Povolání? Světový poutník. Petr Hirsch zasadil v Praze další strom míru a Soutok mu popřál šťastnou cestu. ( velká fotogalerie)

Kostelík Sv. Václava v Suchdole u Prahy. Lokalita Kozí hřbety nad Únětickým potokem.

Lidský život, to je neuvěřitelná paleta možností. Takový mladý muž může spokojeně trávit volný čas v garáži, či dílně, nebo se oddávat kultuře, kterou mu nabízí jeho domov, obec a okolí. Jenže jsou i tací, kteří klidně vymění příjemné rybaření u místní tůně za trošku adrenalinu a vypraví se třeba jen na výlet, nebo i za určitým dobrodružstvím. A to pak mohou být zážitky na celý život.

Odtud průvod vyrážel na svoji pouť ke kostelíku.

Dodnes se najdou lidé, kteří se při vyprávění o vodáctví, nebo čundru zasní, další zalitují, že vodáctví nikdy neprožili a dalším je to jedno. A i tito malí dobrodruzi mají své malé sny, zvlášť v mládí. Stačí prožít několik povedených dní v loďce a romantických večerů v kempech, vodáckých tábořištích, různých pobřežních hospůdkách a nechcete již nic jiného. Anebo se chce člověk jen tak toulat podle Vltavy od pramene k soutoku a užívat radostí, které mu břeh nabídne. Až pokračující věk mnohdy ukáže, že tělo je zranitelná a stále více náchylnější stránka potřebující občasnou i zdravotní péči, že život je i o mnoha jiných věcech, které lze nazvat rozjetým vlakem závazků i povinností z nichž hledáme krátkodobé úniky.

Starosta Suchdolu ( vlevo) má slavnostní řeč. Do budoucna plánuje zde vysadit ještě několik stromů na počest význačných osobností regionu.

Většina populace tedy žije jakousi směsicí a jistým koloběhem v určitém známém světě, a s úžasem alespoň občas hledíme na ty, kteří se místo chození do zaměstnání, nebo podnikání rozhodnou žít soběstačně na nějaké usedlosti v opuštěném kraji, nebo se denně toulají známým a přesto neznámým světem.
A tito cestovatelé jsou opravdovými dobrodruhy největšího kalibru, neboť prochází místy, která znají jen z mapy, čerpají znalosti z cestopisů či netu a jsou vystaveni nejen záludnostem počasí, ale i neznámým efektům soužití s náhodným tamním obyvatelstvem. To už zdaleka není vždy jen příjemná romantika, ale i starosti a obavy.

Petr Hirsh. Co se mu asi honí hlavou ?

I tak je dnešní doba plná dobrodruhů a pokud zmíníme jen chodce, tak musím zmínit z médii propagovaného Itala GianLuca Ratta, který se psem Shirou chodil po Evropě. Soutok, se snažil sejít s italským poutníkem, ale zprávu zachytil pozdě a štěstí nepřálo. Nyní se tedy objevuje na scéně člověk, který pochází dokonce z relativně nedalekého Dvora Králové nad Labem, a který se rozhodl po etapách projít světem. Není to jen tak nějaký zelenáč, který se pro něco nadchl a brzy si své rozmyslí, na což má každý právo, ale je to člověk, který už má za sebou tříleté putování do Santiaga di Compostella, Říma, Jeruzaléma a o problematice putování a jeho rizik něco ví.

Stromek pomáhali sázet i děti a je k nevíře, co to zabere času. Věříte, že ta milá událost trvala hodinu?

S poutníkem Petrem Hirshem, se můžeme setkávat denně na facebooku na www.pout.eu , sledovat jeho cestu i jeho zážitky a tak musela nutně následovat myšlenka, zda by nebylo možné tento symbol putování, dobrodružství, snů a turistiky vidět na pár metrů. Petr občas na požádání na své cestě sází spolu s místními stromy míru a to byla dobrá pozvánka i pro Soutok.

 Detail na záda poutníkova krásného dresu.

Na sobotu 18. hodinu dne 14.6.2014 byla veřejnost pozvána na zasazení stromu u kostelíka Sv. Václava v Praze-Suchdole. Je to nejen krásné místo, kde nad vašimi hlavami mimochodem přistávají letadla, ale přidaly se i jisté vzpomínky a také touha poznat území okolo Šáreckého potoka, které je pro obyvatele Prahy takovou vyhlášenou oázou. Vy už víte, že Soutok loni putoval kolem Únětického potoka, před několika lety z Prahy podle Vltavy do Kralup nad Vltavou a můžete se tedy těšit i na nějaké fotky ze Šárky, ale to až v příštím článku.

Součástí akce bylo velmi pěkné srdečné vystoupení těchto dvou umělkyň. Dvořákovu Novosvětskou musel poznat každý znalec filmu Anděl na horách, ale děvčata toho hrála mnohem více.

Jsem rád, že jsem byl u toho, bylo to skvělé, a až budu číst třeba za dva měsíce, či za dva roky poutníkův blog, tak si vzpomenu, že tomuto člověku tůláku světem jsem stiskl ruku a popřál šťastnou cestu. Vždyť on do jisté míry representuje i takovou tu myšlenku skutečné volnosti a svobody.
Kromě facebooku se více o poutníku, jeho plánech a jeho současné cestě do Norska dozvíte například v Nymburském deníku a dalších médiích.

Nad hlavou zde přistávají letadla. Jak symbolické pro cestování.

Posvěcení stromu samotným poutníkem.

A tady máme fešáka již v plné parádě. Šťastný výraz v očích ženy mluví za vše. Také si chcete slavnostně zalít stromek míru, přátelství a krásných věcí ?

Všimněte si duhy, která se utvořila vlevo nahoře u zasazeného stromu. Není to snad znamení ?

V každém případě jde o jev, který je zajímavý tím, že vznikl v takto slavnostní chvíli.

A na závěr akce následovalo několik společných fotografií.

Soutok má v materiálech i nějaké videosekvence, které zde třeba možná ještě zveřejním, protože není vyloučeno, že bude pouť také sledovat občas i zde. Všichni se rozešli v přátelském duchu, popřál jsem Petrovi hodně štěstí  a vydal se na kole v 19.40 ke koupališti Džbán, ale to již bude v článku o Šárce.

SŠ.