Jeden z hlavních rozdílů mezi relativně mladým člověkem a seniorem 60+ je ten, že ten první má ještě pořád dost síly o víkendu po pracovním týdnu něco podniknout, a ten druhý už toho má v pátek odpoledne poměrně dost a sobotní dopoledne často věnuje vzpomínce na základní vojenskou službu. To bych měl vysvětlit, co ?
Zkrátka, na vojně byl v sobotu dopoledne vždy takzvaný parko- hospodářský den. Část záklaďáků byla pověřena úklidem ubytovacích prostor roty a zbytek podle přidělení uklízel jinde. V podobném duchu pak po delším večeru, kdy je větší čas na některé klidové záliby upravujete svoji domácnost, zatímco dvacátník možná ještě někde vyspává noční páteční tanečně- hudební show, čtyřicátník plný sil vyrazil na nějakou výletní turisticko- gastronomickou akci a zdravého odpočatého penzistu s volnými dny není třeba vůbec komentovat :-).
To přátelé není vůbec jenom z mé hlavy, ale tak mi to často říkají i jiní lidé kolem šedesátky a zřejmě to tak píše život. Někdy i zjistíte, že už je půlka víkendu v čudu a hodnocení nijak uspokojivé. Tak nějak podobně tomu bylo i dnes, ale naštěstí tu máme minulou neděli a psát něco, co jsem tu prožil zajímavého před 20 lety, se mi v dalším dílu seriálu ,,Z vlastního archivu" dnes ani nechtělo.
Minulá neděle nebyla zrovna příjemným dnem a na rozdíl od krásné soboty již cítíte takovou tu určitou rozmrzelost z končícího víkendu, ale když ono je také třeba projet auto, dříve není čas a nakonec to po stereotypní zimě,, lehce dobije baterii", jak říkají lidé k určité osobní psychice. Tedy, tu baterii u auta to také dobije :-).
I vzhledem k počasí lze primárně hovořit o obci Lobeč. Cílem sice byla má životní záležitost Vrátenská hora, ale když vám začne po usednutí za volant pršet, tak to můžete buď takzvaně odpískat hned, nebo věřit v lepší situaci, ale v každém případě musíte slevit z plánů a stát se pokornějšími. Nakonec se vyplatilo a ani nebylo nikde přelidněno. Má první zastávka samozřejmě patřila tamnímu pivovaru našeho okresu s vyhlášeným pivem, kdy si vždy v bývalé varně ( dnes restaurace s obsluhou) vzpomenu, jak jsem tu byl v roce 2016 svědkem křtu krásné knihy Pivovary Mělnicka. Je to letos rovných 10 let a letí to.
Lobeč byla těsně před rokem 1989 takovou téměř zapomenutou obcí, kde dnešní přízemní prostory s vraty do zámeckého dvora patřily zemědělcům, ale půjdeme podle obrázků. Jenom dodám, že sotva jsem dojel do Mšena, tak ke mně počasí bylo opravdu milosrdné.
Na obrázku máte bývalou hasičskou zbrojnici z počátku 20. století, která se později proměnila na autobusovou zastávku. Uvnitř jsem nyní nebyl, ale byla zde knihobudka a několik historických obrázků z obce. Máme to tu někde nafocené. Na serveru mapy.cz, se uvádí, že ve věžičce býval zvon, sušily se tu hadice a později zde byl i holubník. Z Mělníka se dá jet do Doks na více způsobů a jedna možnost vede tudy. Na jízdním kole jsem je kdysi projel všechny, ale lhal bych vám, kdybych tvrdil, že si ten holubník pamatuji. To jsou jen takové obrazy naši představivosti, když o něčem čteme.
Pivovar si dnes prohlédneme ještě mnohokrát, ale až nyní při psaní tohoto článku si uvědomuji, že letos opravdu právem.
K nejvýznamnějším budovám v Lobči patří budova staré školy.
Před ní stojí pomník obětem 1. sv. války. Tady si dovolím připomenout předešlý článek Soutoku, kdy jsme se překvapivě dozvěděli, že nejlepší dělostřelec wehrmachtu druhé sv. války, který exceloval již v první sv. válce a dosáhl na hodnost generála pocházel z Čech a u nás je zcela neznámý. Však i wikipedie je o něm pouze v anglickém jazyce. Inu, nebyl na té správné straně a historie je mnohdy prostě zajímavá. Tak tomu ale bývá, že ve válkách stojí význačné osoby na různých stranách a je jedno, zda jde o středověk, nebo události sotva 100 let staré. Těmto hrdinům na pomníku tedy vděčíme za naši současnost i naši krásnou vlast.
V této krásné starobylé budově sídlí hned tři instituce. Z této strany je to obecní úřad.
Pokračoval jsem podle poklidné silnice, abych si lépe prohlédl místa, které jindy trochu opomíjím. Na obrázku výše vás dvě data upozorní na fakt, že pivovar tu stál už od roku 1586 a po období temna, se jej povedlo znovu oživit v roce 2015. Pokud vás zajímá, jak dlouho se tu pivo nevařilo a k čemu ty budovy tady vlastně pak sloužily, tak to vše lze vyčíst z informačního panelu, nebo na netu.
Dnešní varna i spilka se nalézají v pravé budově a zájemci mají příležitost tak, jako v jiných pivovarech, se účastnit občas i exkurse. Při té zcela první jsem kdysi byl také přítomen.
Dnešní brána do zámeckého dvora je zkrátka exclusivní a není divu. Zdejší zámek pořádá nejen gastronomické služby, hotelové služby, svatby a nejrůznější soukromé akce, ale každoročně v červnu hostí zdejší dvůr sraz anglických sportovních historických automobilů a veteránů. Soutok na akci již několikrát byl a je to samozřejmě fantastická vizitka pro zdejší majitele rodinu Šimonkových, kteří jsou také majiteli zámku Stránov na Mladoboleslavsku poblíž Krnska.
Nenápadná restaurace na druhé straně silnice ožívá hlavně v sezóně díky cyklistům. Mohlo by se zdáti, že díky úžasnému prostředí zdejšího pivovaru s velkým venkovním posezením nemůže konkurence obstát, ale pravda bude asi taková, že obsluha v pivovaru nemusí vždy stíhat, prostředí zde může být komornější a je zase na jiném strategickém místě na vršku obce, která odtud spadá do údolí. Přímo zde je křižovatka, odkud vede silnice i s turistickou značkou k železničním zastávkám Vrátno a Skramouš. Obcí prochází modrá turistická značka, která vás lesní pasáží dovede přes Nosálov na Vrátenskou horu a dále třeba až do Dubé.
Kdysi značka začínala v obci Skramouš u zastávky ČD, ale dnes vede již ze Mšena, které je obrovskou turistickou křižovatkou i pořádajícím místem turistické akce Mšenská 50 ka. Trasy kolem Mšena patří však k náročnějším podobně tak, jako trasy v okolí Dubé a Nedamova.
Jak je to v současnosti s vinným sklípkem Šimonků ve skále nevím, ale máme tu někde článek, kde mně kdysi majitelka mimo otevírací dobu dopřála nahlédnout dovnitř a interiér nafotit. Pamatuji si, že to tehdy na mě udělalo velký dojem.
Zámek s pivovarem spojuje taková milá cestička jen pro pěší, kde ani na cyklistu nenarazíte a zase jsme u té krásné historické budovy bývalé školy. V její vrchní části je již několik desetiletí Muzeum Eduarda Štorcha. Ono je to vlastně ( sklep, muzeum) vše v odkazu výše o slavnostním otevření pivovaru v roce 2015. Pokud však chcete obdivovat i krásy Nosálova ( vesnická památková zóna, velká zahrada trpaslíků a jiných pohádkových bytostí), tak navštivte níže odkaz ....
V budově má být snad ještě dnes i funkční pošta. Málem bych zapomněl. Pokud navštívíte někdy sraz anglických sportovních vozů a veteránů, tak se dostanete i do prostor, kde jsou dnes vystaveny motocykly, ale v minulosti před rokem 1989 zde bývaly dílny sloužící zemědělské technice, nebo snad dokonce i nějaké chlévy pro hospodářská zvířata.
Pro mě zcela jistě nádherný záběr. Pivovar a nad ním Vrátenská hora.
Dnes už máme po pivovarech Neuman v Mělnickém Vtelně a zdejším v Lobči ještě na okrese snad rodinné pivovary někde v Mlékojedech a tuším v Konětopech, ale to bych musel trošku zapátrat a třeba i jen tu na webu. V každém případě má největší jméno pivovaru na okrese asi tento a díky povedené rekonstrukci je tu vážně co obdivovat. To se neokouká. Můžeme historicky zavzpomínat třeba i na dva naše městské pivovary, ale jeden prezentuje od 70. let 20. století již jen název čtvrti a druhý se stal součástí chemické továrny, která se v současnosti pomalu bourá.
K mé radosti a snad i díky určité pokoře mi bylo dopřáno dojet v poměrně příjemné atmosféře i na Vrátenskou horu.
Hned na úvod jsem musel sejít trošku s kopce, abych se potěšil setkáním s krásným ušlechtilým tvorem.
Vím, že jsem to tu fotil již mnohokrát, ale něco na tom je, že na některá místa, se člověk prostě rád vrací.
Jak můžete vidět, tak na nějaké výhledy to prostě nebylo, ale objevil se i Ještěd a než začalo znovu krátce pršet, tak to chvíli vypadalo, že pokud by foukal vítr, tak se odhalí i vrcholky Krkonoš. Možná si řeknete, že jsem ani nemusel nahoru na rozhlednu, nebo vůbec někam jezdit na výlet a už vůbec ne za výhledem, ale ono je to vše vždy takové, jaké si to kdo udělá.
Mně to vůbec nevadilo, potkával jsem minulost, vzpomínky i přání do budoucna. Vždyť jsem to tu někde psal, že nám ostatní lidoví radioamatéři, kterým se říkalo na přelomu milénia síbíčkáři ( CB pásmo 27 MHz) občas žertem říkali, že by naši expedici na Vrátence měli postavit pomník. Těch pozdravů po vysílačce s mnoha místy po Čechách i někdy na Moravě bylo moc a krásně se na to vzpomíná.
Lobeč z ochozu rozhledny.
Ani dnes jsem na radioamaterské hobby nezanevřel a v současnosti se na půl plynu, či spíše nalehko věnuji záchytům v FM pásmu. Na lehko, tedy bez přídavné směrové antény jen na teleskop. Fandové příjmu komerčních stanic si říkají dixeři, nebo dixmeni a hobby se nazývá dixing. Zpravidla netoužíme po poslechu místních blízkých stanic, ale snažíme se ulovit RDS zahraničních stanic, nebo aspoň pořizujeme nahrávky z příjmu, které mohou být někdy určitou vzácností, či jen potešením.
Tady je to na obrázku Rádio Zet z polské Lubaně, která je z Mělníka vzdálená 102 km a odtud asi 83 km. Nejde o žádnou dálku, ale to tentokrát nebylo mým cílem. Občas se fandové pokouší ulovit něco, co by doma snad šlo za jistých velmi dobrých podmínek a jinde to lze ulovit snáze s menším úsilím. Rádio Zet je z Lubaně sice stabilním rádiem i na Mělníku, kde se dělí o kmitočet zejména s populárním rakouským OE3, a tak záleží na směrovosti, nebo bloku terénem proti nežádoucí stanici, ale tady ulovíte zaručeně i RDS stanice.
Vedle polských stanic z vysílače Sněžné jámy ( na hřebeni Krkonoš cca 0.5 km od Labské boudy) se daří v podmínkách někdy i v našem městě ulovit odtud 151 km vzdálený vysílač Wroclaw - Góra Sleza. Zde i s RDS.
Mým úkolem bylo zmapovat hlavně polské stanice a pokusit se ulovit především stanice z vysílačů poblíž Wroclawi a v Kladsku, které se v domovině nějak nedaří, což mají na svědomí zřejmě hlavně Orlické hory a východní Krkonoše.. Zároveň byla teoretická šance na ulovení Štětína ( 95.2), který se občas někomu u nás v republice podaří naladit, pokud jsou příznivé podmínky. Ty se nekonaly, a tak místo toho tu byla jen polská náboženská stanice Rádio Maryja z lázeňského městečka Swieradow Zdroj, které se nachází jen kousek za našim Smrkem v Jizerských horách. Opravdu kousek.
Chodily i stanice z Braniborska, které jdou v podmínkách i u nás, ale tady na úpatí hory zřejmě často i bez podmínek a mnohdy s RDS. U nás bývá i s RDS při velmi dobrých podmínkách, ale záleží pochopitelně na různých faktorech, jako je hlavně místo příjmu i momentální podmínky. Na snímku Antenne Brandenburg z vysílače Calau v Dolní Lužici, která vysílá populární hudbu. Odtud je vzdálenost 148 km a od nás 158 km. Z podobného směru, se daří na frekvenci 107.6 prakticky pravidelně i na Mělníku ulovit stanici Radio Lausitz z Horní Lužice z vysílače poblíž města Löbau.
Podívejte se, jak se mi to na mém flíčku asi v 16 hodin krásně prosvítilo slunce.
Tohle byla pro mě určitá vzácnost. V Mělníku ulovíte na stejné frekvenci obvykle stanici MDR Kultur z vysílače Chemnitz- Geyer ( 116 km) a není divu, když od zámku koukáme do Krušných hor. Ani nevadí, že hned na 87.6 vysílá domácí Čro ze střechy jednoho panelového domu na sídlišti Slovany v Rousovicích. Tady máme vysílač v Žitavě. Ta bývala českým městem a i po 2.sv. válce byla žádost o její opětovné historické připojení k republice, ale mocnosti ji nevyslyšely, protože šlo o vyšší zájmy v porcování kohouta, kterým Německo po druhé sv. válce bylo.
Tadyy poslední dobou hodně zlobí nový příděl pro Evropu 2 z vysílače Ústí nad Labem - Stříbrníky. Ještě snad loni šla stanice v mrazivých nocích a v podmínkách i u nás s RDS, ale tentokrát s určitým štěstím padla RDS na Vrátence. No, tady hraje roli terén. Vysílač je také Calau, jako u Antenne Brandenburg.
Rozloučíme se snímkem nejslabší stanice z vysílače Sněžné jámy. Ještě bych měl dodat přehled těch nejvzdálenějších úlovků, co ?
88.3 Jedynka Opole 218 km, nebo ZET Jemjonov 212 km. Nečekal jsem na hlášení, podcenil situaci a tabulkově patřila frekvence dvěma polským vysílačům, ale oběma přibližně stejně vzdáleným. Pak to byly stanice na kmitočtu 106.8 MHz, které obě často chytíte i nad Skuhrovem a vůbec po celém Turbovickém hřebeni, nebo v České ulici vedle Beníšků, či dnes Dobrého kance, co byla fortna. Naše ČRO- Olomouc z Pradědu je odtud 189 km a od nás 200 km. Slabší bylo po mírném pootočení Rádio Maryja z Poznaně, které je odtud 244 km a od nás také dále. U nás obě stanice hrozně ničí Country rádio z Ústí nad Labem, které má sice vertikální vyzařování, ale je mnohem blíže.
Pokud se vám vedle cestopisu stýskalo po rádiu, což už dlouho nebylo, tak jsem to snad napravil :-).
Bonus : O hudbě a tentokrát naši evropské populární. Před týdnem jsem naladil tak parádní sestřih skladeb, až jsem se málem rozklepal. Nevěřil by člověk, kolik písní se dá vložit do 15 minut. Člověk si přehrál hodně hodně moc života.
Pohodový zbytek víkendu !
Žádné komentáře:
Okomentovat