Oficiální otevření dalšího úseku cyklostezky ze Zelčína do Lužce nad Vltavou je na spadnutí. Fotogalerie.

Posezení  mezi Vrbnem a horkovodem.

V České republice máme prý mnohem méně svátků ( občas potvrzeno), než jinde v zahraničí a ještě méně je těch, kdy se poštěstí, že vyjdou na přilehlý den k víkendu a řada lidí se tak dočká, nebo dožaduje příjemného delšího volna, aniž by si musela vzít jediný den dovolené, nebo o nějaký dovolenkový den mezi svátkem a víkendem smlouvat. A takové příjemné jarní  volno a docela vydařené počasí ve spolupráci s naším momentálním osobním zdravím má potom na svědomí, že řada z nás vyrazí na kolech na cyklostezky a uvědomíme si mnohdy, jak je u nás krásně, a že jsme vlastně na chvíli na tom tak, jako ti Holanďané a Němci, kteří brázdí v letních měsících na jízdních  kolech břehy Labe i Vltavy. Tedy, chci říci, že si vzpomenu, jak to tu zejména v létě mezinárodně ožije.

V roce 2009, se na Mělníčku objevila neuvěřitelná zpráva o vzniku cyklostezky ze Zelčína, až na hranice kraje, která vznikla především díky nemalým dotacím EU a mezinárodního zájmu. Myslím, že málokdo si vůbec dokázal představit, že je možné vést někudy podle vody asfaltku tak, aby dokonce míjela poslední domy a zahrady v přilehlých obcích a stále kopírovala řeku. Stalo se a cyklostezka byla v roce 2010 slavnostně otevřena. Jak navíc vidíte na tabulích u řeky, tak jde o součást mezinárodní cyklotrasy, která vede ze severu Norska až na Maltu ve Středozemním moři a je dlouhá 7 305 km ( také je tu už někde článek).

Horkovod.

Nedávno v médiích probleskla zpráva, že se buduje mezi Zelčínem a Lužcem nad Vltavou další část cyklostezky, a to byla samozřejmě zpráva pro mě, který také občas rád jezdí rekreačně na kole,( řada článků na webu) abych zjistil, jak je akce daleko. Když je delší volno, tak bývá člověk někdy, jak utržený ze řetězu, má velké oči, chce toho hodně stihnout, má více plánů a tak jsem si tentokrát zajel do Vrbna autem s tím, že tu jen tak na chvíli vyskočím a trochu se projdu tedy někam za horkovod, abych zjistil, kam je to teď vyasfaltované, a jak to vůbec vypadá. Musím však říci, že jsem se pěkně prošel a potkal i celou řadu cyklistů, včetně bruslařky na kolečkových bruslích.

Zde jsem již u horkovodu a sami vidíte, jak se nový asfalt na slunci blyští. Cyklisté kolem mě zářili štěstím a na můj dotaz mě ochotně informovali, že asfalt vede nyní asi ještě kilometr, ale úzký obrubník je již v celé délce, až do Lužce a navíc je povrch uválcován, což znamená, že již nyní se dá poměrně pohodlně jet po stávající cestě v celé své délce.

Pokud to nevíte, tak v průběhu tří let má v Lužci nad Vltavou dojít k jedné historické důležité změně. Letitý převoz přes Vltavu zde má nahradit jakýsi můstek pro cyklisty, který je převede bez nutnosti čekání na přívoz na druhou stranu ( občasní vodáci jistě prominou), kde se napojí těsně před obcí Bukol na poklidnou okresní silničku, jako v současnosti. To však neznamená, že pokud cyklista bude mít zájem, se projet kolem Kozárovických tůní, nebo přes Zálezlice a užít tak lávky přes horkovod, jako často i dosud, že tak nemůže učinit.

Chalupy Kozárovic na druhém břehu.

Opakování je matka moudrosti, a i když jsem tu již toho tolik napsal, tak mi dovolte, abych zde připomněl můj Vltavský okruh, který můžete brát, jako typ na cyklovýlet.

Dnes tedy již nemusíte kolem  krásného zooparku s příjemným posezením a občerstvením v Zelčíně, ale můžete, a také je zoopark s horkovodem spojený asi kilometrovou panelkou. Dnes tedy ani nemusíte po příjemné silnici podle laterálního kanálu s výhledy k Mělníku a Řípu, ale obojí je možné. Z Lužce nad Vltavou pokračujeme přes Vraňany do obce Mlčechvosty, kde se dáme starou silnicí podle hospody vzhůru do kopce. Zde narazíme na dnes již polní odbočku do vsi Vepřek, kde začíná jakási eurosilnička, která nás pohodlně protáhne pod dálnicí a zaveze nás do Nových Ouholic. Zde můžeme sice jet po staré bývalé silnici do Kralup nad Vltavou, ale železnici necháme definitivně vpravo a po krásné silničce pokračujeme přes Staré Ouholice a Miřejovice až k mostu u parku ve Veltrusích. K Novým Ouholicím ani nemusíme, protože jedna z eurocest vede přímo z Vepřeku do Starých Ouholic. Most je tak udělán, že zde vůbec není potřeba se nějak dostat do pruhu pro automobily ( ten je za zábranou, jako u nás) a těsně za ním odbočíme dolů do parku, kde najedeme na zmíněnou dálkovou trasu. Ta nás pak vede po druhém břehu řeky kolem veltruského zámku, přes Všestudy,Dušníky nad Vltavou, Dědibaby,Křivousy a Bukol zpět.

Jak jsem tak pěšky kráčel cestou v blízkosti řeky, tak jsem vnímal spokojené cyklisty, okolní stromy, blížící se úplněk, ptactvo a radost mi udělal i párek krásných bažantů. To všechno v nedaleké civilizaci lehce přehlížíme. A to jsou na světě i obrovská města, kde je člověk stále ve městě, které je protkané jen mnoha parky s mnoha lidmi. Skoro mám pocit, že si toto poslední dobou nějak více mnozí lidé uvědomují a tuzemské rekreace v naší přírodě opět získávají na větší popularitě.

K následujícím fotografiím snad není třeba ani nic dodávat. Je to kus příjemného prostředí v rovinatém Polabí, či Povltaví. Zastavíme se, až u jednoho snímku.

Budoucí odpočívadlo.

Tady se zastavíme. Zde, naproti obci Kozárovice totiž zřejmě vyroste nové posezení, jaké známe z jiných míst trasy.

V povodí Dolní Vltavy dnes najdete spoustu přestárlých stromů, které nesou stopy času, větru, ohně, a přesto jsou někdy i nějak zajímavé.

A co tedy tak pomalu říci závěrem? Je tu možnost formálního sdělení, že se tedy v dohledné a velmi blízké době svezeme po asfaltu podle řeky a v ústraní aut již z Mělníka, až do Lužce nad Vltavou.
A pak je to možnost taková ta blogerská a srdečná, kterou někdy užívají i redaktoři časopisů, abych vám popřál úspěšný  vstup do příštího pracovního týdne a vám, kterým bohužel ta flexi-free-trojka v sobotu nedopadla, tak snad příště.

SŠ.