,,Mělo to přijít dříve, nebo později" říkají často lidé, kteří prožili své mládí před sametovou revolucí.

 

K 30. výročí sametové revoluce ozdobil mělnický zámek svými barevnými efekty známý autor mělnických videomappingů, podnikatel v reklamě, správce úspěšného komunitního webu Mělníček.cz, umělecký fotograf a autor mnoha nápadů Petr Raist Šťastný.

Jsou lidé, kteří se narodili již v této nové době, nebo stačili prožít v socialistickém zřízení první stupeň ZDŠ a na druhém se již učili anglicky. Tito lidé mají pochopitelně jen okrajové osobní vzpomínky, nebo vůbec žádné, ale ti starší, se již mohou pustit do vlastních analýz a stárnutí na rozdíl od mládí svádí k občasnému zastavování se v čase, vzpomínání i porovnávání.

Rozhodně si dovolím tvrdit, že tehdy měl život člověka mnohem pevnější scénář, než dnes a dělá si z toho možná tak trochu legraci známý seriál Básníci, který se točil na Mělníku. Kdo by neznal aspoň přibližně ten výrok : ,, Tady je svatba, první dovolená, první dítě - a tady druhá dovolená, druhé dítě, a pak již jen samá pozitiva a sociální jistoty" ? Myslím, že v následujících řádcích si někdo zavzpomíná a jiný bude třeba i překvapený.

Pro dívky bylo tehdy běžné, že se mají po studiích proměnit v ženy matky a někdy ve věku 18 - 22 let se vdát. Pokud se některá opozdila, již byla trošku nervózní, záviděla kamarádkám, které strkaly již kočárek a mladí muži, se již pomalu zajímali, co za tím vězí. Ženy se prostě na mateřství těšily a nejen na něj. Chtěli mít co nejdříve svoji domácnost, kde se budou moci o rodinu starat, a kde bude jejich království.

Otázka zavedení eura u nás bývá občasným námětem k diskusím na nejvyšší úrovni. Takto vtipně ztvárnil bankovku eura k výročí města Mělníka samozřejmě Petr Raist Šťastný a byla k dostání v mělnickém TIC.

Když to porovnáte s dneškem, tak lze říci, že ženy se ve svých tužbách hodně přiblížily nám mužům a děti mají raději až v pozdnějším věku. Už na sklonku milénia jsem se běžně setkával s případy, kdy se dívka vrátila ve 26 letech domů plánovat vztah i rodinu, když předtím pečovala v domácnostech v Německu a Rakousku o malé děti, čemuž se říká au pair. Tam si pochopitelně dívka nejen vydělala, ale zdokonalila se v jazycích, získala zkušenosti, které se jí budou samé hodit a svým způsobem, se i někam podívala.

Na druhou stranu je nutné říci, že ne každý mladý člověk touží po životě v zahraničí, ale ženy jsou dnes mnohem méně zaměřeny na prioritu mateřství a dávají přednost různým jiným zájmům, nebo pracovní kariéře. Muži si zase občas stěžovali, že jim dva roky povinné vojenské služby sebraly dva krásné bezstarostné roky života i určitý finanční příjem, ale mnozí si ty dva roky uměli zdůvodnit a jsou za ně svým způsobem rádi.

Bylo to totiž určité neobvyklé dobrodružství, společnost na vás byla hrdá, máte na co vzpomínat, a pánové, do zaměstnání vstáváte mnohdy dříve a ještě si třeba i děláte snídani  sami:-). Nalajnované byly i dovolené. Je vám 18- 22 let ? Pak máte nárok jenom na 14 dní volna. Je vám 23 - 33 let ? Pak to jsou tři týdny. Je vám více ? Tak až do 60 let celý měsíc a třeba i rozkouskovat dle vlastního uvážení. Prostě, taková žena v 19 letech už věděla, že pokud má přítele z větší dálky a je to vážná známost, tak tento podnik mi dá byt a on by mohl pracovat třeba v tamtom podniku :-).

Pohledy na naše město se neokoukají a někdy jsou i neopakovatelné.

Byla opravdu doba 80. let před rokem 1989 ještě socialismem ? Mladý člověk toužil vždy po rozptýlení, dobrodružství, zbožňoval anglo- americkou hudbu a já tu již v mnoha článcích napsal, jak jsme poslouchali rádio, nebo i přenosy ze závodů formule 1 atd. Pochopitelně, že se ve společnosti po smrti prezidenta Brežněva začalo vše uvolňovat a my jsme již opravdu tančili při hudbě, která se na vás dnes valí z televize MTV 80-th a má leckdy i dnes příznivce mezi mladou generací.

Navíc nešlo jenom o hudbu z reproduktorů, nebo z televizních obrazovek vybraných nočních podniků, ale bylo již spousta skupin, které vám ji živě zahrály tak, že to bylo od originálů téměř k nerozpoznání. Proč to píši ? Setkal jsem se později s mládeží, která se domnívala, že jsme toto všechno nemohli, a že to muselo být nesnesitelné.

 Ale, my to měli a přiměřeně ke svému věku jsme již věděli, že podle vžitého společenského plánu jsme v období, kdy již chtějí být slečny uloveny, aby mohly žít tak, jak bylo tehdy pro ně samé přirozené a normální, a i muži tušili, kdy je možná čas pověsit aspoň tuto část dobrodružného života na hřebík a začít kapitolu, která je společností očekávána a jmenuje se manželství.

Takto vysadil k jubilejnímu výročí v Jungmannových sadech strom MOOS.

Vesměs šlo o celou řadu manželství, která byla ještě uzavřena  i  měsíce a roky před významným dnem, který má dnes svůj svátek, nebo i později, neboť biologické hodiny lidí i zvyklosti, se nemění ze dne na den. Navíc tehdy nebylo nic tak jednoduché, jako je to relativně dnes, kdy jsme součástí spojené Evropy pod hlavičkou EU.

 První jezdili  začátkem 90. let na západ Evropy studenti v rámci brigád a výměnného pobytu, se zaměřením na zdokonalování se v nějakém světovém jazyku, jako byla především angličtina a potažmo němčina. Až později docházelo k nabídkám i na pracovním trhu, kdy ve výhodě byli především ti, kteří buď dojížděli denně za hranice do práce, nebo dali všanc svá manželství. To se opravdu stávalo, že když muži jezdili domů jenom na víkendy a vše vlastně trpělo, tak o ty manželky někdy i logicky přišli.

Kdo byl tedy mladý a svobodný, tak se před ním otevřely netušené možnosti. Člověk sám o sobě je tvor, který se musí někdy k učení nutit a základem toho je ZDŠ a další školy, které vás doslova nutí usedat do lavic a vzdělávat se. A tehdy byla základem dobrá angličtina, která se od studentů očekávala a lila se do nich pod tlakem. Další bombou byl nástup PC. To si můžete myslet, že snad trošku anglicky umíte, a když prvně pustíte počítač, tak vás jistě zaskočí, že místo primitivního výrazu yes ( ano) na vás vyskočí slovo quit :-).

Angličtina a počítač byly tedy dvě zásadní věci, které změnily pohled společnosti. Již neplatilo, že ti starší mají více zkušeností, a že ji získávají lidé praxí. Naopak, bylo důležité umět perfektně dvě uváděné věci. Měl jsem nedávno takovou diskusi s třicetiletým člověkem ohledně anglické intonace a vysvětloval jsem mu, že když jsem ve dvaceti poslouchal písničky, tak jsem kolikrát nevěděl, zda se zpívá slovo This, bys, vys, dys, nebo jsem v refrénu písně od Status Quo ( Rockin all over the world) slyšel místo věty I like it, I like it ... větu lájgina lájgina.

Víte co mi odpověděl ? No, já si manželku našel vlastně při hrách přes počítač. A jak jsem tam hrál ty hry, tak jsem hrál také s lidmi z Austrálie a z USA, a z Anglie, a bavili jsme se přitom anglicky přes internet, tak už jsem schopný nejen leccos vypozorovat ( správnost slov), ale když se dva lidé baví na ulici, tak jim jsem schopný říci : ,, Ty jsi z Texasu, a ty budeš Australan, což mi potvrdili :-). Většina z nás pozná jen americký tvrdý akcent od měkčí evropské verze jazyka.

Nechme ale jazyk jazykem i fakt, že nás mnohé doba nějakým způsobem nutí k určitým znalostem práce s PC, či vůbec s digitálními komunikačními technologiemi. Nůžky ve společnosti se však dále rozevírají. Mladá generace si je vědoma svých znalostí v oblasti jazykové i počítačové a ačkoliv ještě nezačala v životě pořádně pracovat, tak už vidí, že je všude draho, že se chtějí také rychle ještě někam do ciziny podívat na výlety a chtějí někdy tedy i takové peníze, které dostávají řídící pracovníci znalí chodu určitých technologií i provozů. Nezajímá je, že starší generace měla v 90. letech také mladé rodiny a musela se se zdražováním vyrovnat a leccos si odpustit, včetně cestování.

Otevřené hranice nejsou jen cestami do zahraničí, ale někdy také přátelstvím i kulturním obohacením.O španělském folklorním souboru jsem tu již také několikrát psal.

To pochopitelně může doslova připadat komické těm, kteří dvě úvodní věci ve školních lavicích sice nezachytili, ale během letité praxe mají zase takové znalosti, které si musí jakýkoliv nově příchozí člověk teprve začít osvojovat. Vždyť někteří z nich dokonce i řídí  různé provozy a příchozí mladík si myslí, že to je dobrý nástupní plat :-).

 Velkým téma jsou nyní odchody do předčasných i starobních důchodů, kde se sice někteří vyjadřují k tomu, co vše je v práci štve i ponižuje a nebere se vůbec v potaz to, jaké i pozitivní věci ten důchod přináší.  Ale, co tedy dělaly vlády, když to nechaly dojít tak daleko, že mladí raději buď nepracují na pro společnost potřebných místech vůbec, nebo jdou raději do zahraničí ? To vše je v internetových diskusích.

Krásně to nedávno řekli ve Francii.,, Raději budeme mít méně peněz a jen čtyřdenní pracovní dobu, jen když budeme mít více volna na své osobní aktivity." Není dnes už žádným tajemstvím, že se celá řada lidí domnívá, že ví kde může společnost šetřit, a že jsou mnohdy usvědčeni, že to všechno asi nebude tak horké, když se dokáží leckdy na něco peníze najít. To prostě jen stačí kouknout na diskuse v internetu, kde také někdo psal, že i dnešní generace je okolním světem znechucena a raději hraje na PC hry a televizi ignoruje vůbec, neb preferuje jakési americké filmy na internetu.

Mělník zejména v letech před covidem-19 zavalila celá řada především krásných velkých outdoorových jarních akcí, které si u širé veřejnosti získali velmi pochvalné komentáře. Fotografie slavné bugattky, která se tu připravovala na ukázkovou jízdu akce Mělnický okruh tak trochu symbolizuje historii motosportu u nás a poukazuje na rozmanitost nápadů, které mohou veřejnost potěšit.

V posledních letech i řada lidí podléhá určitému pesimismu, který přinesla aféra covid-19 i nekončící válka a vyhlídky do budoucna nám média přinášejí jako velmi obtížná a nepopulární řešení, která nás čekají. Poslední zprávou je, že už nás je na Zemi 8.5 miliardy, což je asi o 4 miliardy více, než před půl stoletím , což ovšem s pracovní produktivitou u nás nijak nesouvisí. A tak ročníky kolem mého roku narození často říkají již celá léta : ,, Mělo to přijít dříve, nebo později". Někdy i dodávají, že nás to chytilo v té nejnevhodnější době, kdy mnozí budují rodiny, začínají nový život, kdy jsou právě na tyto věci peníze dost potřeba. A pan expresident  Klaus tehdy říkal, že je třeba si utahovat opasky. Vůbec nezávidím těm narozeným v sedmdesátých letech, kteří se rozhodně nikdy pracovně neflákali a nyní mají věřit, že se i pozdějších řádných důchodů nejen dožijí, ale ještě je i řádně užijí.

Tímto článkem tedy rozhodně nechci tvrdit, že mělo být vše tak, jak bylo, aby si to někdo špatně nevykládal. Ostatně, naše tehdejší státní vedení nevědělo vůbec kudy kam, když už nemohli poslouchat příkazy, na které byli  léta zvyklí. Tak to aspoň vypadalo a vypadá. Jen píši o tom, jak také doléhaly změny na určité vrstvy obyvatel, které pomalu ale jistě začínají  prožívat podzim života, pokud jim ho nějaká civilizační choroba nezkrátí. No, máme tu demokracii, tak snad dobrý článek, ne ?  Doufám, že i snad trošku mimo mainstream, protože to by byl tak trošku nicneříkající průměr.

Přejme si tedy, aby  se všechny ty problémy s pracovním trhem, se zdravotnictvím, se školstvím, s důchody, s obrovskou korupcí, spoustou trafik a spoustou dalších věcí, tak aby se to v této nelehké době vydalo opět dobrým směrem. Jedinec může něco ovlivnit, ale úroveň, které říkáme životní úroveň společnosti je souhrnem fungování všeho, na čem se podílíme všichni.

Pohodový a sváteční, leč dle počasí trošku smutný den !