Je zajímavé, že jakmile je léto a dovolené, tak mám nápadů na výlety dost a ani mi nic jiného nezbývá, když chci užít železniční paušální Jízdenku na léto co nejvíce a vidět hodně mnohdy vzdálených míst v naši nádherné vlasti. Ovšem, teď se v pátek večer raduji, že nemusím hlídat hodiny, ráno pak brzy vstávat, ale přeci jen tu už ta únava oproti mládí po pracovním týdnu je a jen těžko se člověku někam chce. Ještě před 10 lety nemyslitelné.
Ovšem, jak už jsem to zde psal mnohokrát, tak právě tato činnost psaní blogu mě nutí k tomu, se snažit psát tak, aby byla nějaká návštěvnost a i na internetu tak občas pátrám, co že se kde děje a objevím občas věci, které nějakým způsobem potěší.
Dnes dopoledne to byl Velký Borek. Za mého mládí vedla ještě z Velkého Borku do Malého Újezda prašná cesta, která bývala po dešti plná kaluží a auto po ni projelo jen zřídka. Na fotbalovém hřišti probíhaly četné a hojně navštěvované zápasy, které později střídaly venkovní víkendové diskotéky a hlavní hospoda na Vrutické ulici pak byla dějištěm četných zábav a plesů. Prostě byl Velký Borek již tenkrát obcí, kde se něco dělo, ale s tím, co se tu děje zejména v posledních letech za vedení paní starostky Heleny Vavřinové, se to srovnávat nedá. Ještě se k tomu vrátím.
Jak jinak vyrazit z Mělníka, než přes rodná Blata, která jsou dnes sice jiná, než kdysi, ale pořád si tak nějak udržují ten statut poklidné romantické čtvrti. Právě zde na kraji od této cesty býval v 70. letech úvoz, kde místní mládež pálila Jidáše a čáry. Vlevo nám nedávno vyrostla tato alej stromků vedoucí až k borecké části Samoty, které se již také hodně proměnily. Nápad krásný i na správné straně, aby se poutník mohl kochat pohledy na mělnický kopec, Blata a na vše, co je odtud vidět až po kopeček trošku dále na němž stojí obec Hostín. Co už tak příjemné není je fakt, že zatímco stromy v parku na Polabí, nebo ty u řeky Labe mají kolem sebe zavlažovací vaky, tak tady tedy jsem nic takového neviděl a mám i pocit, že od poslední návštěvy nějaký uspokojivý pokrok nevidím.
Nevím, kdo to tu má na starost, ale chtělo by to urychleně dodat vaky. Už když přijdete do části Samoty, kde dříve stálo u cesty několik starších domů, tak nemůžete přehlédnout nové domy i ulice vpravo v poli a musím zmínit i další věc, která dodala Velkému Borku na významnosti, kterou je vlaková železniční zastávka na lokálce. Nechci teď hádat, jak dlouho tu již zastávka stojí ( není to tak dlouho), ale mě zaujala hlavně v době rekonstrukce lokálky, kdy jsem autem objížděl prakticky celou trať mezi Mšenem a Mělníkem, abych mohl přinést čerstvé obrázky právě pro tento blog.
Velký Borek, to je dnes plno obnovených významných budov i sakrálních památek. Ať už se podíváte na školu ve Vrutické ulici, nebo na mateřskou školku, tak všechno je důkazem toho, že místní mají prostě ke své obci velký vztah. Občas již něco zapomeneme, ale matně si vzpomínám třeba na slavnostní otevření naučné stezky, která vede v polích až do Mělnické Vrutice. Obec má i svůj občasník, kde si můžete občas prohlédnout nejen to, co se zde právě buduje, ale i různé oslavy a svátky.
Už z pouhého nahlédnutí vidíme, že se tu prostě stále něco děje. Třeba tady při cestě směrem k Malému Újezdu. Dlouho tu nebylo nic, pak tu vznikal takový park, jakési tréninkové hřišťátko a vlastně takový oddychový i sportovní koutek. Jenže, nejen že došlo později ke zmíněnému vyasfaltování cesty, ale poblíž ní ještě vznikla vyasfaltovaná cyklotrialová trať pro mládež, která mi třeba tak trošku připomněla můj výlet do Benátek nad Jizerou za zubry, kde jedete kolem něčeho podobného. Myslím, že to najdete pod měsícem duben, květen 2017.
Skoro by se tak dalo říci, že už možná není ve Velkém Borku co kde nového tvořit, ale tady není prostě o překvapení nouze. Ostatně, stačí jen si přečíst ty občasníky a budete v obraze. Když jsem dnes viděl, že už jsem trošku odpočatý, a že to již na žádné větší cestování v poněkud překvapivě teplém a větrném dni dnes není, tak nakonec musela zvítězit má zvědavost a zašel jsem se na mokřad podívat, abych si udělal představu, jak je to vlastně celé velké, a jak to vůbec vypadá.
Co si budeme povídat, vypadá to prostě skvěle a je za tím kus poctivé práce mnoha lidí. Nyní se už jen čeká, až se nám tu rozroste vegetace, která zakryje hlínu a sami vidíte, že to není vše, ale vznikne zde i jakési naučné místo o včelách a místní tu budou mít dne 18. května slavnostní otevření. Myslím, že k obrázkům není třeba co dodávat a přejme místním, ať se tato i pro nás nedaleká lokalita těší přízni osudu, ať se ji vyhne jakýkoliv vandalismus, a ať každému dobrému člověku, který se umí zastavit a radovat ze života kolem nás, tak ať mu přinese občas radost.
To už jsem jen o něco dále, kde mám rád toto romantické místo na říčce Pšovce. Pamatuji dobu, kdy tu auta projížděla brodem a chodcům sloužila dnes již opuštěná betonová lávka v pozadí na snímku. Tady ji aspoň nikdo neukradl, jako tu plechovou ve Starých Rousovicích.
O kus dále jsem u odpočívadla potkal chlapce, kteří si tu byly na eurocestě trošku projet své Aprílie. Měli samozřejmě radost z pochvaly a dovolili mi stroje vyfotit, aniž by tušili, že těmito obrázky chci potěšit čtenáře a diváky tohoto webu. Obdivovat se dá opravdu mnoho věcí.
Samotný Malý Újezd vás přivítá mlýnským náhonem, jehož západní část je romantická zejména při zapadajícím slunci. Ta chvíle však byla ještě daleko. Pokud si vzpomínáte, tak jsme se tu prvně a naposledy prošli se Soutokem na konci vánočního volna. Inu, jaro je prostě veselejší, byť doba již také byla pokročilá.
To je to místo, kde se občas nádherně zrcadlí zapadající slunce podobně tak, jako třeba v tůni u Vrbna. Mimochodem, zvažoval jsem i první tradiční cyklovýlet roku podle Vltavy, ale zvědavost i vítr rozhodly, že jsem nakonec byl dnes zde.
A rozloučíme se dnes obrázky kaple v Malém Újezdě. Má cesta pak ještě pokračovala vzhůru na Turbovický hřeben vedoucí do mělnické části Slovany, ale tam jsem již nefotografoval a nakonec jsem byl ještě rád, že jsem se dostal asi ve 20.15 hodin k zámku. Budete se divit, ale jakmile mám sebou anténu s tím, že ji někde na vršku vyzkouším, tak mám poslední dobou nějak štěstí na ženy, které se zajímají, co že to mám. Tato paní si nedaleko Skuhrova vzpomněla, že před 20 - 30 lety existovaly jakési vysílačky a mnou pojmenované odsouhlasené CB antény, čímž mě tedy uzemnila :-). Vrátila mě ve vzpomínkách do časů, kdy jsme s kamarádem zrovna o sobotních večerech a nocích sbírali úspěšně soutěžní body do takzvané CB ligy poháru ČAK .
.jpg)
Aktualizace 28.4. v 10.18 :
Hezký zbytek víkendu !
Žádné komentáře:
Okomentovat