Musím dnes začít takovou smutnou zprávou pro pamětníky. Před chvíli jsem si přečetl, že ve věku pouhých 63 let zemřela známá zpěvačka Irene Cara, kterou asi nejvíce proslavila píseň z muzikálu Flashdance ( What a feeling ... 1983), ale osobně se mi líbila i píseň Why me ?
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-zemrela-irene-cara-40415646#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=3&utm_campaign=abtest204_kontrolni_AA_SID_varD&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
https://www.csfd.cz/film/29556-flashdance/prehled/
Jaký byl až téměř depresivní týden bez sluníčka ? Ve výhodě jsou ti, kteří si teď rádi pustí v televizi MS ve fotbale. O Kataru se nyní píše spousta článků, kde autoři obvykle něco kritizují, ale myslím si, že z pohledu českého televizního diváka je to parádní šampionát plný pěkných zápasů s úžasnou diváckou kulisou.
Ve čtvrtek jsem si vzpomněl, že už je to 31 let, co nás opustil famózní zpěvák skupiny QUEEN Freddie Mercury, ale co také pořád psát?. Konečně, je tu řada obsáhlých článků z let minulých.
Když tedy dnes konečně po dlouhé době vylezlo před polednem sluníčko, tak to byl pro mě signál, že bych měl vyjít na procházku, než zase bude tma. Lidský organizmus denní světlo potřebuje tak, jako vesmírné sondy potřebují pro práci nabité sluneční baterie :-).
Nebylo celkem o čem přemýšlet. Vždyť jsem tu nedávno v souvislosti s cyklostezkou psal, že už jsem dlouho u cukrovaru nebyl a ani jsem pořádně nevěděl, že se tam něco buduje. A kudy tam nejlépe jíti, než přes samotné centrum, aby si člověk užil ty skvělé kontrasty.
Nuže, nejprve jsem prošel náměstím Míru, abych se po roce podíval na již důvěrné vánoční artefakty, které nás tu budou nyní celou řadu dní provázet, ale zatím jenom tak bez nějakého většího zdržování. Pak vedla cesta samozřejmě na výhled k zámku, kde již máme konečně zase plný přístup na vyhlídku na České středohoří.
Potom jsem se již spustil do Polabského parku a sluníčko zmizelo za mraky. Malou zastávkou byl hřbitov, kde na mne z vitríny shlíželo po delší době zase několik parte poměrně mladých lidí a vzpomněl jsem si přitom na ty všelijaké ,, odborné články" o údajném prodlužování života, které mají být rovněž dalším důvodem k prodlužování řádného odchodu do důchodu. .
Pak už jsem sestoupil k řece, abych se podíval na pasáže, jaké jsem tentokrát již dlouho neviděl a znovu jsem si musel pochvalovat, jak moc je to fajn, že tu máme ten asfalt. Tady by se opravdu jinak nyní nedalo jít. To by byly boty samé bláto.
Konečně jsem došel do míst, která mě zajímala nejvíce. Jen mě trošku udivovalo, že text nemyslí vůbec na rybáře, kteří tudy jezdí auty k takzvanému Staráku, kde svá auta parkují, aby se pak na svá místa vydali pěšky.
Na Hadíku člověka vždy zaujme tento dům, který byl kdysi dávno hospodou i přívozem, na počátku 80. let jakousi malou občasnou letní občerstvovnou a dnes má tuším zahraničního majitele.
Dnes jsem si vybral místní vodočet. Tabulka pro rok 2002 je samostatně ve výši prvního patra.
Bylo by asi zajímavé zjistit, zda tato budova někdy v minulosti nebyla nějakým krytým letním tanečním parketem, nebo krytou venkovní restaurací. Možná šlo opravdu vždy jen o nějaké skladovací prostory. Třeba je to námět pro místní historiky.
Tento pohled mě tedy dostal. Pokud se nemýlím, tak tu vzalo za své několik stromů a zmizely i ty pramice, které tu byly. Jsem docela zvědavý na budoucí osud této zvláštní pláže. Hodně mi toto místo připomnělo opět soutok Cidliny a Labe u Poděbrad, kde bylo podobné místo plné laviček a stolků pro zákazníky venkovního občerstvení na druhé straně cyklostezky.
Místo si posezení opravdu zaslouží.
Tento úsek pamatuje značná část obyvatel tak, jako panelku, po které se zrovna moc dobře na kolech nejelo. Dnes tedy krásný asfalt.
Pozůstatek zdymadla Hadík.
První cyklistické posezení u Labe hned pod sjezdem z Polabského parku.
Ještě jsem se zastavil u své oblíbené vrby, která doslova zázrakem přežívá další a další roky i desetiletí, než se najde nějaká chytrá hlava, které bude vadit. Snad jí tímto neškodím, ale vždy dá toto místo člověku určitou radost, že tu stále roste.
Nu, a zbytek fotografií již strávíme na náměstí Míru. Zkusil jsem tu něco nafotit jenom tak pro atmosféru a k mé radosti tu potkal i několik přátel, se kterými jsem zapředl řeč.
Zrovna jsem se chystal k odchodu na oběd, když mě pobavila pěkná jazzová skladba, za kterou následoval výrok : ,, Nebojte se, to bylo jenom tak na rozehrání, ale přijdou samozřejmě koledy :-)."
Tentokrát se mi nepovedlo chytit slavnostní projev zřejmě již nového starosty města a slavnostní rozsvícení, stromu, ale podívat jsem se na náměstí s malým zpožděním byl. Ostatně jsem byl zvědavý, jaké fotky můj mobil utvoří, ale ještě pořád nějak nejsem seznámený s jeho možnostmi. Některé možnosti snímku totiž začne nabízet až během zaměření na předměty (například nyní funkce ohňostroj) a ještě váháte, zda to máte, nebo případně musíte potvrdit.
Jinak všude vůně svařáku, trdelníků, plno korzujících lidí, občas známá tvář, prostě vyjímečná atmosféra.
To je dnes vše a pěkný zbytek víkendu, či snad příjemnou adventní neděli.
Žádné komentáře:
Okomentovat