Okříšky. Nádražní hospůdka ve stylu country.
Možná se někdo podivíte, jak se mohu vůbec na takovou věc ptát, když žiji v zemi, kde prázdniny a Vánoce patří k obdobím, kdy na televizní obrazovky přichází pravidelně naše pohádky od padesátých let až po současnost, ale dokonce již začínám narážet na mladé lidi, kteří znají pouze internet a aniž by měli vůbec ponětí o československé a české filmové tvorbě, tak ji předem odmítají a odsuzují.
To zkrátka nevycházíte z údivu, když vám někdo řekne, že ještě neviděl komedii Vesničko má středisková, matně si vzpomíná, že snad nějaký děj z filmu Jáchyme hoď ho do stroje si pamatuje a těm lidem je 20 let. Prostě je už pryč ta doba, kdy jsme téměř všichni koukali na televize a leckdy na stejné věci, které jsme snad již viděli i tisíckrát a neokoukalo se nám to. Seriál Arabela tedy připomenu :
https://cs.wikipedia.org/wiki/Arabela_(seri%C3%A1l)
S názvem Arabela jsem se později setkal ve Vídni, kde se tak jmenuje jedna rozhlasová stanice a nakonec mě k tomuto seriálu přivedla zpět i taková náhoda. Ale to až později.
Kostel v Šumné.
Myšlenkou totiž byla návštěva Vranovské přehrady, kde mám velký dluh, ale jsou v republice přesto ještě četná místa, kam člověk vůbec nezavítal i proto, že nejsou tak turisticky profláklá, nebo se nápad časem zase vytratil.
Vranovská přehrada je především rájem rybářů i lidí, kteří touží po rekreaci u vody s možností vyjížděk nejen na šlapadlech, ale i výletních lodích. Jenže má i něco navíc. Její tři hrady na březích jsou velké a patří k vyhlášeným.
Morový sloup ve Vranově nad Dyjí.
Bylo mi jasné, že je téměř vyloučené, abych během jednoho dne stačil navštívit a prohlédnout všechny tři hrady, ale to ostatně nebyl účel. Ten tkvěl spíše ve fázi seznamovací, kdy si chcete udělat úsudek, jak to tady asi vypadá, co je jak možné veřejnou dopravou obsáhnout, co zvládnete obejít pěšky, a jakmile se dáte na turistický deník a vizitky, tak si myslíte, že přece není všem dnům konec.
Konečně, Bítov jsem viděl před 20 lety, Vranov je opravdu krásný velký vyhlášený zámek, a tak prioritu získala obrovská hradní zřícenina Cornštejn, kde ani nebylo třeba řešit nějakého průvodce, nebo přemýšlet, zda tam někde bude možnost odložit batoh. Nemusím vám snad ani říkat, že celá cesta byla plně v režii čtrnáctidenní Jízdenky na léto, kterou jsem tu snad již stokrát vychvaloval.
Jen to mělo tentokrát škraloup v podobě výdaje 2x50 Kč za jízdenku PID z Mělníka do Kolína, kam jezdí společnost RegioJet.
Ulička ve Vranově nad Dyjí.
Začal jsem tradičním rychlíkem v 5.40, který jezdí každý den. Ten vás doveze v 6.39 do Kolína, kde máte pohodlný čas přejít podchodem na sousední nástupiště, odkud vás v 6.47 veze další rychlík Praha-Brno do Havlíčkova Brodu. Tam přijedete v 7.57 a ze stejného nástupiště vám hned v 8.03 jede spěšný vlak do Jihlavy, který vás na hlavní nádraží krajského města Vysočiny přiveze v 8.22.
Takovou zajímavostí je, že pokud vyrážíte dále někam pod Jihlavu v pracovní dny, tak je to pohoda a vše pěkně navazuje, ale jakmile jsou svátky apod. ( např. 5. a 6. července), tak je to cestování horší a už to vyžaduje delší časové prodlevy. Mimochodem, v Jihlavě mají docela pěkné středověké podzemí a ještě lepší ZOO, kde najdete i africkou vesnici.
Státní zámek Vranov nad Dyjí.
Pokud zůstanete ve spěšném vlaku jedoucím z Havlíčkova Brodu jménem Renesance na hlavním nádraží v Jihlavě sedět, tak vězte, že vás poveze do Telče, Dačic a Slavonic, kde jsme také spolu na stránkách Soutoku již byly a tuším, že dokonce loni.
Nyní nám však od Plzně a Českých Budějovic přijede v 8.26 typický rychlík s kupé, který by vás také dovezl do Brna, jako ten rychlík z Kolína do Havlíčkova Brodu, avšak po jiné trati. My však jedeme krásnou krajinou podle říčky Jihlavy jen do městyse Okříšky, kam přijedeme v 8.52. Podobně tak, jako jsou Všetaty vyhlášené svojí nádražní restaurací, tak je tomu i zde. Dokonce mám pocit, že ta špatná návaznost o víkendech a svátcích je tu snad schválně, aby tu cestující byli nuceni zavítat do této country hospody.
Vězte, že za dobrého počasí sedí obvykle pod slunečníky na prvním obrázku nějaká ta parta skautů, dobrodruhů, vodáků a zpívá se tu u kytar tak, jako všude na lokálkách, když lidé jedou za dny volna a dobrodružstvím.
Jez na Dyji pod zámkem Vranovem.
V sobotu jsem tu jednou před mnoha lety strávil snad 90 minut, ale nyní mi už v 9.02 jel vlak dále směrem na Znojmo. Celou trasu se pohybujete na historické železnici vybudované v letech 1873-1874, která vede z Vídně přes Mělník kousek za Děčín.
Ještě snad na začátku milénia bylo možné, se dostat v neděli odpoledne vlakem ze Znojma přímo až do Prahy, ale nyní končí nejdelší spoj tuším v Havlíčkově Brodě a zdejší spěšné spoje nesou pojmenování podle vína ( například Vetlínské zelené). To vše vám řeknou jízdní řády, pokud k nim máte kladný vztah a není ani důležité, zda jste po té, či oné trati někdy vůbec jeli :-).
Cyklista z Ingolstadtu za plotem restaurace ve Vranově nad Dyjí.
V 9.59 vás vlak doveze do stanice Šumná , která je vstupní železniční branou k Vranovské přehradě. Nejraději bych jel nejprve do Bítova a až později do Vranova, ale to bych měl zbytečnou časovou i nevyužitou prodlevu. Autobusová linka číslo 830 vás za pár korun odveze v 10.19 do Vranova, který již můžete obdivovat z téměř leteckého pohledu ze serpentiny nad městem a v 10.32 jste na místě.
Počasí bylo krásné a měl jsem štěstí, že jsem sem nejel o den dříve, kdy tu prý bylo až skoro k 35 °C, jak mi řekla odpoledne jedna paní. Nyní byl autobus plný hrdých skautů z Brna, kteří vysedali stanici před Vranovem a jejich sehrané skupinové stěhování zavazadel z dopravního prostředku bylo milým zpestřením cesty.
Po příjezdu jsem samozřejmě zavítal nejprve do TIC, které připomíná spíše starou malou vesnickou prodejničku, ale výběr tu je. Udělal jsem si aspoň několik snímků zámku od jezu, kde řeka přicházející od přehrady opouští městys a vydal se na místní autobusáček před restaurací na autobus směrem na Bítov. Tehdy tam zrovna zoufale pobíhal jeden muž s kolem, mával na mě rukami a vykřikoval slovo essen.
Už jsem ho posílal do TIC pro informace, když se objevil nějaký lehce přitloustlý pikolík, který jen velmi pomalu oprášil utěrkou nějaké venkovní stoly a jal se pomalu otevřít vrátka restaurace. Z muže jsem ještě dostal, že přijel z bavorského města Ingolstadt a ve chvíli, kdy zmizel na okamžik v útrobách budovy jsem zvěčnil jeho kolo, jako symbol již slušného cyklistického dobrodružství. To jsem ještě netušil, že o několik hodin později u hradu Bítov promluvím s dalším cyklistou, který zase přijel z Orlických hor :-).
Odtok Dyje z Vranova nad Dyjí.
Autobusová doprava tu vypadá trošku složitě, ale není. Spoje z Vranova z centra jezdí totiž k přehradě do zastávky Vranov nad Dyjí- pláž a táhnou za sebou přívěs na jízdní kola, ale pokud chcete stejnou linkou číslo 830 pokračovat do Bítova, tak musíte v obci u zastávky Lesná penzion přestoupit na spoj, která jede odtud od penzionu. Oba autobusy pak jedou za sebou, aby se později spoj s přívěsem oddělila vlevo k přehradě.
V praxi to znamenalo odjezd z Vranova v 11.16 a Bítov mě přivítal v 11.53. Zde jsem pak pokračoval po turistické značce na Cornštejn, kde jsem byl asi ve 12.30. Jde o velkou opravenou hradní zříceninu, která střežila bouřlivou zemskou hranici a nabízí zejména výhledy na přehradu a její okolí. Vstupné zde stálo 120 Kč a velmi příjemná a společenská paní mi vnutila tištěného průvodce, který mi při focení poněkud překážel.
Vranov zámek z městyse.
Prodávají tu v rozumné ceně i povídání o hradu, kde nechybí půdorys celého objektu. Ten na člověka svojí velikostí udělá opravdu dojem. Odcházel jsem asi ve 13.20 zpět dolů k přehradě a znovu do kopce do obce, aniž bych tušil, že už za hodinu půjdu k hradu Bítov a budu současně vyhlížet rozhlednu Rumburak, kterou bych také rád ještě navštívil a o jejíž existenci jsem se dozvěděl teprve až z mapy krátce před výletem, a pak jsem ji prvně spatřil až pohledem z autobusu při příjezdu k Bítovu.
Byla to všechno docela honička s časem, protože jsem chtěl odjet z Bítova už v 15.55 a ne až o dvě hodiny později, k čemuž jsem měl několik důvodů. Nakonec jsem tedy došel k rozhledně Rumburak ve 14.30 a strávil jsem tu asi 20-25 minut. Stojí tu velký hotel s restaurací a v blízkosti i jakýsi pohodový dvůr ve stylu Jamaica, kde nechybí ani palmy a vlajka tohoto státu.
Z věže je vidět i několik kopečků v sousedním Rakousku a údajně má být dle tabule vidět i část jaderné elektrárny v Dukovanech, ale to jsem nějak neviděl. Pak už mě čekal zrychlený přesun k hradu Bítovu, kde jediným zdržením bylo krátké zastavení, se zmíněným cyklistou z Deštné v Orlických horách.
Všude chtějí vydělávat peníze, a tak je dnes i přístup na hradní nádvoří Bítova zpoplatněn. Z časových důvodů jsem však musel vzít za vděk vizitkou, kterou vám v TIC ve Vranově nenabídnou a otočit cestu k autobusu. Ostatně i tak jsem mě dnes již zážitků poměrně dost. Jen ve vzpomínkách tedy zůstalo 20 let staré hučení jakýchsi píšťal na střechách zámeckých budov, které ve větru vydávaly zvláštní kvílivý zvuk a vynikající tamní archivní víno.
Rozsáhlá hradní zřícenina hradu Cornštejn.
K autobusu jsem došel s předstihem 10 minut, slunko stále pálilo a já vyřešil jednu otázku. Ta otázka zněla : ,, Dá se na otočku zajet z centra Čech až k Vranovské přehradě a ještě tam něco prozkoumat a navštívit ?" Odpověď tedy zní, že ano a nemusel by to být ani občasný zrychlený přesun, kdybych jenom něco z toho vypustil. To je někdy až neskutečné, co se dá za jeden volný den všechno vidět a přitom leckdy i daleko od domova.
Zkuste si vyhledat spojení pro docela obyčejný všední letní den a zjistíte, že ať už jedete z Břeclavi, nebo třeba ze Šumné poblíž Vranovské přehrady, tak vám pořád ještě odjezd v 18 hodin stačí k tomu, abyste přijeli dle řádu ve 22.15 na Mělník bez nutnosti nějaké pozdější cesty přes Prahu, což vůbec není pro příjezd i pohodlí cestování špatné. A zde to z Bítova k Vranovu jezdilo v dvouhodinových taktech.
Rozhledna Rumburak.
Můj výlet se však vyvíjel podle promyšleného programu poněkud jinak. Znovu se potvrdilo, že někde jsou prostě fajn lidi, nebo má na ně aspoň většinou na cestách člověk docela naštěstí štěstí. Když mě pan řidič uviděl a já chtěl za pár korun jízdenku do Lesné, tak si vzpomněl, že jsem dopoledne přijel autobusem od Vranova a pravil : ,, A nejedete třeba dál ?" - ,, Ano, do Vranova. " odvětil jsem. - ,, No tak vidíte, za stejné peníze můžete jet až tam."
Teď mi tedy docvaklo, že je sice spousta integrovaných systémů v republice podobných a na rozdíl od pásmové PID, se tam počítají nějaké územní jednice, ale oblast zde je relativně tak malá, že přestupní Lesná i Vranov městys jsou ve stejné cílové jednici.
Ta ochota autobusáka dobře poradit mi přišla v té dopravní říši občasné snahy prodeje zbytečně drahých lístků neznalým osobám tak ušlechtilá, až jsem oněměl. Přitom šlo opravdu jen asi o 10 Kč. Skutečně jsem byl ve vlaku několikrát svědkem hovorů neznalých lidí s průvodčími, kteří je upozorňovali, že si mohli ušetřit nějaké peníze, kdyby si koupili jinou jízdenku, nebo cestovali případně trošku jinak.
Hrad Bítov.
Vystoupit v Šumné by mělo smysl jedině tehdy, pokud bych měl v plánu jet opět k domovu a ještě bych věděl, že je v obci nějaká otevřená hospoda. Místo toho jsem však opět přestupoval v obci Lesná, kde společně se mnou čekala asi dvě minuty nějaká žena na spoj vyjíždějící opět do Vranova. Odtud mám tedy potvrzenu například onu zprávu z televize, že kdybych sem zavítal jen o den dříve, tak bych možná pěkně trpěl horkem.
Ve Vranově nad Dyjí mé putování v blízkosti Vranovské přehrady začalo a rovněž i skončilo. Rozdíl byl jenom ten, že zatímco dopoledne jsem se nacházel pouze v místech, kde Dyje opouští městys, tak nyní jsem zjistil, že tudy vede k zámku do kopce i turistická značka ( to jsem věděl), která je však posléze uzavřena z důvodu nějakých popadaných stromů a prohlédl jsem si později zámek i z druhé strany hlavní příjezdové komunikace do městysu.
Rozhodl jsem se dnes však po dlouhé době připojit ještě nějaký ten vymyšlený bonus, který nemá s článkem vůbec nic společného. Brouzdal jsem nedávno youtubem, pouštěl si spíše tentokrát rockovější muziku, až jsem zavzpomínal na lehce ujeté Sex Pistols a našel jsem v dost dobré kvalitě ( to se mi dříve moc zrovna nedařilo) jejich slavné album plné krásných melodických punckových skladeb, z nichž zejména tři až čtyři, se hrají v médiích dodnes. Kdo chcete, tak mrkněte na věc. Až budu mít trošku času a náladu, tak to také skouknu, ale nevím, zda zrovna tento odkaz je spíše audio HQ kvality, nebo zda tam budou aspoň i nějaké se střídající obrázky.
Verze s názvy skladeb :
V každém případě by mělo jít o perfektní audio kvalitu, o které se nám na sklonku sedmdesátých let ani nezdálo.
Pohodový vstup do dalšího srpnového týdne!
Aktualizace 14.8. ve 12 hodin: Jeden informační aktuální článek z oblasti fotografování, který vás zřejmě neovlivní, ale i tak je ukázkou toho, jak se mohou věci na trhu měnit a zasáhnou i rozhodnutí slavných značek. :
Žádné komentáře:
Okomentovat