středa 6. července 2022

Rok poté. Obrazová fotoreportáž z míst, která nejvíce utrpěla pod sílou největšího tornáda v Evropě. Jak to tam vypadá dnes ? Co to s vámi na místě udělá ?

 


Ničivá síla přírodních živlů člověka vždy přitahovala. Jen jsme tady v tehdejším Československu žili s pocitem, že nás se to tak nějak netýká. Jen pamětníci již dnes vědí, že byla opravdu čtyři roční období a i zde v Polabí nám vždy napadl sníh aspoň pro běžky i sáňky a letní počasí bylo takové nějaké příjemné bez extrémních teplot. Mimochodem, na Mělníku se ještě v 70. letech 20. století uzavíraly ulice pro sáňkování ( Jarošovka, Vodárenská...) a běžkovalo se na polích.

O tornádech v USA jsme slyšeli jen z televize, a když začaly časem západ Evropy sužovat větry a lijáky, tak jsme pořád věřili, že nás tu přece chrání vysoké pohraniční hory. Skoro se zdálo, že to záplavami měst na Dunaji končí a u nás je prostě v oblasti přírodních živlů zcela bezpečno.


Jenže přišel rok 1997 a po třech dnech dešťů ve dvou oblastech Moravy, se setkaly rozbouřené vody řek Moravy a Bečvy, aby se u vsi Troubky začala psát první kapitola české živelné historie. Ve skutečnosti to bylo poněkud složitější, protože pršelo i jinde a nebylo snad žádné moravské řeky, kde by něco nehrozilo. Zprávy tak přicházely ze Svratky, z Dyje, ze severu Moravy i Slezska, ale symbolem těchto povodní se stala obec Troubky.


Nebylo nám tehdy z těchto záběrů moc dobře a Moravu jsme moc litovali, ale stále se zdálo, že v Čechách se něco takového stát nemůže, protože tu máme Vltavskou kaskádu přehrad, která případné současné deště na Šumavě a v Krkonoších zvládne vyřešit.


Tehdy ovšem lidé netušili, že jsou všechny přehrady téměř plné, a když to v roce 2002 začalo, tak už bylo najednou pozdě na nějaké odpouštění vody z nádrží. Zprvu jsme s lítostí sledovali, jak se kácí barokní sochy na krásném a velmi cenném mostě v Písku, a pak se všichni obávali, co to natropí v Praze, před kterou se ještě přidávala rozbouřená Berounka.

Mediálně se nadlouho situace zastavila v našem hlavním městě, ale moravská obec Troubky dostala nově česká jména v podobě vsí jménem Zálezlice, Tuhaň a Kly. Mělník je na kopci, a tak se povodeň týkala hlavně čtvrtí Pšovka a Mlazice. Proud na řece Vltavě byl tak silný, že řeka Labe se od jejích vod odrážela tak, jako od bariéry a de facto obrátila proud řeky Labe až 15 km proti jeho proudu. Všude bylo při pohledu z mělnické vyhlídky moře.




Jak jistě víte, tak proud obrátila i říčka Pšovka, která byla ještě i u zimního hokejového stadionu na mělnickém Podolí zároveň s cestou a v následujících letech došlo k budování ochranných bariér. Jde například o vrata v ústí říčky Pšovky, kde má být potok v případě potřeby přečerpáván tak, aby nenarážel do rychle proudící řeky, ale jeho vody dopadaly na její hladinu.

Hlavní zábranu dostaly Mlazice i s přístavem,  kde je ochranná hráz patrná, ale na rychlé namontování je připravena i čtvrt Rybáře. Jenže, jak už to tak bývá, tak přišlo ještě několik naštěstí menších povodňových vln, které posléze vystřídaly spíše suchá léta.

Ta začala utvářet malé nenápadné občasné větrné víry, kterým se říká také někdy rarášky, ale relativně byla v posledních letech u nás spatřena také menší tornáda, která obvykle poškodila spíše lehce několik domů v jediné vesnici.


Ovšem, je pravdou, že se snad poslední dobou objevovala o intenzivnější síle a skoro se začala nabízet myšlenka, která se opravdu realizovala. Když se 24. června 2021 přehnalo na jihu Moravy tornádo, které zpustošilo několik obcí, tak se tu nabízely jisté meteorologické paralely se středozápadem USA.

Pokud to tam aspoň trošku znáte, tak víte, že je to nejen dost teplá oblast, která má svoji paralelu v našem Polabí, ale navíc jde o rozsáhlé rovinaté území, které je tu severovýchodně od Břeclavi podle řeky Moravy opravdu otevřené.

Díky krásné Jízdence na léto, kterou už 8 let nabízejí v červenci a v srpnu svým zákazníkům České dráhy, jsem si zvykl zahajovat dovolenou právě cestou do těchto končin a nikoliv náhodně. Jednak je to jízdenka, která letos stojí  1290 Kč, není přenosná na další osoby a doslova zve aspoň zprvu k dlouhým jízdám po republice a rychlém návratu investice.

 Navíc vám ten kraj tak nějak za ty roky přirostl k srdci a z Pálavy je krásný kruhový rozhled.


Ještě loni jsem se pokoušel z lednického minaretu něco marně zahlédnout, ale letos mi návštěva tornádem postižených míst přišla tak, jako myšlenka na místě a důvodů bylo více. Přiznám se, že určitou zásluhu má na celé akci památník, který tu po roce vznikl, a který uvidíte dále ve fotogalerii. Dále jsem chtěl vědět, jaké budu mít pocity, když to uvidím na vlastní oči a nikoliv jen z televize.

Teď již mohu říci, že se to vůbec nedá srovnat, ale pojďme od začátku. Vyjížděl jsem opět rychlíkem v 5.40 do Kolína a žel jsem musel tentokrát pro tento úsek zakoupit za 50 Kč jízdenku PID, kterou společnost RegioJet uznává. Dále jsem pokračoval již v 6.44 na Jízdenku na léto rychlým Railjetem, který mě asi v 9.52 přivezl přes Vysočinu a Brno do Břeclavi.

Až sem to bylo tak, jako v uplynulých letech. Jen jsem tentokrát nešel na autobus v 10.12 do Lednice, který do blízkosti slavného zámku s minaretem přijede v 10.30, ale pokračoval jsem vlakem v 10.35 ve směru na Přerov.

Na prvním snímku vidíte nádraží v postižené Moravské Nové Vsi, kam jsem přijel v 10.45 hodin. Už první pohledy ven z okna, kdy odbočila trať na Brno a podjeli jsme dálnici na Bratislavu byly poněkud smutné, ale k tomu všemu se dostaneme.

Z Moravské Nové Vsi jsem byl lehce vykolejený. ,, Cože ? Takto že vypadá městys rok po tornádu ?"


Má vůbec cenu ty první fotografie nějak komentovat? Všude je něco zničené, nebo se něco opravuje. Jedno velké staveniště.


Tato budova mě velmi zaujala. Zde prvně nejlépe vidíte, jak ten větrný vír tou svojí silou doslova rozsekal létajícími předměty celou omítku. To doslova připomíná válku. Opravdu je zázrak, že se nikdo nepotloukal venku tak, aby to nestihl se nějak schovat.

Tornádo na Moravě trvalo 35 minut a začalo v 19.10 SELČ dne 24.6.2021. Nad naše území vstoupilo u Valtic, aby se později za Břeclaví před obcí Hrušky dotklo země. Spoušť napáchalo v délce cca 26 kilometrů o šíři 500 metrů.


https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/tornado-na-morave-bylo-loni-jednim-ze-ctyr-takto-silnych-na-svete/2223911

Toto byla asi místní májka.



Všude jen prázdno, ruiny, osekané omítky, zkáza, nebo již opravené střechy.



Ani ta vlajka s lebkou na jednom z domů se mi nechtěla rozvinout.


Na kostele se opravuje věž, je kolem lešení a chybí střecha.



Tady nám dokonce chybí celý dům.



Jen kousek za obcí.


Při silnici do obce Hrušky, se nachází jen kousek za obcí jakýsi zemědělský areál.



Sousoší Alegorie úrody a zemědělství.

Zastavil jsem se na vrátnici zemědělského podniku, kde seděl postarší člověk a ptal jsem se na památník, který tu měl někde vyrůst na připomínku tornáda. Začali jsme si povídat a já si uvědomil dvě věci. Z toho co jsem viděl, se člověku až třásl hlas. To bylo zase úplně jiné, než když to vidíte v televizi.

Na vrátném bylo vidět to, co jsem nedávno někde četl o místních lidech.  Známe to snad každý. Máme nějaký nepříjemný zážitek, se kterým nám těžko někdo pomůže, ale uleví se nám, když se o něj podělíme, když vidíme, že to někoho zajímá a slyšíme souhlasná slova podpory. Třeba už jen to :,, Vím, bude to těžké a nějaký čas to potrvá, ale přeji vám, ať to nějak  v relativní pohodě zvládnete."


Památník tornádu zůstal na konci zemědělského areálu za plotem a jde se k němu snad 100 metrů právě podle oplocení. Osobně mi připadá velmi zdařilý a cením si i toho nápadu. Jistě zde mohlo stát úchvatné gigantické dílo rozvírajícího se vějíře směrem k obloze, které by vyžadovalo jiný materiál, ale tato myšlenka s trámy ze zničených  místních domů má něco do sebe.








Toto místo je doslova fascinující. Silnice kousek za objektem ještě chvíli stoupá. Považte, že tudy půjdete, a tam na obzoru se začne vynořovat něco tmavého a strašidelného, co bude za chvíli vraždit. Ti lidé tady vůbec nevědí, zda touto cestou tornádo ještě někdy nepřijde.


Otáčím se naposledy k Moravské Nové Vsi ....


..... a dívám se ještě jednou na zemědělský zdevastovaný podnik, který je obří skládkou i s památníkem, kterému kritici říkají ježek.


Na konci katastru potkávám kříž s Kristem, který to také pěkně schytal.


Tam v dáli je obec Hrušky. Díváte se 1800 metrů daleko :-). To je planina,co ? Doslova ten terén vyzývá k tomu, co zde již v úvodu padlo. Náhle cítím průvan a začnu kašlat, protože mě něco strašně dráždí na průduškách. Trvá to minuty. Vzpomínám, že jsem na obzoru v dáli zahlédl ještě nějaký kouř, a pak objevuji vlevo v poli i nějaké rašeliniště.

Úplně zapomínám, že jsem mohl zkusit rozbalit  respirátor, který mám v počtu několika kusů ještě na dně batohu. Kdo by to ale tušil, a kdo by se k tomu dnu propracoval ? Někde za rašeliništěm to konečně přestalo, ale to jsem si dal.


Krátce před obcí Hrušky stojí další kříž. Zdá se snad zachovalejší.



Tady se obrázek opakuje. Hlavně ty střechy dostávaly zabrat.


Ale co střechy. Zase je vše osekané, a to máme více jak rok po tornádu.


Co vůbec říci závěrem ? Musí to být hrozné, se dívat denně na takový obrázek a nebýt si jist, zda se něco podobného nebude opakovat. 

V současnosti jsou u příležitosti ročního výročí v prodeji dvě publikace a já mohu být pochopitelně určitým způsobem rád, že jsem si to vše takto osobně přiblížil a rozšířil i obzor o kraji, který jsem poslední dobou každý rok navštěvoval. Domácím samozřejmě přeji, aby se z toho dostali a již je něco takového nepotkalo. Odjížděl jsem z Hrušek asi ve 12.17 zpět do Břeclavi, protože můj program pokračoval.

Mějte se pěkně a užívejte našeho pohodového pěkného města na kopečku.

Žádné komentáře:

Okomentovat