.jpg)
Když jsem si k Vánocům 2014 nechal nadělit knihu Miroslava Páska a Vladimíra Czumala s titulem Na Mělníku, byl jsem ohromený. Obrázkové a pokud možno barevné knihy s českými městy i s přírodou tu sice byly i v 70. a 80. letech 20. století, ale nyní jsme tu měli konečně náš Mělník a nešlo jen o propagační časopis regionu o několika stránkách, ale opravdu tu byly obrázky z města tak, jak jej v současnosti přibližně známe.
Ta kniha mi přišla kouzelná ještě něčím jiným. Většinou se u takových publikací omezí autoři na souhrn známých obecných informací a dbá se na to, aby nechyběl minimálně překlad do jazyka anglického a německého. Tady se autoři nebáli pustit i do textu takovým způsobem, že doslova probudili v čtenáři jistou radost z příslušnosti k tomuto místu. Vždyť mnozí máme určitý vztah k cestování a výletům, líbí se nám na mnoha místech a přesto na rozdíl od turistů a návštěvníků našeho města cítíme cosi, co nás sem přitahuje.
Není to jen samotná bohatá regionální historie, pod jejímž vlivem jsme mnozí v posledních letech, a která nám někdy dovolí vstoupit i do téměř obvykle nepřístupných objektů a nejrůznějších podzemních prostor, ale je to i skutečnost, že Mělník je svým způsobem takové zvláštní město. Ač jsme svoji nadmořskou výškou téměř dnem republiky, tak přesto odtud hledíme někdy až daleko do kraje a slunce nám dopřává dlouhé světlo i teplo, jaké je v malebné kopcovité krajině přec jen omezené. Podobně můžeme žasnout i nad faktem, že zatímco nevelký vrch s historickým středem vypadá ze všech stran pohledově téměř impozantně, tak jen kousek pod ním jsme již v místech, kde údolí kdysi modelovalo druhohorní Labe a nyní jim přitéká z krásné chráněné krajiné oblasti naše romantická říčka Pšovka.
Ponechme však stranou všechny ty romantické představy, kde se mělnický kopeček, nebo i rovnou celý Turbovický hřbet jeví, jako nějaký ostrov v mělkém moři. Zapomeňme na veduty, kde Oupor tvoří někdy i více ostrůvků a Vltava potkává se s Labem dokonce už v Obříství. Letopisec Václav Hájek z Libočan dle autorů pro nás zanechal ve své kronice pověst, která se údajně vztahuje k roku 757 n.l. Dle pověsti se přívorský vladyka Beš jednoho dne rozhlíží patrně z vrchu Záboří, když jej zaujme nedaleký kopeček, kde prý již od pohledu rovně dříví rostlo.
Netřeba dodávat, že i dnes je z vršku Záboří pořád krásný výhled zejména k západu a především na samotné město Mělník. Vladyka do tří dnů zavelí k přemístění své družiny na nové místo na obzoru, a tím se pověst o založení Mělníka naplní. Je určitou ironií osudu, že zatímco v minulosti vycházela žlutá turistická značka již z obce Záboří a vedla přes Přívory a Všetaty do Konětop a Košátek k vlaku, tak od roku 2014 již funguje pouze její rameno, které začíná u závor z přívorské strany a končí v Košátkách.
To ovšem není důvod, proč bychom se kvůli zrušení značky měli vzdát takové hezké trasy. Jak sami uvidíte, tak tato jarní procházka má zkrátka něco do sebe. Nicméně, tentokrát jsem trasu okořenil určitým přídavkem kilometrů a důvodů jsem měl hned několik. Jsou to pochopitelně nejrůznější vzpomínky ze života, kdy si chceme i čas od času prohlédnout, co se kde jak změnilo, ale jeden životní úryvek to přeci jen vše převyšoval a spojoval se současností.
Kdysi jsem tu psal o hobby, kterému se říkalo lidově sibíčko ( CB-pásmo) a v podstatě šlo o aktivity majitelů domácích vysílaček. Ty sice někdy začínaly a končily rodinnými rozhovory, ale takzvané nemalé zdravé jádro toužilo po srazech, vzájemném se poznávání a nakonec i třeba soutěžení a dalšími hezkými akcemi. Jedna taková akce, se právě konala na přelomu milénia na kopci Cecemín nad obcí Všetaty. Šlo o takový regionální sraz, kde si lidé popovídali, dokoupili případně nějakou techniku, opekli buřty, popili nějaká pivka a trošku se i zavysílalo. Na srazech se myslelo i na mladé rodiny s dětmi, a tak ta atmosféra mohla někdy opravdu zavánět takovou miniaturní poutí.
Někde ty akce bývaly pravidelnější, jinde šlo o vyjímku, ale vždy za tím musel být někdo, kdo měl nějaké kontakty na různé prodejce čekoliv, pro které to byl určitý kšeft. U regionálních srazů, se zprvu zájemci dozvídali o akcích opravdu jen přes vysílačku, a až později i sem stále více zasahoval internet a občas některé informace šířil i jediný časopis pro Čechy i Slovensko Výzva na kanále. Ten vydával stejně zapálený kolega v Hradci Králové, který již dlouho není bohužel mezi námi a zájem o časopis byl tehdy i na již samostatném Slovensku.
Byla to tedy tak trošku nostalgická návštěva po téměř 30 letech, ale hlavně jsem si byl vyzkoušet, co se tu dá chytit v pásmu FM. Běžný posluchač známých českých státních i soukromých stanic by asi jen nechápavě kroutil hlavou, protože všude chytí vše, ale je nutno si uvědomit, že je to posluchač bez nároků. To je asi tak, jako když si někdo stěžuje, že by se rád někam podíval, ale prý je to cestování drahé, a tak raději bude sedět doma. Jiný si řekne, že pohyb je zdravý stejně tak, jako pobyt v přírodě a vůbec mu nevadí, se projít jen kousek od domova.
U rádia je to ovšem obráceně. Stojíte na stráni obrácené k jihu a posloucháte stanici od Českých Budějovic z kopce Kleť( cca 166 km vzdálená). To je třeba Hitrádio Faktor na 104.3 MHz. Ujdete 300 metrů, změní se vám výhled naopak k severovýchodu a ani vás nepřekvapí, že Faktor na stejné frekvenci vystřídala stanice Frekvence 1, která sem letí ze 190 km vzdáleného Pradědu ve Slezsku. Pro nás fandy je tedy nejzajímavější to šíření vysílačů a samozřejmě každá lokalita i nedaleko od sebe nabízí zcela jiné možnosti, které lze trochu díky znalosti prostředí předpovědět, ale jindy umí i překvapit a zejména tehdy, když jsou i vhodné podmínky.
Dalo by se o tom ještě dlouho psát, protože někdo si vystačí i jen s pouhým otáčením přístroje a jiný má směrovou anténu buď doma, nebo si ji vozí i sebou na výlety, ale pojďme zase dále.
Nejhezčí výhled se mi tedy nabízel k Mělníku, kam po testech vyrazím. Ten je sice vzdušnou čarou, nebo spíše po železnici vzdálený 10 km, ale se všemi zacházkami to nakonec dalo 18 km.
Vrchol Cecemína ( 239 m.n.m.) si mnoho nezadá s vrchem Záboří ( 229 m.n.m.) Jedná se o nejvyšší vrchol Všetatské pahorkatiny. Na úpatí kopce směrem k Nedomicím jsou pak historické vinice, které tu údajně založila sv. Ludmila a sv. Václav, ale shora jsem nic nespatřil a nebyl čas. Návštěvník Cecemína si však hlavně všimne, že na úpatí kopce dochází k veliké revitalizaci svahu ( obrázky).
Ale, teď mě tak napadá, co vše jsem vynechal. Odjížděl jsem vlakem z Mělníka v 11.11 hodin směrem do Prahy. Cena papírové PID 26 Kč a příjezd v 11.20. To by bylo vše přibližně stejné, jako jindy, ale zacházka na Cecemín mě zpozdila téměř o dvě hodiny.
Pohled na Čečelice.
Kultivace svahu.
Některé restaurace se rodí, jiné zaniknou, ale tato tu již byla v 70. letech 20. století a žije dále.
Kostel sv. Petra a Pavla.
Socha sv. Václava.
Výklenková kaple.
Na Náměstí.
Sady Jana Palacha. Busta T.G.M.
To jsme již v Přívorech u Košáteckého potoka. Všimněte si, jak všude probíhají probírky porostu. Opravdu krásný slunečný jarní den. Následující snímky jsou zde již tak notoricky známé, že i z časových důvodů, se zdržím komentáře.
Velikonoce klepou na dveře.
Na konci obce máme na začátku panelky tento krásný posed s výhledem, odkud také rád hledám Starou Boleslav. V tuto chvíli jsem již věděl, že je vyloučeno, abych chytil doma na Mělníku Moranu, ale i tak již nebyl čas posedět, cesta ještě daleká a hlavně s vyjímkou lednového Zimního přechodu vrchu Nedvězí šlo o první delší procházku někde mimo naše město.
Tak tam nahoře jsem dnes byl. Vždy je zajímavé koukat někam, kde člověk byl, nebo kam jde.
Na Záboří mě zklamal mobil. Tedy digitální zoom. Tři snímky a ani jeden nevyšel. Netrpělivost ? Technika ? Právě ten nádherný záběr, kde se nad kostelem v Záboří objeví Mělník. Mám ho tu již mnohokrát a vždy zaujme.
Měl jsem toho v horkém dni již docela dost a na kraj Mělníka jsem dorazil v 16 hodin. Abych vás tedy nepřipravil o Moranu, které jsem tu v minulosti nejen věnoval nejeden ročník, ale dokonce občas dělal i časosběrný setřih ze stejného místa ve vinici, tak jsem si i já dovolil letos sdílet snímky pánů Martina Klihavce a Václava Prachta, se kterými se nejen na této akci občas potkávám. Sice je nahlášen návrat zimy, ale v každém případě je to začátek dalšího jara.
To je z právě uplynulého víkendu vše. Jaro je krásné období, ale snažme se mít na paměti, že i jeden jediný špatný pohyb, nebo chvilka nesoutředění nám může přinést zcela opačný prožitek. Pohodové a krásné jaro !
Žádné komentáře:
Okomentovat