První adventní neděle vás zavede ve fotogalerii pod rozhlednu Vrátenská hora, pak se podíváme do Lobče a zakončíme adventními trhy ve Mšeně.

 

Dnešní první adventní neděle přinesla tak krásné počasí, že mělo opravdový smysl projet po dlouhé době auto a dobít baterie, které v mlhavém a mrazivém počasí trpí. Jenže kam ? Ne, nebylo to příliš složité. Od okamžiku, kdy jsem u zrenovované vily Karoly zjistil, jak snadno se dá mobilem fotit panorama, aniž by člověk musel pracně posouvat  po obzoru jednotlivé fotografie a spojovat je dodatečně doma v programu, tak už mě to zase táhne myšlenkou do míst výhledů.

Ideálním místem je moje srdcovka Vrátenská hora, ale jak už to tak bývá, tak se mi opět nepodařilo nějak rozumně včas dopoledne vypravit  a ještě by se to zase venku na ulici povídalo krásně se známým:-). Po krásné, široké a nedávno zrekonstruované silnici, se to jelo v příjemném slunném dni doslova parádně a prakticky jsem za městem  někdy ve 13 hodin potkával auta jen minimálně, což bylo téměř k nevíře.

Ovšem, na parkovišti čekalo překvapení. Po dva dny je prý rozhledna uzavřena a zrovna jsem se trefil do termínu. Chápete to ? V tyto měsíce se tam otvírá jen o víkendu a oni prostě zavřou pokladnu, zamknou rozhlednu a jen nějaký materiál poblíž vchodových dveří napovídá, že se tam jinak provádí nějaké práce.

Nutno však říci, že mě to nijak nerozhodilo. Je to sem kousek, viditelnost nebyla nic moc a navíc tu na mě padne celá řada příběhů. Některé jsou spojeny s výhledy, další se slavnostním otevřením rozhledny a celá řada pak s mojí dávnou zálibou, která je dnes už snad pomalu zapomenuta. Ještě předtím, než se vůbec rozhodlo, že tu bude nějaká rozhledna stát, tak jsme si sem do bývalého lomu, nebo aspoň do míst dnešního parkoviště jezdili s kamarádem od stejného hobby zavysílat.

Pak tu začali stavět tuto rozhlednu, na což upozorňuje tento základní kámen, abych se po ještě zase jiném příběhu dne 28. října 1999 stal účastníkem slavnostního otevření rozhledny.

Dnes mi bylo jasné, že z ochozu rozhledny ve výši 25 metrů nad zalesněným povrchem nic nenafotím, a tak jsem fotil aspoň na zemi.

Konečně, kolikrát jen jsme měli na přelomu tisíciletí v sobotu navečer půjčené klíče, ale praxe ukázala, že signál na anténě na stožáru, který se kotvil ke sloupku plotu poblíž vchodu je téměř rovnocenný a posezení v autě pohodlnější. Však to byla obvykle osmihodinová šichta do dvou hodin ráno, ale třeba v létě bylo úchvatné vidět z ochozu rozhledny, jak někde u Mladé Boleslavi vystřelují lidé ohňostroj a druhý létal u České Lípy.

Jo, to byly časy, když nám ostatní síbíčkáři ( pásmo CB 27 MHz) žertem říkali, že by nám tam měli postavit sochu :-). Tenkrát měli mobil jen šéfové firem, a tak pokud vás to zajímá, tak když vynechám podobně praštěné nadšence na dalších kopcích, tak se odtud dalo takovou vysílačkou povídat až třeba do paneláku v Blansku, což je nějakých 200 km. Ovšem, musel tam být další nadšenec s anténou na střeše a bydlet ve vyvýšené čtvrti :-).

Už doma mě napadlo, že bych cestou zpět mohl jet zase přes Nosálov a zastavit se v Lobči pro ležáček. Konečně, můžete se podívat, jak jsme se tu před šesti lety sešli s Martinem Klihavcem u křtu knížky Pivovary Mělnicka.

http://soutok.blogspot.com/2016/03/v-pivovaru-lobec-se-dnes-krtila-krasna.html

Lobeč, to byla původně taková roztáhlá obec s rybníčkem, zámkem a určitým kusem romantiky,, ale dnes je to především pivovar s venkovním posezením, muzeum Eduarda Štorcha a zámek, kde se sice konají svatby a další akce, ale nás tam nejvíce zajímá ta s auty v měsíci červnu.

Návštěva bývalé varny mě celkem rozesmála. Vyvalil se odtud rozesmátý domorodý muž, který si evidentně odnášel domů zlatavý nápoj a sršel v pouhém pohledu spokojeností. Tomu zase neunikla moje automobilová zastávka za stejným účelem, a tak nám to oběma po chlapsku vmetlo do tváře šibalský úsměv.

To však byl teprve začátek. Hned za dveřmi seděl u stolu zajímavý rozesmátý sympatický pár, který si našel čas na příjemný pozdrav. Ona blondýna a on měl evidentně kořeny v rovníkové Africe. V tu chvíli tam byla již jenom mladá servírka, která se se mnou bavila  roztomilou češtinou. Tentokrát jsem celkem snadno ukrotil svoji zvědavost, ale takovou dočasnou společnost jsem tu nečekal. Opravdu dočasnou, protože sotva jsme ukončili veškeré náležitosti, tak již přišla opět větší parta lidí.

Pak mě napadlo, že se cestou podívám do kraje aspoň ze Mšena od školy, ale sami vidíte, že to byla dnes sice romantika, ale jinak bída. Nicméně mi vůbec nedošlo, že se advent a rozsvícení stromečku nekoná jen na Mělníku :-). Když jedete na nádraží a ke škole, tak musíte prostě přes náměstí. Nu, a tam dnes bylo živo.

Pohled na mlýn za Vrátnem.

Radnice.

A tady už to žilo.

Od překvapeného kamaráda se dozvídám, že u nich se strom rozsvěcí až na adventní neděli. Poznávám tu několik tváří, dělám pár fotek a zkouším panoramata.

Tamní betlém je pochopitelně zase jiný, než ten u nás, a také krásný :-).

Pomalu se již blížila tma, byl čas k návratu a já vám tu dám ještě tento krásný Mercedes ....

....... a opravdu krásnou zrekonstruovanou budovu mšenského nádraží, která mívala v minulosti větší důležitost. Taková procházka po Cinibulkově stezce, posezení v restauraci U lva při zlatavém moku a svezení mezi skalami lokálkou do Mělníka, to nebyl špatný tip na třeba rodinný a lehce dobrodružný víkendový výlet v blízkosti našeho města.

I domů se mi nejelo vůbec špatně, protože se zdálo, že všichni výletníci již odjeli zřejmě směrem do Prahy a místní lidé čekali na rozsvícení stromku. Podobnou akci jsem pak viděl ještě v obci Střemy, kde mě překvapilo, kolik lidí se v takový den  najednou sejde v jedné malé obci na jednom fleku :-). A pak mě ještě překvapil domov :-). Tady prostě pomalu a jistě přicházela mrazivá mlha.

Máme se ráno na co těšit.. Tak, vy víte, že opravdová mrazivá mlha prospívá dálkovému rozhlasovému příjmu, ale myslím, že to nám je všem zítra ráno úplně jedno :-).

Pohodový vstup do přelomového kalendářního týdne !