pondělí 1. května 2017

Retro: První máj na Mělníku býval pro mě setkáním s přáteli, karnevalem a rockovým koncertem.


Pálení čarodějnic v 70. letech 20. století  bývalo trochu jiné než dnes. Běžně hořely v ohništích pneumatiky, vybuchovaly nádobky od laků a my mladí jsme u ohňů vydrželi  podle gusta každého jedince. Někdy jsme se bavili na dálku i pozorováním jiných ohňů, nebo jsme se zašli podívat se k těm sousedním ohňům, zvlášť když jsme tam někoho znali.

Nikdy mě nenapadlo, že bych si řekl, že druhý den nepůjdu na 1. máj, a tak ani nevím, jaké by to mělo následky. Naopak, obyčejně bylo dobré počasí, akce začínala asi až v 9 hodin, lidé byli veselí, vyprávěli si a už v 11 hodin bylo vlastně u nás v Mělníku oficiálně po všem. Oslava začínala v okrajových částech města na Pšovce a v Rousovicích. Jeden proud šel po Pražské ulici, prošel Fibichovu ulici, Novou ulici a Tyršovou ulicí, kde se asi 200 metrů pod ZDŠ Jungmannovy sady mísil s druhým proudem, který přicházel od parkoviště Na Svini.

Odtud již dav pokračoval ulicí Legionářů na náměstí Míru. Tribuna s regionálními politiky stála při chodníku mezi dnešní restaurací u Němého medvěda a Šatlavou. Každá organizace měla v čele nosiče transparentu s jejím názvem a na náměstí se z důvodů komentované přehlídky tvořily za pomocí pořadatele uměle rozestupy. Jako první šli žáci všech ZDŠ, což mělo svůj význam.

Průvod totiž dospěl k hotelu U zlatého beránka, kde se točil k radnici, jako dnes při Mělnické Jizerské 50-ce a hned začal obsazovat první línie u promenádní cesty před tribunou. Děti se totiž zvlášť těšily na druhou část akce, kterou byly takzvané alegorické vozy a přes dospělé by špatně viděly. Ostatně, i tak jsme později my kluci pobíhali a hledali nejlepší fleky na pozorování. Vždyť to vlastně byla tehdy po Mělnickém vinobraní jediná veliká akce ve městě.

Moderátor akce vyřvával z tribuny všelijaké věci: ,, A to již přichází pozdravit 1. máj naši výrobci dětských kočárků a tříkolek. Přivítejme je ! Hurá! Ať žije 1. máj! " Dokud jsme byli ještě malí, tak  byla první část trošku otrava. Možná ,že v nějaké organizaci uvidíme nanejvýš některého ze svých rodičů. Ale, časem už člověk věděl, kde by mohl jít nějaký ten jeho kamarád, a tak to vlastně bylo organizované zdravení mezi přáteli v obou směrech.Vždyť jsme některé lidi neviděli, jak byl čas dlouhý a toto byla příležitost.

Po této části akce bylo už tak nějak volněji, ale zejména děti se těšily na alegorické vozy a nanejvýš odhodily mávátka. Horší bylo, když jste vyfasovali obraz s nějakým revolucionářem, který jste museli po první části zase odnést do sborovny ZDŠ. Také se mi to jednou stalo, že jsem ani nevěděl, jak jsem k tomu přišel.

To jsem opravdu nevěděl, jak se tvářit. Pořadatel mě upozornil, abych ostatní nechal poodejít, a potom jsem měl sólově vykročit k tribuně. Člověk si uvědomil, že se na něj upírají v tu chvíli oči snad celého náměstí a bylo to zvláštní i ne moc příjemné, ale vlastně to byla zkušenost, která se mi do budoucna celkem hodila.

,,A Lenin je tu s námi !! Hurá !!!"  No, to byla prča :-)). Tak to se ozvalo z tribuny, když člověk přicházel k ní a já už se pomalu těšil, jak to zase uložím do sborovny a půjdu očumovat další dění. Tím byl průjezd náměstím alegorických vozů, což byly nazdobené dodávky, nákladní auta i traktory s přívěsy. Na těch každá firma představovala své výrobky.

Třeba přijel traktor s nazdobeným valníkem, na kterém stála maketa láhve od Ludmily, o kterou se opíraly dvě fešné slečny a pokud je někdo poznal, tak už tu byl povyk a vzájemné mávání. Za ním vezl náklaďák na korbě truhlíky s rozkvetlými květinami a nápisem SEMPRA uprostřed ( zahradnictví v Mlazicích). Pak třeba projelo hasičské nazdobené auto a někdy se presentovaly i zájmové oddíly. Na korbě dodávky třeba seděli v kimonech judisté, fotbalisté s míčem atd. atd.

On to vlastně byl takový,, karneval". Po této části, se žáci rozutekli domů, muži senioři zamířili na přátelskou besedu do restaurací U zlatého beránka, Liďáku, či k Rytíři apod., a mládež se stahovala do Tyršovky před bývalý gympl, kde hrála muzika. Nevím už, jest-li to bylo v roce 1979, nebo už 1980, ale Vlasta ze Satisfakcí a později z ASM mě tenkrát dostal.

Dnešní mladá generace zapne v televizi hudební kanál a už se tam píše jméno nějaké zpěvačky a název písničky.To je prostě servis. Tenkrát se vám líbili písničky, ale nevěděli jste pořádně, kdo to vlastně hraje. Až když přišel nějaký kámoš, podal vám tři audiokazety do magnetofonu a zvolal: ,, Tady máš Tremelois, |Sweety a Floydy." Poslouchám Run the fox, nebo Action, a ejhle, už to vím.

Vlasta tenkrát vyšil s tou svojí kapelou před gymplem Whatever you want a Rockin all over the world od Status Quo, což byla bomba a ani se mi nechtělo z 1. máje domů :-)). Nedávno jsem to slyšel v rádiu Luxembourg a teď na Mělníku, pomyslel jsem si :-)). Tehdy to bylo nejslavnější období Statusů.

 Odpoledne jsme pak obvykle jezdili změnit prostředí. Mimochodem, televize pořád ten den dávala stejně jen 1. máj v Moskvě, ve Varšavě, v Praze, v Berlíně, Budapešti atd. atd. :-))) A venku bylo tak krásně. Obvykle jsme tedy jeli na procházku k  Harasovu a dále do Kokořínského Dolu, aby člověk z toho ruchu vypadl.


Asi vás zajímá, kde jsem přišel k tomuto pohledu. Bohužel, se tenkrát fotilo jen na klasický film a já opravdu nemám doma žádnou fotku 1. máje z Mělníka, nehledě, že focení mě ještě tehdy moc nebralo. A tak jsem sáhl pro úvodní tematickou fotku článku do archivu.

Jak jsem tedy k pohledu přišel ? Na vojně. Sedím tak ve stráži v bdící místnosti a prohlížím si časopisy. Tenkrát jsem tam objevil nějaký časopis jménem Sputnik. Uvnitř stálo, že dopisovat si chtějí 1) Leningrad, 2)Murmansk, 3) Čukotka a 4) Alma-Ata ( dnes Kazachstán). Pošta stála do Velkého Borku i na Čukotku 1Kčs, tak jsem všude napsal, byť časopis byl rok starý :-).

Nu, a pak mi odepsala za dva měsíce nějaká dopisovatelka z Alma-Aty, a když mi  předávali při hlášení dopis ze SSSR, tak si spousta kamarádů muselo sednout, aby smíchy neupadli, a nejen oni.. Všichni jsme se smáli, včetně velitelů :-). Ale, to už je zase jiná písnička o tom, jak se zrodila moje chuť si psát do světa, měnit hlavně pohledy měst, a jak jsem měl radost, že na okraji mapy Evropy v naší PVS ( to byla taková společenská místnost), se ještě vejde to město, kam doputoval můj první dopis :-).

V dopise se psalo, že mi přeje vše nejlepší k 1. máji :-)). Inu, jiný kraj, jiný mrav.



3 komentáře:

  1. Jirka z Mělníka2. května 2017 17:21

    Až se mi z toho udělalo blbě, ale díky za připomenutí :-)
    Tak nějak si to pamatuju taky. Je až k nevíře, co jsme byli ochotní dělat v zájmu hraného nezájmu. Jsem rád, že se nemusím na sebe dívat do zrcadla a vyčítat si připodělanost, že už žiju v době, kdy se nemusím "politicky vyhranit", abych si udržel místo a uživil rodinu. Netuším, jak bych obstál.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale, já být vámi, tak bych si to tak osobně nebral. Podívejte se na současnost.

      Který z těch starých politiků nemá nějaký ten svůj počátek v předlistopadové KSČ? Stačí projít životopisy.

      Když se podíváte zase na ty mladé politiky, tak někdy zjistíte, že třeba jejich otec apod. byl v KSČ, a že jim dopřál díky své funkci i určité vzdělání a snad i materiální výhodu, jaké bezpartajní otec pro své děti tehdy neměl. Někdy ty nitky ani nezjistíte, ale obyčejně nepadá jablko daleko od stromu :-).

      Pak máte takové ty mafiány, co se rádi halí do černého, nevědí, zda chtějí dělat politiku, nebo podnikat, či nejlépe oboje a ostatní lidé jsou pro ně jen obtížný hmyz, který je líný ,, létat" za prací do Prahy :-). Ale, tohle přece celá společnost ví.

      Ještě přemýšlíte nad svojí morálkou?







      Vymazat
  2. Jirka z Mělníka7. května 2017 13:13

    Ano, špatné i dobré charaktery samozřejmě existují dál, o jejich vývoji si nedělám iluze, ale minulý režim přecijen podstatně víc podporoval ty horší varianty :-)

    OdpovědětVymazat