V další návštěvě Prahy se podíváme na nejslavnější autobusové nádraží v Čechách i na první a největší obchodní dům ve střední a východní Evropě ale i na klasická místa.

Milí čtenáři, je plno lidí, kterým cestování, nebo dokonce nějaká turistika vůbec nic neříká. A i mezi cestovateli jsou rozdíly. Někdo jede raději do krásné přírody, kde třeba ani moc lidí nepotká a jiný se spokojí s návštěvou jiných měst, kde kromě pamětihodností a různých tamních atrakcí třeba i prolézá obchodní domy. Lidé jsou prostě různí a mají různé nároky.

Přes léto pro mě byla v posledních letech Praha  spíše tranzitním místem, kde jsem přesedal na vlaky jedoucí směrem na Šumavu, či do Českého lesa, ale díky v současnosti cenově fantastické jízdence PID má zřejmě cenu navštěvovat naše hlavní město i častěji a hned z několika důvodů.

Praha vás totiž nutí v mnoha směrech neustále přemýšlet, být ve střehu, správně se orientovat a je i určitým kontaktem s tou nejvyspělejší modernizací u nás. Dokonce můžete, když zvolníte tempo, přemýšlet i o tom, co takový život občana Prahy všechno obnáší. Jaké má výhody, a jaké nevýhody.

Měl jsem v sobotu 9. listopadu 2019  několik dobrých důvodů si tam udělat výlet a tentokrát jsem si zvolil pro změnu zase po dlouhé době vlak. Po dlouhé době ? Málem bych zapomněl na nedávný překrásný výlet na Den archeologie v Libochovanech. Prostě se mi fakt autobusem nechtělo a dokonce mi tentokrát mimořádně vyhovovalo, že vlaky jezdí díky dlouhodobým pracím do konečné stanice Praha - Masarykovo nádraží.

Vždyť jsem tu byl naposledy snad v roce 1985, když jsme potřebovali s kamarády nějaký čas někde vydržet do prvního ranního autobusu na Mělník :-).

Nevím čím to je, ale když vidím tramvaj, nebo trolejbus, tak mě to svádí udělat aspoň jednu fotku, jako určité oživení. A nejen ono jmenované, jak ještě uvidíte.

Není to krása ? Hybernskou ulicí jsem již několikrát v nedávné minulosti šel, ale vždy jsem měl na spěch a už vůbec jsem ji nechtěl přecházet, byť toto průčelí vždy přitahovalo můj zrak a záběry jsem tak dělal z úhlu přes ulici.

Obecní dům se mi nikdy neokoukal a tím spíše, že ho znám i z interiéru.

Tentokrát však mé kroky vedly do Palladium, kde máte pod jednou střechou na 200 obchodů a vše se již třpytí, jak na Vánoce.

Nechyběl ani typický dřevěný model orloje, který tak důvěrně známe především z Celetné ulice, ale my se ještě podíváme samozřejmě i na ten pravý. Jak jinak, když už jsme tu ?

Sami vidíte, že reklama ukazuje jasně - 200 shops.

Pokud vás upoutali na obrázku výše ty stánky, tak vězte, že tu zrovna probíhal Festival mladých vín, o kus dále to vonělo nějakým svařákem a večer už v televizi vyprávěli o Svatomartinském vínu.

Mé kroky vedly také do ulice Na Příkopě, kde probíhá pouliční výstava k 17. listopadu.

Jak jsem již psal, tak jsem prostě musel do Celetné ulice, abych tu opět vyfotil má oblíbená autíčka ...

..... aspoň jedno krásné z detailu .....

..... a pro vystižení atmosféry trošku té blyštivé krásy.

Je to až k nevíře, ale po dlouhé době jsem dorazil na Staroměstské náměstí, aniž by se tu něco konalo.

Žádné Vánoční, ani Velikonoční trhy. Ideální podmínky pro fotografa, který si chce vyfotit pouze historické budovy.

Koníček ( kočár) tu byl tentokrát jenom jeden, ale o to více jsem si toho vážil a měl jsem z něj radost.

U orloje to byla paráda. Přišel jsem totiž v době, kdy do celé hodiny bylo daleko, lidí málo a panovaly i optimální fotografické podmínky.

Umíte číst z orloje ?
http://orloj.eu/sim/index.php

Tak kam teď ? Je něco po 15. hodině a mám zhruba necelých 90 minut na toulání. Obvykle pokračuji na Karlův most a Kampu, ale počasí je takové nemastné a nějak se mi tam nechce. Najednou se stalo něco neskutečného.

Vzpomněl jsem si na svůj nedávný článek o lodi Rio 2, kde jsem si udělal sám ze sebe legraci, že budu o Hamburku nejspíše jen občas fantazírovat. Pokud by člověk opravdu jel někdy někam dále za hranice, tak nejspíše autobusem, protože vlaky jsou opravdu zbytečně drahé. Tedy s vyjímkou Jízdenky na léto :-).

A náhle jsem si uvědomil, že já, který znal v dětství kdejakou zajímavou autobusovou linku, tak jsem vlastně na tom Florenci snad 40 let nebyl. To byly neskutečné chvíle. Kráčel jsem ulicí Na Poříčí a před očima mi probíhalo spousta věcí.

Dříve se totiž do Prahy jezdilo  obvykle ze tří důvodů. Školy sem vozily ukázat dětem Vyšehrad, Slavín, Památník národního písemnictví na Strahově, Hrad, loretu, Zlatou uličku, navštívit představení v Národním divadle apod. Dospělí sem jezdili za nákupy do obchodních domů Bílá labuť, Kotva a Máj. Občas se stávalo, že v nějakém podniku  ROH ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Revolu%C4%8Dn%C3%AD_odborov%C3%A9_hnut%C3%AD ) vymyslelo návštěvu divadla, tak byl odvoz do divadla i zpět zájezdovým autobusem.

Touto ulicí jsem šel snad naposledy v roce 1980, když za výlohou obchodního domu Kotva stála slavná tenisová salátová mísa za vítězné mužské finále v Davis cupu nad Itálií. A jak se to tak stalo ? Tedy, teď nemyslím vítězství naší naší mužské tenisové sestavy .....

https://cs.wikipedia.org/wiki/Fin%C3%A1le_Davis_Cupu_1980

 ... ale, své dějiny  mají  i autobusové linky a autobusová nádraží.

Pro ty později narozené jen připomínám, že autobusy jezdící na Mělník přestěhovaly  nejprve  z Florence do Holešovic. Napřed  linku Praha - Mělník- Štětí a později dálkové autobusy přes Mělník do České Lípy apod . Relativně nedávno se přestěhovaly do Ládví. Myslím tím tedy linku Praha - Mělník -Štětí, kterou užíváme Dálkový autobus přes Mělník do České Lípy jezdí nadále z Holešovic. Určitě by se někde na nějakém zájmovém webu našlo, kdy přesně došlo k stěhování různých linek.

Tak tady ji máte. Bílá labuť. Obchodní dům, který má neuvěřitelně dlouhou historii. Nikdy mě nezajímala, ale podívejte se sami, jak je zajímavá ....

https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%ADl%C3%A1_labu%C5%A5

Vlastně si pamatuji, že tam byl výtah, ve kterém nás pán vyvezl nahoru, a pak už se šlo pomalu po patrech dolů.
My děti, nebo  později  i mládež jsme jen věděli, že ve všech obchodech po celém Československu i v centru Prahy stojí vše stejně, ale tady se prý daly sehnat věci, které na Mělníku nebyly. Jaké ? Tak to vám fakt ani neřeknu, protože mě to zase tak nějak takzvaně nebralo.

Dokud jednou nemáte svoji domácnost, nebo se o sebe nemusíte někde starat, tak jste naladění na úplně jinou životní vlnu, která spíše vyhledává kolektivní společenskou zábavu.

A pak už jsem konečně dokráčel k autobusovému nádraží Praha - Florenc. Byl to zajímavý pocit.

Dříve bylo nádraží rozděleno na horní část a dolní část. Celkem tu bylo minimálně 70 stanovišť, protože všechny linky do všech stran vyjížděly odtud. Linka Praha - Mělník - Štětí odjížděla z takového ostrůvku o pěti číslech z čísla 23, což si z neznámého důvodu pamatuji dodnes.

Šlo se k ní z bezpečnostních důvodů proskleným tunelem ve výšce asi čtyř metrů nad povrchem, který připomínal například moderní vlakové nádraží v Ostravě ( https://soutok.blogspot.com/2018/07/ostrava-je-zajimave-mesto-terakotova.html)
, nebo v Regensburgu . On tam byl často šílený provoz a zkracovat si cestu bylo opravdu životu nebezpečné.

Pohled do míst, kde byl původní hlavní  příchod na nádraží.

A jak to bylo nyní ? Spodní část nádraží sloužila, jako odstavná plocha pro autobusy. Prosklený most byl již nepotřebný a byl zrušený. Vždyť tu je již jen asi 26 stanovišť ....

https://www.florenc.cz/an_mapy_stanoviste.php?lan=cz

Zde je vynikající interaktivní mapa odjezdů. Co se změnilo v řádech ? Obrovské množství autobusů snad 13 společností jezdí  nejvíce na Ukrajinu a Balkán, ale také na Západ.

Matně si vzpomínám, že i v dávných dobách jezdila například jedna linka ČSAD na trase Praha- Karlovy Vary- Cheb- Marktredwitz - Frankfurt nad Mohanem, druhá stejným směrem, ale pak se točila k severu na Hannover a do Hamburku, třetí jela přes Plzeň do Mnichova, a také tam bylo Miláno. Vím že takové linky v 70. letech v jízdních řádech ČSAD byly, ale nevím, kdo je užíval. Viděl jsem jen, jako kluk jejich jízdní řády.

Dnes se můžete sami na odkazu přesvědčit, kam všude se člověk může za několik stokorun třeba jen na chvilku podívat .Jezdí to až do Londýna, nebo Lyonu.

Praha -Dresden -Berlin.

Čas se nachýlil a já se spokojeně z Ládví vracel domů z hlučného velkoměsta do roztomilého a  poklidnějšího městečka, ale bylo o čem přemýšlet. Vždyť se vracím z úplně jiného světa, který je v některých směrech jakoby ještě odlišnější, než kdysi.

Mimochodem, sice to do článku moc nezapadá, ale je zajímavé to vědět, neboť je to další možná atrakce pro nás v tomto velkoměstě. Vyšla zpráva, že tam mají po novotě největší medúzárium v Evropě https://www.novinky.cz/domaci/clanek/v-praze-se-otevrelo-nejvetsi-meduzarium-v-evrope-s-desetitisici-meduz-40303730  .

Zítra je tu výročí sametové revoluce a asi ani nemůže být překvapením, že vláda posledního a ekonomicky nejvyspělejšího státu bývalého východního bloku si vůbec nevěděla se svoji pro ni nečekanou izolovanou vedoucí rolí rady a nakonec předala svoji moc způsobem, který si už třicet let tato země připomíná.

O událostech té doby v Praze i na Mělníku píše téměř vyčerpávajícím způsobem na svém FB pan Lojka i s pro něj typickou kvalitní fotografickou dokumentací.

.... https://www.facebook.com/groups/1808841266008571

Zároveň, protože nepoužívám facebook  mu tímto gratuluji k udělení čestného občanství města Mělníka, které mu bude ve významný den města slavnostně předáno a věřím, že on si to zde přečte a bude jistě rád :-). Už to tak chodí, že některé lidi něco nezajímá, a tak nemohou samozřejmě chválit. Mě mělnická historie, jako celoživotně zde žijícího rodáka určitým způsobem oslovuje, a tak, jako jsem chválil později knižně zpracované články pana Františka Purše, tak chválím krásné fotografie pana Karla Lojky i s jeho originálním komentářem a věřím, že nejsem sám.

Pohled do míst, odkud to kdysi jezdívalo k nám.

Musel jsem si to tu užít, když jsem tu 40 let nebyl :-).

Celkový pohled.

I tady se buduje. Hned jsem si vzpomněl na první díl seriálu  Chalupáři, kde na ulici maká chlap se sbíječkou :-).

Bývalá spodní část, která  je nyní odstavnou plochou.

Příjezd do nádraží střeží vrátnice.

Flixbus  jezdí třeba právě do Hamburku :-) , ale také do Paříže, Londýna, Švýcarska, Lyonu, severu Itálie, Rumunska, Chorvatska ...

Drahovo je obcí nedaleko Chustu a Tjačeva na Zakarpatské Ukrajině.

Expres do Plzně.

Černovice jsou bývalou metropolí Bukoviny, která byla součástí Rakousko -Uherské monarchie. Dnes Ukrajina.

Celkový pohled směrem k bývalé hlavní budově.

Vstupní portál nádraží Praha -Florenc je hned u stanice metra C.

Plán nádraží.