Na Štědrý den dělali lidé dobré skutky. Kelský biatlon 30. prosince.

Máte po včerejšku tolik knih, že to již není kam dávat ? S tím se jednoho dne setká každý, kdo má rád knihy, četbu pro pobavení i pro vzdělání. Dnes již nemusíme vyhazovat knihy do popelnic, tahat je někam do antikvariátu, nebo je pálit, ale můžete je odnést třeba i někam do sovího hnízda, jak by se to dalo dnes moderně pojmenovat. První soví budka pro knihy totiž vznikla v našem okrese dle tisku v Mlékojedech... http://www.mojenera.cz/miniknihovna-v-mlekojedech-zahajila-provoz/

U nás je takové místo na nádraží ČD u vchodu na peron. O jiném nevím, nebo se o tom nějak nikde nepíše. A tak je tu možnost vlastně vykonat dobrý čin, který vůbec nemusí být jen na Štědrý den. Můžete knížkou někoho potěšit a hlavně není knížka nikde bez užitku zastrčená v knihovně, ale může ještě sloužit, což je její úkol. Ovšem, otázkou je, zda opravdu skončí tak, jak má a nikoliv někde ve sběru, nebo jako nepříliš vhodný papír pro podpal.

O knize se někdy říká, že je to nejlepší přítel člověka a můžeme k ní mít i jistý citový vztah, ale jistě najdeme v domácí knihovně něco, o čem ani nevíme, že to máme.

Mnoho lidí, zejména s dětmi a psy včera vyráželo k lesu, aby přinesli jídlo pro lesní zvěř. I to je docela hezký zvyk, ač nevím, zda za současných podmínek, se to tam nebude jenom tak povalovat a hnít.

Pokud přijdete od Blat ke psímu hřbitůvku a dáte se vlevo směrem na Hleďsebe ( žlutá turistická značka), tak dojdete k jedněm z nejbližších lesů v sousedství města. Hned první šikmá odbočka vlevo vás povede do míst, kde kdysi dávno stávala jakási hájenka.

Asi po 50 metrech dojdete k tomuto místu, které je historicky významné. Sem totiž byla svezena nevybuchlá munice z druhé světové války a byla dodatečně odpálena. V důsledku toho vznikly po obou stranách cesty dvě hluboké jámy a zbytek po této akci je patrný dodnes. Jen asi o 100 metrů dále je z cesty do Hleďsebe další odbočka vlevo, která vás přivede ještě k další takové jámě a právě k onomu krmelci ( obrázek), kam včera kráčelo neuvěřitelné množství rodin.

Dokonce se mě ptal automobilista, že tu má někde sraz s nějakými lidmi a prý to má být u nějaké jámy. Odbočil o trochu dříve, ale skrze les jsme později viděli společně neskutečně velikou skupinu dětí a dospělých, kteří sem kráčeli za zmíněným úmyslem.

Podívejte se tedy aspoň na maličké skupinky, které sem v průběhu časného odpoledne chodily.

A nakonec něco s plakátu. Kdo má zájem o tradiční Kelský biatlon jen den před Silvestrem, tak zde je pozvánka. Ještě jsem někde zahlédl, že ve stejný termín ( 30.12.) si vyrazí na Říp také turisté a bývalo zvykem pořádat na Nový rok na stejný vrch také cyklistickou oficiální vyjížďku.

Teď se tedy již věnujte dárkům a televizi, hodování a nezapomeňte se i občas provětrat, což je zdravé. I venku můžete zažít zajímavé chvíle. Potkal jsem včera odpoledne velmi inteligentního muže ve věku 90 let, který asi před dvěma lety ztratil ženu, a protože jsme měli společnou cestu, tak jsme si povídali. A víte, co mi nakonec řekl?

 ,, Děkuji Vám, že jste mi byl ochotný věnovat část svého volného času. To je můj největší vánoční dárek." A věříte, že jsem měl za ta slova nejen velkou radost a opět si rozšířil obzor, ale znovu jsem si uvědomil, jak je důležité nebýt osamělý, mít známé, přátelé, a že nám to v našem věku připadá někdy samozřejmé, což rozhodně  samozřejmé není. Někdy se hádáme kvůli věcem, na které po čase ani nevzpomeneme a pokud nám osud dopřeje vyšší věk, tak jsme rádi za každou spřízněnou duši.