Přišlo to zcela náhodou. Chodím přes zámeckou vyhlídku poměrně často a sotva si dnes již dokážu představit, že bych měl snad projít jen přes Karlovo náměstí pod Pražskou branou na náměstí Míru a vůbec nezajít za zámek. Nejinak tomu bylo i v neděli odpoledne, kdy jsem tu objevil na konci Husovy ulice jen kousek od pomníku Karla IV. posedávat muže, kterého jsem si na stejném místě všiml již posledně.
Čtenáři již vědí, že tu čas od času místo mobilu, fotoaparátu, triedru, či jen obyčejného rozjímání a kochání se krajinou, také vytáhnu ze zavazadel rádio, abych vyzkoušel, zda třeba nepřilétl signál v nejkvalitnějších pásmech aspoň z Bavorska. Když tu najednou koutkem oka zahlédnu, že jsem vzbudil krátkodobou pozornost onoho muže, kterému možná bylo divné, proč někdo odbočuje vpravo do míst, kde se stejně kvůli oplocené zábraně musí zastavit a odepřít si pokračování na krásnou vyhlídku na České středohoří.
Není podstatné, kde jsem se následně vyskytoval, ale zcela fantasticky to vystihuje takzvaná kvantová mechanika. Je to taková povídka jednoho vědce, který se jednou ve tmě díval na osvětlenou alej a všiml si, že tou alejí prochází člověk. Ten člověk se mu vždy objevil v místech, kde bylo veřejné osvětlení a jenom správně předpokládal, že pokud snad později ve tmě neodbočil z cesty, tak se mu dost pravděpodobně objeví pod dalším veřejným osvětlením veřejné cesty.
A tak jsem se znovu později objevil na cestě nad Vrázovou vyhlídkou, která vedla opět vzhůru k zámku. Podíval jsem se na horu Říp a všiml jsem si v daném místě, že slunce za touto horou zapadá. Bylo mi jasné, že někde tady v Podhradí právě teď v tuto dobu slunce mizí za horou, ale zároveň jsem také věděl, že zcela jiná situace bude pravděpodobně nahoře na vyhlídce u zámku, kde jsou také mimochodem ty tabule, které mají návštěvníkům ukázat, co je pravý soutok, a co je soutok falešný ( Labe s laterálním kanálem).
Všimněte si, že ač slunce zapadá za Řípem, tak místo toho, aby ho byla vidět jenom vrchní polovina, tak se zakouslo do hory. Tento zvláštní úkaz má na svědomí pravděpodobně lom paprsků v atmosféře.
Snažil jsem se jít co nejrychleji do kopce, abych dostal slunce do zorného úhlu mimo horu, ale vyžadovalo to značné úsilí.
Poslední snímek slunce toho dne byl ovlivněný oblačností nad obzorem, ale potvrzoval teorii o místě pozorování. Došel jsem znovu na místo, kde jsem nedávno hledal rádiové signály a našel jsem tu dnes již podruhé onoho muže, kterého nešlo v poslední době přehlédnout. Tentokrát tu stál s fotoaparátem a bylo zcela jasné, že muž holduje fotografování.
V okamžiku, kdy jsem vyslovil větu : ,, A pán je fotograf :-)" jsme se prakticky vzájemně našli a hned v úvodu jsme umocnili naše setkání vzájemným porovnáním snímků zapadajícího slunce z obou přístrojů. Byl to sice ještě ten pravý fotograf, co nemá rád nějaké automaty a je šťastný, když si může sám ručně navolit clonu i čas expozice, ale na druhou stranu přiznal, že dnešní mobily s mnoha pixely již také dokáží vytvořit působivé snímky.
Ihned jsem se rozhovořil o tom, jak mě relativně nedávno zklamala koupě značkového Canonu, kde překvapivě nebylo možné ani na nějaké ruční ovládání přejít, ač jinak přístroj nabízí celou škálu fotografických režimů.
Jenže, u toho muže mě fascinovalo mnohem více věcí. Obvykle tady za zámkem potkávám lidi z nejrůznějších míst Čech, nebo dokonce zahraničí, ale s tímto člověkem jsem našel hned několik společných bodů. K mému překvapení ihned poznal, že rádio které jsem vytáhl slouží k digitálnímu příjmu rozhlasu DAB+ a přiznal se, že se zejména v minulosti zabýval lovem krátkých vln.
Tady musím těm méně znalým vysvětlit, že jsou lidé, kteří mají doma vysílačky, kterými vykonávají na amatérských pásmech krátkých vln přátelská spojení i mezi kontinenty, a pak je tu další kategorie, kdy jde o záchyt běžných rozhlasových stanic se žádostí o QSL lístek. To jsou takové pohlednice, kde vám stejně praštěný amatér rád zašle potvrzení o společném hovoru, ale horší je to již u těch běžných rozhlasových stanic.
Tam můžete zavadit o rozhlasovou stanici, která vám ráda zašle pohlednici, kde potvrzuje, že jste ji u vás ve své zemi slyšel, ale bohužel vás celá řada stanic i ignoruje. To však není důvod k nějakému rozladění. Kvalita lidského života spočívá v uznání vlastní kvality a pokud víte, že jste třeba ulovili na pásmu VKV ( FM) nějakou orientální stanici a třeba to máte nějak zdokumentované, tak vás to těší a nemůže být až tak smutné, že tam jsou někde v redakci nějací ignoranti, kterým je zcela jedno, že někdo ve střední části Evropy a ve středu Čech ulovil jejich africkou, nebo balkánskou stanici a rozhodně mu ani neodpoví.
Jenže, aby těm překvapením nebyl pořád ještě konec, tak se z příjemného pana fotografa vyklubal člověk, který občas vystavuje své fotografie v mělnickém RMM a imponoval mi i fakt, že se jednalo o bývalého učitele dnešní místní odborné školy s názvem ...
Integrovaná střední škola technická Mělník
Na Mělníku je úžasné, že ač máme celá desetiletí jen těsně pod 20 tisíc obyvatel, tak velmi často najdeme někoho, kdo zná zase někoho, koho známe my. A je zcela jedno, zda jde o učitele, lékaře, prodavače, řemeslníky, techniky, podnikatele a já nevím, co ještě. Tedy, je určitou otázkou, kdy o někom můžeme ještě mluvit v čase přítomném, a kdy už v čase minulém.
Když jsem tedy nyní zmínil tu minulost, tak mi dovolte ještě jeden poznatek z letošní dovolené. Představte si, že jsou u nás města, kde na každém parte člověka na hřbitově nechybí i jeho fotografie. Návštěvník hřbitova tak ihned ví, zda zesnulého znal aspoň podle vidění, či nikoliv. To k nám na Mělník ještě nedorazilo, ale celkem se mi ten nápad líbil. Sluší se ovšem připomenout, že u nás ten nápad žije aspoň částečně v měsíčníku Mělnická radnice v rubrice ,, Vzpomínáme", pokud pozůstalí takovou vzpomínku redakci zašlou.
Abych se však vrátil k zajímavé osobě Ladislava Záruby, tak nemohu jinak, než zde předběžně upozornit na blížící se výstavu jeho fotografií o Mělníku v dávných letech. Výstava se koná v muzejní kavárně, kde na 40 fotografiích uvidíte snímky z našeho města v letech 1970- 1976.
Dnes také mělo na Mělníku zapadnout slunce za horou Říp a na podobnou situaci si počkáme až do dubna 2023. Dočkáme se?
Mohl bych tady toho o dnešním dni napsat více, ale myslím si, že většinu nás starších, se asi
dnes dotkla především zpráva, že už mezi námi není i zpěvačka Hanka Zagorová. Mimochodem, zrovna včera jsem koukal na ČT3, která má být na konci roku zrušena na jakýsi pořad písniček z roku 1972, kde nechyběla ani ona. To byla ještě hudba opravdu krásná, zapamatovatelná na celý život, melodická a ani nám nevadilo, že je mnohdy převzatá.
Ne, nebudu zde dnes dávat hudební odkazy na písničky z youtube a ani by nebylo zrovna dobré zde vypíchnout několik písní, když měla zpěvačka tolik pěkných písniček, ale ono to prostě stejně nejde, abych se k některým nepřihlásil.
Mně se třeba hodně líbila Duhová víla s Petrem Rezkem, nebo Biograf láska. Také duet s Drupim jménem Setkání , nebo parádní citové Líto .Pochopitelně také celá řada písniček z období tria Kotvald-Hložek-Zagorová, kdy se některé dostaly rovněž do komedií i seriálů té doby. Když jsem zmínil ty populární kopie, které se u nás v popu vždy tak často uplatňovaly, tak třeba zmíním svižnou skladbu jménem Spěchám, nebo úspěšný ploužák s názvem Jinak to nejde.
Co vůbec říci ? To omšelé, že staré odchází a nové přichází ? Vždy je to takové zvláštní, když slyšíme něco od někoho, kdo už není mezi námi a vzpomínáme na to období, které je současně obdobím našeho života. Jedno, zda jde o zpěváka, zpěvačku, herce, nebo známého člověka.
Venku sice nyní opět prší, ale i tak vám přeji krásný pohodový a již opravdu poslední srpnový víkend měsíce, se kterým podvědomě odchází léto. Važte si každého pěkného aspoň lehce bezstarostného dne.
Žádné komentáře:
Okomentovat