Poslední letošní noční akce na rozhledně Vrátenská hora rozveselila provozovatele, ale návštěvníkům zadala řadu námětů k přemýšlení. Jezírko a park na Podolí nám dělají ostudu.

 

Snad každý z nás, kdo byl někdy na nějaké rozhledně, nebo aspoň na kopci s pěkným výhledem, tak získal nějaké zkušenosti. Obvykle je to zjištění, že hezké letní počasí zpravidla nenabízí žádné úchvatné dálkové pohledy, minimálně obzor je v oparu, ale zase máme zpravidla příjemnou náladu z krásného dlouhého letního dne a jsme vděční i za hezké blízké cíle.

Zima bývá obyčejně považována za nejlepší období pro dálkové rozhledy, ale zase to má své stinné stránky a provozovatelé rozhleden, se přizpůsobují stavu počasí a hlavně takzvané turistické sezóně. To ve výsledku znamená, že zatímco přes léto jsou rozhledny otevřené denně, tak s nástupem října a listopadu již obyčejně jen o víkendech.

Co však dělat v situacích, se kterými nemají moc zkušenosti ani pořadatelé a ani návštěvníci ? Vězte, že zprvu je to hodně o tápání na obou stranách a samozřejmě také o štěstí. A to jsme tentokrát na Vrátenské hoře neměli, neboť žádné letní ohňostroje se nikde na obzoru nekonaly.

Obyčejně jsme zvyklí, že spousta historických objektů je osvětlených a představujeme si něco, jako když se podíváme na krásné noční pohlednice. Jenže si už moc neuvědomujeme, že jejich autor je jen nedaleko od objektu, má potřebné počasí a mnohdy užívá i stativ.

Konečně, průvodce se chlubí  například tím, že osvícený vysílač Ještěd je za příznivých podmínek vidět očima ze vzdálenosti až 65 km a samozřejmě, se doporučuje triédr.

Jenže realita je zcela jiná a najednou by bodl i úplněk. Dlouhý světelný den rázem skončil, všude je plno tmy a ukáže se, jakou chybou je i absence kapesní svítilny.

Světla umí kouzlit .....

..... a blesk fotoaparátu vám samozřejmě maximálně osvítí anténní techniku na věži pod vámi, která už snad nemá nad vámi ani místo.

Vnitřek rozhledny je pro noční prohlídky vynikající ....

..... a reflektory ve třech koutech věže mířící vzhůru dávají postupně interiéru snad až sedm barev.

Jenže je tu problém. Rozhledna by potřebovala nasvítit i venku, podobně tak, jako náš zámek, což je však pro pozorovatelé v ochozu rozhledny nežádoucí. Šlo by to zařídit jedině tak, že osvícení věže by proběhlo v pozorovací den vždy na pět minut po každé celé hodině, jako příležitost pro fotografy.

Provozovatelé se snažili dát akci atmosféru nočního zahradního posezení, která k nám kdysi pronikla z dalekého Japonska společně s pěstováním bonsají

.

Dnešní majitel fotoaparátu je obyčejně seznámen s tím, že pro denní záběry stačí spustit režim auto, na focení ohňostrojů je jeden z několika dalších programů, a pro noční záběry vám nabízí režimy dva. Jeden je pro otevření dlouhé expozice a vyžaduje stojánek, druhý vám reklamě říká, že lze pohotově fotit krásné noční záběry z ruky.

Realita je taková, že když nejsou nadšené obyčejné oči, tak technika večer nedokáže to, co přes den. Na takovéto dálkové záběry potřebujete hlavně dobré přírodní podmínky, minimální oblačnost, a možná i režim, který se používá na hvězdy a vyžaduje stativ, byť jsem se snažil občas využít i opory ochozu.

Na druhou stranu se ve věži střídá mnoho mladých rodin s dětmi a je asi vyloučeno se tam plést s nějakým stojánkem. Nicméně, rohodující měrou se podepisuje oblačnost. Pokud si věž Ještědu zvětšíte, tak zjistíte, že stejně mizí ostrost a objekt bude připomínat spíše hvězdnou mlhovinu.

Navíc se zdá, jako kdyby svítil jen vrchol věže bez restaurace a je vůbec otázkou, jak to bylo v daný den s nasvícením nedalekého hradu Bezděz. Svítila jen obec dole na úpatí pod hradem.

Někdy je takové odlišné světlo dobrým vodítkem. Dvojice z Bělé pod Bezdězem mi potvrdila, že jde skutečně o benzinovou pumpu u nich.

Snad jen ještě několik snímků pro představu, ale něco tomu zkrátka chybělo.

Tady máme dokonce nahoře na obloze už i hvězdy, které se před mým odjezdem ve 22.15 začaly na jednom místě objevovat. Těžko říci, co by způsobil stativ s hvězdářskou dobou osvitu, když to nebylo všeobecně při pozorování očima na nějaké jásání. Panovala oblačnost.

A ze světa zábavy se přenesme do neúprosné reality.

Nejprve tedy ještě  jednu nedávnou romantickou fotečku  Nevyfoťte to :-).

Park a hlavně jezírko u autobusového nádraží je dle mého názoru již dlouho ostudou města a na rozdíl od parku na Polabí, se tu snad vůbec nic údržbářsky neděje. Mám pocit, že i ty kachny v té zelené vodě již nechtějí být.

 Třeba by stačilo aspoň nějak ty zelené řasy odstranit Jenže, to si zase dovoluji v tomto městě, jako jeho občan něco veřejně kritizovat, a to tady nemají vlivní zrovna rádi.

Tak nějak nevím. Na čtení novin moc času nemám a nevěřím, že by tam v poslední době někdo  kompetentní vysvětloval, co bude s parkem dále. Spíše věřím tomu, co už dlouhou dobu vidím na vlastní oči, a co zrovna není moc pěkným pohledem.

To se čeká na nějaké finanční dotace a bude se zase vymýšlet nějaké další skvostné mělnické kulturní veledílo, nebo jak :-)? 

Dnes mě dostala ještě jedna věc a není to prvně. Chodí kolem spousta lidí, kroutí nevěřícně hlavou, vzájemně si postěžují a dívají se k jedné lavičce. Ta lokalita je v Podhradí, kde se válí již pokolikáté stále nějaký nechutný bordel odpadků z jídla, který potom láká i vosy. Nerozumím tomu, protože za zámkem se každé ráno uklízí, ale toto místo nějak často zvlášť přitahuje mimo normální slušné lidi i nějaký arogantní odpad společnosti.

Už včerejší podvečerní počasí nasvědčovalo, že to za dvě hodiny na Vrátence třeba ani nebude nic moc, ale nedejte to, když budete třeba čekat až zase do příštího června. Leda, že by někoho vlivného napadlo pořádat takovou akci třeba v říjnu. Jinak akce se zajímavou atmosférou.

Na snímku jsem chtěl ukázat, jak je krásně vidět od Neratovic přes Kostelec ( cukrovar) až do Staré Boleslavi ( chrám), o které jsem nedávno psal, ale nějak se mi tam i po zvětšení ta 23 km vzdušnou čarou vzdálená Bolka ztrácí.

Tak ještě trošku romantiky. Pohodový vstup do dalšího pracovního týdne přeje Soutok !