Když jsem na Vánoce 2014 otevřel krásnou knihu s barevnými obrázky našeho současného Mělníka s titulem Na Mělníku ....
... , byl jsem z jejího obrázkového a hlavně i textového obsahu nadšený.
Bylo by jen nošením dříví do lesa tu psát, jak mě oslovila zejména pověst, se kterou údajně přišel letopisec Václav Hájek z Libočan, a která se údajně vztahuje k roku 757.
Máme tu letos i smutný fakt, že zemřel autor textů v této knize Vladimír Czumalo, ale takový je už život. Lidé odcházejí a jiní přicházejí. Někdo tu ještě mohl řadu let být, ale již s námi není.
Já se na ten výlet z mnoha důvodů těšil a přál jsem si nějaké příjemné počasí. Je to takové slavnostní otevření sezóny, krásné jarní části roku a ukázkou toho, že člověk nemusí být někde daleko od domácího Mělníku, ani zrovna v blízkém CHKO Kokořínsko-Máchův kraj, ale krásně je u nás prostě všude, zvlášť pokud je hezké počasí.
Ostatně, letos nám počasí přeje, a tak jsem ještě mezi lednové Nedvězí a slavnostní březnové Všetaty vsunul Štětí, o kterém jsem psal posledně v třídílném seriálu a na youtube nedávno vzniklo i 15 minut dlouhé video ( musel jsem ho o 1.5 minuty zkrátit :-)), které se těší velmi slušné návštěvnosti.
Teď jsem měl celou řadu motivací. Říkal mi například kolega v práci, že si myslí, že bych neměl střídat natáčení videa na výšku a na šířku, ale vše točit na šířku. Snad má i pravdu, byť to může zase někdo považovat za zpestření, či umělecký záměr. V každém případě jsem tentokrát natáčel všechna videa z této cesty prvně na šířku, a když si vezmete, že tentokrát v tomto článku máte prakticky téměř všechny fotografie z cesty, tak považte, že je to jenom třetina mé činnosti na trase.
Samozřejmě jsem ještě točil videa a ladil rozhlasové pásmo DAB+, abych měl ve svém další hobby přehled, jaké momentálně signály na Turbovický hřeben doletí. I proto mi tentokrát cesta trvala skoro šest hodin.
Nemohl jsem jet samozřejmě ničím jiným, než čínským rychlíkem už v 9.40 SEČ , ač jsem jindy obvykle vyjížděl až v 11 hodin. Jiná varianta byla prostě vyloučena :-). Ono to má své kořeny už v roce 2004. Tehdy nám média vysvětlila, že České dráhy koupily italské jednotky Pendolino s naklápěcími vozy, a jako určitého fandu železnice mě to nemohlo nechat klidným.
Zprvu jsem je vyhlížel někdy i triedrem na Vánoce 2004 od mělnického zámku a zase ,,utíkal" honem domů se ohřát, protože tenkrát bylo asi - 15 °C. Jak se trochu oteplilo, tak už jsem si vyjel na kole do Dolních Beřkovic, abych si natočil video z jedné zatáčky. Jednotky se totiž tenkrát testovaly na trati z Prahy do Děčína ( 090). To jsem ještě fotil fotoaparátem Olympus, který měl na svoji dobu slušný digitální obraz, ale video nahrával ještě bez zvuku, protože to neuměl.
V květnu již šlo o plnohodnotnou jízdu z Kralup Nad Vltavou do Děčína, čímž to vlastně tak nějak začalo. Když pominu svezení RailJetem, které mělo premiéru v roce 2014, a kterým jezdím každé léto do Břeclavi s oblibou dodnes, tak jsem nemohl vynechat tuto doslova domácí příležitost a svézt se vlakem z Mělníka do Všetat. Outdoorové venkovní snímky jsou tentokrát z nádraží ze Všetat a videosekvence z února z Mělníka jsem umístil na youtube.
Jsem zvědavý, zda si provozovatel Regiojet jednotky nakonec ponechá, protože jsem slyšel od lidí, kteří jeli tímto vlakem delší trasu, že je to prý ne moc pohodlné a vyrobené pro menší lidi. Osobně jsem trasu spíše prostál, tu a tam ve vlaku něco vyfotil a chvíli jsem zkoušel posez na těch minisedačkách výše na obrázku. Mnozí cestující jsou z nich v rozpacích. Chtělo by se věřit, že tam jsou pro malé děti, ale to by snad hned vedle bylo sedadlo pro dospělého, nebo ne :-)?
Ve Všetatech jsem si tedy mohl říci, že už mám splněno další snadno a levně splnitelné malé přání ( jízdenka PID za 30 Kč), a kdybych už snad v červenci neměl jet do Kolína v rámci cestování na Jízdenku na léto, tak tímto vlakem už jsem i jel :-). Zrovna tu na nádraží zřejmě otvíral místní loko bar, jak se také říká zdejší populární čtyřce, když pikolík oprašoval venkovní stolky a v čekárně mi udělala radost aktuální mapa pásem PID.
Dnes je sice pohodlnější vše většího formátu, nebo drobného písma prohlížet na monitoru elektronického média, ale když asi ta moje generace bude pořád žasnout nad rozdíly dvou světů. Papír vs elektronika. Minulost vs. přítomnost. Na co si jen vzpomeneme, tak pro nás je pořád nějaké to dříve i nyní a leckdy to starší a staré i s milou nostalgií prohlížíte, což možná ani současníka nenapadne. Ti prostě v mnoha případech už neví o čem je řeč, protože mají hlavně mobil a nějaké servery s americkou kulturou. To je prostě život, ač i zde jsou vyjímky, které se zabývají tím dřívějším.
Bez takových lidí a různých sběratelů bychom dnes neměli různé výstavy a knihy věnované minulosti něčeho.
Tak tady píší, že je tu právě od roku 2014 zrušena značka, po jejíž trase od té doby chodím já . Zase ta kouzelná čtyřka na konci data, o které jsem mluvil třeba v souvislosti s těmi svezeními :-). Následující domy a pole již patří do katastru obce Přívory.
Tady si rád občas změním trošku trasu i směr, pokračuji podle silnice a zajdu do blízkosti mlýna na Košáteckém potoku. Romantické místečko. Toto zkrátka neregulované potoky a mlýnské náhony umí. Ten přitéká od Byšic, ztrácí se pod vozovkou a do blízkosti mlýna již prakticky vidět není.
Na mlýn v Přívorech je na rozdíl od mlýnů v Mělníku radost pohledět.
Od mlýna se však již vracím do tišší zástavby, která začíná ulicí U Sokolovny. Ta je zřejmě vedle místní školy a samoobsluhy takovým hlavním kulturním centrem obce, byť tu je ještě několik krámků s různým sortimentem, zmíněný mlýn, jakýsi sklad s paprikou i další zeleninou a na konci obce ještě další již zrušenou hospodou. Dojdete sem i přes pole právě po oné zrušené značce.
Dnes tu stojí taková krásná budova, kde mají místní kromě pěkné restaurace i celou řadu kulturních a sportovních akcí. Pro mě je to zase jedno z mnoha nostalgických míst našeho okresu, protože i tady jsem v časech mládí s přáteli strávil kulturní noc, jak se na mládí sluší.
Křižovatka za Sokolovnou vás již vyvede do blízkosti potoka, kde mají Přívory takovou svoji oddechovou zónu s dětskými atrakcemi.
Právě tento mostík vás zase na chvíli vrátí na Mělnickou ulici, kterou však jen opatrně přejdete a můžete obdivovat na kopečku javory i kapličku.
Tuto selskou bránu nikdy nezapomenu vyfotit, ale otevřenou jsme ji tu ještě neměli. Selské brány jsou vůbec ozdobou mnoha obcí a jejich velikost někdy napovídá, jaké povozy jimi v minulosti projížděly. Zatímco v Polabí jsou spíše velké brány umožňující průjezd velkým řepným vozům, tak průvodce obcí Malín na Kutnohorsku poukazuje, že se v kraji pěstoval hlavně křen, a proto nebylo třeba tak velkých vjezdů na hospodářské dvory.
Povšimněte si letopočtu na průčelí domu o něco dále na protější straně. Před bývalou hospodou odbočuje ulice K Viničkám, která na první bezvýznamné křižovatce mění název na ulici Na Chaloupkách. Ačkoliv je v obci Přívory snad i díky říčce příjemně, vše tu má svůj čas a já se již těším na další oblíbenou pasáž výletu.
Tady za posledním obřím soukromým pozemkem, kde vás varují cedule před bodavým hmyzem, stojí za to posedět. Po levé straně máte obec, na obzoru vrch Cecemín a pod ním všetatské železniční nádraží i s místem, kde se obě křížící trati od sebe oddělují. Měl jsem co dělat, abych našel dominantu Staré Boleslavi, kde jsem 28. září 2023 byl naposledy ( třídílný seriál). Nacházela se v dáli přímo proti lavičce.
Oproti tomu se jen nedaleký cukrovar v Kostelci nad Labem promítal již slušně vpravo a Spolana Neratovice byla prakticky podélně s lavičkou. Je to úžasné romantické i rozhledové místo. Kolik jen jich máme nedaleko od domova ? No, moc.
Výhledy z lavičky. Upřímně musím říci, že mně se tedy líbí oba konce Turbovického hřebenu, včetně výhledů na jeho lehce podvrcholové zemědělské panelce.
Polovina března. Jen kousek přes začínající panelku za lavičkou.
Výhledy z panelky k severu a severovýchodu. Hodně vpravo zřejmě vidíte nějaké obce poblíž Košátek.
Záboří a v pozadí již Mělník. Tohle místo má prostě své genius loci. Možná to bylo nejspíše zde, kde stanul vladyka Beš a okouzlený kopcem na pozadí kázal třetí den přesídlit do nové lokality a dát tak vznik základům našeho města.
Pohled s kopce přes jeho hranu k jihu na obec Červená Píska a Spolanu Neratovice. Díváte se do našeho teplého Polabí, kde bývají někdy naměřeny rekordní teploty.
Zdejší kešku jsem si v minulosti prohlédl a vše dal do původního stavu. Tento hnusný vandalismus jsem tu tedy nečekal.
Na vršku kopce Záboří ( 229 m.n.m.) je tato nádrž, o níž jsme tu již kdysi diskutovali. Pro mě bylo místo zajímavé tím, že tu šlo chytit na frekvenci 106.8 MHz vysílání Českého rozhlasu Olomouc z 200 km vzdáleného vysílače na Pradědu ve velmi slušné kvalitě atakující RDS. To však je již minulost a nedařilo se mi separovat stanici Čro -Plzeň, která je všude u nás tradičně silně i s RDS a je pro Praděd silnou konkurencí.
Jarní Záboří, to je pohádka. Navíc si vždy vzpomenu, že jsem zdejší krásný kostel v rámci DED již také navštívil a hned je ještě veseleji. Však jsem to tu již někde psal, že je vždy krásné, když kolem něčeho jdete, nebo projíždíte a máte nějakou vzpomínku na návštěvu interiéru.
Na připravovaném videu bude ze Záboří také zdejší škola, kde jsem se díky tehdejšímu zaměstnání žel naposledy setkal s místním ředitelem, svým bývalým učitelem a aktivním členem Jarošovců panem Adolfem Nuslem. Na snímku však již máme OU Kly poblíž silnice z Mělníku do Staré Boleslavi. Vydařený komplex budov, co říkáte ?
Mohl jsem jít ze Záboří konečně také zase jednou vrchem, kde se otvírají nádherné výhledy na Bezděz a Ještěd, ale bylo tak špatně vidět, že jsem opět zvolil variantu přes obec Kly a podle Labe.
Škoda, že to od Kel do Kostelce není stále ještě vyasfaltované. Však už jsem si loni v září vytipoval, kde bych se mohl v případě takové cyklo projížďky zastavit na dvě. Mno, sice už jde člověku cesta k sedmému křížku, ale snad bych ještě 76 km k Macháči, natož nějakých 56 do Brandýsa dal, ne :-)? Len ten trénink chýba a člověk se musí ještě zabývat pořád jinými věcmi. Jen vzpomínám na slova jedné mladé ženy : ,, Jen aby Vás ty nápady ve finále neopustily a zbylo Vám zdraví, síly a optimismus, až se konečně snad dočkáte."
Další krásné profláklé obrázky jsou z Kel a snad není co dodávat. Mají tu vedle kaple hospodu U Martina, ale tam jsem nikdy nebyl. On také není pokaždé důvod někde být a někdy není ani moc příjemné, když víte, že máte ještě kus cesty před sebou.
Starák. Tady ta vodní hladina tak nějak uklidňuje a dnes je tu i ráj rybářů.
A tak jsem se po pěti hodinách a asi 15 minutách doslova již domotal na část akce Vynášení Morany. Ta je zpracována v nedávném článku zde i v podobě souhrnného minutového videa na youtube. Proč si ale akci nepřipomenou ještě jednou ?
To je tedy z letošního Beše vše a přiznám se, že bych jej rád zpracoval i v kategorii video, ale tady mě značně svazuje fakt, že si nemohu doprovodnou hudbu vybrat dle svého vkusu. To mě hudebního nadšence velmi svazuje. A na co se ještě můžete těšit ? Ano, největší mělnickou akcí dnešního dne byla plavba Elbe Princes přes komoru v Hoříně a Soutok byl u toho. Navíc se ukázala ta obrovská síla FB, kdy se sešlo neuvěřitelné množství lidí a padlo v amplionu dokonce slovo policie. No, těšte se, ač si dovedu představit, že už obrázky i videa válcují různá místní FB. Na druhou stranu má každý něco jiného a třeba najdete právě tady něco, co jiný nenatočil.
Budu tedy přesnější. Něco jsem nafotil a něco natočil. Něco bude tady a něco nejspíše na mém kanálu na youtube. Hezký zbytek víkendu a já se možná ještě pokusím nějak do toho pustit, ale zase to musím všechno stáhnout na PC a je kolem toho spousta práce. Tak uvidím, jak si to během zbytku víkendu rozložím.
Žádné komentáře:
Okomentovat