívit interier kostelíka, který je krásnou dominantou při pohledu od mělnického zámku.

SŠ

Od nevolnictví k současnosti (II.)

Když se řekne středověk a prostý lid, tak si člověk často představí nějakou chaloupku plnou lidí, hospodářská zvířata a políčko. Svým způsobem šlo o soběstačné hospodaření a příběh pohraničářů Chodů a Jana Koziny jen dokládá odpor k robotě na panském. Poddaní sice mívali příslib, že v případě hrozby najdou ochranu za hradbami svého pána, ale bylo to vše těžce vydřené.

V současnosti se občas najdou lidé, kteří v touze po klidném životě a krásné krajině, se i dobrovolně zřeknou pohodlného života plného techniky, zakoupí kdesi v pohraničí chátrající nemovitost a snaží se soběstačně hospodařit na svých polnostech, aniž by vypěstované plodiny měli pro jiný účel, než pro osobní konzumaci. Česká Televize pak přijde se zajímavým pořadem a mnoho lidí kroutí nad tím nechápavě hlavou.

Člověk je ale převážně tvor pokrokový, který se nespokojí jen se starostí o jídlo a sebeobranu, ale zajímá ho svět kolem, a tak není divu, že evropští feudálové v 15. století, kdy byla Evropa již tak nějak stabilizovaně rozdělená obrátili svoji mysl k územím ležícím kdesi za mořem. Tím definitivně otevřeli cestu novému pokrokovému směru, který nese název tržní hospodářství, ale často se vžil dobře zapamatovatelný a dle wikipedie hanlivý název kapitalismus.

I lajk vidí, že už nestačil nějaký kovář, který by ukoval šavli, nebo truhlář, který by vyrobil stůl, ale bylo třeba celého sehraného týmu odborníků mnoha řemesel, kteří pod řízením konstruktéra stavěli první obří gigantické plachetnice pro vody moře. Nemá cenu tu psát něco, co je všeobecně známé a o novém společenském zřízení a jeho postupném zrání  vedle stále ještě fungujícího feudalismu i později bylo napsáno mnoho článků mnoha odborníky, kteří se danou problematikou zabývají.  Koho tyto věci nějak blíže zajímají, tak informace najde třeba zde na http://www.havlena.net/blog/marxova-a-weberova-teorie-kapitalismu/, nebo si může přečíst tuto přednášku na http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&ved=0CCQQFjAA&url=http%3A%2F%2Fnb.vse.cz%2F~sirucek%2FPredmety%2F3MI111%2FPrednaskaJD.ppt&ei=u6hMUN3nNs3Msga6q4GwDA&usg=AFQjCNFvxzeY3OUaU9zdLZ_xcGVOl8Gy_Q&sig2=DGyNa4-bFeHd7tY9Lvt1FQ

Těch materiálů je opravdu hodně a v počátcích to nebyl žádný med, ale přímo začarovaný kruh. Na jedné straně byl zaměstnavatel, který vložil nemalé prostředky do výroby a nemohl si dovolit být neúspěšný v konkurenci a krachovat. Navíc je tu i přirozená soutěživost. Na druhé straně v počátcích pracovali v továrnách i děti, pracovalo se 16-18 hodin denně, často třeba v hluku i horku a bez ohledu na bezpečnost.

Parní stroj byl známý už ve starověku, ale nebyl doceněn a sloužil spíše, jako pyrotechnická zábava pro pobavení dvora. Tady si vždy vzpomenu na starou českou komedii ,, Marečku, podejte mi pero!" Ano, 19. století nazýváme stoletím páry. Jenže, parní stroj sice skutečně tvořil vývoj společnosti, ale občas byl i předmětem sabotáží ( úmyslné poruchy, ničení strojů), stejně, jako všechny stroje, které braly práci pracujícím. Byly tu stávky, které leckdy byly potlačovány silou a končily i krvavě. Takové společenské prostředí samozřejmě k ničemu dobrému nevedlo a s největší pravděpodobností v něm prvně zazněla věta o vykořisťování člověka člověkem. Všechno se to odehrálo tak strašně dávno, že to dnes z žijících lidí nikdo nepamatuje a tak je docela záhadou, jak v takovém prostředí vyrůstala organizace, která navždy změnila Evropu, především tu západní, kde již žádný jiný ismus nezažili. Vždyť, komu by se tehdy asi snilo, že jednou bude chodit do práce třeba jen na 8 hodin, bude mít čas i na zábavu,sport, víkendovou regeneraci, vzdělávání se a přijatelné pracovní prostředí s ohledem na bezpečnost. Trvalo to desítky, ba stovky let.

SŠ

Od nevolnictví k současnosti. (I.)

Stará stavidla v místech bývalé vodárny na původním korytu říčky Pšovky  patří z historického hlediska k cennému pozůstatku mělnických dějin.

Historie je fascinující věda, která přináší zábavu, zamyšlení i poučení tomu, kdo ji chce naslouchat. Umíte si vůbec představit, že pokud byste žili třeba v roce 1750 a nikoliv někde na zámku, tak byste s největší pravděpodobností neznali nic jiného, než práci? A neposlušnost a rebelie se zvlášť ve středověku krutě trestala. Ještě dnes můžeme v litoměřickém regionálním muzeu na hlavním náměstí spatřit pranýř z obce Kravaře u České Lípy, kde byl nemilosrdně člověk bičován.

Historie nepřinášela jen války o území, ale také přinášela sebou různé změny, které se dotýkaly obyvatelstva a položily počátky současného vnímání života. Například císařovna Marie Terezie se zapsala významně do dějin hned dvakrát. Dne 6. února 1770 vydala zákon, který nařizoval, že každý dům musel mít své popisné číslo. Mimochodem, o historii poštovnictví jsem našel zajímavý článek na http://www.ceskaposta.cz/cz/muzeum/z-historie-posty-v-ceskych-zemich-id7106/    V roce 1774 vyhlásila Marie Terezie Všeobecný školní řád, který je mylně považován za vznik povinné školní docházky. Povinnou školní docházku zavedl až 11. srpna 1805 František II. na popud Marie Terezie Neapolské ( vnučka císařovny Marie Terezie).

Zajímavé je to také se zrušením nevolnictví v českých zemích. Dne 1. listopadu 1781 vydal císař Josef II. ( nástupce Marie Terezie) takzvaný Patent zrušení nevolnictví. Uvědomme si, že pokud bychom žili tehdy na světě, tak by nám manželku pro další život vybírali rodiče se svolením vrchnosti. Pokud bychom se chtěli podívat třeba do Liběchova, museli bychom mít souhlas vrchnosti a uvést důvod svého konání. Nyní se směl člověk dokonce z vlastní vůle třeba kamkoliv odstěhovat a nikdo mu neměl právo do něčeho mluvit.

Pikantní na tom je ovšem to, že svobody si užívali lidé jen 9 let do smrti císaře Josefa dne 20.2. 1790, kdy byl dodatek patentu urychleně zrušen. Robota pak ještě přetrvávala až do roku 1848 ....http://zskaznejov.webnode.cz/products/a1781-patent-o-zruseni-nevolnictvi/ Představte si, že již jen o pouhé dva roky později v roce 1850 vznikl teprve náš okres Mělník, který tehdy ještě postrádal Kralupsko a končil tuším kdesi u Mlčechvost.

SŠ

Víno, Mělník a Melnik.

Kdysi dávno, když ještě cigaretové krabičky neobsahovaly nálepku o plicní rakovině, stáli pár korun a byly ozdobou trafik, tak jsem zaznamenal hnědou krabičku s nápisem Melnik a Bulharský tabák. Tehdy jsem zjistil, že kdesi v Bulharsku leží snad partnerské město podobné názvem tomu našemu, ale to bylo na dlouhá léta vše.

Dnešní trh nabízí veliký výběr čehokoliv, včetně vína a díky satelitu a internetu, se k nám dostává i folklor z různých částí světa. Dříve jsme si  jižní Moravu spojovali s vínem, folklorem, cimbálovkou a náš Mělník vedle toho hraje takovou trochu zvláštní roli. Leží v Čechách, je městem vína a folklor tu představuje tak trochu soubor Jarošovci a festival Vrkoč.

Když jsem tuhle trochu proladil satelit a najel na stanici RTS ( Radio televizia Serbia), tak tam zrovna probíhalo finále folklorního festivalu s názvem Moravski biseri. Vy už víte z mého seriálu o hudbě neznámé i zeměpisných perlách, že v Srbsku leží také území se jménem Morava, kterým také protéká řeka Velká Morava. Festival se konal v městě Petrovac a mimochodem, pokud si dáte adresu http://www.youtube.com/watch?v=zOGYlU5ToHo a pustíte si úvodní znělku s přivítáním ( Dobro došli, jak ve Švejkovi), a pak přetáhnete jezdce na 30. minutu ( parádní solo na heligonku a po něm myslím vítězná píseň) , tak vážně neprohloupíte, protože to má něco do sebe. Inu, jiný kraj, jiný mrav, jiná kultura.

Později mě tyto souvislosti přivedly k článku o víně a seriálu, na který jsem málem zapoměl. Rozhodně se na ten díl podívejte....http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1138856531-putovani-za-vinem-iv/203562263500021-tracka-nizina-udoli-reky-strumy/titulky/

Co si budeme namlouvat, je tam nádherná krajina a jedna z nejlepších viničných oblastí na světě. Domácí vynikající odruda Mavrud je tu doplněna doveženým cabernetem i merlotem a pro oblast jižního Bulharska a severního Řecka představuje hlavní vývozní poklad. V závěru dílu se seznámíte s malebným vinařským městečkem Melnikem, který ve světě vína hraje podstatně větší roli, než ten náš Mělník. V každém případě si myslím, že to jsou zejména pro nás občany Mělníka zajímavé informace i přínos, a už proto stojí dokument za shlédnutí a připomenutí, ač je 7 let starý. Možná budeme více hrdí, že také žijeme v městě vína, královském městě i srdci Čech s krásným výhledem na tu naši zemičku.

SŠ

MP braníla lídra na hejtmana. Alespoň na papíru.

V 00:21  hod. spatřila  operační MP  na městském kamerovém systému  monitorující  nám. Karla  IV. neznámého muže, jak  kamenem ničí billboard. Věc byla předána hlídce MP, která se dostavila  na místo. Zde spatřila  neznámého muže, jak kamenem škrábe postavě na billboardu oči a ústa. Jednalo  se o  volební billboard s  kandidátem na post hejtmana. V  okamžiku, kdy  byl tento  muž  osloven  hlídkou  MP,  tento zahodil kámen na zem. Hlídka MP tohoto muže poté vyzvala, aby prokázal svou totožnost. V tomto byl zjištěn pan V.,  bytem  Mělník.  Na dotaz  hlídky  MP  proč  toto  dělá odpověděl, že se na toho muže na billboardu nemůže dívat, že to  jsou  stejně všichni  lháři. Dále sdělil, že podobné věci už  dělá dlouho a  dělat nadále bude. Na místo se také dostavila hlídka OO  PČR Mělník  a byla provedena lustrace.  Vzhledem k tomu, že  se nejednalo o osobu zájmovou pro PČR, tato místo následně opustila. Panu V. bylo hlídkou  MP  sděleno,  že  se  svým  jednáním  dopustil protiprávního jednání. Vzhledem k okolnostem hlídka MP panu V. sdělila, že celá věc  bude předána k příslušnému správním orgánu při MěÚ Mělník k dořešení.

Na Kokořín můžeme být pyšní.

Cestování je krásná věc, zvlášť po tak krásné zemi, jako je ta naše. Člověka asi vždy tak nějak víc přítahovalo poznávání kopců a skal, a tak se ani nedivíme, že se lidé masově vrhli třeba na Šumavu, do Krkonoš, Jizerek, Adršpachu, Českého Ráje, či do Česko-Saského Švýcarska. Přesto to není zdaleka všechno a známé jsou třeba invaze pražských občanů na chaty v oblastech Sázavy, Berounky, či Slapské přehrady. Každý si tak nějak hledá určitou oblast, kde je krásně a není to daleko.
Pro nás takovou zajímavou oblast objevil už dávno básník Karel-Hynek Mácha. Přesto, že spatřil a namaloval do svého zápisníku na 88 hradů a zřícenin, přesto, že kráčel třeba až do Krkonoš, či do Itálie, nebo i po Táborsku, tak si zamiloval krajinu mezi Mělníkem a dnešním městečkem Doksy.

Pro nás je tato krajina skutečně hned za humny, kdykoliv připravena nás přivítat a je to skutečně div přírody. Vždyť ten Kokořínský Důl není ničím jiným, než hlubokým zářezem do půdy, na jehož dně teče potok. Právě tady jsou stěsnány bizarní pískovcové skály, příjemné vlhko, množství rostlinek, lesy a říčka s rybníčky. Všude kolem vysoko nad ním, se rozléhá planina plná polí, stromků, vesniček a dalekých rozhledů.

Je trošku škoda, že se z nás v průběhu věků stal zejména v nejnovější době národ, který má vyloženě negativní vztah k jakékoliv formě náboženství a snad jen o něco lepší k sakrálním památkám. Jistě jsou tyto předměty a stavby náměty k zamyšlení i k pokochání oka.

Ani člověk nechce prozradit, kde objevil takový krásný 200-300 let starý strom, aby ho nějaký také-člověk úmyslně nezničil. Co všechno jen asi už zažil.

K ozdobám obcí patří mnohdy i takovéto krásné zvoničky, které bývaly kdysi hojně využívané.

Staré domy a stodoly slouží dnes často novým krásným myšlenkám turistického ruchu.

Skály. Skutečně můžeme být rádi, že jen kousek od svých domovů už máme třeba takovéto krásné skály různorodých tvarů. To jen tak někde nemají.

Pokud je řeka a rybník především rájem rybářů, tak tady pod Kokořínem je rozhodně něčím víc.

Vítr může někdy i v té nejkrutější podobě nakonec krajině prospět a shodli jsme se s přáteli, že obnažené skály nad restaurací U Grobiána, dali těmto místům snad ještě větší krásu, než zde bývala.

SŠ

Soutok vítá návštěvníka číslo 100 000 !

Vážený čtenáři Soutoku a Mělníčku,
je mi příjemnou možností sdělit, že právě v nejbližších hodinách, se tyto webové stránky dočkají své  historické návštěvy číslo 100 000. Věřím, že web Mělníček vnímáme všichni, jako vynikající web plný diskusí především na mělnická téma, plný odkazů na místní kulturní akce, inzerce, či zdrojnicí zpráv a Soutok je možná snad vnímán, jako taková občasná příloha navíc.

Ani se nechce věřit, že už tento web žije 10 měsíců a bylo na něm vytvořeno 369 článků, což je více, než 1 článek na každý den. Vzhledem k tomu, že nejsme žádný profesionální redakční tým, ale chodíme do práce s úplně jiným zaměřením, tak snad dobré. I další matematika je zajímavá. V průměru to znamená, že každý den navštíví Soutok přes 300 čtenářů a to je samozřejmě pro každého autora a pisatele potěšení. Uvědomuji si, že tohoto průměru dosáhl Soutok především díky odkazům v rubrice zprávy na bratrském webu Mělníček.

Když se tak trošku ohlédnu zpět, jak se při těchto milnících sluší, tak první obrovskou sledovanost přinesly Vánoce 2011 a ohlášené proplutí květinové lodi na počest Václava Havla. Na téměř neznámém webu a dokonce o Silvestra sklidila množství návštěv, které k dnešnímu dni dospělo čísla 90. Později vás oslovily Pivní slavnosti na 1. máje v Kokořínském Dole a přišla celá řada sledovaných článků, které fotograficky dokumentovaly různé společenské akce. V jednom dni jsem se tolik vžil do role profesionálního reportéra :-), že jsem kromě významného dne hasičů na rodných Blatech objel i konec okresu a připravil 4 reportáže v jeden den. O týden později pak jednoznačně zvítězil bulvár, což nechci odsuzovat, ikdyž autor pochopitelně rád vidí zájem o věci méně známe, či určitým způsobem vzdělávací. Počet návštěv fotografií ze svatby pana Lobkowicze se pomalu přibližuje číslu jeden tisíc a je docela legrační, že největší konkurence článku vyšla ve stejný den v podobě Mělnické Jizerské 50ky. Tady bych vás rád upozornil, že opravdu nádhernou bohatou fotogalerii z této letošní akce má na Mělníčku jeho duchovní otec Raist. V těchto předprázdninových dnech díky těmto dvěma akcím jsme tu měli během tří dnů více než tisíc diváků a dokonce byla atakována hranice dvou tisíc, což je 10x více, než nedávno, kdy Mělníček na dobu asi tří dnů vypnul rubriku Zprávy, která přináší odkazy také na články zde.

Ale, dost už dlouhého psaní a podívejme se, co nám tedy dělá tabulka:

Celkově:
 1.) Svatba Lobkowicze....................................... 900
 2.) Mělnická-Jizerská 50.....................................376
 3.) Kam na pivní slavnosti v sezoně 2012 ..........350
 4.) Mělnický košt, fotky on-line...........................340
 5.) Na Mělníku se právě filmuje..........................287

6.) Středočeské pivní slavnosti 245,    7.) Pivní slavnosti Grobián 244,     8.) Program hlavní scény Vinobraní 165,   9.) Silný zápach vadil mnoha občanům 145,   10.) Vysvědčení na Soutoku 138.

Zdá se tedy, že ze statik vyplývá, že zkrátka bulvár a pochopitelně místní kulturní akce jsou populární. Pak vás především zajímají pivní slavnosti, ale také co se děje na kulturní scéně v okolí. Tak není zrovna účelem Soutoku nějak suplovat nějaké zpravodajství a být u každé místní akce. Nelze to brát jinak, než jako jakousi hru. U něčeho být první a předstihnou jiná média. Jindy zase navštívit zajímavé místo, podělit se o zkušenosti, dát typ ostatním. Vždyť nás obklopuje tolik pěkných a zajímavých věcí, že si to ani neuvědomujeme a stojí za to nad tím přemýšlet.

Málem bych zapoměl  na články naučné a seriály. Ze seriálů musím jmenovat název Rádio kdysi a dnes, kterým jsem začínal, a který zůstal díky svému časnému uvedení trochu v propadlišti dějin. Pak to byl seriál o mělnické dopravě, Toulky, o hudbě málo známé ve světě apod. Z pera Romana Raka, pak seriál o městské policii a trochu jsme nahlédli do kursu řízení motorových člunů. Doufám, že to vše vám přineslo, nebo přinese nějakou radost, či poznatky. Pak to splnilo účel a vězte, že to potěšilo i mě.

 Ještě jednou díky za sledovanost a vám, kteří se chystáte do škol a účilišť, či končíte dovolenou, tak přeji úspěšné vykročení správnou nohou.

SŠ

Mezinárodní hudební festival Jiřího Lobkowicze.

Během prvního týdne měsíce září zazní v mělnickém zámku převážně vážná hudba.

Program akce.

Velmi pěkná upoutávka na akci. Díky ní jsem při podvečerní procházce mohl zaznamenat tyto záběry i skutečnost, že se tu cosi děje.

Vstupní porta mělnického zámku patří neodmyslitelně ke koloritu města.

SŠ

Z Vinobraní 2011

Velká akce je za dveřmi. Dejme si pár obrázků z loňska pro navedení atmosfery..

SŠ

Melodie Express začala vysílat.

Jak jsem nedávno informoval, tak na satelitu Astra 19.2 dnes začal vysílat zatím jen hudební rakouský program ( to se má snad od ledna rozšířit na přírodu a cestování, jak tam píší) s názvem Melodie Express
 http://www.melodie-express.tv/tv.info , který je jakousi obdobou německé stanice Deutsches Musik a naši Šlágr televize. Tak jen doufám, že tam nebude tolik slaďáků, jako u německé konkurence, ale snad i ta rychlá veselá muzika na tahací harmoniky, a že to bude aspoň občas k poslouchání :-). Televize o Egyptu zatím vysílat nezačala.

SŠ