Čas dovolených je za dveřmi a mnoho lidí na trase mi řeklo, že berou Mělnický hrozen i jako takový trénink. A není se co divit. Kdo čtete na Soutoku červencové dovolenkové články, tak víte, že ta fyzička je na dovolené u nás potřeba. Pokud ovšem nepatříte mezi ty, kterým stačí jen někde sebou plácnout k vodě, což je ovšem věc každého jedince.
Jenže i samotný Mělnický hrozen je krásnou akcí v naši hezké přírodě, na kterou jsme pyšní a věřte, že se mi velmi pěkně poslouchají na trase slova vzdálenějších účastníků, kteří jsou z těch krajinářských proměn nedaleko našeho města skutečně nadšení.
Na již 36. ročník jsem vyrazil asi v 9.35 hodin, což bylo nějakých 25 minut před koncem startovního limitu, ale rozhodně jsem nebyl sám. Stále se objevovali nějací účastníci.
Pořadatelský tým Kčt Mělník přesídlil z prostor nádraží ČD netradičně na autobusové nádraží, ale osobně mi to přišlo jako skvělý tah. Ostatně, řada lidí z Prahy zejména nyní při železniční výluce v Praze přijíždí autobusy, totéž platí i pro účastníky z Nového Boru, nebo České Lípy a domácí byli velmi rádi, že nemuseli dvakrát přecházet ( ve finále třikrát) nešťastnou a příliš rušnou silnici, která odřezává samotné město od budovy nádraží.
A tak převážně účastníci z Litoměřic si dvakrát přešli frekventovanou silnici, ale jim to samozřejmě tolik nervy nedrásá, jako nám, kteří musíme při každé cestě na vlak opatrně přecházet na druhou stranu. Tady lze jen mnohým městům závidět jejich podchody u nádražních budov.
Z autobusového nádraží je to jen kousek do parku k jezírkům a vězte, že to byl moc hezký pohled, protože spousta kachýnek i nutrií má již mladé.
Někde v těchto místech byl vysazený v roce 1998 při slavnostním otevření parku,, strom republiky", ale snad i díky absenci cedule jsem ho vůbec nenašel. Na snímku však máte místo, kde máme ten veřejný gril, o kterém se občas píše.
Sotva jsem přešel železniční přejezd nedaleko prodejny Eva, již jsem měl první kolegy na část cesty. Mladík byl z Desné nad Jizerou, a protože mělnické podniky měly vždy chaty v Jizerských horách a Krkonoších, tak bylo až na Chloumeček o čem povídat. Ani nevíte, jak jsem vždy rád za ten chodník, co tu byl relativně v nedávné minulosti vybudován.
Jeho přítelkyně přijela z městečka Doksy ještě s jedním kolegou, a tak bylo na místě vzpomenout na občasné bývalé cyklistické projížďky k Máchovu jezeru i na autobusy, které občas přímo spojí naše dvě města. Dál mě vedla žlutá značka ke střelnici, kde jsem došel další dvě účastnice pochodu.
Ty byly z Teplic a Litoměřic, a když slyšely nepříjemné rány, tak byly na pochybách, zda jdeme správně. Navíc je úsek podle střelnice poměrně zarostlý, všude roste samý bolševník velkokvětý a já byl rád za své dlouhé kalhoty i slunce pod mrakem.
V jednu chvíli se mi zdálo, že se nábojnice zarývají do země jen pár metrů od nás a vše oddělovala pouze sada opotřebovaných gum od aut. Brzy však bylo to nejhorší za námi a já spíše pro sebe vzpomínal na jednu napínavou chvilku ve vojenském šatu, kdy náboje ze samopalu dělaly dva metry ode mě na poli malé víry.
Pro mladší generaci jen připomínám, že se dříve muselo ve věku zpravidla 19 let jít na dva roky povinně na vojnu. Někdo říká, že to byla ztráta času a škoda dvou let, kdy mohl člověk lovit holky, ale na druhou stranu to byla řada neobvyklých zážitků.
Velmi se mi líbí staré školní budovy, které jsou v mnoha případech nádherně opravené. Busta s Janem Amosem Komenským se u nás nachází třeba na škole ve Strážnici ( tento obrázek), na škole ve Vysoké ( níže), nebo i ve Lhotce u Mělníka.
Člověk, který netouží po poznání, nechce aspoň občas něco vědět, tak jako kdyby už ani nežil a navíc je společnosti i nebezpečný, protože nezná žádné hodnoty.
Ve Lhotce je z bývalé školy obecní úřad, který leží mimo průběžnou obecní hlavní silnici na červené turistické značce ( Máchova cesta). Také zde je busta umístěna čestně nad vchodem. Ale, pojďme zpět na pochod, ač trasa na 16 km vedla přes Chloumek kolem vysílače právě tudy.
Strážnici s Vysokou spojuje léta krásná eurosilnice s výhledem až na Prahu, ale zahlédnout můžete dole v dolíku i mělnickou věž. Pokud se vydáte ještě kilometr po silnici k Chodči, tak naopak přijdete na místo, kde stojí domnělý menhir i s cedulkou a objevíte tabule s panoramaty.
Však je odtud vidět i Ještěd. Ostatně, nedávno jsem psal, že zrovna v poli za Strážnicí by mohla stát rozhledna. Vždyť to vypadá, že za dobrých podmínek musí být vidět odtamtud i Klínovec, který je pěkně daleko a hezký pohled je odtud i na hrad Házmburk, který není z Mělníka kvůli Řípu vidět.
Ale, my zkrátka neumíme čerpat dotace z EU. A právě v turistickém ruchu je nám EU nejvíce nakloněna, protože je to v zájmu jejich turistů. Oni se k nám do naši krásné země jezdí rekreovat, tak na podobné aktivity nám vždy rádi přispějí. A četl jsem to i v nedávné nové knížce o rozhlednách v ČR. Jest-li to není spíše zase problém okresu Mělník ? Vždyť my máme na okrese jen dvě rozhledny ! Celkem jich je u nás v republice na půl tisíce!
S děvčaty jsem dospěl do Vysoké a rád jsem si dal zase sólo. Vždyť brzy přijde to nejlepší.
Ještě si prohlédněte krásnou místní cukrárnu. Hned si musím vzpomenout na Mělnický okruh. Proč? No, protože vše souvisí se vším. Manželka domácího úspěšného jezdce Jirky Švihnose řídí provoz rodinné prosperující cukrárny v Neratovicích. Tak to osobně i ve své knížce připomíná legendární komentátor i autor knihy ,, Mělník byl první" pan Karel Březina.
Na konci Vysoké je takový zajímavý dům ....
...., který zkrátka stojí za foto.
Bosyně, to je krásná předehra pro finále pochodu i jistá brána do CHKO.
Na konci osady je jeden takový ranch , který býval kdysi součástí turisticko- cyklistické občerstvovací stanice, ale nějak se to tady bohužel nechytlo. Jiná situace je na konci obce Kokořín.
Tento obrázek bych vám málem neukázal a byla by to škoda. Květiny a barvy. Krása, která nemusí nutně potěšit jen oči žen.
Z Bosyně pak vede dolů do Kokořínského Dolu romantická cesta.
Skály.
Klasický stanový tábor, který nám připomene nejen knížky Jaroslava Foglara pro mládež, ale leckomu i jeho dětství. Ano, dvě postele, pod které se dával kufr, mezi nimi ulička a na druhém konci vchodu primitivní stoleček. Někdy tekla za stany říčka, jindy tam byl les a zde je máme v jakémsi údolíčku. Bílé plachty září do dáli.
Je tu i naučná stezka pro děti, kterou jsem však nezkoumal.
Pozorně se dívejte,ať nepřehlédnete něco zajímavého. Tyto výtvory tu hned u sebe najdete dva, avšak v jedné knížce o zdejších skalách, se píše ještě o jednom dalším díle. Nenašel jsem jej.
Další romantiku najdete u samotného Harasova a je zbytečné cokoliv komentovat.
Stále ošklivý zdevastovaný hotel, který byl místem, které navštěvovali v první půli 20. století osobnosti veřejného života. Vyhlášený hotel se nemůže vzpamatovat a divák podléhá skepsi.
Krásná pláž.
Zde mělo být sídlo CHKO, restaurace a snad i penzion. Aspoň, že už to vypadá hezky.
Romantické pohledy nabízí i skály za rybníkem Štampach.
Teď vám vůbec nepovím, jak se jmenuje tento bývalý skalní mlýn pod hrází rybníka, ale nebyl by problém to zjistit.
Turistům se velmi líbí i skály, které jsou v blízkosti posledního velkého rybníka poblíž železniční zastávky Lhotka nádraží ( Neplést se zastávkou Lhotka obec).
Že to nebyl jen můj sólový pochod, tak o tom svědčí i mí další souputníci, kteří patří k domácím.
Na místní lokálku buďme pyšní. Díky ní může jet každý víkend až z Prahy plno návštěvníků i s jízdními koly a ty mohou podpořit místní turistický ruch. Vždy se jen směji, když slyším ty dohady o tom, zda si mají dát vodáci a cyklisté někde nějaké pivo, či víno, nebo ne.
Tak kvůli tomu jsou asi ty občerstvovací stanice u řek i u cyklostezek a některé mají dokonce tématické názvy ( Vinná stezka). To je přece to podnikání. Pil a neudělal nic. Nepil a zabil člověka. Když zabiješ, tak prostě půjdeš sedět až zčernáš !
Rychle se na kole nejezdí! Nezajímá mě co jsi měl, ale co jsi udělal. Mimochodem, za socialismu byl dokonce v jednu chvíli brán alkohol, jako polehčující okolnost, až se leckdo smál, co mohou ti vlivní také vymyslet.To je naštěstí pryč, ale člověk by měl být souzený za to, že neměl rozum, jel rychle a způsobil druhému újmu. Pak to ale řádně soudně ohodnotit.
Dnes se opije řidič silného motorového vozidla, nebo je dokonce pod vlivem drog, ani nemá papíry, a když udělá přestupek, tak se zasměje, vyhodí z okénka vozu vysokou bankovku a řekne si : ,, Volové :-)." Nebo si s poldy zazávodí, a když zavřou, tak brzy pustí a jede se znovu. Má to všechno cenu ? Vždyť ty životy obyčejných lidí již teď vůbec nikdo nechrání. A budou řešit alkohol u vodáků a cyklistů. Není nic důležitějšího.
Krásné pasáže u lhoteckého ,, nádražíčka".
Areál dětského tábora. Na prázdniny sem jezdily skautské oddíly z Prahy dlouhá léta parním vlakem. Pak přišla renovace lokálky, ale oddíly sem už jezdí autobusy a mají nějakou smlouvu. Škoda pro občany. Často tady i pod Mělníkem bylo plno, protože parní lokomotivy jsou zkrátka krásné a je to událost.
Také se starou budovou nádraží ČD Lhotka byly různé plány. Info centrum, restaurace, výstaviště na téma CHKO ? Ale, ono většinou vše staré a krásné chátrá. Bohužel.
Skalní byt jsme i pro pokročilý čas a množství lidí letos vynechali.
To už se každý těšil na Blateckou hospodu i krásný rozhledový romantický závěr.
Chvílemi se mi vybavil čas žní, chvílemi historický velkofilm Gladiátor, kde hlavní hrdina v takové melancholii tuším rozráží rukami klasy obilí.
Jak je ta příroda v každém období roku jen jiná.
To byli mí poslední souputníci z Prahy a dokonce i společnost ke stolu v Blatecké hospodě.
Baterie u foťáku došla a já nemohl vyčerpávat energii zaostřením na cíl.
Poznali jste, že mi šlo ještě o nějaká zvířátka.
Blatecká hospoda, toť místo které si získalo určitou popularitu. Má první cesta vedla samozřejmě k týmu pořadatelů pro odznak, diplom i sušenku, ale hlavně i proto, že známé tváře člověk obvykle rád vidí, zvlášť když se netváří mrzutě, ale jsou usměvavé a komunikativní :-).
Z tohoto místa patří organizátorům opět velké uznání i poděkování a já věřím, že Honza Soukup na webu https://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/melnicky-hrozen-22-6-2019/
nám rád napíše krátkou reportáž a dozvíme se i to, kolik bylo tedy vlastně účastníků, odkud byli ti nejvzdálenější, kolik bylo nejmladšímu i nejstaršímu apod. PS: A abych nezapomněl, tak všem Janům přeji ,, Vše nejlepší k pondělnímu svátku :-)".
Jménem účastníků tedy ještě jednou děkujeme a já ten svůj článeček pro zábavu i poučení pro vás, které to baví číst, tak nějak dokončím.
V Blatecké hospodě točí také nějakou dobu vychvalované pivo značky Rebel z pivovaru Havlíčkův Brod, což byl i můj nápoj dne, a jak jsem již řekl, tak společnost mi dělala dvojice z Prahy. Témata byla dobrá, protože turistiku i krásy Čech máme rádi všichni, leckde to u nás známe a obvykle si tedy v mnohém mnozí rozumíme.
Nějak jsme se dostali i k hudbě a k festivalu Taste of Italy. Jak paní slyšela, že jde o jazz, tak neuvěřitelně ožila, začala mi dávat typy na podobné festivaly v Praze, a že bych je prý mohl na to náměstí Míru vzít, protože to tu jinak neznají. Byli totiž z jihu Prahy, a tak znali spíše Brdy, Berounku, Sázavu, okolí Prahy atd. Potom až různé hory v pohraničí, ale třeba také Drábské světničky u Mnichova Hradiště.
Jenže, Rebel zkrátka chutnal a oni opravdu čekali, až to v klidu dám a vezmu je do centra.
Vysvětlil jsem jim, kde je ve Fibichově ulici autobusová zastávka a zavedl je na náměstí. Hodin už bylo požehnaně a já si zprvu myslel, že se jen ukáži doma, dám oběd a aspoň na chvíli se vrátím si poslechnout trochu dobrého blues.
Jenže se mi doma stalo něco, co jsem ani neočekával. Náhlá a neočekávaná slabost organismu byla zřejmě výsledkem kombinace několika faktorů právě uplynulého dne i nedostatku tréninku a hodinový odpočinek na rovné ploše byl nutný. I pak se puls pohyboval kolem 90 x za minutu, ale to už bylo člověku zase hej a měl smysl pro humor. Nicméně, na návrat na náměstí už to nějak nebylo.
Tak to je tedy z kulturního dění jara 2019 na Mělníku nejspíše zde na Soutoku vše a další články budou snad už o tom pravém koření života, kterým je cestování do vzdálenějších míst, byť třeba jen v rámci naši krásné České republiky. I když, člověk míní a vše může být jinak.
Ještě bych měl dodat zajímavou informaci z odznaku. KČT Mělník slaví letos 130 let. (1889-2019).
Žádné komentáře:
Okomentovat