Možná už víme, proč se Evropa nemůže domluvit na jednotném čase. Vše kolem času, aneb jak nám kdy vychází i zapadá slunce v Praze, Paříži, či Madridu. Čáp do Velkého Borku ještě nepřilétl, aneb malé povídání na téma čápi.

 

Dění a vůbec dějiny kolem času i jeho změn jsou velmi zajímavou kapitolou. Krásné je na nich i to, že stačí jen chtít trochu přemýšlet a mozajka odpovědí, se do jisté míry začne plnit sama od sebe. Vždyť zcela na počátku si lidstvo všimlo pohybu slunce po obloze i vrhání stínů různých předmětů v jeho paprscích, a tak se zrodil sluneční čas platící pro určitou oblast na zemi. Ovšem, byť to vypadá velice primitivně a jednoduše, tak vás literatura ohledně umísťování slunečních hodin na zdi budov nejrůznějších staveb na různorodých rovnoběžkách naši planety přesvědčí, že to tak není a ještě to slunce musí zrovna svítit.

A tak nás ani nepřekvapí, že časem spatřily světlo světa první věžní hodiny, které mívaly zprvu i jen jednu ručičku, což bylo v dané době postačující. Toto období ostatně zaznamenává i nádherný pražský orloj, jehož počátky nalézáme v roce 1410.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Starom%C4%9Bstsk%C3%BD_orloj

Hodiny se postupně zdokonalovaly, rozšiřovaly se do domácností, miniaturizovaly se a jednotlivé oblasti tak měly svůj standardní čas, který postačoval do té doby, kdy již nebylo možné komunikovat jen v rámci malého regionu. Byla to především železnice ve Velké Británii, která přivodila, že na světové konferenci v roce 1884 bylo navrženo přecházení na pásmový čas.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Standardn%C3%AD_%C4%8Das

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Casov%C3%A9_p%C3%A1smo

V Rakousko-Uhersku a v Německu byl zaveden středoevropský čas v roce 1891. On se tomu může někdo podivovat a nemusí ten rozdíl mezi standardním a pásmovým časem  na první pohled ani pochopit, ale ty rozdíly i v České republice jsou velké, byť si je na pozadí mnoha věcí a denních událostí ani neuvědomujeme. Bílý den není v létě stejně dlouhý u Lipna, na Mělníku, nebo ve Šluknovském výběžku. Ten rozdíl může být celkově ( ráno i večer) až 24 minut a psal jsem o tom v příspěvku ....

https://soutok.blogspot.com/2017/11/na-melniku-je-v-lete-bily-den-delsi-o.html

Naše území je však dlouhé především ve směru západ - východ a zejména v čase, kdy jsme byli ještě Československém, tak to při společném čase vyniklo dokonale. Pražská Sparta hrála ligový zápas na stadionu týmu Lokomotiva Košice a zatímco u nás ještě krásně svítilo sluníčko, tak v Košicích se již na stadionu rozsvěcela do tmy světla. Mimochodem, do Kolína nad Rýnem je to jen o 10 km dále ( 535km ) vzdušnou čarou, než do Košic. Podobně by se tedy mohl podivit kolínský fanda zápasu v Praze za soumraku. A nyní považte, že jak Kolín nad Rýnem, tak Praha i Košice jsou v jednom časovém pásmu, které má na šířku 1 050 km a západy i východy slunce jsou v každém městě diametrálně odlišné.

Občané těchto měst jsou však již takto zvyklí a ještě extrémnější rozdíly to jsou v našich očích pak případy Francie a Španělska, kde kdysi oba státy měly stejný čas s Velkou Británií a Portugalskem ( GMT - západoevropský čas), ale v rámci  velké evropské ekonomiky přešly na středoevropský čas. Podívejme se na to. Samozřejmě, že první letní čas je v SELČ a ostatní časy ( zimní slunovrat a jarní rovnodennost) v SEČ. Ovšem, aspoň vzdáleně tušíme, že tam jde o jiné pracovní modely a zejména španělský, kde se údajně pracuje leckde 2x denně v chladnější části dne by pro nás nebyl a ani si ho neumíme představit..

letní slunovrat, zimní slunovrat, jarní rovnodennost. ( zdroj ... https://www.in-pocasi.cz/ : 

Praha : 4.53 - 21.16 / 7.59 - 16.03 / 6.06 - 18.15

Kolín R : 5.19- 21. 51  /  8.33 - 16.29 / 6.36 - 18.45

Paříž : 5.48 - 21.59 / 8.42-16.57  /6.55 - 19.03

Madrid:6.43 - 21.49 / 8.32 - 17.52 /  7.14 - 19.28

Nizozemí ( Holandsko) si ještě v 70. letech 20. století udržovalo čas GMT+ 20 minut. Měli tam tedy o 40 minut méně než u nás a o 20 minut více, než Francie, Anglie i Španělsko.To se tedy později změnilo v jednotný čas mnoha států střední i západní Evropy s vyjímkou Portugalska a Velké Británie, které zůstaly věrní GMT. Pak by historie mohla vyprávět o zavedení letního času, který u nás trvale nastal v roce 1979, ale zprvu byl léta kratší než v EU. V roce 1979 byl u nás SELČ od 1. dubna do 30. září.

Přes všechen tento současný časový cirkus v opravdu  hlavním pásmu většiny států Evropy, kde Česká republika a zejména 15°E v Mladé Boleslavi je opravdu nejpřirozenějším standardním pásmem však máme každý rok 2x co řešit a není divu. Vlastně jsme díky tomuto článku dostali odpověď, proč mají jinde takový problém si zvolit výhodné časové pásmo. Po Londýnu má Praha a potažmo Mělník nejpřirozenější poledník v rámci pásmového času.

Čapí hnízdo Velký Borek.

On ten letní čas vypadá na první pohled velkolepě a líbivě, když udává, že bude slunce zapadat až po 21. hodině SELČ a líbí se to zejména mladým lidem, ale opravdu přináší výhodu? Tak, pokud má někdo pozemek se zahradním bazénem i nějaké kryté posezení a je brzy doma z práce, tak ty třicítky teploty pálící do nočních hodin bude nejspíš tímto způsobem přežívat. Fandové cyklistiky, či zahrádkáři nejspíše přetrpí doma čas do 19 až 19.30 hodin, pokud nedojíždí někam za prací a nejsou ještě na cestě domů, a pak teprve vyrazí ven. Návrat tedy se západem slunce po 21. hodině.

Ve výhodě je ten, kdo nemusí brzy vstávat a hlavně brzy jít spát, protože v takových podmínkách to usínání není snadné a vstávání třeba v 5 hodin ráno, kdy jsou ve skutečnosti čtyři hodiny a tělu se zdravě spí není tím pravým ořechovým pro zdraví a je až brutálním. Ono navíc to příjemné období světla kolem páté ráno trvá stejně jen několik dní v rámci těch 7 měsíců SELČ. Opravdu lituji každého, kdo musí brzy ráno někam dojíždět a jedno, zda MHD, nebo svým autem. Na druhou stranu se dělíme na sovy a ranní ptáčata.

Velký Borek.

Pamětníci časů, kdy zapadalo slunce u nás ve 20.15 hodin a žádný SELČ u nás neplatil mají také svoji pravdu, ale byla i trochu jiná situace. Dříve byla tma i se dříve ochladilo, a tak pokud se někdo rozhodl opékat buřty, tak již to mělo takovou kouzelnou atmosféru, kdy člověk užil i letní noční oblohu a říkalo se tomu letní vlahé večery. Nu, dohady o tom, zda letní čas ano, nebo ne, jsou věčným téma už mnoha desetiletí a pikantní je, že jsme u toho mnozí zestárli tak, že nás bude zajímat  toto téma nadále nejspíše ze zcela jiného a snad i příjemnějšího úhlu pohledu.

Pohodový vstup do přelomového týdne z měsíce března na duben! Příště se snad zase podíváme na nějaké nabídky nejrůznějších výstav i akcí a dlouho jsem nezkoumal i výletní lodní dopravu v okolí.

Malý Újezd.

Je krásné, že se občas někdo najde a zkontroluje čapí hnízdo u Velkého Borku, které je tak nejbližším čapím hnízdem u Mělníka.

https://projekty.birds.cz/capihnizda/mapa

Asi proto, že jsem před mnoha lety objevil čapí hnízdo na motorestu ve Stvolínkách, tak mě později tento webový projekt tak trošku zaujal a trošku jsem si přál, aby bylo i nějaké čapí hnízdo blíže. Dnes musím říci, že zatím máme asi nejbližší obsazené hnízdo ve Vojkovicích, u kterého jsem se byl loni na kole podívat a čápy jsem opravdu nakonec zahlédl i vyfotil. V jednu chvíli jsem hojně webovou kamerou sledoval dění na hnízdě v Mnichově Hradišti a nakonec jsem ho i vypátral a navštívil osobně, abych si prohlédl i v reálu, na co že podle chuti mohu z domova webovou kamerou koukat.

Máme tu článek .... https://soutok.blogspot.com/2020/07/uzivejte-si-capy-pres-internet-on-line.html

Bohužel je příroda někdy neskutečně krutá a člověk se může stát svědkem věcí, jakých ani nechce. A že těch nástrah je. Nejen na samotné cestě, ale i v bouřích, krupobití, či silném větru a nakonec případně i zlí lidé s puškou, nebo případně s dronem a vůbec společnost, která vidí větrníky, prosklené stavby a nějaká příroda i ptáci je vůbec nezajímají.

V neposlední řadě mě čápi provázeli i v krajině na některých výletech ( Slup, Hohenau, Moravská Amazonie..), kde byli milou dočasnou společností, a tak není divu, že občas zajdu ze zvědavosti i do blízkosti našeho města, kde v sousedním Velkém Borku již stojí od loňska evidované hnízdo, ale zatím se sem čápům nějak nechce.

Malý Újezd.

V každém případě to tu mají místní hezké a nikdy bych nevěřil, co vše tu podle kdysi věčně rozmáčené cesty v průběhu několika desetiletí jednou vznikne. Nicméně, ani to není konec a inspirovat se nechali i v sousedním Malém Újezdě, kde to je však vše trošku jiné. Zatímco v Borku je vodní plocha závislá na vodních srážkách, spodní vodě a mají tu registrované čapí hnízdo i určité oddychové prostory, jakož další možnosti vyžití pro mládež, tak Malý Újezd vsadil na určité propojení jezírek s bývalým mlýnským náhonem a vytvořil tu v první části velké louky oddychový parčík s cestičkami a několika zajímavými dřevěnými prvky.

Loni jsme tu park na jaře již důkladně prozkoumali, a tak jsem byl zvědavý, zda i tady se nepokusí majitel po vzoru z Velkého Borku také vyzkoušet nápad s čapím hnízdem. Jak vidíte výše na obrázku, tak nejnovějším přírůstkem je zde dřevěná dvojice čápu na malém ostrůvku, ale kdoví. Třeba se jednou tento parčík na úkor orné půdy zvětší a třeba i zde bude jednou hnízdo. Možná by i bylo lépe, že by bylo dále od cesty v terénu. Nu, a pokud ne, tak mi to odpusťte, protože Soutok vždy rád nad lecčíms přemýšlel i fantazíroval.

Malý Újezd.