V Rousovicích probíhá rekonstrukce mostku v Mýtní ulici. Benzín za 33 Kč ? Romantika i na říčce Pšovce ? Válcový mlýn dnes. Zajděte s dětmi do parku k DDM. A další milé fotografie.

 

Když člověk dostane nápad se někam vypravit, tak na něj cestou čeká řada plánovaných i neplánovaných překvapení. Jsou to jakési vedlejší produkty, ale mnohdy stojí za zastavení a zamyšlení se.

Hlavním sobotním cílem pro mě byla cesta na vlakové nádraží, za jedním z posledních rychlíků ČD, o čemž jsem psal v dnešním prvním článku. Pak jsem byl zvědavý, zda už se konečně začalo v Mýtní ulici v Rousovicích něco dít, protože o tom čtu v Mělnické radnici již dlouho, prý to už snad opravdu začalo, a tato místa mají takové své určité kouzlo.

Tak se zrodily trošku neplánovaně takové produkty, které však mají něco do sebe. Starší paní přišla hodit na jezírko k autobusovému nádraží trošku suchého chleba a já si opět připomněl, že tu s námi žijí roztomilá stvoření ze zvířecí říše, která nám nikdy neublíží, ale vždy přinesou radost, když se umíme aspoň chvíli zastavit a přijmout jejich přítomnost.

Jen o kus dále, se zase něco staví. Prý snad nějaká škola, nebo dokonce byty.

Poslední dobou jsem dvakrát zmínil cenu benzínu a vyfotil vždy stejné místo. Každý řidič má své oblíbené čerpací domácí stanice, různé zkušenosti a řada z vás ví, jakou asi kde očekávat cenu za litr. Nikoho tedy nepřekvapí, že zde je Natural 95 za 32.90 Kč.

Pak jsem trošku přemýšlel, kudy vlastně jít, aby si člověk zbytečně nezablátil boty, když je jen na místní procházce. Zvolil jsem cestu kolem místní říčky Pšovky a při zastávce u tohoto místa jsem se zasnil.  Dvě léta za sebou jsem si odskočil na jednodenní výlety k  nádherným vodopádům v různých koutech Jeseníků a přitom máme něco podobně milého i v našem městě :-).

Toto stavidlo jsem v minulosti již několikrát fotil a je vůbec zázrak, že aspoň toto tu ještě zbylo. Kdysi jsme se zde na Soutoku s Romanem Rakem v jednom článku vyjádřili, že by bylo krásné, kdyby na Podolí zůstalo to stavidlo do vodárny na náhonu zachováno na připomínku starých časů a později jsem  tu i já připomínal, že by třeba bylo dobré, kdyby se těm mlýnům a pozůstatkům starých časů dostalo lepší péče a třeba tu podle strouhy vedla i nějaká naučná stezka se zaměřením na mlynářství.

Vlivní to slyšet nechtěli. Stavidlo na Podolí zmizelo do říše dějin a říčka Pšovka někdy působí dojmem, že ani nikoho zde ve městě moc nezajímá. Vždyť přece podle ní vedou stezky, cyklistická i turistická trasa a voda teče, tak je to v pořádku. Povodí Ohře tu pak trávu také v sezóně seče. A že v ní moc vody neteče, natož přemýšlet ještě o mlynářství ? Nu nic, ale jedna z rolí Soutoku je být takovým starým harcovníkem a několikrát jsem psal, že nápady můžeme vidět u sousedů a nemyslím jen zahraničních.

A jsme na místě. Ano, tady se opravdu začalo budovat a myslím, že tato spíše ulička, než ulice má také své určité genius loci.

Chudák mlýn. Je sice relativně v mnohem lepším stavu, než ten Polabský mlýn na Pšovce, ale jde z těch fotografií určitý smutek. Slušel by mu nový kabát. Ne, nekoukal jsem do katastru nemovitostí a ono to snad ani nemá cenu. Vzpomeňte na Valdštejnský lis mezi ulicí Ve  Žlábkách a hotelem Ludmila, nebo dole u Labe na bývalou hospodu na Hadíku. Na Polabský mlýn. Víme, kdo jsou majitelé a k čemu to je ?

Tak ještě jeden pohled na tento relativně zachovalý mlýn a jdeme dále.

Zapadlé uličky mají něco do sebe. Pořád je to město Mělník a podívejte se, jak se ta chrámová věž v centru na obzoru ulice jeví daleko.

Rok s rokem se sešel a zase máme u DDM  ( Dům dětí a mládeže) na Polabí poznávací soutěž. Kdo to ještě nevíte, tak sem vezměte své děti. Stezka s úkoly na panelech, se těší oblibě veřejnosti.

Obyčejný plakát v Pražské ulici poblíž fotbalového hřiště připomíná, že na Mělníku se hraje nejen soutěžně fotbal, ale i hokej. Hned se mi vybavila léta 1977- 1979, kdy se hrálo ještě pod otevřeným nebem o účast ve druhé lize a to zastřešení stadionu nějak nepřišlo v pravou chvíli. Také tu mám někde vzpomínkový článek i jedno vlastní foto stadionu bez zastřešení, ale musel bych mezi těmi odhadem více než dvěma tisíci články trošku vyhledavačem pohledat.

Nu, závěrem trošku romantiky. Sníh na Mělnicku v posledních letech často nebývá. To již jsou dnešní snímky, jak jste jistě poznali. Člověk v zimě potřebuje k prospívání nejen světlo, ale nejlépe i teplo slunečních paprsků. To nám mnohým může dát většinou v tomto ročním období jen víkend.

Pohodový vstup do pro mnohé posledního pracovního týdne roku !

Víte co je to šotouš ? Soutok se v sobotu přišel rozloučit na nádraží s rychlíkem ČD, aby dnes na mělnické hlavní trati přivítal RegioJet. Natočil i ve stanici originální záběry, které nebyly dosud nikde publikované. A co autobusy ?

 

Pro člověka, který tíhne nějakým způsobem k hromadné dopravě je změna jízdního  řádu určitým svátkem. Pro mě je tento svět jedním z několika hobby, a tak se mě dotýká, byť nemám na rozdíl od některých lidí potřebu řešit  například cestu vlakem do zaměstnání.

Jedna ze změn, se tento víkend udála na železnici pod Mělníkem a cítil jsem, že u toho musím být. Vždyť jsem z mělnického vlakového nádraží jezdil na výlety za dobrodružstvím téměř celý život vlaky ČD ( dříve ČSD) a nyní se udála taková změna. Bylo to doslova symbolické. Když si všimnete obou snímků, tak ten první je opravdu takovým stmíváním nad rychlíkem ČD, zatímco druhému svítí na cestu slunce.

Sobotu jsem tedy odbyl na nádraží asi třemi snímky klasické soupravy v barvách ČD a dnes jsem za krásného počasí vyrazil na místo činu opět. Pokud jsem v sobotu zjistil, že tu se mnou dělá snímek ještě nějaký hošík, tak ani dnes jsem tu nebyl sám. Ukázalo se, že kolega šotouš přijel až z Lužice, byl v důchodovém věku a počínal si, jak šílený, protože běhal za vlaky a stále něco fotil.

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0otou%C5%A1

Sice se za šotouše opravdu považovat nemohu, byť se zejména focením vlaků občas nechávám strhnout, ale dozvěděl jsem se, že muž je ze Žitavy, navštívil i Slovensko a popisoval mi, jak do kruhu objížděl naši vlast přes Šumavu až na Mělník a všude fotil vlaky. Drmolil však takovou němčinou, že jsem mu sotva rozuměl a byl přesně tím typem starých lidí, kteří mají potřebu neustále něco povídat, ale druhého ke slovu nepustí a ani je to nezajímá. Brzy jsem mu utekl.

RegioJet bude ode dnešního dne provozovat na hlavní trati číslo 072 vedoucí přes Mělník rychlíkové spoje v typickém dvouhodinovém taktu. Asi největší změnou je skutečnost, že místo pozorování krásné krajiny v okolí Labe, nebo cvrkotu života v městech kolem Poděbrad budete moci surfovat za jízdy i na naši trati po internetu. To šlo dosud až od Kolína, nebo od Ústí nad Labem po Děčín, či Karlovy Vary.

Na nádraží bylo co obdivovat. Krásná moderní lokomotiva Vectron firmy Siemens je dnes královnou dlouhých nákladních vlaků.

Potěšit však umí i motorová souprava provozující osobní linku Mělník -Praha, Masarykovo nádraží.

Motorový vůz původní řady M 296 mi nějak připomněl kdysi slavnou řadu M 262 , které se přezdívalo ,, Kredenc", a která tu jezdila do Prahy ještě snad na přelomu tisíciletí .

https://cs.wikipedia.org/wiki/Motorov%C3%A9_vozy_852_a_853

https://cs.wikipedia.org/wiki/Motorov%C3%BD_v%C5%AFz_830

Již mnohokrát jsem psal, že vše souvisí se vším a každá reakce vyvolává další reakci. Což se podívat také do nitra výdejny jízdenek ? Jé, ona tady vznikla také nová pokladna RegioJetu. Zde kdysi dávno bývalo okénko, které sloužilo pro přepravu nějakých objemnějších zavazadel a balíků. Dnes už snad ani nevíme, co to je posílání zavazadel vlakovou poštou.

 Měl jsem to štěstí, se v minulosti dostat na hlavní poštu v Praze -Malešicích, opatrně se procházet po peronech a pozorovat, jak vysokozdvižné vozíky ukládají balíky do vagonů, ale tato činnost je dnes již zrušena, pokud je mi známo.

Pak už byl jen krůček k tomu udělat něco, co mě předtím snad nikdy nenapadlo, ač jsem u tohoto pravého okénka již nějakou tu jízdenku nakoupil. Dalo by se to nazvat tak, jako stěna ČD a je tu spousta užitečných i roztomilých věciček.

Opět pohled směrem k okénku RailJetu, kde můžete v pravém rohu u východu na perón spatřit naši první mělnickou ,,knihobudku", či spíše knihovničku. Bohužel i odtud, se několikrát ztratilo větší množství knih zřejmě do nedaleké sběrny, ale poslední dobou tam určité uspokojivé množství knížek bývá.

Pak jsem se ještě vypravil na autobusové nádraží, ale mnoho jsem si od toho nesliboval. Každé stanoviště tu má plánek všech stanovišť, který je platný od srpna 2021, ale ten je nyní vzhledem integraci do PID autobusových linek číslo 400 a 410 neaktuální.

Dokonce mě i trošku udivilo, proč jedna spoj linky číslo 400 do Nového Boru jede ze stanoviště číslo 3 a další z čísla 5.

Odpověď mi nedala ani hlavní tabule a čekat na nové řádky jsem vážně nechtěl. Později se mi podařilo na zastávce u hřiště spatřit novoborský autobus jedoucí nově do Prahy - Střížkov ( měl to tak vedle číslice 400 i napsané nad  čelními okny), ale protože na něj nikdo nečekal a jeden čekající mladík na spoj čísla 369 si tu pohrával s mobilem, tak jsem ani nestačil vyndat fotoaparát, abych ho vyfotil. Spíše se mi zdálo, že je řidič lehce překvapený, že tu na něj nikdo nečeká a rychle odrazil z autobusového boxu. Jak jsem předpokládal, tak autobus byl  zaplněný asi z 80 %.

Konečně jsem se také podíval na výzdobu našeho nádraží. Snad si ještě pamatujete na tu diskusi kolem rekonstrukce autobusáku, kdy jsme řešili, že by budově slušel městský znak. Ten tam tedy není, ale máme tu jinou výzdobu, která vypovídá, kam Mělník patří.

Po dlouhé době si dáme aspoň hlavní část nádraží ve smyslu odjezdů ....

 ....., a také automat, který mi připomíná, že se zdražovalo a je třeba se věci časem podívat na zoubek. Ostatně, volné dny se blíží a určitě je to čas k zamyšlení, co by se kde a čím dalo navštívit.

Na závěr mi dovolte, abych tento článek uzavřel pohledem na zajímavou  budovu  s takovou skoro až kostelní hodinovou milou vížkou našeho autobusového nádraží, která tu stojí snad od roku 1978, čili už skoro nějakých 43 let. Je příjemným i účelným doplňkem pro přicházející cestující ze všech stran a pokud jsem se snad nějak mýlil s tou datací budovy, tak mi to prosím promiňte, protože já byl vždy spíše na ta nástupiště a linky jedoucí do všech možných směrů, než na budovy.

Mimochodem připomenu, že odtud v minulosti třeba odjížděly autobusy do Špindlerova Mlýna, Liberce, Plzně, Kladna, ale také jedna do Užhorodu, Mukačeva a Chustu, která opačným směrem stavěla v Teplicích a končila v Karlových Varech ( žlutý autobus). Vše jmenované jezdilo především v 90. letech a více o tom píše jeden z prvních seriálů na Soutoku, který má 11 dílů ( dodatečně jsem udělal na konci každého dílu odkaz na novější díl) ....

http://soutok.blogspot.com/2011/11/povidani-o-doprave-na-melniku-i-pod-nim.html

Aktualizace 14.12. v 18.50:

Mezi starými knihami můžete také najít hodnotné tituly, které vám mohou třeba dát i nové vědomosti a nepůsobí zastarale.

 

Teprve snad v posledním desetiletí si lidé uvědomili mnohem více, než kdykoliv předtím, že staré knihy nejsou věcí, která by měla končit někde vyhozena, spálena, nebo nejlépe ve sběru. Konečně, psal jsem tu nedávno v jednom článku také o mělnické knihobudce u kulturního domu, kde se jim údajně ztrácí knihy. Po určitém zvážení situace jsem později dospěl k názoru, že by zřejmě prospěla vyhláška zákazu výkupu knih ve sběrnách.

To jsem ovšem odbočil. Samozřejmě, že tu máme i antikvariáty a sám jsem zažil chvíli, kdy jsem například v Praze v roce 1990, nebo 1991 našel v jednom z nich knihu, kterou napsal trojnásobný mistr světa automobilů formule 1 Rakušan Niki Lauda a jmenovala se Mé roky u Ferrari. Hleděl jsem k ní s určitou úctou a v duchu jsem si říkal : ,, Jo, tohle tak dostat do rukou někdy v čase, kdy to bylo skutečně aktuální." I literatura stárne a nejen ta vědecká, nebo sportovní.

Knihy to nemají snadné. Kdo k nim máte aspoň nějaký vztah, tak víte, že dnešní kniha musí mít především perfektní a lákající barevnou obálku téma, které vyjadřuje. Jsme dnes náročnější  a žádáme, aby nejlépe také nabízela nějaké pěkné snímky, mapy, náčrty a byla dle téma aktuální k tomu, k čemu aktuální být má.

Až snad v posledním desetiletí se objevil nový termín ,, soví budky, nebo knihobudky", kterým dnes označujeme malé knihovničky na veřejných místech, kterými mohou být i vlaková nádraží, nebo jen různé knižní budky kdekoliv na veřejnosti. Na první pohled by se mohlo zdát, že tu není nic pro ty, kteří chtějí jít takříkajíc s dobou, ale i zde najdete občas titul, který vás oslovit může.

Pro mě byla takovou knihou nedávno kniha z roku 1960, kterou napsal spisovatel František Rachlík a nese jméno Hodina předjitřní. Po rychlém nakouknutí do obsahu jsem si zprvu myslel, že jde o nějaký dobrodružný historický román o jedné z mnoha křížových cest do svaté země, který by možná stál za pokus, se do něj začíst. Nejde zrovna o žádnou útlou knížku.

 V poklidu domova jsem však zjistil, že se jedná o dějiny u nás, které mi v repertoáru vlastně chyběly, pokud pominu knihy z 90. let zabývající se celým světem, nebo Evropou, kde toto období bylo jen nepatrně zmíněno. Dostal jsem totiž  kdysi začátkem 70. let knížku od Františka Palackého, která mapovala naše národní dějiny až po vládu císaře Karla IV. a trošku jsem litoval, že tam chybí i období, které jsme měli v základní škole moc rádi.

Je pravda, že za to mohla celá řada věcí a především fakt, že byla natočena slavná husitská trilogie s vynikajícím Zdeňkem Štěpánkem v hlavní roli, která tehdy výbavou patřila k tomu nejdražšímu, co bylo tehdy u nás natočeno.

https://dokina.tiscali.cz/clanek/husitska-trilogie-otakara-vavry-na-dvd-202994

Neznal jsem tehdy chlapce, který by se snad  netěšil na záběry, kde se topí nadutí  a namyšlení železní rytíři v močálech na jihu Čech, nebo padají z koní po zásazích cepů, které vedli bojovníci Jana Žižky z vozové hradby na pražské hoře Vítkov.

 A kdo by se netěšil na památnou větu Zikmunda Lucemburského italskému veliteli svých vojsk  Fillipo Scollarimu, kterému se přezdívalo Pippo Spano : ,, Jaká to hanba před veškerým křesťanstvem. Ti sedláci vás ženou, jako stádo na porážku !"

Nechci tady vzpomínat na období, kdy býval Jan Žižka na koni s palcátem v ruce určitým symbolem našeho vojenského života ( třeba slavná komedie Černí baroni), ani na období ,kdy nám nové politické špičky začaly třídit začátkem 90. let seriály a filmy na ty pro diváky vhodné i nevhodné a stará trilogie si těžko hledala cesta na televizní obrazovku. 

 Ať je to jak chce, tak chápeme Jana Žižku tak, jako významnou historickou postavu našich dějin a i jeho přítomnost na bývalých bankovkách vyvolávala často otázku : ,, Kde vlastně ten Žižka přišel o to prvé oko :-)?  Bylo to snad v Polsku, kde bojoval ve službách polského krále ? Nebylo. Román vás krásně provede okamžiky, kdy byl Žižka pronásledovaným lapkou na panství jihočeských Rožmberků a dovede nás do období, kterému se u nás moc nevěnujeme, protože se českého území zrovna netýká.

Je to činnost Jana Žižky ve službách polského krále a boj Poláků a Litevců proti Řádu německých rytířů.

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%A1d_n%C4%9Bmeck%C3%BDch_ryt%C3%AD%C5%99%C5%AF

Autor tu poutavým způsobem popisuje děj slavné bitvy u Grunwaldu v roce 1410, která má mimochodem pěkně dlouhou, ale zajímavou internetovou stránku:.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Grunwaldu

Vlastně nás v dnešní době některé věci ani nenapadnou, ale když obléhala později , a se zbytečnou časovou prodlevou spojená  vítězná vojska hlavní město Řádu Malbork, aby se nakonec odhodlala bez boje k návratu domů, tak se významným způsobem začala utvářet mapa Evropy takové, jakou ji známe dnes. Přiznám se však, že netovou verzi jsem ještě nečetl, ale jistě si ji přečtu .-).

Aktualizace 12.12. v 9.50: Na rozdíl od Wikipedie byla úloha Čechů a Jana Žižky v románu větší. Píše se tam například, že to byl právě Jan Sokol z Lemberka, kdo byl k nelibosti polské šlechty přítelem jejich krále, který se nechával jeho válečnými radami ovlivňovat. Král byl totiž podle tehdejších zvyků ( a sám byl křesťan) zvyklý bojovat v čele armády v boji muže proti muži, jak bývalo tehdy rytířským zvykem a postrádal prý poněkud smysl pro lest a taktiku, která byla bývalým odbojářům zejména v lesích proti Rožmberkům vlastní.

Česká družina sehrála dle románu v bitvě  nenápadnou, ale takticky významnou roli, a když byl Jan Sokol v Radyni zákeřně zavražděn, tak byl jednohlasně do čela zvolen jeho zástupce a přítel Jan Žižka, který vedle Jana Sokola získával  během polského tažení znalosti vedení boje.

Román pak ještě pokračuje návratem Čechů pod velením Jana Žižky domů i situací v Praze, která předcházela oněm pozdějším i lehce zfilmovaným husitským bojům. Avšak autor románu se z nějakého důvodu rozhodne své dlouhé dílo ukončit postavením Jana Žižky do čela hnutí v Čechách, ač by bylo jistě líbivé tento předlouhý román dovést až k  jeho konci poblíž města Přibyslav, kde má dnes slavný vojevůdce jednu ze svých soch. Mimochodem, Přibyslav leží na hlavní železniční tratí hned za městem Havlíčkův Brod a z našeho města tam tedy cesta trvá něco málo přes dvě hodiny.

Pokud si někdo myslí, že autor v díle  Zikmunda Lucemburského nějak pomlouvá, tak je na omylu. Ten ve svém díle popisuje, jaké problémy musel tento významný evropský panovník řešit. Jeho nejvýznamnějším počinem je vyřešení papežského schizma ( církev měla opět jednoho uznávaného papeže), ale musel řešit nebezpečí tureckého vpádu do středu Evropy i vnitřní nepokoje. Pod jeho vrchním velením se hovořilo mnoha jazyky a Zikmund sám ovládal sedm jazyků.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zikmund_Lucembursk%C3%BD

Původně jsem chtěl v tomto článku přinést více témat, protože jsem dnes i trochu fotil a prošel kus Mělníka , ale dnes chci dělat i jiné věci, než je psaní a myslím, že je článek dlouhý tak akorát.

Ostatně, dlouhé články na novinkách mě mnohdy ani nebaví číst, nebo aspoň ne až do konce :-). Hezký zbytek soboty a televizi berte s rezervou !

Snad bych jen ještě dodal, že poslední číslo Živé historie bylo mimo jiné věnováno třeba vědecké rekonstrukci tváře svaté Ludmily a jedno jen trošku starší číslo věnuje několik stránek právě aktivitě husitů ve službách polského krále.

Ani sníh a prosincové nedělní odpoledne nezastavilo stavbu obchvatu Mělníka. Benzín si drží stále stejnou cenu. První sníh přinesl i první sněhuláčky.

 

Článek je aktualizován ( na konci).

Někdy se dá spojit procházka i s vyzvednutím nějakého zboží a dnes je všeobecně nakupování v neděli odpoledne docela běžná věc. Konečně, jsou tu už téměř Vánoce, a tak nikoho vlastně už ani nepřekvapí, že od kruhového objezdu na Pivovaře až po jatecké závory prakticky stojí auta v kolonách a kolem marketů to žije.

Sám jsem byl tak trošku zvědavý, co nám dělá cena pohonných hmot, když už jdu kolem ale když porovnám toto foto se snímkem ze 7. listopadu, tak stojí pořád vše stejně. Vůbec nevím, ve kterém mělnickém médiu jsem nedávno četl, že jatecké závory jsou z bezpečnostních důvodů a kvůli sousedství stavby pro pěší uzavřeny, ale nebylo tomu tak.

Ostatně, rozumný člověk ví, že jiná je situace, když někde ve všední den za světla  popojíždí pracovní stroje a jiné to je, když stavba prakticky spí a na komunikaci ještě nejsou nebezpečná místa. Posledně mě jeden zaměstnanec ujistil, že tu bude opravdu nadjezd nad tratí, a tak jsem se byl podívat, zda už tu nespatřím třeba nějaké zvedání terénu.

Jak vidíte, tak nám tu již roste nějaký šalung, a protože předpokládám, že tu současně se stoupajícím terénem nájezdu na most vyrostou směrem k městu snad i protihlukové zábrany, tak jsem opravdu zvědavý, jak se to tu vlastně bude vyvíjet.

Při určitém přiblížení vidíme, že se na stavbě i v neděli, téměř v 16 hodin před západem slunce pracuje.

Pokusil jsem se i o nějaké snímky, které budou třeba jednou takovou určitou výpovědí, že se tu něco dělo protože práce se sama neudělá a současně se může divák tak trošku podívat, jaký svět komunikací tu pod námi v zemi leží, když tudy chodíme pěšky, nebo projíždíme automobily. Je pravdou, že takových fotografů je celá řada, ale tento obchvat je jedinečný tím, že je nejen nesmírně důležitý, ale čekali jsme na něj celá desetiletí a nyní jsme svědky jeho postupné realizace.

Zrovna, když jsem se přiblížil k závorám, tak se spustila výstražná světla a  v dáli jsem spatřil krásně barevnou lokomotivu Siemens Vectron, která to opravdu valila dobrých 100 km/hod. Pro zajímavost zde uvedu, že traťové úseky mívají svoji povolenou maximální rychlost, která je v Mělníku až 120 Km/hod a platí prakticky pro úsek od Liběchova až do Kolína. Tolik mapa na ...

Aktualizace 2 odkaz : 10.12.2021 v 19.50 :

    Odkaz níže by vás měl dostat na stránku, kde zcela nahoře najdete odkaz ,, Největší traťové rychlosti", na který kliknete. ( mapa ČR s traťovými rychlostmi).  Po kliku  na odkaz se vám stáhne soubor PDF na lištu, kde ho již jen kliknutím otevřete. 

Bohužel se mi nedaří zde umístit nějaký  funkční přímý odkaz ( stránky s tímto obsahem na webu Správy železnic si žádají jakousi registraci), tak to zkuste přes vyhledávací adresu níže. Soubor PDF se vám po kliknutí stáhne na lištu, a pak už stačí jen soubor klikem otevřít To by mělo snad jít. Mně naštěstí ano a opravdu nejsem příznivcem různých registrací na všelijaké stránky jen kvůli tomu, že chce člověk ,, prakticky jen snad až vyjímečně" na nějakém webu něco zjistit. Ještě, že to občas z Google jde.

https://www.google.com/search?q=Nejv%C4%9Bt%C5%A1%C3%AD+tra%C5%A5ov%C3%A9+rychlosti&rlz=1C1SQJL_csCZ775CZ775&oq=nejv%C4%9Bt%C5%A1%C3%AD+tra&aqs=chrome.0.69i59j69i57j0i512l8.12317j1j4&sourceid=chrome&ie=UTF-8

Zde je odkaz přímo na krásnou lokomotivu na obrázku:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Siemens_Vectron

Bohužel jsem nestál v takové pozici, kdy vznikají ty nejtypičtější záběry jedoucích lokomotiv a daný uhel pohledu umožní foto jedoucího stroje nerozmazané. Na druhou stranu bývají tyto záběry někdy považovány za umělecké, protože vlastně vypovídají o tom kontrastu statické krajiny a téměř letícího stroje.

Když jsem dnes dokončoval svůj procházkový okruh, tak jsem  narazil i na první letošní sněhuláčky, kteří již pomalu táli a tma se již opět vkrádala do našeho života. Nicméně jsem se kousek nad Vrázovou vyhlídkou opravdu zasmál. Šla tam taková rodinka s dítětem. Maminka fotografovala směrem k Řípu, kde se trošku jakoby válely červánky a chvílemi se zdálo, že chce mít hlavně na obrázcích i synka v popředí.

Tatík šel asi o 15 metrů vpředu, když náhle vybuchl : ,, Člověče, dneska je zrovna takovej hnusnej den, a Ty se tady dáš  do velkýho focení ! " To mě rozesmálo.

Hezký zbytek adventního víkendu a pokud možná pohodičku do posledních dní roku :-).

Aktualizace 10. 12. 2021 v 17.45 :

Právě jsem obdržel díky komentáři zajímavý odkaz, který rád zveřejňuji :

https://www.youtube.com/watch?v=EBLMKnPKzWE&t=155s

Co se za týden změní pro občany Mělníka v hromadné dopravě osob ? Bude to zajímat zejména výletníky a turisty. Kupujte nový mělnický kalendář a knihu Mělnický uličník.

 

Začátek prosince je obdobím, kdy se v posledních letech mění autobusové i vlakové jízdní řády a ani letos tomu není jinak. Jenže, doba je zase trošku jinde a přidávají se i jiné faktory, které ovlivňují dopravu. Na jedné straně to je třeba  další rána středočeským lokálkám, která se dotýká i provozu na  nákladně zrekonstruované trati Mělník - Mšeno a současně se neustále rozvíjí integrace PID ( Pražské integrované dopravy), která tentokrát udeří tak blízko, že ač je Mělnicko již celé v PID, tak toto může opravdu zajímat zejména výletníky a turisty.

Čím tedy začít ? Nejprve si připomeneme již známá fakta. Od nového jízdního řádu ( 12.12. 2021 - 10.12. 2022) jsou pro nás na železnici nejvýznamnější dvě události. Na hlavní trati číslo 072 JŘ dojde nově k obsluze rychlíkových spojů společností RegioJet. To znamená, že v těchto spojích zapomeňte na doklady a nákup jízdenek ČD tak, jako doposud.

Věřím však, že mnozí cestovatelé již pochopili nesporné výhody jízdních dokladů PID i DUK, které oba provozovatelé uznávají. Problém by vznikl především ve chvíli, kdy budete cestovat na výhodné jízdenky ČD, jako jsou například Jízdenka na léto, rodinná víkendová jízdenka, denní regionální jízdenka apod. Lze tedy s lehkou nadsázkou konstatovat, že jedinou změnou by snad mělo být provedení vlakové soupravy v typických žlutočerných barvách.

Čtenáři Soutoku vědí, že jsem tu zejména již osmery letní prázdniny propagoval tu nejlepší Jízdenku na léto, která dostane v Mělníku touto změnou zřejmě v létě 2022 velkou ránu ( časté užití ranních rychlíků do Kolína a večerních zpět), ale to vše je ještě daleko. Nedávnou změnu na lokálce jste již jistě všichni zaznamenali z mnoha místních médií. Na kolejích lokálky bude v zimním období probíhat jen omezený provoz v pracovní dny a  o víkendech se opět svezeme nejdříve  začátkem turistické sezóny v příštím roce ( od 26.3.). 

A jsme v horké současnosti. Nově se integrace také dotkne dálkových autobusových linek, které vedou i přes Mělník a zajímají nás hlavně ve chvíli, kdy se chceme dostat co nejrychleji do České Lípy, nebo městečka Doksy, případně si vyjít na procházku někde z nějaké obce mezi Mělníkem a městečkem Dubá, případně i o něco dále.

Jde především o dvě linky, které nově vypadají z pohledu místního člověka takto. Číslo 400 ukrývá spoje linky ,, Praha- Mělník- Česká Lípa- Nový Bor - Varnsdorf ( Rumburk)/ Cvikov. Číslo 410 vás po stejné trase dopraví do Dubé, odkud odbočuje do městečka Doksy a často končí v městečku Mimoň. Některé spoje vedou dále do Stráže pod Ralskem a Jablonné v Podještědí.

Zajímavé jsou i v opačném směru do Prahy, kde budou nově končit ve stanici Střížkov ( zastávka metra mezi Letňany a Ládví), ale dost pravděpodobně budou nacpané.

Propagační letáček si můžete prohlédnout zde a jistě vás udiví jedna věc, kterou je 17 pásem. To proto, že hranice Středočeského kraje končí devátým pásmem. Jak si tuto tabulku vysvětlit ?

https://pid.cz/wp-content/uploads/ke-stazeni/tiskoviny/2021/DL_400-410_TISK.pdf

Domnívám se, že se nejspíše dočkáme od PID brzy zase aktualizovaných map a bude mít na věc vliv také další integrace, která by měla vejít v naši paměť.

https://pid.cz/wp-content/uploads/ke-stazeni/tiskoviny/2021/Integrace-Mladoboleslavsko_TISK.pdf

Dochází totiž také k velké integraci Mladoboleslavska, která nás může zejména na výletech, ale někoho také pracovně především z oblasti Mšenska ovlivnit. Přes Mladou Boleslav vede neskutečné množství linek na všechny světové strany a dokladem toho je už jen samotná brožura, kde chybí snad už jen dávno integrované autobusy do Mělníka s Roudnicí nad Labem a množství opravdu dálkových i zahraničních linek.

V této brožuře najdete nejenom stejnou tarifní tabulku se 17 pásmy, která je jenom součástí těchto dvou zde dnes zmíněných brožur ( nikoliv zatím stránek PID na webu). Otázkou je, co si tedy máme představit pod pojmem ,, lomený tarif" při překročení krajských hranic. Vzhledem k tomu, že u terminálu v Turnově linky číslo 345 a jiných máme již u PID 11. pásmo a někde v jedné vesnici ve směru do Hodkovic nad Mohelkou ( jiná linka) dokonce číslo 13, tak aspoň u těchto stanic máme rychlý přehled o ceně v jednom směru.

Až dosud končila v tomto směru platnost PID na železnici v 9. pásmu v obci Loukov na krajské hranici. Nyní se tedy zdá, že tu máme nově autobusový přesah krajské hranice do Turnova. Otázkou je, zda si máme platnost obou tarifů vyložit, jako jejich součet, nebo tak, že budou na těchto linkách oba tarify prodlouženy až do cílových stanic ? 

Myslím, že budeme snad nějak moudřejší po 12. prosinci. Jízdní řád linky číslo 400 se začátkem platnosti 12.12. 2021 totiž stále uvádí Medonosy, jako poslední obec s platností PID ( tarifní pásmo číslo 6) a tabulka v letáčku s linkou číslo 400 a 410 by snad neměla se 17 pásmy vůbec žádný smysl. Uvidíme tedy později, ale osobně z těch letáčků ( zejména linek 400 a 410) nejsem zatím moc moudrý.

Porovnejte to s letáčky jiných proběhlých integrací, kde máte uvedeny příklady jízdného mezi několika místy, a které vám opravdu napoví. V každém případě se možná otevírá nová kapitola cestování. V mělnické železniční stanici vám sice prodají lístek DUK, jehož platnost zde začíná, jako v přesahovém bodě ( protiváha Štětí PID ), a který vás dopraví až na hranice se Saskem a Karlovarským krajem, ale Liberecký kraj je odtud už trošku z ruky. S ním ovšem i výhodné jízdenky, které mimochodem některé platí nejen v jeho kraji, ale i v Lužici a Polsku.

Ty právě zakoupíte v České Lípě, Doksech, nebo v Turnově, který je ideálním bodem v cestě do Liberce a potažmo i do oblasti Lužice a přilehlé části Polska.

Co asi může být pro nás doma v tuto chvíli aktuálnější, než jakýkoliv kalendář a pěkná knížka o Mělníku :-)? Jistě bych tu mohl teď napsat o obrovské škále různých nástěnných kalendářů, které si někdy dáváme i jako dárky, někdy si je necháme vyrábět s vlastními motivy, nebo je kupujeme s velkým předstihem, či na speciálních akcích a jsou různě zaměřené, ale zvlášť musím vyzdvihnout opravdu krásný kalendář Petra Raista Šťastného s našim městem. Nedávno jsem ho tu již zmínil, tak nyní jen připomínám.

Přiblížil se i termín křtu knihy Mělnický uličník, a tak sem dávám zřejmě již poslední připomínku .

Křest knihy se uskuteční ve středu 8. 12. 2021 v 17 hodin v nové mělnické knihovně na náměstí Karla IV. Součástí slavnostního uvedení bude i autogramiáda autora a krátká přednáška o mělnických ulicích. Publikaci si bude možné na místě rovnou zakoupit. Kniha pak bude od následujícího dne v prodeji v mělnickém Turistickém informačním centru v ulici Legionářů i v mělnických knihkupectvích.

Martin Klihavec, předseda MOOS

To by snad dnes stačilo. Hezký zbytek letošního prvního zasněženého mělnického víkendu ! :-)