Milí čtenáři, mezi situací, kdy je člověk již v důchodu, a kdy ještě chodí do práce je tak velký rozdíl, že to mnohdy ani leckterý člověk nemůže řádně docenit. Oni sice mnozí čerství důchodci srší radostí, co mají konečně zaslouženě najednou času na své záliby, vykládají o tom na diskusních fórech, ale nejlepší příklady najdete vždy sami u sebe, když máte třeba v netradičním čase volný den.
Vzhledem k tomu, že právě v listopadu jsou takové krátké dni, kdy mnozí z nás zaznamenají bílý den nanejvýše oknem nějaké kanceláře, či jiné budovy, kde se třeba nějakým způsobem zpravidla i manuálně pracuje, tak je pro nás takovýto obrázek výše doslova sváteční. Člověk si na něj musel počkat šest dní a ještě dostat požehnání shůry k relativně příjemnému počasí.
Téměř šest dní jsem musel čekat, abych mohl za bílého příznivého dne zase něco příjemného venku vyfotit. Nicméně to celé souvisí s tím, čím nás média tento týden opravdu dost krmila. Snad nic se neskloňovalo tolik, jako vyprávění o nutnosti důchodové reformy. S oblibou si pak během škaredých podzimních podvečerů člověk najde čas na komentáře, u nichž jsou aspoň třímístná čísla hodnocení a vedou k zamyšlení a konfrontací s vlastními zkušenostmi.
Ono snad ani nemusí jít zrovna jen o nějakou péči, ale články i komentáře nám dlouhodobě říkají, že se to prostě děje a běžný občan to nejvíce pociťuje v oblasti zdravotní péče.
Dalším takovým hitem je obrovský boj o post prezidenta. Tady asi nejvíce zabodoval u lidí článek ...
Tak, budoucnost nám na vše odpoví. Bohužel jsem měl dnes čas jenom na opravdu maličkou okružní procházku, kterou jsem si naplánoval hlavně k nádraží ČD, kde se mi snad už dobrých půl roku nepodařilo objevit oblíbený časopis ČD tip pro vás. Beru to, jako hru ,, Podaří - nepodaří" ( během procházky), a to je i důvod, proč si ho třeba neobjednávám :-).
Hodnotit ho nebudu, ale ten mě mimochodem třeba motivoval v období Vánoc v roce 2018 k návštěvě rodiště našeho prvního prezidenta města Hodonína.
Snažil jsem se i chytit nějakou tvůrčí webovou motivaci, ale ono to pořád také nejde. Konečně, veřejné regionální dění, se nám přestěhovalo do interiérů, což můžete vidět na mnoha plakátech a interiér zvlášť není zrovna moje parketa.
Hlava rodiny byla z Bulharska ( paní z Prahy, syn z USA...). Nemohl jsem si odpustit poznámku, že tam mají také Mělník, a že z Bulharska znám hlavně ze starých časů cigarety BT , Labe a Mělník, jakož jejich vína, která vedle těch z Moldávie jsou fajn. Jen jsem musel opáčit, že žádný vyznavač vín nejsem a nemám na mysli vína sladká, jak si pán myslí, ale polosladká. Asi by pána ale nepotěšilo, že si na název nějakého jejich vína s vyjímkou laciné a příliš sladké značky Medvědí krev nepamatuji, ale na takové polosuché moldavské Monastirsko Šušukane ano :-).
Nakonec jsem na náměstí Míru díky pohledu do země objevil další památníky popraveným obětem z operace Anthropoid . Podobných památníků na tyto oběti máme nyní v našem městě více.
Závěrem článku připomenu skvělý víkend ve vlakem nedaleké Lysé nad Labem, kde jsou nyní na výstavišti samé prima akce. Je určitou kuriozitou, že ačkoliv zrovna tento periodický víkend již několik let kvůli jejich téma tady vychvaluji, tak případnou návštěvu snílkovsky již roky odkládám na dobu, kdy už i ve všední den si snad budu moci dělat co chci. Snad už to není nereálné :-).
Pohodový zbytek prvního listopadového víkendu !
Žádné komentáře:
Okomentovat