Jednou z našich nejkrásnějších rozhleden je Koráb. Všerubská vrchovina odděluje Šumavu a Český les. Fantastická rychlá spojení ke zmíněným cílům. Bezvadný a levný typ pro občana Mělníka na každý den.

 

Historické inspekční drážní vozidlo je ozdobou hlavního nádraží v Praze.

Přátelé, železniční spojení mě v poslední době doslova fascinují, a to i navzdory všemu tomu špatnému, co kolem naší železnice i speciálně ČD je. Není toho zrovna málo.

Posledně jsem tu psal, že když v pracovní den vyjedete z Mělníka prvním ranním autobusem ve 4.08 do Prahy, tak už v 8 00 jste v krásném hlavním jihočeském městě Českých Budějovicích. Takových příkladů je více. Vyjedete z Mělníka rychlíkem v 5.40 hodin a už v 9.53 jste s jedním přestupem v Kolíně v Břeclavi a v 11.30 dojdete procházkou k zámeckému minaretu v Lednici.

Další dvě fascinující spojení patří jihozápadu Čech. Kdo si oblíbil chodské Domažlice, nebo třeba i bavorský podunajský Regensburg, tak rád usedá do vlaku se jménem Západní expres, který končí v Mnichově. Přijatelná spoj vás z Prahy odveze v 7.38 a už v 9.58 jste v Domažlicích. Expresy tu jezdí ve dvouhodinovém taktu, a tak můžete jet dle možností už v 5.38 z Prahy s příjezdem v 7.58 do Domažlic. Příjezdy pro Regensburg jsou v 11.45 a 9.45 dle odjezdu z Prahy.

Praha-Domažlice-Regensburg-München stojí v 10 hodin v Domažlicích.

Ani se Železnou Rudou to nevypadá špatně a našel jsem spoj která jede třeba zítra z Prahy bez přestupu až na místo. Odjezd z Prahy v 6.08 a do Železné Rudy je příjezd v 9.40. To už je slibné k návštěvě Pancíře, Špičáku, nebo dokonce Velkého Javoru. Kdysi ( rok 2011) jsem v Železné Rudě dokonce přesedal do německé železnice ( jinak to žel nelze) a pokračoval s jedním přestupem do Pasova.

Mimochodem, dal jsem si nyní tu práci a zjistil jsem, že opravdu lze takto dojít až na Velký Javor i zpět, ale ani jeden vlak zpět nejede již přímo ( jedno přesedání v Plzni, nebo v Klatovech) a počítejte příjezd domů v pozdní noční hodině. Jinak je cesta na nejvyšší horu Šumavy pohodlná, i když neužijete v závěru lanovky, ale už je to zase 22 let :-).

Když jsem tak přemýšlel, kam se letos mimo jiné  na Jízdenku na léto vypravit, aby to bylo v Čechách, přitom někam dále, a abych měl možnost i kvůli stejně praštěným kolegům z netu otestovat zase z nějakého kopce pásmo DAB+, tak to vyhrála rozhledna Koráb. Proč zrovna Koráb ?

Kdyně.

 Z několika důvodů. 1.) Leží poblíž krásných Domažlic. 2.) Je asi poslední slavnou rozhlednou hraničního pásma od Lipna až po Tachovsko s nabídkou výhledů až případně do Alp, která mi ještě chyběla navštívit.. 3.) Je to opravdu urbanisticky zdařilá rozhledna, která nám může nepatrně připomínat naši Vrátenskou horu.

Ráno jsem tedy kvůli  výluce na železnici mezi stanicemi Neratovice a Praha-Vysočany již zainvestoval raději navíc do jízdenky PID a jel jsem do Prahy až nepříjemně nacpaným autobusem. Vlak mi odjížděl  z Prahy až v 7.38, tak jsem ani nemusel nějak extrémně brzy vstávat.

Celkem se během jízdy nic zvláštního nestalo. Už také nějak podléhám výkřiku techniky. Místo toho, abych si prohlížel krásnou krajinu kolem Berounky, tak jsem již také, jako řada lidí kolem mě čučel na  internet v mobilu. Ven z Prahy jezdí ráno vlaky ještě tak nějak rozumně plné, ale zpět to bývá již o něčem jiném. Kdo se nezeptá, ten mnohdy nesedí.

náměstí.

Najednou bylo 9.45 hodin, za okny se smálo sluníčko, lesíky, kopce i rybníky a já věděl, že už jsem u chodských Domažlic. Ačkoliv má valná část vlaků od Prahy směrem do Kdyně přípoje, tak zrovna tato spoj nemá. Jednoduše musíte projít nádražím na přehledný malý autobusáček, kam vám za několik málo minut ( stanoviště číslo 1) přijede od centra linka do Kdyně.

To jsem na jednu stranu uvítal, protože silnice byla parádní a zároveň jsem viděl, jak to vypadá v obci Kout na Šumavě a vůbec městys Kdyně. Zastávka Kout na Šumavě- sídliště mě pobavila. Byly to asi dvě bytovky s jedním patrem, jaké znáte třeba z Byšic u  hlavní silnice, nebo ze Střem, nebo snad i ze Stránky a Střednice. Tomu by snad sídliště ani nikdo neřekl. Paradoxem je, že jsem tam někdy někde v této obci před 50 lety byl z důvodu nějakých vzdálenějších příbuzenských vazeb na návštěvě.

Ve Kdyni v infocentru jsem se již našel. Tady jsou lidé  prostě otevřenější, dobře naladění, upovídaní, zkrátka Chodové. Paní ve středním věku po slově Mělník nějak zašvitořila a měla očividně radost i z toho, že ,,znám" Domažlice, a že odtud pocházela i jedna má učitelka . Asi si umíte představit, co vše jsme probrali, než přišla další návštěvnice. Byl jsem sice pozván do tamního muzea o jehož kvalitě nepochybuji, ale paní chápala, že tu jsem hlavně kvůli Korábu a srdečně jsme se již ve třech lidech rozloučili.

Žlutá značka vás vede k rozhledně.

Ve dvoře muzea probíhal nějaký trh, kde to vonělo vším možným a dokonce tu jedna paní v ozdobné krabici prodávala  sadu dárkového balení jakéhosi místního piva i se sklenicí, ale kdo by se s tím nyní tahal. To již bylo slušné vedro, tak asi 11 hodin a mě čekal výstup na kopec nad městysem. Nezdálo se mi to tak náročné a důvod je jednoduchý.

Už jen při pohledu do mapy zjistíte, že vysoký Český les a ještě vyšší Šumavu odděluje takzvaná Všerubská vrchovina, která má nadmořské výšky  v hodnotách naši Vrátenské hory a jen právě Koráb je ve výšce 775 m.n.m. , což je mnohem méně, než nedaleký Čerchov v Českém lese ( 1042 m.n.m.), kam vás Soutok vzal asi před dvěma lety.

Vlevo trhy, vpravo uprostřed budovy TIC a za ní muzeum.

Žlutá turistická značka na Koráb uvádí snad jen 3 km a skládá se ze tří druhů zážitků. Nejprve vás provede malebnou obcí s výhledem na rozhlednu. Pak odbočíte s okresní silnice a stoupáte svahem s krásnými výhledy na městys, Čerchov i bavorský Hoher Bogen. Však jsem také vzpomínal i na výstup na toto pohoří a obě cesty porovnával. Bylo to dost podobné, ale přece jen to byla z Furth im Waldu na vrchol mnohem delší cesta a bylo větší horko.

Pohledy zpět.

Z obou cest byl vidět Čerchov, ale tam byl trošku severněji. Poslední fáze tu vedla také lesem, ale cesta byla mnohem prošlapanější, než ta na Hoher Bogen, kde jsem objevil autoparkoviště. Asi v poledne jsem stanul již u restaurace, kde vám půjčí klíč od rozhledny a nepožadují ani zálohu. Všichni návštěvníci seděli venku a restaurace zela prázdnotou.

Nebylo tam mnoho lidí. V patře byl jakýsi penzion a zdálo se, že návštěvníci penzionu měli snad rozhlednu v ceně, protože z patra vedla pěší lávka přímo ke vstupním dveřím rozhledny, zatímco návštěvník musel vystoupat od restaurace několik schodů.

Ani vám nevím, kolik to bylo schodů.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rozhledna_Kor%C3%A1b

https://www.levneubytovani.net/ubytovani/chata-korab/

Výhledový ochoz má tvar trojúhelníku. Všechna okna byla zavřená až na asi dvě ventilačky, což způsobovalo, že tu dlouho nikdo nevydržel. Mezi návštěvami byly celkem prodlevy, což je možná proto, že nižší Všerubská vrchovina není tak zvučná, jako vyšší sousední pohoří. Ovšem, průvodce i zde nabízí kromě noclehu možnost spatřit Alpy, jako je tomu například na Pancíři.

Pamětní kámen.

Mně tu hrálo vše do karet. Jakmile odešli návštěvníci, již jsem zkoušel otevřít nějaké okno, a to se dokonce povedlo klasickým způsobem. Chtělo to jen několik pokusů a trošku síly. To znamenalo moc. Jednak se teplota stala přijatelnější a nevěřili byste, co to udělalo s rádiovým signálem. Ten stoupl z půlky stupnice u mnoha multiplexů na plný výkon.

Nemíním vás tu s tím otravovat. Ani pro mě to nebylo nic zvláštního. Je to hlavně o podmínkách, které při takovýchto návštěvách prostě nejsou. Co to je sousední Bavorsko za plno ? A že tam těch muxů mají kvanta. Mnohdy chytíte vzácnější věci z mělnické vyhlídky, když ty podmínky jsou. Alpy jsem neviděl, ale výhled byl zhruba od Velkého Javoru až po Čerchov. Mám sice rozhledové tabule nafocené, ale ani jsem je nezkoumal.

Penzion s rozhlednou Koráb.

Co já se jen nahledal těchto několika následujících snímků. Když celou dovolenou fotíte mobilem i foťákem a ještě relativně hodně cestujete, tak je to doslova peklo dát to nějak dohromady. Když vše napíšete, a pak pátráte v ještě neroztříděném souboru, který má dva a půl tisíce snímků, tak to neuvěřitelně vydá skoro na celý den práce.

Detail na Hoher Bogen z foťáku.

Penzion s restaurací a venkovním posezením.

Rozhledy na stěně chaty. Toto tam žel nikde neprodávali. Na první pohled se zdá, že je to ještě podrobnější, než tabule v ochozu, ale zatím jsem to ani nezkoumal. teď se na to teprve podívám :-).

Čerchov v detailu. Jako hvězdář si připadám, když se dívám asi dva roky nazpět v čase. Tehdy jsem stoupal od vlaku k rozhledně  z obce Trhanov snad 2 hodiny 45 minut.

Když jsem byl asi v polovině výzkumů a pořád jsem nechtěl přijmou fakt, že je prostě Rakousko odtud daleko a podobně i Itálie a Švýcarsko, byť je tu pohádkově rozhledové a člověk by si ty podmínky přál, tak se na schodech ozval dupot a dětský křik. Ne snad, že bych chtěl být pes na děti, ale měl jsem vůbec právo na otevírání okna ? Hned jsem jej zavřel. Za chvíli tu byl ve věži celý tábor dětí, které to ani moc nebavilo a užíval si snad jenom vedoucí.

Rozhledna Koráb. Na snímku je vidět i lávka od penzionu v patře ke dveřím rozhledny.

Když začaly sílit nářky na horko, tak ani vedoucím nic nezbývalo a za chvíli všichni skončili v tubusu schodiště. Tak tak, bezpečnost musí být. To si na triko vzít nelze. Hned jsem otevřel okno, dokončil pokusy, o kterých budu na webu zřejmě diskutovat se stejně praštěnými kolegy, a jako uvědomělá osoba jsem za sebou okno zavřel.

Byl krásný čas a jistě bych nemusel nikam pospíchat, ale protože jsem svoji misi splnil a dovolenkový večer doma má také něco do sebe, tak jsem se snažil stihnout vlak s odjezdem v 15.08 ze Kdyně. To se zprvu zdálo pohodové až romantické, zvlášť když se člověk kochal při sestupu opět výhledy a vezl si domů vše co chtěl ( vizitky, pohledy), ale pak to bylo slušné drama a slunce mi dávalo.

Kdyně je totiž v dolíku a nádraží je nekonečně někde v kopci. Popobíháte do kopce, leje se z vás a vůbec nevíte, jak dlouho to bude ještě takto trvat. Přiběhl jsem jen pět minut před odjezdem vlaku, který měl být v 15.25 v Domažlicích. Měl jsem takovou vizi, že bych snad ještě mohl zrychleným přesunem dojít do Domažlic na krásné veliké náměstí, protože mi rychlík do Prahy jede v 16.08.

Když jsem se ještě na nádražíčku ve Kdyni dal do řeči s nějakou postarší paní, která tam kromě mě čekala na vlak, tak vše vypadalo zase tak optimisticky, ale nějak se ukázalo, že vlak nemá jet  z Domažlic v 16.08,ale už v 16.01. I tak jsem se pokusil o zrychlený přesun, ale dvě ulice před náměstím jsem to raději vzdal. Však jsem už asi před třemi lety tuto trasu z centra k hlavnímu nádraží absolvoval a matně si ji pamatoval, ale tohle už postrádalo smysl.

Pohled na Kdyni s Čerchovem na pozadí.

Jak se to dělá ? Když víte, že máte čas 30 minut do odjezdu, tak je jednoduše jasné, že na rovince můžete jít tak nanejvýš nějakých 13 minut, a  pak je nutné otočit. Když nejste dost rychlí, tak je to prostě procházka bez efektu, ale je to zajímavější ,než těch 30 minut prosedět. Kdybych jen věděl, že až dojdu na hlavní domažlické nádraží, tak budou hlásit 20 minut zpoždění.

Tam nic zajímavého není. Automat na kafe, klimatizovaný prostor s pohodlnými sedačkami, a to je vše. Jen jsem s úsměvem pokynul na dvojici, která ráno seděla ve vlaku z Prahy přes uličku a zřejmě byla na návštěvě u příbuzných. To čekání bylo strašné. Hlásili, že je to z důvodu čekání na přípoj. Ale ano, oni mají vlaky zpoždění i v cizině, ale my tady v Čechách žijeme v klamné představě, že to na Západě není

Přitom právě největší zpoždění mívají odpoledne vlaky přijíždějící ze zahraničí, ale jak které. Vypozoroval jsem na svých dovolenkových jízdách, že největší zpoždění mívají vlaky jedoucí z Berlína a z Budapešti. Pozorovací stanoviště Břeclav. Pak to jsou Domažlice, kdy to odpoledne z obou směrů bývá od nuly po 20 minut. Nejlépe jezdí Vindobona ( Praha-Břeclav-Vídeň-Graz), která mi aspoň do Kolína i odpoledne do Břeclavi jezdila vždy tak, jak měla.

Je za tím 9 let letních pozorování :-). Ostatně, kdybych mohl letošní situaci vrátit zpět, tak bych si nyní již po zkušenostech jistě předem zjistil zpoždění vlaku na klasické stránce ....

https://kam.mff.cuni.cz/~babilon/zpmapa

Zdá se, že je tam i blízké zahraničí.

Tak pravda, tentokrát rychlík přijel do Prahy místo v 18.21 asi v 18.50, ale co na tom záleží, když máme s Prahou slušné spojení a ještě dovolenou. To si užíváte ve vlaku vše, co vám dá. Tentokrát to byl vagon plný docela hlučné italské mládeže, kde se na závěr cesty ptal jejich vedoucí lámanou češtinou, zda už je to opravdu konečná stanice Praha :-).

V ochozu.

Na prostředku pohoří Hoher Bogen.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Schwarzriegel

I tady jsem byl rád za internet, ale skály nad Berounkou jsem si již vychutnával. Občas se někde objeví ti s místenkami, o kterých nikdy nikdo netuší, kdy kdo nastoupí a  koho slušně vyhodí. Nu tak co ? Letos jsem se jednou stěhoval přes uličku, ale ještě mám v hlavě matně několik let starý příběh, kdy se  po delší době smála značná část jednoho veselého zájezdu tomu, jak jsem uvolnil sedadlo, abych se na jiném sedadle asi o pět metrů dále stal na úrovni veselé diskuse jakoby prozatímním členem zájezdu :-).

Cestou z rozhledny do Kdyně.

Už jsem chtěl popřát pěkný zbytek víkendu a náhle čtu v nadpisu, že jsem tu slíbil ještě typ na parádní víkend. Já to vlastně nakousl posledně. Což si tak vyrazit do Saska na Velký a Malý ležící kámen, za nímž zapadá na Mělníku na obzoru o slunovratu slunce ? Je to jednodušší, než jsem si myslel.

Vlevo Hoher Bogen při sestupu.

Na pozadí Kdyně je Čerchov.

.

Dominanta  Domažlic je tím prvním co vás vítá. Je jedno, zda přijedete dopoledne z Prahy, nebo zda se vracíte z Německa..

Vyjedete v sobotu v 6.50 na celodenní DUK za 140 Kč a v 7.52 jste na západním nádraží v Ústí nad Labem. Tam si necháte ujet již náš klasický vlak z Děčína do Kadaně. V 8.22 totiž přijede z Děčína spěšný vlak, který jede speciálně do stanice Moldava v Krušných horách, kam přijede v 9.55. Po návštěvě TIC jen přejdete hranici a po dvou hodinách chůze jste v hlavním cíli na Grosser Lugstein ( 899 m.n.m.).

 Není třeba se vracet. Po dalších třech hodinách jste na již známé Komáří hůrce, odkud můžete sjet část cesty lanovkou. Když absolvujete celou cestu až do Bohosudova na vlak pěšky, tak to dává 24 km a 6.47 hodin. Odtud krásně navazuje vlak v 19.40 s příjezdem ve 21.02 na Mělník. Jen to chce odvahu a vyjet co nejdříve, dokud je ještě léto :-).

S Italy ve vagoně jsem se u Berounky rozhodl z vlaku fotit.

Na chvíli vykoukl i Karlštejn.

Je to kraj lesů a skal nad řekou Berounkou.

Příjemnou cestu do příštího a již srpnového týdne !

Děkuji za dvě krásná výstižná slova v komentáři k článku, která snad musí potěšit každého autora. Hezký víkend ! Docela se divím, že se Vám podařilo komentář publikovat. To je hrozné vylepšení webových služeb. Pokouším se Vám odepsat a hlavně to odeslat. Snad se to povede. Ne nejde to!!!!!