Přátelé, závěr června je pro mě letos doslova nabitý událostmi a začalo to již ve čtvrtek 20. června večer. Jak jsem již avizoval, tak ze společenského hlediska pro mě byly nejdůležitější dvě akce, které se naštěstí nekryly. Počasí se také vydařilo, a tak vás články zavedou na obě akce. Podíváme se nyní na sobotní Mělnický hrozen a připraveny jsou již i fotografie a videa z Mělnického okruhu, či svátku mělnického motorsportu. Tam se však budu muset pokusit kromě článku i o nějaký zajímavý sestřih pro svůj youtube kanál.
V neposlední řadě udělala příznivcům dálkového rozhlasu pásma FM (VKV) radost atmosféra i odstartování celé řady nových multiplexů ( DAB+) v sousedním Rakousku, ale to pochopitelně přijde na řadu později. Než však přejdu k téma, tak tu mám ještě jednu úžasnou aktualitu z nedalekých Tupadel. Slavný Slavín získal v sobotu po více než 60 letech repliku věžičky a můžete se na ni podívat na FB historické skupiny. Soutok se snažil i díky náhodám osudy Slavína celou dobu sledovat a připomínám, že tu jsou někde i snímky z časů, když v objektu sídlili vyznavači budhistického náboženství ( Den otevřených dveří).
Svoji tradiční lidovou reportáž z akce Mělnický hrozen začnu opět doma. Co si vzít za boty, když včera občas pršelo ? Turisté s tím nemají problém, ale pro člověka, který prakticky chodí pěšky jen po městě Mělníku a naposledy šel delší kus pěšky snad v březnu ze Všetat na Mělník ( Po stopách přívorského vladyky Beše) to určitý problém je.
Protože je dost pravděpodobné, že v terénu bude po deštích bláto a leckde i kaluže, tak se ke slovu dostanou i boty, které třeba i rok, dva neobujete. Jenže, i takové boty je třeba časem měnit za nové, které otestujete po koupi procházkou po koberci, protože je pak opravdu měsíce nepotřebujete.
A tady na vás může čekat pěkné překvápko. Ujdete 300 metrů a zjistíte, že se vám odlepila pata. Než dojdete pro ty staré boty, tak vám odpadne celá podrážka a ještě ztratíte čas. Chytrolíni vám budou radit, že se na obuvi šetřit nemá a těžko jim vysvětlíte, že tu věc potřebujete tak jednou za dva roky, pokud zrovna prší, nebo je po dešti. Je to všechno o zálibách i o volném čase a někdo zkrátka nemá jenom tu turistiku.
Na start Mělnického hroznu můžete nastoupit kdykoliv v čase 6.30 - 10.00 a opět jsem žil představou, že bych snad mohl také jednou vyrazit nějak dříve, ale opět jsem víceméně nebyl daleko od horní hranice limitu. To měla ostatně na svědomí i ta špatně přilepená podrážka. Jo, co už tu jen člověk vše nezažil ? Třeba předloňský start, kdy jsem se v deštivém počasí prvně podíval na Chloumku do propozic a zjistil jsem, že tam nemám vůbec být :-).
Moje trasa 22 km začínala tradičně podle říčky Pšovky a tentokrát jsem si vše v propozicích raději dvakrát hned na startu přečetl :-). Ale, mohu vám říci, že po rozhovorech s jinými turisty nejsem zdaleka sám, kdo je schopný udělat nějaký kiks. Rozdíl je jenom ten, že já ty své chyby zde vědomě uvádím pro pobavení čtenářů a jiný člověk je sděluje ústně svému okolí.
Ve skutečnosti jsme všichni jen chybující lidé, kteří se rádi lecčemus zasmějí, a i to je to kouzlo blogu na rozdíl od běžné novinářské reportáže, kde ty lidské radosti a pocity poněkud trošku chybí a udávají se především jen fakta..
Jak vidíte, tak i v katastru města je prostě leckde krásně. Jenom to neznamená, že bychom neměli cestovat, nebo chodit někam dále. V Klášterní ulici, nebo ve Vodárenské nám odbočuje nejkratší trasa vedoucí k laterálnímu kanálu do Hořína, ale řada nás tentokrát pokračovala společně podle kolejí do Mlazic, kde se ti nejzdatnější vydali směrem do Liběchova a mých tréninkových 22 km vedlo na Chloumek.
Tedy, tady u přejezdu jsem se něco načekal. Až mě došla dvojice dvou mladých lidí, kteří spolu hovořili rychlou španělštinou. Inu, taková je dnes doba. Mnozí studenti komunikují doma přes internet při PC hrách s hráči z Kanady, USA, Austrálie, a pak vám s radostí vypráví o různých anglických nářečích, jiní na jazyky prostě nejsou a další si povídají spolu španělsky, aby nevyšli ze cviku.
Mně to hned připomnělo mé nedávné setkání s cyklisty z bavorského Ambergu v blízkosti Vrázovy vyhlídky. Když člověk občas vidí někoho nejistého a může poradit, tak proč by to nezkusil udělat k radosti druhých i své ? Vždyť ti lidé budou třeba doma vzpomínat, jak jim na cestě do Špindlerova Mlýna v Mělníku v podvečer někdo z tamních místních poradil a vás potěší, že jste se s těmi lidmi s ustaraným výrazem domluvili a třeba se to i poněkud rozvinulo. Vždyť si jsme kolikrát blíže, než na první pohled tušíme.
Snažil jsem se dvojici uniknout, ale mládí je rychlé. Navíc mě překvapilo, že vyrážela na trasu téměř před startovním časovým limitem a od kontroly v Mlazicích pokračovala po jedné ze dvou nejdelších tras do Liběchova. Já se odtud vydal po zelené turistické značce ulicí, kterou dodnes užívá řada lidí tak, jako cestu do zaměstnání. Jen ty firmy se tu již změnily.
Ani nemohu letos říci, že by bylo někde něco zvlášť krásného k fotografování, a tak jsem ještě rád aspoň zdokumentoval dálkový pohled ke Kladnu, který se zde na konci Mlazic vyskytl . Prakticky celý úsek až na Chloumek jsem absolvoval osamocen, ale musel jsem uznat, že ačkoliv mám své oblíbenější vedení trasy Mělnického hroznu, tak není na škodu zajít i někam jinam, kam by se člověk jinak asi sám od sebe nevypravil a osvěží si tak i tamní situaci.
Na Chloumku jsem si měl svoji osamocenou pouť na dlouho vynahradit a opět jsem se přesvědčil, že plno lidí je zvyklých cestovat samostatně a bez nutnosti, se na někoho vázat. Starší žena s psíkem, se původně reprezentovala, jako obyvatelka Prahy, která to tu moc nezná, ale nakonec se ukázalo, že vyrůstala 20 let v Polsku při hranici s Běloruskem a sem ji kdysi přivedl český partner.. Na přízvuku to bylo občas znát, ale krásy naši republiky znala lépe, než leckterý domorodec. Třeba takové Bludiště u Mšena navštívila nedávno Kokořínským rychlíkem. Jediným jejím společníkem byl tento malý poslušný roztomilý psík, který občas našel bezpečné i odpočinkové útočiště v tašce.
Trasa vedla letos vskutku originálně. Kopírovala od Chloumku cyklotrasu číslo 203, a pak se šlo po červené Máchově cestě za známým skautským táborem. Ještě před zdejším velkým rybníkem odbočovalo vlastní značení do Střem, což byla právě ona novinka. Žena si chtěla ještě prohlédnout zdejší vzdálenější skály u rybníka, o kterých jsem ji vyprávěl, a pro mě to byla příležitost, jak si užít zase samotu a nabrat na tolik potřebné rychlosti.
To se stalo v pravý čas, protože následující táhlé stoupání vedlo někdy až vysokými kopřivami a sotva bylo patrné, kudy vede cestička. Později jsem se dozvěděl, že trasování probíhalo o týden dříve, kdy to s vegetací prý nebylo zdaleka hrozné. V každém případě to svědčilo o tom, že místní tudy k velkému rybníku téměř nechodí. Ovšem, pasáž ze Střem do Lhotky už měla své určité kouzlo. Myslím, že následující obrázky ani nepotřebují komentář.
Tak kvůli tomuto pralesu a mnoha přesličkám to stálo za absolvování. Opravdu šlo letos o trasu, která nás protáhla jen okrajově populárními místy a mělo to něco do sebe.
Závěr trasy byl již tradiční a tentokrát jsem z několika důvodů skalní byt vynechal. Konečně tu bylo plno mladých rodin, což mi rozhodnutí ještě uspíšilo.
Aniž bych si to vůbec uvědomil, tak do cíle jsem přišel právě včas. Zrovna začínal zápas našich s Gruzií na ME v Německu.
A když zápas po 90 minutách skončil, tak teprve dorazila má dočasná společnost, kterou jsem při své samostatné cestě kopřivami trošku litoval. Prý se jim ale pochod líbil a skály u rybníka byly také pěkné. Nakonec si paní pochvalovala, že přišla do cíle docela dobře, protože asi za 40 minut jel zrovna do Prahy Kokořínský rychlík a ve vlaku je přeci jen mnohdy větší pohodlí
Mělnický hrozen číslo 41 je za námi a pořadatelům děkujeme ! Za mě se povedlo. Ať žije 42. ročník ! Pohodový vstup do dalšího pracovního týdne, a pak prázdniny a dovolené !
Aktualizace 24.6. v 18 hodin :
Ještě tu mám takovou doplňkovou informaci pro fajnšmekry, kteří si potrpí na určitou přesnost. Zmiňovaná vodní plocha nese v mapách www.mapy.cz název Lhotka. Z údolí vybíhají do obce Střemy mezi nádražím Lhotka a mlýnem Štampach ve své podstatě cesty dvě. Druhá vede takzvaným Kravským dolem. Také ze Střem do Lhotky vedou cesty dvě a svého času tu bylo prý na jedné z nich uvažováno o cyklostezce. Naše trasa ,, krátkým deštným pralesem :-)" vedla při lokalitě Na Kozlovci.
Ještě tu mám takovou doplňkovou informaci pro fajnšmekry, kteří si potrpí na určitou přesnost. Zmiňovaná vodní plocha nese v mapách www.mapy.cz název Lhotka. Z údolí vybíhají do obce Střemy mezi nádražím Lhotka a mlýnem Štampach ve své podstatě cesty dvě. Druhá vede takzvaným Kravským dolem. Také ze Střem do Lhotky vedou cesty dvě a svého času tu bylo prý na jedné z nich uvažováno o cyklostezce. Naše trasa ,, krátkým deštným pralesem :-)" vedla při lokalitě Na Kozlovci.
Žádné komentáře:
Okomentovat