Ještě ani nedoznělo mezi lidmi to nadšení z nultého ročníku Mělnického okruhu a již je tu další červnový víkend a s ním i další akce.
Tak jistě, bylo také dnes plno možností, jak prožít sobotu mimo Mělník. Pozvánka v minulém článku vás zvala na oslavy do Mšena, kde se slaví především 90 let místní školy, která nabízí návštěvníkům akce v programu také dálkový výhled do kraje. V nedaleké Lobči, to pak je již 17. veteránské rojení.
http://www.veteranskerojeni.cz/?s=1
Kdo však máte rádi auta, tak se s tím roztrhl pytel.
Zrovna včera nás v televizi v hlavní zpravodajské relaci na ČT 1 zvali do pražských Holešovic, kde se konal obrovský sraz automobilů. Škoda jen, že Mělnický okruh vstoupil před týdnem do televize tak, že snad v hlavní zpravodajské relaci na TV Prima si stěžovali návštěvníci Mělníka, že se nedostali do centra města a na vyhlídku. O závodu a obnově tradice prý ani slovo.
Televizní reportáž z Holešovic byla slušně dlouhá a osobně mě asi nejvíce potěšil záběr na Renault 8. To je auto mého dětství a málem jsem zapomněl, že něco takového tehdy u nás také jezdilo.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Renault_8
Do Prahy jsem tedy zrovna nejel, protože těch aut už bylo možná dost a hlavním téma pro mě byl dnes Mělnický Vrkoč, ale zašel jsem aspoň na 3. sraz vozů k pneuservisu Ostaševski na Blata, o kterém jsem se dočetl na webu z novin. Vždyť tady na srazu jsem ještě nebyl.
Žádné překvapení se nekonalo, ale bylo to velmi milé. I těch několik aut potěšilo.
Většinou šlo o staré vozy Škoda, ale vidět jste mohli i Porsche Carrera, které bývá k vidění i v Lobči ....
.... nebo tento Renault 4. Inu, tak jako jsem si přál vidět na vlastní oči vůz Bugatti a před týdnem se mi to splnilo, tak je tu nová výzva pro Renault 8 :-).
Prohlédněte si ještě několik obrázků z místa činu a půjdeme přes sídliště dále.
To jsme již v parku na Polabí, jak jste jistě podle té krásné a významné budovy poznali. Nás však bude zajímat ta roztomilá cedulka s vláčkem, které jsem si náhodou všiml. Že nikde nevidíte cenu jízdenky ?
Pokud jste nějak nepostřehli, že nám občas jezdí už prý několik let po Mělníku ekovláček, a vůbec ne jenom při akcích, ale dokonce i pravidelně dle jízdního řádu, tak navštivte stránky....
https://www.vlacek-melnik.cz/ , kde se také dozvíte cenu jízdného. K vláčku se ještě vrátím, ale teď .....
.... se podívejme také na něco romantického. Západy slunce na Mělníku jsou nádherné.
Ty nepotřebují komentář a je jedno, zda je to v létě, nebo v zimě, ač je nám v létě mnohem veseleji, zvlášť když máme druhý den volno :-).
Západ slunce v zimě.
Tak jsme zpět u toho vláčku. Šlo o milý pohled, ale vezl jen jednoho dospělého a jedno dítě. Kapacita 36 míst. Ihned jsem si vzpomněl na Poděbrady, kde vláček jezdí až k soutoku Labe a Cidliny, kde je krásná restaurace Cidlina. U nás se to místo velmi podobá té budově na Hadíku, kde však bohužel nic není. V dávné minulosti tam byla hospoda u přívozu na Oupor, chvíli tam prý sídlil svaz rybářů a já ji pamatuji jen, jako malou sezonní občerstvovnu v 80. letech. Pod Mělníkem to u Labe bohužel turisticky nežije, alespoň pokud jde o vodní aktivity ( půjčovny šlapadel apod.) a hlavně o restaurace. Zde jsme daleko za jinými městy u řeky, ale to se všeobecně ví.
Podívejme se tedy ještě jednou na hezký vláček, který odjíždí od místa, kde se mimochodem v domě v prvním patře hrála prvně Prodaná nevěsta mimo Prahu. ( Dům U Vykysalů)
Mezi nejkrásnější ulice města patří samozřejmě Svatováclavská ulice.
Dnes bylo tak krásně a na poledne slunečno, až jsem se rozhodl vyfotit opět sluneční hodiny.
Určitě má smysl zavítat aspoň na zámecké nádvoří a pohlédnout na hodiny, a tři krásné vlašské komíny.
Druhou nádhernou ulicí města je Palackého ulice, která je považována mnohdy za třetí městské náměstí.
Je odtud i krásný pohled na Pražskou bránu a zde můžete ještě zahlédnout vlevo od ní stříšku Ferdinandovy hlásky. Ta patří k nejkrásnějším avšak opomíjeným objektům města a nejlépe ji spatříte ze dvora restaurace Na Hradbách. Stříšku zdobí od roku 1965 půlměsíc.
Druhé sluneční hodiny jsou na boku stále zavřené restaurace U zlatého beránka.
Pokud nevíte kde, tak odtud je uvidíte.
Pražská brána patří k nejkrásnějším památkám našeho města. Když máte takový krásný den a jdete po takových krásných místech našeho města, tak musíte mít radost. Ani jsem dnes nefotil ten překrásný výhled od zámku a vily Carola, který nám mohou jiná města závidět.
Na náměstí byly dopoledne ještě trhy a na pódiu probíhaly různé přípravy na sobotní hlavní program Mělnického Vrkoče, který začínal v 15 hodin.
Dovolil jsem si vložit jeden plakát na příští týden, abych nějak oddělil časově přípravy a hlavní program.
Aktualizace 10.6. v 10.10 :
A teprve teď mě napadlo, že když si sem dám plakát s učinkujícími, tak kdykoliv pohlédneme na tento článek, tak budeme i vědět, jak se ty soubory přesně jmenovaly. Vždyť jsme tu měli před několika lety dokonce soubor až z daleké Číny, a dokonce se našli lidé, kteří po té zprávě trochu zalitovali, že u toho nebyli. Folklór je přece jen zase zcela něco jiného, než mediálně propagovaný pop, rock a různé odnože současných rytmů hudby.
Hlavními hvězdami 20. ročníku Mělnického Vrkoče byly soubory ze Španělska a ze Slovenska.
Nádherné kroje, že ? Však jsem si dovolil poprosit o foto. Děvčata ihned vykouzlila úsměvy a čtveřice mi zapózovala.
Španělské soubory, nebo soubor, to byla zkrátka krásná exotika a zajímaví lidé :-).
Pak přišla na řadu klasika. Něco diváků, něco souborů na pódium.
To ještě svítilo sluníčko a nikdo netušil, co přijde.
Vystoupil i dětský soubor ze Slovenska ( Radosť) a později dospělí. Soubor byl z Lučence. Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na populární písničku skupiny Elán s názvem Tanečnice z Lůčnice.
Bohužel se přihnala obrovská průtrž .....
.... která definitivně změnila počasí a vyhnala mnoho lidí do podloubí. Ještě, že ho máme. Zde jsem měl ty krásné kroje možná blíže, ale ty světelné podmínky, to zase byla bída.
Tleskající Španělky.
Soubor z Chodska. Kdo nezná kroje, tak jistě vidí dudy a kontrabas.
Takový zvláštní záběr. Čtveřice u stolku s pivem mluvila tuším anglicky a byla v kontrastu, se světlými kroji Španělů.
Rychlý výpad do deště ke tribuně a zase zpět do podloubí.
Zatímco venku hustě pršelo a soubor z pódia byl sotva slyšet, tak si slovenský soubor udělal vlastní vystoupení v podloubí a já si připadal, jak na vinobraní na pouti :-). Ale, chlapi se rozjuchali a rozbékali, až jsme se musel smát. Španělé z toho byli podle pohledů možná trochu zaskočení, protože to asi moc neznají. Zase jiný folklór, ten slovenský.
Když tato pohledná dívka uchopila na chvíli fujaru člena, který musel někam odejít, tak jsem pochopil, že je teď ta správná chvíle na foto. Jinak na ni nebylo pro samý chumel lidí vůbec vidět.
Velké nástroje jsou vždy zajímavé, ať jde o alpský roh, nebo o fujaru.
A tady máme takový pohled na typického Španěla :-).
Vzhledem k tomu, že mi opět došly i náhradní baterie a neměl jsem ani deštník, tak jsem to zabalil s tím, že přijdu později. Jenže, v 18 hodin již bylo náměstí prázdné, všechny soubory odjely a od radnice odjížděl jednopatrový autobus právě se Španěly. Hrát a tančit jsem je tedy bohužel neviděl.
Zítra od 11 hodin je na radničním dvoře dle programu ještě folklorní matiné, čímž 20. ročník Mělnického Vrkoče končí.
Žádné komentáře:
Okomentovat