Jihočeské město Tábor je takovým určitým protipólem města Mělníka. Kdo sem jednou přijede, ten se rád občas vrací. Na zpáteční cestě, se projdeme i Prahou.

 

Nejstarší částí Tábora je věž Kotnov. Zcela vpravo.

Přátelé, je to tady. Máme tu období dovolených, a to je pro mnohé z nás doslova pokyn, že máme někam vyrazit. A nejlépe i někam dále, že ? Jenže, kam ?

Věděl jsem, že i letos zůstanu věrný železniční Jízdence na léto a jistě první cestu pojedu směrem do Břeclavi, ale ještě tak tři týdny před dovolenou mě do jisté míry ovlivnil i nějaký propagační turistický časopis, který mě zval na turistický výlet podle řeky Lužnice z Tábora do Bechyně, kudy nyní prochází světem dnes již uznávaná Svatojakubská cesta vedoucí až do Santiago de Compostela.

https://www.toulava.cz/9853180a-0ccd-f434-e038-e07fee00ad96

Původně jsem zvažoval, že když půjde rozšiřování PID takovou rychlostí, jako dosud, tak jednou budeme na PIDku běžně jezdit během roku i do Tábora stejně tak, jako na ni dnes můžeme jet snad až na Malou Skálu za severočeské město Turnov, ale region PID dnes končí ještě asi 25 km před Táborem  a při takových smělých plánech si nemůžeme před cílovou stanicí dovolit nějaké vystupování a přesedání.

Vyjížděl jsem tehdy v pracovní den v 5.48 z Mělníka s příjezdem v 7.03 na Masarykovo nádraží a zpoždění příjezdu bylo asi tři minuty. Přesun na hlavní pražské nádraží udává pěšky asi 14 minut, ale to jsem šel tak 8 - 10 minut. Neměl jsem ani tušení, že je to vlakem moje poslední cesta do Prahy, protože již pozdě odpoledne měla začít na trati výluka obsluhovaná autobusy ČD.

Na hlavním nádraží v Praze jsem měl ještě dost času a v 7.30 mi odjížděl rychlík Lužnice, který v současnosti končí v Českých Velenicích, ale snad již novou sezónu tam je prý nějaká úvaha o prodloužení do Vídně. To vše se píše v časopisu ČD pro vás. Až mně to trošku vrtalo v hlavě, že by se také někdy v budoucnu dalo zase po letech svézt přes Suchdol nad Lužnicí do Velenic a projít se do rakouského Gmündu za řekou.

V Táboře jsem byl již v 8.58.  Vlak jel 103 km 90 minut a prý se to má brzy ještě zkrátit. Je dnes úžasné, že když jedete prvním bohužel jen pracovním ranním autobusem ve 4.08 z Mělníka do Prahy, tak již v 8 hodin ráno jste v Českých Budějovicích. To je také moc krásné město. Po výstupu z vlaku vás čeká krásný park se sochou Jana Husa a v sousedství nádraží je i autobusové nádraží.

Vydal jsem se parkem, kde bylo velmi příjemně a užíval si pohledy na okolní měšťanské domy. Z jednoho obchodu se linula vůně zeleniny, a pak mě zdravily asi dva obchody s levnými knihami. Hned jsem si vzpomněl na nedávné knížky, které jsem přečetl, ale také na objednávku knihy o tornádu na Moravě. Když někde jste, tak vám pak ty záběry řeknou mnohem více. Nehledě, že katastrofy tohoto rázu budou asi u nás opravdu přibývat a autorovi knížky to prostě včas zapálilo.

Všimněte si také snímku výše. Jak jen se ten Sokol podobá tomu našemu, že ? Tady zase musím vzpomenout na Martina Klihavce. Když si přečetl můj článek o Moravské Nové Vsi, tak mi odepsal, že tam byl asi den po mé návštěvě a zaujalo ho sousoší Alegorie úrody a zemědělství, které nám oběma připomíná sousoší od Vincence Makovského na naši kašně. Návštěvu doložil podobnými snímky a dokázal, jak je ten svět někdy malý. Moc nechybělo a mohli jsme se tam potkat :-).

http://soutok.blogspot.com/2022/07/rok-pote-obrazova-fotoreportaz-z-mist.html

Asi za 20 minut jste v pohodě v centru města, kde už jsem hodně přemýšlel o tom, co vše si z Tábora vlastně ještě pamatuji. Mluvil jsem později s několika Mělničany a zjistil jsem, že takových lidí je více, co si Tábor oblíbili. Ale, nesmím ani zapomenout na slavnou scénku komika Jiřího Vimra a zpěváka Karla Černocha, kde padne jméno hotelu Palcát, který také před centrem ještě minete.

Pro mě byl program jasný. Něco nafotit, navštívit TIC a prvně v životě přejít most přes Lužnici a vydat se po červené podle toku řeky. Hned vedle TIC tu mají také první muzeum, kde návštěvníka poblíž kasy přivítá husitský válečný vůz a při pohledu na něj mi najednou bylo všelijak.

Ne proto, že bych nějak řešil válčení, ale když jsem se na něj posledně díval, tak mi bylo pouhých 34 let a odtud se vyráželo do podzemí. Přesně, jako u nás na Mělníku ke studni. Kolik jen toho máme s Táborem společného ? My jsme branou k severním CHKO a oni zase ke krásnému jihu Čech.

My máme super hromadné spojení s Prahou a oni také. My máme pod městem řeku a oni také. Několik dalších snímků ponechám bez komentáře.

Pro mě byla návštěva Tábora navíc cestou do časů, kterou dokáží pochopit nejlépe vodáci.

Jenom ten, kdo ví, jak je to pěkné, se nechat přes den unášet po hladině řeky a večer sedět se stejně zapálenými kolegy při zlatavém moku, tak ten ví, jaký je to doopravdy krásný silný zážitek. Nedávno mi jeden třicátník řekl : ,, Stando, kdybych tohle nepoznal, tak jsem přišel o moc. Díky Ti, že jsi mě namotivoval". A to si přitom jenom jeden den půjčil s kamarády kousek pod Prahou na Sázavě loď.

Kdysi dávno byly takové služby nemyslitelné. Loď jste si museli nějak na místo plavby dopravit, ale zdá se, že snad nebylo ani tolik vodáků.

Stezka kolem Lužnice byla příjemná, ale bylo přeci jen po dešti, a jak není člověk zvyklý nějak cestovat, tak jsem ani neměl tu správnou obuv. Hlavně jsem ale nebyl spokojený s tím, že vlastně nemám turistickou vizitku věže Kotnova, kterou v TIC neměli a podívat jsem se musel i na slavné tábořiště, kde jsem v 80. letech prožil skvělou noc.

Tak tam v těch místech, co jsou ty loďky jsme před  37 lety málem přišli o loď. Kajak stál v místě, kde nyní stojím s fotoaparátem, ale pak náhle přišel silný vítr, a když jsme doběhli, tak už byl málem půlkou na hladině. Pak pršelo až do rána.

I dnes tu staví stany, ale Harrachovka už není to, co bývala. Však jsem také vodáky viděl u zcela nové hospody asi 2 km proti proudu řeky.

Dnes tu je takový penzion ....

...., vše zastavené, a tam co jsou ty slunečníky, tak tam někde byla pod otevřeným nebem ta skvělá noc, kdy několik lidí hrálo na kytary a zpívali píseň Povstaň. Přítomní vodáci, se dle měsíce svého narození na příslušný zpívaný měsíc postavili  a napili se piva :-).

Vracel jsem se asi pět kilometrů proti proudu, zastavil se s několika místními pamětníky a fascinovalo mě, co vše se tu dole u řeky již změnilo. Bohužel se mi časově ty fotky s foťáku i mobilu nějak nepřehledně smíchaly. Došel jsem pod věž Kotnov k pokladně a zjistil jsem, že tu mají druhé městské muzeum, kterým musím projít, abych směl na věž.

Fotky interiérů se nedávají, zvlášť když jde o placené prostory, a tak pouze jeden reklamní snímek pro podporu turistického ruchu. Mohu však jedině doporučit a je za 80 Kč i s výhledem na město orientované na husitskou dobu. Na své si přijdou třeba i obdivovatelé středověkých zbraní.

Z Tábora ( věže Kotnova) je pěkný výhled, ale nejdále snad vidíte věžové domy v nedalekém Sezimově Ústí. To je zajímavý kontrast v poměru s Mělníkem, kde vidíte i pohraniční Krušné hory s Komáří vížkou. Přesto tu bylo také moc hezky a sehnal jsem i vytouženou vizitku :-)..

To již bylo 13.30 hodin a já si uvědomoval několik věcí. Proč tu déle setrvávat ? Chtěl jsem aspoň tento výlet celý důstojně absolvovat na zakoupenou Jízdenku na léto, aniž bych musel dokupovat nějakou PIDku, nebo se plácat ve výlukovém autobusu ČD.

To znamenalo odjet z Tábora nejdéle ve 14 hodin, což jsem hravě stíhal. Vlak tu jezdí do Prahy každou hodinu.

V 15.30 jsem tedy dorazil na hlavní nádraží v Praze a přesně v čase, kdy mi z Masarykova nádraží odjížděl přímý vlak do Mělníka. Z toho jsem však měl celkem radost a počítal jsem s tím. Mohl jsem se totiž ještě jít podívat k oblíbenému Orloji.

Ono mě to donutilo si ještě trošku užít navíc Prahu, což není špatné.

Toto je však ještě snímek z Tábora, kde jsem před cestou do Prahy vyfotil stanici úzkorozchodné dráhy do Bechyně. Podle původního plánu jsem se měl asi po polovině trati svézt s tímto vlakem zpět do Tábora a dokonce stále v ceně Jízdenky na léto, ale tak třeba snad někdy příště.

Sice tu mám z Prahy zase často focené oblíbené motivy, ale tentokrát to byl takový zajímavý kontrast. V 11 hodin se procházíte lesíkem někde u Lužnice a v 16 hodin už jste na Staroměstském náměstí :-).

Domů jsem tedy jel v 16.41, což byla poslední spoj do Mělníka, kdy jsem ještě nemusel  do nějakých výlukových autobusů a Mělník mě uvítal v 17.51. Sice jsem v Táboře vlastně moc nepobyl, ale vše má svůj líc a rub. Občas je fajn být doma dříve a užít si pohodlí večera.

Tím bych mohl skončit, ale o jednu věc, se s vámi podělím ještě teď, protože to mě ,, rozesmálo". Byl jsem svědkem situace, kdy ráno přijela lokálka ze Mšena a přivezla asi 10 lidí. Byl pracovní den. Než přijel RegioJet z Ústí nad Labem do Kolína, tak pouhé dvě minuty předtím odjel skoro prázdný motorák nejen do Mšena, ale až do Mladé Boleslavi.

Logistika dopravy mě letos celkem fascinovala, ale k tomu se ještě dostanu později. Ať už jde o různé společnosti, nebo o návaznosti autobusů. To si člověk jenom říká : ,, Co ti vlivní vlastně dělají ?" Hezký zbytek víkendu!

Aktualizace 24.7. v 19 hodin:

 V muzeu  číslo 2 v Táboře vedle věže Kotnov bylo v ceně i fotografování. Na otázku, zda se může v muzeu fotit jsem dostal odpověď, že samozřejmě.