Mělnický okruh 2019 - Vstup číslo 3 - První sobotní tréninková kopa fotografií. Karel Březina a jeho stanoviště. Hvězda třídy 250 a 350 ccm Jirka Švihnos. Sidekáry měly podporu až z Budyšína.

Po obědě jsem se dostal opět do centra dění si ve 13.30 hodin. Neviděl jsem tedy počínání našeho Jirky Rameše v prvním tréninku, ale ono asi opravdu není v moci člověka vidět vše. Bylo opět velmi horko, jako loni a i Karel Březina se svým štábem, se přesunul raději do stínu stromů. Bílý stanový přístřešek tak zůstal osamocený.

Ve třídě 350 ccm jsem tak mohl prvně spatřit prakticky domácího jezdce Jirku Švihnose na stroji Yamaha TZ z roku 1975.

Mé první záběry tréninků tedy patřily fotkám z Jungmannových sadů.

Krásné záběry s Pražskou branou v pozadí mají své génius loci.

Člověk by řekl, že jde o nepovedenou fotku, když tam není celý stroj, ale opak je pravdou. Vlastně vidíme jezdci do tváře.

Tři motoroví bratři.

ČZ domácího Jirky Rameše v depu. Třída 125 ccm a rok výroby 1974.

Jirka Švihnos se v tréninku přes počáteční problémy se strojem neustále zlepšoval a dostal se tak do první řady zítřejšího závodu. Je obdivuhodné, co tento závodník ve svém věku ještě dokáže.

Ale úmorné vedro, závodní kombinéza, obrovské soustředění i věk způsobily, že to dalo Jirkovi zkrátka zabrat. Proč o tomto jezdci píši často tak, jako o domácím jezdci, ačkoliv žije v Praze ? Jirka Švihnos totiž reprezentoval v 80. letech 20. století ve třídě do 125 ccm podnik STS Mělník.

Prohlédneme si jeho motocykly .....

...... a už tam vidíme záda Jirky Rameše ( uprostřed) při práci na motocyklu.

Zatím marně přemýšlím, kde se nacházejí formulové stroje, aneb kde mají nějaké své centrum, jako kategorie soutěžních automobilů, motocyklů a sidekár.

Dnes tu byl také Dětský den, tak jsem občas zajel do tohoto prostředí.

Rád fotím sluneční hodiny na hotelu U Zlatého beránka, tak si dáme jednou zase ty zámecké.
To už máme 15 hodin SELČ.

Troška krásné krajiny neuškodí. Nádherná změna, aneb náš krásný domov. Země Česká, domov můj.

Tréninky automobilů.

Lidí bylo do 17 hodin velmi málo. Teprve navečer se to všude začalo plnit. Snad to bude zítra s účastí podstatně lepší.

V této kategorii měli svá želízka také Němci i Švýcaři.

Usadila se v mé blízkosti velmi hlučná skupinka několika příznivců z Budyšína, která povykovala na svoji posádku a gestikulovala rukami. V zákrutě se jim posádka odvděčila v každém kole tím, že zvedla na chvíli kolo se spolujezdcem, ale nikdy se mi to nepodařilo vyfotit, což je velká škoda. Byl jsem totiž od zatáčky dále, abych mohl nafotit i záběry zezadu při průjezdu další zatáčkou.