Přátelé, druhá červnová sobota patří již více než 10 let v mém životě hlavně Mšenu a jeho okolí. Začalo to nenápadně kulturními akcemi ve mšenském železničním nádražíčku, kde se vše točilo především kolem parního vlaku a několika vystavených motocyklů i automobilů staršího data výroby, které sem dočasně přijely z nedaleké obce jménem Lobeč zkrášlit již tak úspěšné akce.
Bohužel však z našich končin výletní parní provoz zřejmě navždy vymizel, akce ze mšenského nádraží rovněž zmizely, a tak jsem si jejich genius loci snad i možná poněkud přirozeně přenesl do Lobče. To tím spíše, že jsem si uvědomil, že tolik obdivované veteránské stroje ve mšenském nádraží byly vlastně pouhým nepatrným zlomkem toho, co bylo možné obdivovat v prostorách lobečského zámku.
Lobeč prostě především díky obnově tamního pivovaru v roce 2016 a jmenované akci získala na oblibě, byť je navíc tradiční zastávkou rekreačních cyklistů, disponuje dlouhá léta krásným muzeem Eduarda Štorcha ve staré škole a snad má ještě pořád i nabídku vinařům v podobě originální sklepní vinárny ve skále pod křídlem části zámku.
Hned nedaleko Lobče najdete na silnici vedoucí do městečka Doksy obec Nosálov, která se zapsala do paměti návštěvníků především památkovou chalupářskou zónou s krásnými občasnými výhledy k severu, ale nejhlavnějším bodem celé oblasti je od 28. října 1999 rozhledna na Vrátenské hoře, kterou si žádný výletník nenechá ujít. Pro mě osobně jde o srdeční záležitost. Díky jednomu svému hobby, které suplovalo do určité míry nástup mobilních telefonů jsem sem jezdil již v roce 1997, kdy jsme ovšem s jedním místním kolegou od hobby vysílali v pásmu 27 MHz ( CB pásmo) nejprve z této úvozové cesty na obrázku výše, později dokonce krátce z dnešního parkoviště a nakonec několik let od samotné rozhledny i pokusně z jejího výhledového ochozu.
Lidé i další soutěžní expedice později žertem často říkali, že by tu naše expedice měla mít pomník. Ono má to místo pro mě osobně skutečně obrovský význam a opět musím zopakovat tu tisíckrát zde publikovanou větu, že vše souvisí se vším. Představte si, že jezdíte někam, kde má vyrůst rozhledna a nakonec nemůžete s jistotou říci, že se z jejího ochozu ve slavnostní den vůbec rozhlédnete. Jo, člověk si musí umět poradit.
Nakonec byla rozhledna opláštěna, dostavěna a já se ve slavnostní den 28. října 1999 již podruhé podíval z jejího ochozu. Od svého kolegy jsem se později dozvěděl, že je pan správce nakloněn našemu hobby, což nám umožňovalo noční přístup do ochozu. Toho nebylo díky našemu asi 11 metrů vysokému sestavovanému stožáru třeba, ale člověk i tak neodolal a těch 125 schodů šel někdy i čtyřikrát za noc vzhůru do ochozu a zpět. Důvod byl někdy výzkumný, když jsme chtěli porovnat signál v ochozu s naši hlavní anténou na stožáru a jindy zase naopak čistě romantický, nebo prostě jen nevšední. To je až možnost dnešní doby, že vás na rozhlednu občas pustí za vstupné i za úplňku v nočních hodinách, ale tehdy to bylo privilegium.
Můj sobotní plán tedy obsahoval návštěvu rozhledny s rozšířením o testy příjmu dálkového rozhlasu, návštěvu akce Veteránské rojení a samozřejmě zastávku v pivovaru pro výborný ležák. Ani jsem moc neřešil fakt, že musíme nyní z důvodu rekonstrukce jet do Mšena po nepříliš vhodné silnici Jenže, jak už to bývá, tak když už je celkem sympatické počasí a dokonce i fajn plán, tak tomu všemu může někdy učinit přítěž třeba i návštěva ze vzdálenější destinace.
To je snad jen taková vyjímka dálkových turistických pochodů, že přijedou natěšení lidé třeba ze vzdálenosti 100 km a ihned jdou na strat 25 km dlouhé pěší etapy, ale běžné různě smíšené návštěvy jsou rády, že jsou v cíli své cesty.
Podařilo se mi tedy po jistém váhání nakonec v 16.30 hodin vyrazit, ale bylo jasné, že budu muset i letos ,, rojení" oželet. Na druhou stranu mi bylo útěchou, že se ten seznam přihlášených prakticky nemění. Tam jde tak nějak o tu atmosféru a člověk potká občas i staré známé, kteří zase holdují mnohem více tomuto krásnému auto - moto hobby a leckdy jsou i jeho součástí.
Na parkoviště oblíbené rozhledny jsem dorazil prakticky hodinu před jejím zavřením a ani jsem nedoufal v nějaké krásné výhledy, ale nakonec jsem si vše moc užil. Letos bude rozhledně už 25 let, ale stále tam ještě mají volně docela hezkou brožuru k 20. výročí. Přibyly však stavby u paty rozhledny. Už zde není jen budka na nářadí, pokladna a staré posezení se stolem, ale přibylo sociální zařízení a část krytého občerstvení doplněna o posezení pod slunečníky. Návštěvnost je tu velmi slušná díky tomu, že je parkoviště jen nedaleko a prochází tu několik pěších i cyklistických tras.
To se vůbec nedá srovnat s těmi začátky, kdy byla pokladna umístěna dokonce za vchodem do věže. Návštěvnost je tu tak nějak stále sympatická. To znamená, že návštěvnost je, ale ve věži nikdy nemám problém s vyhýbáním se, nebo nedostatkem místa v ochozu. Výhodou foťáku oproti mobilu je, že dovede krásně přitáhnout detaily. Sice nemá tolik pixelů, jako mobilní telefon a lepší drahé fotoaparáty ale jsou dvě věci, proč si ho v tuto chvíli velmi vážím. Ten první důvod právě vidíte. Krásné detaily na objekty v krajině. Nejsou tak dobré, jako od lidí, kteří se fotografováním zaobírají, ale nikdy nikdo do poslední chvíle nevíme, co nás bude všechno ještě bavit. Tady tedy máte detail krásného nedalekého hradu Bezděz, kterému se trošku podobá možná největší hradní zřícenina ve Střední Evropě, kterou je Spišský hrad.
Úžasná dominanta na Ještědu od architekta Karla Hubáčka je jen o trošku dále a sedí nad zdejším krajem, jako memento, či krásná královská koruna tohoto nádherného kusu naši krásné země. V oparu byly vidět i obrysy Krkonoš.
Směrem do středozemí bylo zase možné obdivovat nedaleký mlýn u Vrátna. Jsem svým způsobem spokojený, že i tam je otisk mé práce. To je vůbec úžasné, že na cokoliv se podíváte, tak k tomu máte nějaký vztah a často jste tam někde i byli.
Mladá Boleslav. Tam někde teče řeka Jizera a v úžasném údolí najdete třeba šikmou věž Putnu, nebo krásnou skalní zříceninu Zvířetice u Bakova nad Jizerou. Z obou jsou úžasné výhledy do údolí Jizery i na nedalekou dálnici vedoucí k Liberci. I samotná Mladá Boleslav má řadu památek.
Tady je myslím vidět část Krkonoš.
Romantický pohled na střed nedalekého Mšena.
Zapomenout nemohu ani na krásný Říp.
Pásmo Houseckých vrchů a za ním na pozadí v oparu je úžasná silueta sopečných ostrých kopců Českého středohoří, která může vzdáleně snad i trošku připomínat Alpy občas spatřitelné z jihu naši republiky.
Vysílač Buková hora z Vrátenské rozhledny.
Pohled na Lobeč, kde zrovna v areálu zámku probíhá Veteránské rojení.
České středohoří v detailu.
Od Bezdězu po Krkonoše.
Vyzkoušel jsem nejprve několik záchytů z ochozu rozhledny, ale protože již bylo asi 17.40 hodin a já si uvědomil, že musím počítat i s možností, že by mě tu mohla paní nedopatřením zamknout, tak jsem raději sešel na pevnou zem a vydal se po turistické značce kousek za rozhlednu, kde jsem již v minulosti ulovil RDS -ky, které jdou u nás zachytit mnohem obtížněji, nebo vůbec.
Poslední dobou sice máme přijímače a směrové antény pro dálkový příjem pásma DAB+, ale očekává se i určitý návrat zájmu k pásmu FM ( VKV). Proč ? Jednoduše proto, že po Bavorsku a Sasku čeká rádiové zemětřesení po 22. červnu Rakousko, a pak už prý pomalu i Česká republika, kdy přejdou jednotliví zájemci o provozování vysílání u nás na pevně přidělené kmitočty a mají časovou povinnost k jistému termínu začít něco vysílat. Tím se ovšem také předpokládá, že zřejmě dojde k určitému omezení lovu dálek, jako tomu bylo dosud. Proto i ten návrat k lovu FM, kde mají vysílače přeci jen delší dosah.
Hybnou pákou v tomto hobby je přijímač TEF, který je označován odborníky za nejlepší rádio 21. století. Poslední verze sice zatím nemá pásmo DAB+ a je určena primárně pro dálkový lov pásma FM ( VKV), ale umožňuje i příjem na DV,SV, KV a dokonce v pásmu OIRT (VKV), kde by za nějakých příhodných situací mohlo být možné zachytit například ještě nějaké stanice z Rumunska, či Moldávie. Nicméně je v současnosti hlavně v kurzu lov FM a na ostatní pásma zatím neexistují recenze.
Vrátím se tedy do lesa za rozhlednu. Ukazuje se, že stromy nejen příjemně stíní a jsou pozitivní i pro focení displeje, ale i zajímavě odrážejí signály. Je samozřejmě pěkné, když slušně slyšíte nějakou stanici a identifikujete ji, ale dnešní prezentace na FB vykazují buď ozvučené videosekvence s příjmem, nebo je populární najít takový signál, aby vám stanice napsala na displej již svoji RDS. Zatímco polské Rádio Muzycne na frekvenci 106.7 MHz vysílá z krkonošské boudy Sněžné jámy, která je vidět za dobré viditelnosti i z rozhledny, tak na frekvenci 105.8 vysílá stejná stanice z vysílače na kopci Baraniec ( 720 m.n.m.), který se nachází dokonce SV od Jelení Hory.
Rádio Lausitz vysílající z kopečku Schafberg ( 449 m.n.nm) u městečka Löbau na frekvenci 107.6 MHz jen díky dobrému tuneru dnes opět lovím i v domácím městě a načtení RDS na Vrátenské hoře je prakticky povinnost. Dobře tu šlo samozřejmě i vysílání Beatu z nedaleké České Lípy.
Hitrádio RTL patří k silným stanicím sousedů. Zatímco za našim zámkem naladíte nejlépe drážďanskou frekvenci 105.2 a ještě lépe na 105.4 frekvenci pro město Chemnitz, tak zde to byla vedle drážďanské frekvence i frekvence pro Lužici ze Schafbergu.
Nejdelším severním záchytem sobotního podvečera na severním úpatí Vrátenské hory však bylo braniborské BB rádio z vysílače Calau u Cottbusu. Tedy, asi nějakých 150 km. Stanice velmi často za mlhy dolétne svým signálem až k nám a je otázkou, zda by tu náhodou nebyla i v normálních podmínkách, pokud by člověk vlastnil směrovou anténu Yagi
Pohled na hodinky, které jsou i součástí displeje rádia mi napověděl, že už je čas posunout aktivitu dále. Vydal jsem se tedy nakonec z důkladně prozkoumaného svahu při turistické značce vedoucí do Nosálova zpět k rozhledně a nafotil jsem obrázky staveb, které tu zatím vyrostly. Na snímku výše byly zcela vpravo při mém příchodu asi v 17 hodin dva obsazené stolky se slunečníky. K tomu oplocení vlevo na snímku níže jsme před nějakými více než 20 lety přidělávali náš anténní stožár.
Nejkrásnější rozhledna roku 1999 zprvu neměla téměř žádné antény.
To jsem již sešel na zcela opačnou stranu kopce k parkovišti. Také je tu moc příjemné místo a napsal jsem o něm již mnoho článků.
.
Tady byl pro mě zajímavý, ale očekávaný úlovek Bayern 3 z Ochsenkopfu, který je 208 km odtud. Kdysi populární hudební stanice našich sousedů poslouchaná v socialistickém Československu zejména v pohraničí tu hrála sice excelentně a docela dobrý výběr, ale ať jsem kouzlil s přijímačem jakkoliv, tak se jen podařilo načíst identifikační číslo stanice PI a dvě písmena z názvu stanice. To celé jen na jednom specifickém místě. Více v tu chvíli podmínky nedovolily. To je tak, jako s lovem ryb.
Když se pak kouknu do kraje, tak si řeknu ,, zlatá střední cesta". Mám hobby kolegy, kterým musí to rádio na kopcích pořád hrát, ale mají výhodu, že je špatný výhled nerozhází a luští problematiku příjmu. To je naopak bolest obyčejných turistů, kteří si na výhled doma po výletě postěžují. Zlatá střední cesta vám dá vše, protože všeho je příliš a ač je sice zajímavé, co se kde dá ulovit, tak není od věci si jenom tak užívat atmosféry každého místa.
Na závěr fotogalerie jsem ještě vytáhl fotku Hitrádia Vysočina, které v minulosti bylo občas k ulovení za lepších podmínek i u nás. Odtud je vysílač Strážník vzdálený 125 km. Tak, a teď už mohu říci, že toto je ta druhá věc, proč je laciný foťák do 5 tisíc ještě dobrý. V jedné ruce rádio a ve druhé foťák. To již bylo 19.30 hodin a na displeji to ani nenajdete, protože jsem po změně stanoviště neladil dostatečně dlouho silnou stanici. To je z tohoto víkendu vše. Užívejte zbytek víkendu ! Osobně se již hlavně těším na Mělnický hrozen (22.6.), který má oproti minulosti ( 12 let nazpět) zcela nezvykle vedené trasy některými úseky. Ale, to někdy příště. Ještě je 14 dní čas.
Žádné komentáře:
Okomentovat