neděle 8. března 2020

Restaurace na nádraží mizí z povrchu zemského. Vzpomínka na starší časy mělnických restaurací. Legionářů, Nůšařská, či Polabský mlýn, byly zastávkou Soutoku. Legenda jménem Standa Háček.


Když jsem dnes dopoledne aktualizoval včerejší článek, tak jsem jej doplnil ještě o jeden bonus. Dávali v pátek večer v televizi na Artu skvělý hudební seriál BBC ( aspoň ten díl), který jsem náhodou objevil a jedna skladba lepší, jak druhá. Prostě rock a pop ze 70. let a samé legendy.

Najednou jsem si uvědomil, že těm nejstarším písním je prakticky 50 let. Jak jsme jen už dlouho na světě, a co jsme už jen vše zažili ? Co vše se jen i kolem nás na Mělníku změnilo ?

Když se po roce 1989 měnil politický režim, některé restaurace zanikaly, jiné naopak vznikaly, tak jsem vyslechl leccos. Ti lidé za to nemohou, neboť je to prostě nostalgie jejich mládí. Třeba takový hotel a restaurace Rytíř ve Svatováclavské ulici.

,, Podívejte se, co z toho udělali ?" Vpravo byla restaurace s pivem světlým, ale domácí chodili hodně vlevo na černé. Atmosféra byla skvělá. Někdy pan vrchní pustil písničky Jirky Šilingra, jindy pustil dokonce na videu koncert Ozzy Osbourna ..

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ozzy_Osbourne

Dnešní mladí by se asi divili, kdyby přišli v neděli večer do nějaké mělnické hospody a hrál tam někdo na tahací harmoniku. I takový byl Mělník :-).


To tak prostě už chodí, že se vše mění. Vydal jsem se v týdnu na nádraží ČD pro svůj oblíbený časopis, který má dvě poslání. Má mě donutit k procházce a zároveň mi mají vlaky i časopis připomenout tu bohatost života kolem nás a být i určitou inspirací.

Někdy ho také třeba ještě nemají, nebo už nemají, ale důležité je, že se člověk musí hýbat. Turistika je zdravá. Už dávno jsem si všiml, že je Restaurace u nádraží uzavřena, ale teď doslova celý bývalý hotel mizí z povrchu zemského a stává se jen zapomenutou historií.

Zase je to pro nás starší velká nostalgická událost. Když se podíváte na ten první snímek, tak tam ještě teď spatříte v rohu místnosti poličku na televizi ( téměř ve středu snímku). To jsou všechno vzpomínky na řadu osobních příběhů. To víte, že tu nejedna mělnická parta poseděla v pátek odpoledne před cestou, nebo zase bylo místo první zastávkou po nedělním návratu z cest.

Samozřejmě, že svůj význam mělo místo i v týdnu a vařilo se tu. Na mnoha místech na Mělníku se vařilo a dobře se vařilo. Vyhlášenou osobností mělnické gastronomie byl například jakýsi pan Veselý. K populárním jídlům patřil třeba savojský řízek s bramborem, katův šleh, nebo cszango ( čti čango). Teď to myslím všeobecně a nikoliv k této restauraci.

Tady bylo restaurací a nejen v centru, nebo ty fungující, či znovu vzkříšené. Zelená lípa v Mlazicích. Labák Franty Rajmana, U Cinků, U koček, 106ka naproti Tosu ( dnes Junker), vedle bývalého OSP na Podolí .... A to jsem vzal jen tak namátkou stranu, kterou v tomto článku navštívíme.

 A víte, že si teď díky tomuto článku uvědomuji další věc. Tenkrát se nikdo neptal na přílohy. Prostě jste si objednali jídlo tak, jak bylo psané na jídelním lístku, nebo jste mohli požádat, zda by nebylo možné místo hranolek dostat  například krokety.

Dnes to zákazníkovi přijde normální, že si poručí přílohu, nebo zda to chce zabalit sebou, pokud ta možnost je, ale tenkrát se to neřešilo. Pak jsem se v Maďarsku divil, když jsem musel v jednom kiosku ukazovat na prstech, kolik chci cibulí a kolik paprik ke guláši :-).


Pamatujete tyto cukrovarské kanceláře někdo ještě jako hospodu ? Já již ne, ale vím o tom. Zdá se že nedávno dostala nový kabát a o původním účelu budovy vypráví  reliéfy sudů ve štítu budovy.


Firma Neuman se činí. Podívejte se, jak se změní situace během jediného týdne. Myslím, že je to týden, co jsem tuto cestu z Polabského parku dolů k Labi fotografoval. Dnes už tu stojí zábrana proti případnému pádu horniny.


Už to chtělo také zase zavítat na druhou stranu města. Víte, že v ulici Legionářů probíhá rekonstrukce významného mostu.



Vstup zakázán, ale fotozoomu ne :-). I tak to bylo trochu z ruky a rozbíjení asfaltu dá práci. Ani teď z hlavy nevím, jaký je termín dokončení.


V jednom dávném článku jsem vás zval na bleší trhy pod  novým mostem. Proč si tu možnost nepřipomenout?


Most přes říčku Pšovku už je zpět. Tato část městské čtvrti působí útulně.


Když se podíváte proti toku říčky směrem ke klášteru, tak si sice uvědomíte, že tu má ptactvo i drobná zvířena určité útočiště, ale vždy mě přepadne i myšlenka na nějaký park.


Podobně mě to napadne i za Polabským mlýnem. Zde je jeho nejčerstvější foto.


Takové poklidné rozlehlejší místo. Za mlýnem vyrostla vysoká protipovodňová zeď a najdete tam i památný strom. Mám ho také vyfocený ( vlastně již podruhé), ale nikdy nevím, kdy mi to tady napíše, že mám plné úložiště a třeba to bude konec webu :-). Asi bych měl s fotografiemi šetřit.


Dnes už tedy vím, že tento přepychový nájezd ke strouze uzamčený vrátky je tu prostě pro potřeby hasičů.

Aktualizace 19.3. 2020 v 18.36 :

Nemohu si stěžovat, že by článek nikdo nečetl. To bych tu nepsal tuto aktualizaci a opak je pravdou. Jenže .... To se nenajde nikdo, kdo by tady napsal .... Mýlíte se ! ?

Tam jsou přeci protipovodňová vrata do Pšovky. Ten nájezd ke strouze je tu především hlavně proto, aby se mohl na korbu nakládat případný naplavený bordel, který tu pro správnou funkci ovládání vrat být logicky nemůže.


Nutrie. Roztomilá inteligentní zvířátka, se přišla až ze středu říčky podívat, zda nemám sebou nějaký
pamlsek :-).


Když se tak občas dívám na fotografie pana Lojky, na kterých nejsou jen staré krámky, ale i jejich majitelé, tak mě tak napadá, že i lidé nepodstatní jsou občas aspoň na čas legendou. Prostě je během svého života potkáváme na ulicích, a když o nich promluvíme, tak každý ví, o koho jde.

Takovou bytostí byl pro pamětníky člověk, kterému říkali lidé Standa Háček, ale zda to bylo opravdu jeho příjmení nevím. Většina z nás o něm nic nevěděla, ale pokud jste na Pražské ulici zahlédli utíkat ve vozovce při okraji chodníku člověka v gumovkách a často s praporkem v ruce před sebou, tak to byl tehdy legendární S.H.

Podle různých pověstí měl tolik peněz, že ani nevěděl kolik, a prý je měl schované někde ve skalách na Kokořínsku. Žádný nájem nejspíše nikde neplatil a někdy prý přespával kdesi v závodě na místech, která prý málokdo vůbec znal :-).

I takové legendy měl Mělník :-). Tak tedy ... Úspěšný vstup do dalšího pracovního týdne a vězte, že jsme k jaru zase blíže :-).

Foto je z článku ... http://soutok.blogspot.com/2015/01/takto-skonal-vysoky-komin-melnickeho.html




Žádné komentáře:

Okomentovat