Hradčany - první část krásné poznávací procházky, kterou si může snadno dovolit každý. ( fotogalerie) Blíží se 45. ročník Zimního přechodu Nedvězí.

Písecká brána.

Můj úterní výlet do Prahy nakonec vyčaroval krásnou procházku, kterou pro svoji délku 8 - 9 km mohu doporučit každému a navíc není ohledně organizace cesty o čem přemýšlet.

Stačí vám zakoupit na mělnickém autobusovém nádraží jízdenku PID za 84 Kč, která vám platí od okamžiku označení v označovači autobusu, nebo případně i vlaku rovných 5 hodin. To je dostatečný čas k tomu, aby člověk stihl nejen procházku, ale i obě cesty dopravním prostředkem.

Pokud tedy pojedete do stanice Praha -Ládví, tak pokračujete metrem do stanice Muzeum, kde sejdete ještě hlouběji na trasu ,,A" a vystoupíte ve stanici Hradčanská. Vlak v současnosti kvůli pracím na koleji mezi Mělníkem a obcí Všetaty ani nedoporučuji, ale to je věc každého jedince.

Chvíli jsem si užíval ulice Milady Horákové, a pak jsem zahnul vpravo do ulice Badeniho, ale to je jaksi trochu zbytečná zacházka. Zdá se podle mapy, že je tam nějaký průchod, který vás přímo zavede do ulice Na Brusce, kde už je ona Písecká brána, kterou máte na obrázku.

Jak se sami můžete dočíst, tak byla postavena až v roce 1721 a je dnes údajně jednou z mála dochovaných bran pražského opevnění.

Bývalá kaple Panny Marie Pomocné.

Ještě štěstí, že dnes máme ten internet a třeba i ještě  doma po výletě můžeme klikem do mapy zjistit, co že nás to vlastně na cestě zaujalo, včetně mnoha informací a někdy i obrázku :-).

Jen o kus dále jsem objevil tuto tabuli nějaké naučné stezky, ale hlavně jsem si uvědomil, jakou náhodou jsem se ocitl v místech a u památek, o kterých jsem vůbec ve svém plánu nepřemýšlel. Bylo mi jasné, že se chci dostat nějak do ulice, která se jmenuje Loretánská a spojuje Loretu s Hradem, ale nic více jsem neřešil.

Nebylo to tak, že bych si nějak plánoval tento úsek trasy a snad dokonce používal mapy, ale sázel jsem na určitou intuici, kdy člověk tak nějak vycítí, kam by asi měl jít  a někdy si pomáhá i pomocnými body na obzoru tak, jak nás to učili na základní škole :-).

Vějíř Žofie Chotkové, aneb manželky následníka trůnu Ferdinanda d'Este.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Ferdinand_d%27Este

Mimochodem, knihu Monarchie 1848 - 1918 mohu z řady důvodů jedině doporučit. Na rozdíl od knihy První republika obsahuje navíc dokonce zvukové CD, kde kromě písní Hej Slované, habsburské hymny ( dnešní německá hymna a dříve také hymna NSR), Radeckého pochodu, Na krásném modrém Dunaji, můžete slyšet třeba i několikrát hlas samotného císaře Františka Josefa, Karla I. , nebo i německého císaře Viléma a mnoho dalších zvuků té doby.

Poslední pohledy k Písecké bráně vrhly mé vzpomínky i do krásného města Písku, kde jsem byl naposled v roce 1996 a je neuvěřitelné, jak ten život ulétl, a jak to utíká.

Pohledy z výšky na Prahu od Hradčan, Letné, nebo s Petřína mě vždy potěší.
Můžete samozřejmě vyrazit na krásnou rozhlednu jménem Petřín, která měla být, a také je naší Eiffelovou věží, nebo i na nejvyšší vyhlídkovou věž s restaurací na Žižkově, ale to už je na každém a možná to chce zejména v případě té druhé i určitou odvahu a počítejte s vyšším vstupným.

Nějak se musím dostat tam  dozadu :-).

A co to tady máme ? Dozvídám se, že jde o pomník básníka Julia Zeyera ze dne slavnostního odhalení 16.9.1913, o kterém se mimochodem v knize Monarchie také píše.

Pomník z druhé strany.

Cesta není složitá. Vydáte se po chodníku v ulici Mariánské  hradby a hned na kraji minete Letohrádek královny Anny, kterému se také říká Belvedér.

Ve velkých městech můžete kromě památek a výhledů obdivovat i přírodu, a to doslova i v té nejmenší podobě. Kdysi jsem tu psal o Vídni a jeden čtenář mi neodpustil mé unáhlení a mělký pohled na věc, když jsem nazval u nás spíše vzácnou vránu šedou ( u nás žije hlavně havran polní) krkavcem. Věřte mi, že mu dodnes za tento kritický komentář děkuji.

http://soutok.blogspot.com/2015/08/soutok-byl-v-hlavnim-meste-monarchie.html

Tentokrát jsem vsadil na sojku obecnou podle modrého peří na boku a obrázky na webu mi to i potvrdily :-).  Byl to pěkně velký, ale krásný i legrační pták.

Prošel jsem i kolem uzavřeného Jeleního příkopu ...

.... a narazil jsem na dům, kde chvíli pobýval dánský hvězdář, astrolog a alchymista Tycho Brahe.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tycho_Brahe

Sousední domy mi přišly krásnější, ale Brahe bydlel v domě s dnes krásnou lucernou na fasádě.

Dnešní díl zakončíme u kostela sv. Jana Nepomuckého a příště už to budou místa, kde jsem v Praze turisticky a výletně doma. Sice je to stále to území mezi Loretou, Petřínem a Muzeem u sochy sv. Václava, či hlavním nádražím ČD, ale i když vím, že Praha má množství krásných míst i dále od toho nejslavnějšího historického centra, tak tady jsem si to prostě zvlášť oblíbil. Už to tak bývá, že člověk sice rád poznává nová místa, ale nakonec dá mnohdy přednost tomu, co jej už dávno oslovilo a v tomto případě jde i o dobré spojení..

A někdy ta nová místa poznává člověk i tak nějak druhotně. Třeba ten Písek. Pod jeho krásným starým kamenným filmem poznamenaným mostem protéká romantická a vodáky vyhledávaná řeka Otava.

Blíží se 45. ročník populárního přechodu vrchu Nedvězí a znám je termín i trasa. Zájemci si udělají volno v sobotu 25. ledna a více se již dočtete zde na ....

https://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/prechopd-nedvezi-25-ledna-2020/

Na snímku jsou turisté při 41. ročníku , který se shodou okolností šel také z Deštné. V článku níže jsem se tehdy pokusil zdokumentovat trasy několika uplynulých ročníků.

https://soutok.blogspot.com/2016/07/zimni-prechod-nedvezi-kudy-kraceli.html

Kalendář akcí RMM na leden 2020. V kavárně muzea probíhá výstava fotografií o Africe. Připravuje se výstava Proměny tvaru a dekoru. Karel Lojka a Martin Klihavec vám podepíší své knížky.

Nový rok s krásným až magickým letopočtem 2020 nám začal i v Regionálním muzeu Mělník, a pro nás je to příležitost, se podívat na program v měsíci lednu. 

Začnu pozvánkou na výstavu fotografií Kristiny Černé, která od včerejšího dne probíhá v muzejní kavárně a bude tu až do začátku února. Potom se již podívejte na program v měsíci lednu a čeká nás jedna velká výstava, která si zaslouží dlouhý samostatný úvod. Ta odstartuje v polovině ledna a potrvá do konce první únorové dekády.

Na samotný závěr článku dnes s předstihem připomenu, že pokud snad nemáte podepsanou některou knížku autorů Martin Klihavec a Karel Lojka, nebo kalendář historických fotografií pro tento rok, tak příležitost bude třetí lednovou sobotu 18.1. 2020 od 10 do 12 hodin dopoledne v TIC

https://melnicky.denik.cz/zpravy_region/autogramiada-karla-lojky-se-uskutecni-v-polovine-ledna-20200102.html

Jak řekl loni na Mělnickém okruhu   prakticky už bývalý legendární sportovní moderátor a autor knížky Mělník byl první pan Karel Březina : ,, Každá kniha stoupne osobním podpisem od autora samozřejmě na ceně ". Jen dodám, že je to pochopitelně pravda a každá autogramiáda je takovým našim milým památným historickým setkáním s někým, kdo vám osobně ve vaši blízkosti podepíše pro vás hodnotnou věc na níž se podílel.

PROMĚNY TVARU A DEKORU ve fajánsi a jemné kamenině 17. až 19. století ze sbírky Prof. MUDr. Miroslava Jaroše.
17. 1. – 9. 2. 2020, Regionální muzeum Mělník - velký sál

Výstava představuje soukromou sbírku významné vědecké osobnosti minulého století, jakou byl vynikající ortopéd, prof. Miroslav Jaroš (1897–1970), přednosta 1. kliniky pro ortopedickou chirurgii Univerzity Karlovy v Praze a univerzitní profesor ortopedie a traumatologie

. Obsah vystavené kolekce sleduje uměleckou práci modelérů, malířů a dekoratérů středoevropské keramiky v průběhu více než tří staletí. Vznik tohoto souboru je však příznačný pro domácí sběratelství uplynulého století. Ve sbírce prof. Jaroše nacházíme nejrůznější typy nádob z bohatě malované moravské a slovenské fajánse a české i německé jemné kameniny.

Nejstaršími kusy jsou habánský talíř ve tvaru kardinálského klobouku datovaný letopočtem 1693 a typické talíře z manufaktury ve Frankfurtu nad Mohanem, Hanau nebo Bayreuthu, zastupující kobaltem malovanou fajáns z konce 17. a první čtvrtiny 18. století po vzoru holandského Delftu. Velmi pozoruhodná je řada malovaných džbánů, především ze středisek západní Moravy a západního Slovenska, patřící do období od druhé čtvrtiny 18. do poloviny 19. století.

 Příklad habánů následovala produkce moravských i slovenských toufarů a tradice hrnčířských rodů zejména v Sobotišti, Košolné, Stupavě a Modré. Významnou sbírku lidové fajánse vycházející ještě z národopisného hnutí 19. století shromáždil například secesní architekt Dušan Jurkovič.
Také ve druhé skupině sbírky, měkké kamenině, převažuje malované nádobí z českého Týnce nad Sázavou, Dolního Chodova a moravských Olomučan.

 V průběhu 19. století však začaly tovární kameninové výrobky nezadržitelně zatlačovat malovanou fajáns a malovaný dekor byl nahrazován podglazurním tiskem pomocí mědirytin. K velmi oblíbeným patřily nejčastěji černě tištěné jídelní soubory s námětem vedut nebo kobaltem tištěné talíře s hustým květinovým dekorem, které jsou na výstavě zastoupeny produkcí továrny Augusta Nowotného ve Staré Roli u Karlových Varů, továrnou v Dalovicích i drážďanskou továrnou Villeroy & Bosch.

Zajímavostí výstavy jsou dnes již málo známé siderolithy a terralithy, severočeská kamenina z oblasti Děčínska a Teplicka, která se rozšířila v průběhu 19. století a stala se oblíbeným doplňkem aristokratických sídel i měšťanských interiérů.

Jarošova sbírka fajánse a jemné kameniny vystavená v Regionálním muzeu Mělník je cenným dokladem sběratelství v době mezi dvěma světovými válkami a v poválečném období. Dosud zůstala zachována původní skladba i zaměření sbírky, které v širších souvislostech zapadá do kulturních dějin doby samostatného československého státu. Podobnou skladbu keramiky bychom našli i v jiných sbírkách zakládaných v době tzv. první republiky, například malíře Miloše Maliny nebo ve známé kolekci Hugo Vavrečky. Kurátorem výstavy je Mgr. Miroslav Smaha, historik umění.

Vernisáž se koná ve čtvrtek 16. 1. 2020 v 18:00 hod. ve velkém sále Regionálního muzea Mělník. Výstava je otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 hod.

Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace frelichova@muzeum-melnik.cz, tel. 728 620 651, tel. 315 630 923 Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje, nám. Míru 54, 27601 Mělník Otevírací doba: celoročně, úterý – neděle 9:00 – 12:00 a 12:30 – 17:00 hodin http://www.muzeum-melnik.cz

Pražská zeď Johna Lennona prošla velkou rekonstrukcí a získala navíc brášku. John Lennon je všude přítomný a má i svoji hospodu. Během návštěvy Soutoku zrovna probíhalo odstrojování vánočního stromu. Fotogalerie.

Čtenáři Soutoku jsou již roky zvyklí, že vždy nabádám k tomu, aby člověk nestrávil vánoční svátky jenom u jídla, televize a po návštěvách, ale aspoň se trochu prošel, když už si neudělá žádný výlet, na který je v tomto čase ideální volno.

 A protože by měl jít člověk příkladem, když už k něčemu nabádá, tak tu v minulosti vznikaly v tomto období volných dní cestovatelské články, které vám byly inspirací. Jenom závěr prosince 2019 a ani začátek ledna 2020 nic nepřinesl a stal se po letech vůbec prvně takovou vyjímkou.

Včera večer jsem slíbil, že však výlet chybět rozhodně nebude, ale nejprve si připomeneme, že v minulosti jsme se již podívali v tomto období do Kutné Hory, Karlových Varů ( 2013), Hodonína ( 2018), nebo jsme se třeba jen prošli jakoby po stopách partyzánů ze Zahájí na Mělník apod. Je však  také pravda, že to mnohdy bývá i naše matička Praha. Třeba zrovna vlastně již předloni jen chvíli před Štědrým dnem jsme navštívili premiérově místo, kterému se říká Pražské Benátky ...

https://soutok.blogspot.com/2018/12/vanocni-prani-2018-seznamte-se-prazske.html

Tentokrát jsem Vánoce 2019 celé věnoval četbě a oddechu, který jsem potřeboval tak, jako nikdy dříve a až včera se mi konečně zachtělo cestovat.

Dostal jsem nápad, že bych mohl zkusit spojit dva zájmy. Udělám si výlet, na kterém budu fotografovat a současně si zkusím koupit aspoň jednu vyhlédnutou knížku. Jenže, to je dnes velký problém.

 Internet je totiž přímo natřískaný stylem služeb, kdy si nějakou věc vyhlédnete právě na nějakém webu, musíte ji elektronicky objednat a rozhodnout se, zda si přejete ji nechat dovézt domů, což je někdy i 14 dní čekání, nebo si tam někam pro ni uděláte výlet, avšak třeba za dva dny v uvedenou dobu.

Aby nedošlo k mýlce. Je samozřejmě několik velkých knihkupectví s obrovským výběrem, kde tedy nemusíte z domova nic objednávat, když nechcete a publikaci si před zakoupením na místě můžete dokonce stránku po stránce prohlédnout, než se rozhodnete, zda koupit, či nikoliv, ale i tak se najdou knihy, které prostě všude nemají a není jich málo.

Můj výlet tedy začínal v 10.40 na mělnickém autobusovém nádraží a neodpustím si zcela zbytečnou vědeckou lékařskou poznámku, že vstávání do tmy je zkrátka proti přírodě a na svědomí to má z hlediska historie rozvíjející se průmysl, který přinesl první pouliční osvětlení do měst i různých manufaktur.

Zakoupil jsem jízdenku PID za 84 Kč a žasl jsem, co vše se dá za dobu 5 hodin stihnout. Zahájil jsem v pražských Dejvicích, kam jsem po přestupu v metru na trasu ,,A" dorazil již v 11.50 hodin a kde jsem dopadl dle očekávání. Na druhou stranu jsem se ocitl v místech, kam bych se asi nikdy nedostal z důvodu nedostatečné motivace.

Teprve když jsem sešel trochu níže do míst, kde už máte u nohou celou Prahu a naproti vám stojí Petřín i Hrad, tak jsem zase začal cítit takovou tu vnitřní radost i energii. Věděl jsem, že mám na procházku tři hodiny a nejpozději v 15 hodin musím být v autobuse na Mělník.

Nemělo smysl tam zůstávat v tomto ročním období nějak déle a kupovat další jízdenku. Vydal jsem se tedy pěšky kolem vstupu do Jeleního příkopu k Loretě, odkud jsem podle Hradu slezl dolů k Vltavě, zašel si na Kampu, zavítal na oblíbená místa a vydal se přes Karlův most na metro ve stanici Muzeum. Bylo to jen slabých 8 -9 km, ale na druhou stranu jsem viděl opravdu krásné věci a nafotil jsem 200 fotografií. Je to k nevíře, ale dokonce jsem slyšel po mnoha letech Loretu a povedlo se i vidět apoštoly na orloji.

Zdá se tedy, že těch fotočlánků v dohledné době přinesu více, ale tento věnuji tomu mediálně asi nejdůležitějšímu. Vždyť snad každý jistě zaznamenal zprávu o revitalizaci slavné zdi Johna Lennona a objevit se na Staroměstkém náměstí zrovna v době, kdy odstrojují strom je také určitá velká náhoda.

Zatímco si tedy prohlížíte snímky zrenovované zdi nejslavnějšího z Beatles Johna Lennona, tak nemohu jinak, než připomenout, jak na mě v roce 1980 nepříjemně dopadla zpráva o jeho zavraždění a připomenout zde aspoň několik málo oblíbených písní, které mám rád, a  které mi ho připomínají:

https://www.youtube.com/watch?v=GGl8tHar-Ko

(To samé v provedení, které má 38 tisíc palců vzhůru: https://www.youtube.com/watch?v=pZCxyOcvp5A)

https://www.youtube.com/watch?v=KQetemT1sWc

https://www.youtube.com/watch?v=L6svOHFSAH8

https://www.youtube.com/watch?v=7P6X3IWLECY

Beatles, to byla zároveň určitá rebelie a nejen ve stylu hudby, ale i módy a přístupu k životu vůbec. Nejlépe o tom vypovídá Wikipedie o hnutí Hippies, které určitým způsobem ovlivnilo i moji generaci zde v Čechách, jak se nakonec dočtete.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hippies

 Dlouhé vlasy, kalhoty do zvonů, jeansy se záložkou nad kotníky, určitá nedůvěra ke všemu, co mělo možná nějakou moc a nosilo to kravatu. I takové tu bylo období. A prolínalo se to vše tak rychle, že nenarazil rock, hardrock, punck, ani new wave, ale až rap a to další, co už jsme nepovažovali za nic, co by nám připadalo k poslechu, natož to ještě považovat za umění :-).

Jen o několik metrů dále nám přes uličku kupodivu vyrostla zcela nová zeď, která je jakoby pokračováním té původní, která byla prý zrenovována.¨

Nikdy jsem nebyl příznivce nějakého sprejerství, ale zde jsme to všeobecně přijali tak, jako věc, která sem patří, a která již čtyři desetiletí promlouvá k veřejnosti. Tady trochu odbočím. Mám rád hezké malby, ale když někde v podchodu objeví člověk něco celkem pěkného, tak to někdy i ocení.

Fotoaparát si sice místo pro nerušený záběr na krásné mlýnské kolo udělá, ale zajímavější bylo zábradlí na mostě, ze kterého je to focené. Konečně někoho vlivného po mnoha letech napadlo, že visací zámky na důkaz lásky jen hyzdí různá zábradlí, zvlášť když už jsou v neúnosném počtu a nechal je odstranit. Ostatně, statistiky o vztazích hovoří jasně.

U zdi bylo tolik návštěvníků, že už ani nevím, zda tam někde nebyly i skryté repráčky, z nichž hrála hudba Beatles, ale zaručeně vím, že tam tento mladík hrál na kytaru poblíž mostíku přes Čertovku jejich hudbu.

A John Lennon tu má i svoji hospodu :-).

Když jsem došel až na Staroměstské náměstí, tak se zprvu zdálo, že si tu Vánoce trošku lidé protáhli ...

...., ale pak již bylo patrné, že smrk, který sem byl letos dovezený tuším od Semil ( ten předešlý z obce Rynoltice poblíž městysu Jablonné v Podještědí), již čekají samé smutné, ale nutné věci, jako je odstrojení od ozdob a následné rozřezání.

U toho tedy každý den nebýváme, že ?

Praha je podle vyjádření některých  návštěvníků krásnější než třeba bývalá monarchistická Vídeň a opravdu tu na člověka vždy dýchne něco, čemu se říká syndrom města Florencie.Téměř na každých několika metrech historického města je něco, co člověka nějak obdivně zasáhne uvnitř jeho já.

Tím bych tento článek ukončil a třeba ještě použiji další záběry  do dalších některých článků, které možná potěší každého, kdo chce poznávat naši matičku měst, nebo má prostě rád romantiku a v neposlední řadě chce zase nějak ukrojit z časového koláče, který nám všem do jara zbývá. Nijak to neurychlíme a navíc bychom se připravili o část života, kterou také můžeme něčím příjemným podle možností vyplnit.

Jedete v těchto dnech někam vlakem ? Zvláštní výlukový řád pro úsek Všetaty - Mělník. V ulici Jiřího z Poděbrad probíhá revitalizace mostu. V pátek začíná v Lysé nad Labem výstava Náš chovatel.

Milí čtenáři, pokud jste postrádali o Vánocích na Soutoku  již téměř tradiční cestovatelský článek, tak vězte , že bude. Jen mám momentálně ještě nějaký jiný program, a tak nyní vložím informaci, která je dle mého názoru docela důležitá a není čas s ní otálet. Počátkem dneška začaly vlaky mezi Všetaty a Mělníkem jezdit po jedné koleji a v důsledku toho došlo k nějakým úpravám v jízdním řádu a vidím tam, že občas pojede i náhradní autobusová doprava.

V podstatě jde o nahrazení vlaků jedoucích do Prahy, nebo z Prahy náhradní autobusovou dopravou, a to s vyjímkou časných ranních a podvečerních i večerních spojů. Ve vysvětlivkách se číslo 14 a 88 ve sloupečku vlakové spoje týká dvou spojů v pravé části výlukového řadu. Tyto dva spoje v některých dnech pojedou po kolejích a v jiných, jako náhradní autobusová doprava.

Zastávka Malý Újezd nebude náhradní  autobusovou dopravou obsluhována. Zastavovat v ní budou pouze osobní vlaky z Ústí nad Labem do Lysé nad Labem a zpět. Obec je obsluhována také autobusovými linkami PID.

Vlakem jsem nikam nejel, ale náhodou jsem si všiml této vývěsky před budovou a napadlo mě, že to někoho z vás může zajímat ( a mě koneckonců také :-)). Už delší dobu dochází v rámci budování cyklostezky také k revitalizaci lávky pro pěší a dnes mám na to konečně světlo. Tak tedy nyní vypadá úsek na budoucí cyklotrase v okolí mostíku přes říčku Pšovku.

A poslední věc, kterou do tohoto článku připojuji je odkaz na první výstavu roku v Lysé nad Labem. Jmenuje se Náš chovatel, začíná v pátek 10. ledna a končí již v sobotu 11. ledna. Otvírací doba je v pátek od 11.00 do 17.00 a v sobotu od 9.00 do 16.00. Hlavní vstupné 100 Kč. Odkaz je pod obrázky.

https://www.vll.cz/nas-chovatel

Tři králové mají svátek 6. ledna, ale často se již nemohou dočkat. Začínají pravoslavné Vánoce.

Předvánoční shon, to jsou zaplněné supermarkety, kde také můžete potkat někoho, koho jste již léta neviděli. Ostatně, jak lidé stárnou a pozorují ty proměny života kolem sebe, tak je něco svádí k tomu, aby třeba jen chvíli poseděli s těmi, se kterými kdysi v mládí  prožili nějaká dobrodružství, ač je dnes dělí třeba i desítky kilometrů a někdy i úplně jiný styl života. A k takovému malému srazu jsou prodloužené Vánoce ideální.

Jenže, taková hospoda, nebo pokud chcete restaurace, vás může zejména touto dobou překvapit a je jen na vás, zda to bude překvapení příjemné, nebo ne. Je jen na vás, zda to přijmete tak, jako hezké zpestření večera, nebo budete dávat najevo, že je snad ještě trochu brzy.

A po této hlášce jsem se musel zasmát podruhé, protože jsem si uvědomil, že to je přesně malý vzorek toho, jak každému jedinci vyhovuje pochopitelně něco jiného. Pracující člověk má rozhodně lepší náladu někdy kolem 28. prosince uprostřed veselého kolektivu, než 4. ledna, kdy už zase cítí ten blížící se kolotoč povinností a jsem si jistý, že podobně jsou na tom i ti tři králové, kteří mají jistě také lepší náladu, a tak se jim i lépe zpívá a hraje na harmoniku.

To nemůže samozřejmě tušit ten, kdo už se moc kalendářem řídit nemusí :-). Chtěl jsem sem dát více fotografií z akce, která se mi nabídla sama, ale nemůžete dávat na web fotografie rozmazané, fotografie, kde někdo inkasuje a jiný platí, a samozřejmě se neubráníte záběrům na obličeje, což může fotografa díky nařízením EU přivést i do nepříjemností.

Mimochodem, dokažte koho jste fotili dobrovolně a komu se to moc nelíbilo, když nemáte podpis a svolení dané osoby :-). Naštěstí je dnešní svět už takovým gulášem názorů a zkušeností, že vedle váhavosti a neochotě stojí i odpovědi těch, kterým je to naprosto jedno, nebo se jim to dokonce líbí, nebo jsou zvyklí, že je pořád někdo fotí.

Jak to tedy je se svátkem Tří králů dne 6. ledna ?

https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99i_kr%C3%A1lov%C3%A9

Jedním z článků, který zejména v posledních dnech často sledujete je můj loňský článek o pravoslavných Vánocích.

http://soutok.blogspot.com/2019/01/zacinaji-pravoslavne-vanoce.html

Děkuji vám za zájem o něj, ale co k tomu dodat ?

Historie se neustále vyvíjí, migrace z východu, či jihovýchodu Evropy za prací k nám je slušná, jak jste mohli vidět na konci mého článku  (Autobusové nádraží Praha-Florenc) ....

http://soutok.blogspot.com/2019/11/v-dalsi-navsteve-prahy-se-podivame-na.html

..., dochází k poznávání života u nás a přichází v těchto zemích i zajímavé změny, které nás zvídavé zeměpisu i dějin samozřejmě zaujmou.

Nehodlám o nich psát, protože je pochopitelné, že jiný pracovní kalendář a jiné svátky jsou u nás a jinak je to v některých těchto zemích, kde vlády a odborníci sami vědí, proč přistupují k těmto krokům. ( články v novinách)

Samozřejmě, že tak, jako někteří naši lidé žijí v zahraničí a do Čech přijedou spíše jen na výlet, tak je to jistě podobné i zde. A zase na druhou stranu platí, že je plno lidí u nás i tam, kteří mají jiný stát pouze jako pracoviště a vrací se domů i na delší dobu.

Každý kdo byl někdy za nějakým účelem delší dobu z domova ( a může jít i o rekreaci), tak ví, že se někdy dostavují různé nálady a ten člověk se už zase těší domů.

A pokud toto víte, tak víte i to, jak je vám báječně i na obyčejném  jednodenním výletě u sousedů za hranicí, když někdo projeví svoji družnost, úsměv, a třeba i znalosti o vaší zemi, nebo dokonce městě.  Odměřený pohled může dojem naopak zase pokazit. Proto jistě i chápete, že jsem chtěl článkem potěšit všechny, které to mediální téma ( zpráva z tisku) buď zajímá, nebo jim udělalo radost, že někdo vzpomenul jejich zvyků a v neposlední řadě jsem připomněl, že se svět mění.

A jedna veselá pikantnost závěrem. Sice jsem včera dopoledne viděl na Karlově náměstí velký autobus německé cestovní kanceláře a turisté prošli již klasicky Pražskou bránu a Svatováclavskou ulicí zamířili na vyhlídku, ale nejčastějším jazykem, jaký jsem za zámkem na vyhlídce o Vánocích zaznamenal byl jazyk podobný ruštině a až druhá byla domácí čeština. Asi jsme moc seděli doma u televize :-).

2. ledna si připomeneme zajímavé výročí neskutečného velikána mělnické historie Ludvíka Böhma, který dodnes fascinuje svojí prací nejednoho místního znalce. Ukázky z jeho díla. Dánský multiplex byl dnes zachycený i na Mělníku.

Místo spočinutí ostatků Ludvíka Böhma na hřbitově sv. Václava v Mělníku.

Bylo to někdy na přelomu tisíciletí. Tehdy nebyl ještě  MOOS ( Mělnický osvětový a okrašlovací spolek), ani žádné výstavy historických fotografií města Mělníka,ba ani žádné jiné historické materiály ke koupi, ale jedno tu bylo. Byli to lidé hladoví po mělnické historii a zejména po starých fotografiích města.

 Mezi lidmi jsou občas nějaké materiály z minulosti, které si při troše štěstí přes známost půjčí, a tak už tehdy se mi dostala do rukou jedna brožura, kde jsem myslím prvně spatřil dnešní náměstí Míru s onou slavnou krytou studnou. Tu si dnes můžete díky iniciativě předsedy MOOS a kronikáři města Martinu Klihavci společně s dalšími vystřihovánkami mělnických historických budov v info centru zakoupit a doma slepit.

Lidé si tehdy půjčovali na CD fotografie historického Mělníka a některé snímky, se dokonce objevili  i na webu ...http://melnicek.cz/  Kdo měl zájem, ten se snažil, ale hlavně to chtělo i trochu štěstí a třeba být ve správnou chvíli na správném místě. A tak se ke mně dostalo i dílo níže na obrázku.

Sice nešlo o překvapivé krásné obrázky starých lázní na Labi, nebo o obrázky zastřešené studny na náměstí, ale člověk se dozvěděl, že tu byl jakýsi profesor Ludvík Böhm, který byl nejen ve své době neskutečný génius. Vytvořil dílo, které nemá obdobu a doslova vyrazil člověku dech tím, co všechno byl veřejnosti ve své době schopný sdělit.Nic tak podrobného o regionu jsem již nikdy neviděl.

O samotné osobě oslavence je článek na FB Historické skupiny a řeknu vám na rovinu, že nebýt pana Lojky, tak si určitě na toto výročí nevzpomenu. Tak tedy:

LUDVÍK BÖHM

02.01.1835 Mšeno – 02.01.1908 Mělník

Vše o něm je na : https://www.facebook.com/groups/1808841266008571

Osobně považuji tohoto muže za předchůdce velkého mělnického historika pana Františka Purše a musím se hluboce sklonit před jeho dílem. Vím, že jak pan Lojka, tak i mělnický kronikář Martin Klihavec, se vás ( občas i mě) snaží seznamovat s minulostí našeho města a pěstovat v místním lidu patriotismus.

V podobném duchu kráčí částečně již léta i Soutok a snad bych měl zmínit i svůj první web ( 2007-2011) s trochu kostrbatým pokusem na konci, být nakonec k disposici různým návštěvníkům ...

http://mujmelnik.webzdarma.cz/ ...., který byl speciálně zaměřený jen na město.

Věřím tedy, že mi nikdo nebude mít za zlé, když se s vámi u příležitosti výročí narození i úmrtí pana profesora ( oboje 2.1.) podělím o několik málo pikantností.

Nejde o kopírování díla, ale o použití výňatků z knihy za účelem s jeho seznámením.

Kdysi jsem tu napsal článek .....

https://soutok.blogspot.com/2016/10/mista-kde-se-v-melniku-snoubi.html

....., kde se zmiňuji v jeho závěru právě o tom spojení chrámové věže a zámku samotného, o kterém se dnes nikde nepíše. Někdo to považuje za zajímavost, o které není od věci se zmínit, jiný za nepodstatnou věc, kterou není třeba veřejnosti pro krátký časový úsek představovat. Vzhledem k tomu, že jde o optickou zajímavost ve tváři hlavní dominanty našeho města, tak mě to osobně zaujalo.

Ať už zastáváte jakýkoliv názor, tak je dobré vědět, že jsem si to nevymyslel pro atraktivitu tohoto webu, ale že je to prostě holý historický fakt. Až budete někdy koukat přes řeku, nebo i jen od dalekohledu na náš zámek a věž, tak si můžete představit, že ačkoliv jde o dvě samostatné stavby, tak existovalo krátké období, kdy byly stavby spojeny a ví to opravdu málokdo.

Na dalším snímku si povšimněte, co byl pan profesor na sklonku 19. století ochotný veřejnosti prozradit. Dokonce se dozvíte, co bylo povinností cestářů, a jakou dostanou za práci mzdu. Dnes nepředstavitelná informace pro zveřejnění.

Na závěr dnešní vzpomínky na pana profesora jsem vybral z toho nejcennějšího. Může se nám dnes zdát, že jde o nepodstatné věci, které není potřeba veřejnosti předkládat, ale považte, jaká neskutečná podrobná  data on již tehdy vedl v patrnosti. A právě proto, že je zveřejnil, tak si získal obdiv.

Byl jsem mimochodem v říjnu na Dni archeologie v Libochovanech ( je tu článek), a když jsem potom pročítal knihu věnovanou zmíněnému hradišti, tak jsem žasl, co vše ten výzkum obnáší, byť nám to může připadat občas až přehnané a zbytečné. Ostatně, archeologii známe v televizi jen ve formě vykopávek a tedy i předmětů, ale již nás nenapadne, že se také měří třeba teplota na několika místech zkoumaného objektu v různých vrstvách a spousta dalších neskutečných měření a podrobností, které nám mohou připadat až přehnaná.

Pozorný čtenář předposledního obrázku si také všiml, že Mělník měl své první vlakové nádraží v Dolních Beřkovicích a spousta historických znalostí dnešních historiků samozřejmě plyne především z tohoto staršího materiálu. Jak jinak by se mohl například dnešní čtenář dozvědět o zaniklé vsi Doničky, než od současného historika, který získá informaci pochopitelně ze starší literatury, neboť tenkrát nežil ?

A dílo pana Böhma je tak skvělé, že má prostě pro náš region v oblasti vývoje ( tedy historie) neskutečnou hodnotu . Z tohoto důvodu jsem rád u příležitosti jeho narození i úmrtí vyrobil tento článek.

Když jsem dnes odpoledne rozepsal tento článek o Ludvíku Böhmovi, který sem chtěl doplnit jiným téma, tak už jsem začínal být nervozní a právem. Věděl jsem, že v pásmu DAB+ přichází nová vlna podmínek, která může přinést další exotické nové stanice. Mezi 15.00 až 16.00 jsem klikl na zájmové stránky, které mě upozornily, že mám všeho nechat, neotálet a pospíchat na vyhlídku za zámek.

Když jsem tam doslova přiběhl, tak řada lidí sledovala západ slunce. Chápal jsem jejich radost, ale na krásné západy slunce jsme na Mělníku zvyklí. Ladím kanál 11C, kde má být dánský multiplex vzdálený přes 600 km od Mělníka, ale místo toho brzy chytám mnohem častější a bližší mux ze Saska-Anhaltska. ,, Já mám snad smůlu a zase jsem přišel pozdě" pomyslel jsem si.

Chytám se aspoň fotoaparátu a brutálně se vrhám vstříc slunečnímu kotouči. Již nemá žádnou sílu. Po chvíli se lidé rozchází a já se poněkud odevzdaně vracím k rádiu, abych udělal ještě několik pokusů.

Najednou si uvědomuji, že na neobvyklém kanále 11B, se objevuje silný signál a dostávám se štěstím naprosto stejnou značku, jako včera při svém premiérovém záchytu Mecklenburska - Pomořanska. Přeladím na včerejší 10C a značka se mi doslova vřítí na displej.

Je to jasné. Podmínky od severu stále běží a možná lépe než včera. Zatímco mux na 10C je z bližší oblasti a okolí města Röbel, nebo Neubrandenburg, tak 11B je dokonce možná až od přímořského Rostocku.

https://www.ukwtv.de/cms/deutschland-dab/mecklenburg-vorpommern-dab.html#NDR%20MV

Přecházím znovu na 11C, kde jsem v 15.50 zachytil častý mux ze Saska-Anhaltska a není tu vůbec signál. Najednou se podmínky zblázní a signál létá zcela nestabilně od nuly, až po magickou čtyřku, která může signál překlopit již do názvu multiplexu. Nestabilita je vlastně příslibem, že opravdu může jít o to, co bych rád na malou krabičku ulovil.

Naskakuje název a drží se. Dánsko !

https://www.ukwtv.de/cms/daenemark-dab.html#DAB2%20OE

Který z jinak slabých vysílačů to je, se můžeme jen dohadovat, ale v každém případě jde o 600 km.

Připomínám, že rekord pro moji krabičku leží zatím ve francouzské části Švýcarska, ale další úlovek do sbírky je další radostí a navíc i malým dárkem, který si několik stejně potrefených lidí, jako jsem já dnes nadělilo k Novému roku :-). Příjemné prožívání prvních lednových dní roku 2020!